čtvrtek 26. července 2012

Interpreti americké populární písně: Al Jolson - 1. část

Mnozí jej považují za největšího baviče 20. století. Svým způsobem jím vlastně byl. Al Jolson měl šmrnc, pohybové nadání. Dodnes je znám jako komik, dramatický herec a především jako zpěvák s nenapodobitelným hlasem kovového zabarvení. Na co sáhl, to se mu dařilo. Tvořil dějiny. Byl ale hlavně prvním americkým zpěvákem, kterého milovaly davy. A to až do jeho smrti v roce 1950...


Vlastním jménem Asa Yoelson se narodil 26. května 1896 v malé vesnici Srednik, která ležela na hranicích Ruska a Polska (dnešní území Litvy). Asa byl nejmladším ze čtyř dětí. Tatínek byl ortodoxní židovský rabín Moses Reuben Yoelson, který své děti vedl k ráznému a spořádanému životu. Každý den chodily na hodinu do školy a třikrát do synagogy. V roce 1890 odcestoval Moses na čtyři roky do Spojených státu, aby mohl vydělat potřebné peníze a přivést svou rodinu do země, která měla za několik málo let odkrýt talent a umění jeho syna Asy. V roce 1894 přivítal Moses celou rodinu v USA. Společně se usadili nedaleko Washingtonu DC. Zdravotní stav Naomi se díky namáhavé a zdlouhavé cestě z Evropy do Spojených států stále zhoršoval. Maminka zemřela necelý rok po příjezdu do USA. 

 

 Asa a jeho starší bratr Hirsch byli již od dětství nadšenými příznivci divadla. Spolu také poprvé vystoupili v krátké show The Hebrew and the Cadet, která byla celkem populární. V té době vystupovali již pod jmény Al a Harry Joelsonovi. Zlom přišel ve chvíli, kdy se bratři spojili s tehdejším oblíbeným zpěvákem Joe Palmerem v show Jolson, Palmer, Jolson. Jejich společnému číslu ale něco chybělo. A to něco byla černě namalovaná tvář, se kterou se Al Jolson poprvé představil na jevišti brooklynského divadla Keeney. Diváci si jeho číslo a černou tvář okamžitě zamilovali (...v 19. století a částečně i na začátku 20. století jezdili američtí baviči po celé zemi a předváděli svá minstrel show neboli vystoupení složená z humorných scének, tanečních a hudebních čísel; na začátku 20. století takto vystupovala řada bělošských umělců, kteří si malovali obličej načerno - jedním z těch nejúspěšnějších byl také Al Jolson...) 

 That Haunting Melody - historicky první 
audio nahrávka z roku 1911

Psal se rok 1904 a z Asy Yoelsona, syna ruského rabína, se stal Al Jolson, zpěvák s namalovanou černou tváří, kterého měla poznat celá Amerika, celý svět pod přezdívkou "The World's Greatest Entertainer" neboli největší světový bavič.

Slavný příběh Al Jolsona, který dnes známe, začíná vlastně až období spolupráce s mužem jménem Lew Dockstader, který angažoval Jolsona do svého úspěšného kabaretu Minstrels. Al slavil obrovské úspěchy, stal se hlavní hvězdou celého seskupení. Dockstader měl samozřejmě pro svou hvězdu velké plány. Pro Ala angažoval jen ty nejlepší muzikanty, kteří jej doprovázeli při každém vystoupení. V roce 1911 se stal umělecký tým Minstrels součástí divadelního společnosti bratrů Schubertových. Z Jolsona byla přes noc broadwayská hvězda. Po boku tehdejších divadelních legend si zahrál v populárních hudebních komediích jako byly Vera Violetta či The Maid of the Mountains. Netrvalo dlouho a ozvala se také gramofonová firma Victor Talking Machine Co., která měla velký zájem natočil první z Jolsonových písní na gramodesky. Historicky první dvě nahrávky natočil Al 22. prosince 1911, Jednou z nich byla píseň "The Haunting Melody", kterou pro Ala napsal divadelní kolega George M. Cohen.


noty k písním z dvou hudebních komedií z roku 1913 a 1914


V roce 1913 se Al objevil v show Honeymoon Express, o rok později v divácky oblíbené komedii Dancing Around. V newyorském divadle Wintergarden měl v roce 1916 premiéru Robinson Crusoe, v roce 1918 slavný Sinbad. Do muzikálu Sinbad byla později přidána ještě jedna skladba, kterou byl první hit mladičkého skladatele jménem George Gershwin, který ji napsal společně s textařem Irvingem Ceasarem. Tou byla dnes již legendární píseň "Swaneey".


Na 59. ulici bylo v roce 1921 otevřeno divadlo nesoucí Jolsonovo jméno. A to byla veliká pocta. V této době byl Al newyorským "bohem". Komedie o dvou jednáních s názvem Bombo byla první show, která byla uvedena v novém divadle. Při této příležitosti si Al poprvé zazpíval jeden ze svých největších hitů April Showers.

Jolson se nikdy nesoustředil na velké scény, kde by zpíval a vystupoval pouze pro majetné lidi. Byl umělcem, který chtěl zpívat pro všechny. A to také dělal. Rozjel se to menších měst, kde zpíval oblíbené písně tisícům lidí. A ti jej milovali...

April Showers - novější verze písně, kterou natočil Jolson ve 30. letech

sobota 21. července 2012

Divadelní studio Prague Playhouse uvádí americký muzikál Sweeney Todd.

Dokážete z hlavy vyjmenovat řekněme pět muzikálů Stephena Sondheima? Stěží, že? Tento muž je přitom žijící legendou hudebního divadla. Díla tohoto velikána jsou u nás bohužel téměř neznámá. S velkou radostí jsem proto přijala pozvání na muzikál Sweeney Todd, který je vůbec poprvé v historii uveden v České republice. A to v originálním znění s promítanými českými titulky v pražském Divadle Na prádle...


Muzikál Sweeney Todd byl od svého premiérového uvedení na Broadwayi v roce 1979 inscenován mnohokrát. O různých produkcích a také video záznamu tohoto divadelního skvostu jsem prozradila něco málo v nedávném článku (více informací naleznete zde).

Za posledních několik let jsem měla možnost vidět tři různá nastudování tohoto muzikálu v zahraničí. Operní verzi, broadwayské uvedení v roce 2005 a poslední a dodnes uváděnou produkci v Londýně. 


Ráda bych se zastavila u nejlepších výkonů, které nemohu přejít bez povšimnutí. V první řadě bezchybná intonace a brilantní herecký výkon Caryn Stringer, která ztvárnila postavu vypočítavé Mrs. Lovett. Britská zpěvačka a herečka by jistě neměla problém obstát v evropské muzikálové konkurenci. Ve srovnání s Imeldou Staunton, kterou jsem ve stejné roli viděla letos v Londýně,   má Caryn Stringer takzvaně "mladistvý šmrnc". Na druhou stranu nemá jistě tolik zkušeností jako Staunton. Domnívám se, že ji čeká ale jistojistě skvělá budoucnost. 

Pomstychtivého holiče Sweeneyho Todda si zahrál Brian Caspe. Upoutal mne hlavně po herecké stránce. A vězte, že zahrát a především vcítit se do této role, není nic jednoduchého. Pevně doufám, že se v budoucnu v Čechách představí v některém z dalších muzikálů Stephena Sondheima jako je například Sunday In The Park With George.

Slovenský herec Milan Malinovsky byl fantastický Judge Turpin, kterému nechybělo doslova nic. Ideální herec záporných rolí, který si podle mého názoru speciálně tuto postavu herecky velice užíval.

 

Pražské uvedení není klasickou kopií známých a velkolepých inscenací. Je umírněnou a přitom naprosto vyváženou odpovědí na cokoliv, co jsem viděla na světových jevištích. Přitom se ale snaží českému obecenstvu přiblížit atmosféru velkého divadla. A to je největším úspěchem pražského nastudování. S minimem finančních prostředků, skromnými a přitom prakticky využitými kulisami, kvalitními hudebníky a nadšenými umělci ožívá v Divadle Na prádle něco mimořádného. A tím je DIVADLO se vším všudy.

Nenechte si proto ujít poslední dvě reprízy muzikálu, které se uskuteční 28. a 29. července vždy od 19:30 v pražském Divadle Na prádle. 

Osoby a obsazení:
Sweeney Todd - Brian Caspe
Mrs. Lovett - Caryn Stringer
Anthony Hope - Jan Tenkrát
Johanna - Veronika Bellova
Judge Turpin - Milan Malinovsky
Tobias Ragg - Karel Korsa
Beadle Bamford - Jamie King
Beggar Woman - Lucie Novotná
Pirelli - Petr Novotný

Režie - Steve Josephson
Dirigent - Emmanuel Placier 

úterý 17. července 2012

Stacy Sullivan: "Peggy Lee byla známá tím, že písně zpívala po svém, ne vždy v originálním pojetí".

Americká zpěvačka Stacy Sullivan pochází z velice známé americké hudební rodiny. Od malička zpívala, byla obklopena muzikou všeho druhu. Natočila pět krásných alb. Její poslední projekt s názvem A TRIBUTE TO PEGGY LEE je poctou legendární umělkyni, kterou Stacy dlouhá léta obdivuje. Hudba ale není jedinou její vášní...

 
Narodila jste se do známé hudební a talentované rodiny. Domníváte se, že Vám hudební průprava a fakt, že jste vyrostla obklopena hudbou, pomohla v začátcích Vaší umělecké kariéry?
Absolutně! Jsem sedmé z osmi dětí v naší rodině. Zpívala jsem ještě předtím, než jsem se naučila pořádně mluvit. Když jsem byla malá, vystupovala jsem s rodiči a sourozenci na koncertech v Oklahomě. Myslím si, že jsem nikdy ani nepomyslela na to, že bych se mohla živit jinou profesí než je právě hudba.

Známé standardy jsou většinou interpretovány jazzovými vokalisty. Vy ale nejste jazzová zpěvačka a to je přesně ten důvod, proč se mi líbí Váš hlas. Podle mne máte dar vybrat si jakoukoliv píseň z jakéhokoliv žánru a natočit a nazpívat ji po svém, dát ji něco ze sebe. Který je tedy Vás oblíbený hudební styl? Existují někteří hudebníci, které obdivujete a se kterými byste si ráda zazpívala?
Děkuji za kompliment. Vystihla jste zcela přesně to, co mám na hudbě nejraději. A to je vybrat si píseň z jakéhokoliv žánru a předělat ji podle sebe, dle svého cítění. Mám ráda dobrou hudbu všech žánrů. I přesto, že vám se moje práce líbí a mne to velice těší, byla jsem v minulosti kritizována za to, že jsem příliš vybíravá, že přináším vokálně do své hudby z každého stylu něco. Z nějakého neznámého důvodu jsem se nikdy nedokázala takzvaně "usadit a interpretovat" pouze jeden hudební styl. I moje country deska West on 40, kterou jsem natočila před lety, nebyla ve skutečnosti v country stylu. Jeden kritik ji dokonce označil za "country kabaret s decentním jazzovým a popovým podtextem". To mne tehdy skutečně rozesmálo. Asi jsem interpret, který nespadá do žádného žánru a to bude asi můj hudební styl.
Vyrostla jsem na gospelu a populární hudbě. Na vysoké škole jsem studovala a zpívala operu (jako koloraturní soprán). Po ukončení university jsem se přestěhovala do Hollywoodu, kde jsem pracovala a zpívala v muzikálech a operetách. Zamilovala jsem se do tradičního zpívaného jazzu, když jsem poprvé slyšela Shirley Horn. Julie Wilson, Willie Nelson, John Denver a Kate Bush jsou prvotřídní muzikanti. Mám velice ráda Toma Waitse. Tento pestrý výčet jmen vám asi prozradí, že se zajímám o různé styly hudby, to vše podle nálady. Pravdou je, že bych si jednou ráda zazpívala s Dolly Parton.



Minulý rok jste dala dohromady fantastický projekt s názvem A TRIBUTE TO PEGGY LEE. Můžete nám prosím říci více o tomto počinu?
Před dvaceti lety jsem spolupracovala s Paulem Hornerem který napsal několik písní s a pro Peggy Lee. Ve své show jsem tehdy některé z nich zpívala. Každý večer jsem uzavírala skladbou "Angels On Your Pillow". Tu píseň mám moc ráda, zpívávala jsem ji vždycky jako ukolébavku svým dětem, když byli malé.
Později jsem se dozvěděla, že Peggy Lee tuto píseň zpívávala svým vnoučatům. V dopisech se často loučila právě tímto souslovím "Angels On Your Pillow" neboli "Andílci na tvém polštáři". Před pěti lety jsem se potkala s velice milým mužem Sydney Myerem, který mi po jednom mém vystoupení řekl, že by bylo dobré sestavit speciální hudební program o Peggy Lee. Začala jsem se o její život zajímat více než předtím a zjistila jsem několik velice zajímavých skutečností, téměř spojitostí, které mne přesvědčili o tom, že takovýto program musím skutečně vymyslet a zrealizovat. Úplně první informaci, kterou jsem se o Peggy dozvěděla, byl ten fakt, že byla sedmá z osmi dětí. Jak jsem již zmínila v první odpovědi, já jsem také sedmá z osmi dětí. Ráda "předělávám" písně podle sebe, dodávám jim novou dimenzi a zvuk. Peggy byla velice známá tím, že písně zpívala po svém, ne vždy v originálním pojetí. Všechny tyto spojitosti mezi mnou a Peggy Lee naznačovaly, že tuto show musím dát jisto jistě dohromady. Začala jsem se tedy detailně zajímat o její kariéru, nahrávky a Peggy samotnou jako člověka. Tento projekt je jednou z nejúžasnějších událostí v mém profesním životě.


V rámci tohoto krásného projektu jste se také setkala s vnučkou zpěvačky. Holly Foster-Wells je vice presidentkou Peggy Lee Associates, LLC. Měla jste tedy skvělou možnost dozvědět se mnoho zajímavých informací o její slavné babičce...
Holly Foster-Wells je skvělá žena. Je největším expertem na život a dílo své babičky. Sama se přijela letos v březnu podívat na naše vystoupení v Pasadene v Kalifornii. Po koncertě mi řekla, že by byla moc ráda, kdybychom přijeli do města Wimbledon v Severní Dakotě a zúčastnili se slavnostního otevření muzea Peggy Lee. V tomto městě trávila Peggy své dětství. Společně s kolegy muzikanty Jonem Weberem a Stevem Doylem jsem se vydala do Wimbledonu, kde jsme si to moc užili. S Paulem Hornerem jsme měli možnost divákům představit píseň, kterou Peggy napsala o lidech ze svého rodného státu Severní Dakota. Pro mne to byla nezapomenutelný zážitek, na který nikdy nezapomenu.


Vaší další láskou je fotografování. Viděla jsem některé z fotek na Vašem facebook profilu. Jsou opravdu krásné... 
Děkuji. Studovala jsem historii umění a jsem tak trošku frustrovaná malířka :) Během svého řekněme hudebně neaktivního období jsem se začala zajímat o fotografování a interiérový design. Nacházím v malbě a focení velkou inspiraci pro své hudební počiny. Pravdou je, že povětšinou je to lukrativnější profese než samotné zpívání...


Zvládáte toho skutečně mnoho. Fotografování, zpěv, rodinu... Musíte mít spoustu energie na všechny aktivity...
Ano, máte pravdu. Mám spoustu energie, snažím se ale vždy soustředit na jednu konkrétní činnost. Za posledních dvacet let jsem většinu svého času věnovala výchově dětí. A to je opravdu náročné. Když byly moje děti ještě malé, snažila jsem se rozvíjet svou herečkou kariéru. Záhy jsem ale zjistila, že skloubit roli matky a herečky moc dobře nejde. Tehdy jsem natáčela několik týdnu film v Rumunsku. V té době jsem trpěla tím, že nemohu být s nimi. Potřebovala jsem své děti stejně jako ony potřebovaly mne. Když byly děti starší, dávala jsem si pozor na to, které pracovní nabídky přijmu a které ne. Natáčela jsem alba ve stejnou dobu, kdy chodily do školy. Pracovala jsem jako designer, fotografovala jsem. Skoro vždycky jsem byla ale schopná děti vyzvednou ze školy a zeptat se jich jaký měly den a co se jim ve škole vydařilo...

Co Vás čeká létě, máte již nějaké konkrétní plány? Nebo snad pracovní výlet do Evropy? 
Před nedávnem jsem natočila CD poctu zpěvačce Peggy Lee s názvem “It’s a Good Day: A Tribute to Miss Peggy Lee”. Myslím si, že se nahrávka moc povedla. Na albu se mnou spolupracovali fantastičtí hudebníci jako je Jon Weber, Steve Doyle a Bucky Pizzarelli. V plánu máme živou show, která se uskuteční 2. srpna v Los Angeles. A mimo to? Nemám žádné konkrétní plány. A sny? Cesta do Evropy? Samozřejmě bych do Evropy vyrazila moc ráda. A doufám, že vás pak uvidím v první řadě...
-----------------------------------------------------------------------------------
Interview with Stacy Sullivan in English:
Your family is a very talented and known one in music business. Do you feel that coming from a musical family helped you in your begginings as a singer and an artist? 
Absolutely! As the seventh of eight children in an extremely musical family, I sang before I could talk. We did family concerts all through my childhood in Oklahoma and performing was such a positive experience for me that I don’t think I ever seriously considered another profession.  
Great standards are mostly sang by jazz singers. But you are not really a jazz singer and that’s the reason I really like your voice. To me, you could pick any song from almost any genre and give it a new meaning. What is your favorite music style? Is there any particular artist you admire and why? Anyone you would like to work with? 
Thank you for your kind words. You have zeroed in on what I love to do most, which is to take a song from any genre and re-create it in a style that speaks to my own sensibilities. I enjoy great music of all types...and, although you appreciate what I do, (and I’m grateful,) I have been criticized in the past for being “too eclectic” in my musical choices. For some reason, I haven’t been able to lock into a single style and stick with it. Even the country album that I recorded, “West on 40,” wasn’t REALLY country. One critic described it as “country cabaret with serious jazz/pop undertones.” That made me laugh. Maybe NOT fitting into a genre is MY style! :) I grew up in gospel and pop music, then studied and sang opera as a lyric coluratura soprano in college. After earning my degree in music from Tulsa University, I moved to Hollywood, CA, where I worked in musical theatre and operetta. I fell in love with Jazz when I heard Shirley Horn for the first time and with cabaret when I saw Julie Wilson. I adored Willie Nelson as a child and his “Stardust” album introduced me to the standards. John Denver and Kate Bush are wonderful, and Tom Waits is awesome! This probably gives you an idea of how varied my tastes are.:) I would LOVE to work with Dolly Parton, by the way.

Last year you put together on a wonderful act called A TRIBUTE TO PEGGY LEE TRIBUTE. Can you please tell us more about this project. How did it all begin? 
Twenty years ago I did a show with one of Peggy Lee’s co-writers, Paul Horner, that featured many of the songs they wrote together. Each night I would close the show with a song called “Angels on Your Pillow.” I loved this song and sang it to my children as a lullaby every night of their childhoods. It wasn’t until much later that I found out that Peggy sang this song to her grand-children and signed her letters to friends and family “Angels on Your Pillow.” Five years ago, a beautiful man named Sydney Myer came up to me after a show I did in New York and said, “You have to do a show about Peggy Lee.” I began to research her life...to look for little “connectors” that might help tie me to this person who’s work I so admired. The very first thing I read about Peggy Lee was that she was the seventh of eight children. As I said earlier, I am the seventh of eight children. I love to mess with songs, take them out of their original time signatures, play with the sounds. Peggy was famous for “messing” with songs. It just seemed like a good match for me and the journey I have been on, studying her life and music, has been one of the most rewarding experiences of my life.

I believe you also met Peggy’s granddaughter Holly Foster–Wells who is the Vice President at Peggy Lee Associates, LLC.. That must have been a wonderful experience to talk to her about her grandmother... 
Holly Foster-Wells is a great woman and the perfect person to be in charge of keeping Peggy Lee’s legacy alive. She was in one of our audiences in Pasadena, CA, last March and she invited us to bring the show to Peggy’s childhood home for the opening of the Peggy Lee Museum in Wimbledon, North Dakota. My musical director, Jon Weber, bass player, Steve Doyle, and I were able to make the trip and spend some treasured time with the family and introduce a song that Peggy wrote, with Paul Horner, about the people of North Dakota. It was a time that we all will treasure for the rest of our lives.

I also know that another great love of yours is photography. I saw lot of your work on your facebook profil, it is truly wonderful...  
Thank you so much, Anna. I was an Art History minor in college and I’m a bit of a frustrated painter. During the dormant musical periods in my life, I found an outlet for my creative energy in photography and interior design. They seemed to come from the same font of inspiration as the music and, most of the time, they paid much better!

It seems to me you must have lots of energy to do all this. Singing, photography, family... How do you manage all this? 
You’re right, I do have a lot of energy, but I try to focus on one thing at a time. I spent most of my energy for the last 20 years raising my children. Boy, are they a lot of work! When my kids were really small, I tried to continue my acting career but a job on location in Romania let me know very quickly that I would NOT be able to do both. I was away from them for a couple of weeks and the pain I felt was physical, not just emotional. I needed to be with them. When they were older, I became very selective with the jobs that I took. I recorded albums while they were in school, or did interior design jobs, or photo shoots, but I was almost always able to pick them up from school and ask, “How was your day, today?”

What does Stacy Sullivan plan for the future? Any holiday plans for summer? Perhaps a trip to sing in Europe.... 
I have just recorded the new Peggy Lee album called, “It’s a Good Day: A Tribute to Miss Peggy Lee” and I’m really happy with the work. We have Jon Weber, Steve Doyle, and Bucky Pizzarelli on the recording and they are outstanding. We are doing our show live on August 2nd in the Los Angeles area and beyond that? We have no plans. Dreams? Europe? Heck, yes! And I hope to see Anna Vlasakova in the front row!
 

 

 

pondělí 16. července 2012

Interpreti americké populární písně: Celeste Holm

Celeste Holm. Dáma s velkým D, zpěvačka, komediální i dramatická herečka. V tomto týdnu nás opustila ve věku 95 let. Celý život se snažila bavit své diváky, dělat jim pouze radost. A že se jí to opravdu dařilo. Poctu této umělkyni, se kterou jsem měla tu čest se osobně potkat před lety v Londýně, vzdáváme také na Stardust Melodies...




Celeste Holm se narodila 29. dubna 1917 v New York City ve státě New York. Maminka Jean Parke byla malířkou portétů a spisovatelkou. Tatínek byl norský obchodník, který pracoval pro firmu Lloyd’d London. A v rámci neustálého cestování celé rodiny se malá Celeste dostala do různých koutů Evropy, navštěvovala školy v Holandsku, Francii a samozřejmě také v rodných Spojených státech.

Své vysokoškolské vzdělání dovršila v Chicagu, kde se pomalu ale jiště zapojovala do kulturního dění. To vše bylo ale ještě předtím, než se na sklonku 30. let stala divadelní herečkou…


Celeste a Bette Davis ve snímku All About Eve

Jedno z prvních profesionálních angažmá byla pro Celeste produkce Shakespearova Hamleta, kde si zahrála po boku tehdy ještě mladičkého Leslieho Howarda. Velký úspěch sklidila jako Mary L. v komedii The Time of Your Life, kde poprvé spolupracovala s divadelním nováčkem Genem Kellym. Nejdůležitější a dodnes neznámější muzikálovou rolí v kariéře byla jednoznačně upovídaná, naivní a přesto milá Ado Annie v originální broadwayské produkci muzikálu Rodgerse a Hammersteina II. Oklahoma!, který měl premiéru v roce 1943.

Po veleúspěšném uvedení zmíněného muzikálu se objevila Celeste v méně známé show s názvem Bloomer Girl. Nedlouho poté, konkrétně v roce 1946, podepsala smlouvu s hollywoodskou filmovou společností 20th Century Fox. V té době začala hvězdná léta Celeste Holm. O rok později si odnesla Oscara a Zlatý Globus za nejlepší herečku ve vedlejší roli ve snímku Gentleman’s Agreement. Podle mého názoru nejlepší výkon předvedla v dodnes legendárním filmu All About Eve, kde se představila po boku Anne Baxter a především legendární Bette Davis. Po plejádě filmových hitů se Celeste rozhodla vybírat si role na plátně spíše sporadicky. Za zmínku stojí film The Tender Trap z roku 1955, ve kterém si zahrála po boku Franka Sinatry. O rok později se objevila v komedii High Society, pro kterou napsal hudební čísla Cole Porter. Vedle Sinatry a Binga Crosbyho si ve filmu zahrál také Louis Armstrong (film byl vlastně "oprášeným remakem" snímku The Philadephia Story z roku 1940).


Celeste Holm a Frank Sinatra - duet z filmu High Society 


Celeste Holm se v pozdějších letech zabydlela více v divadelním a především televizním světě. Ráda bych zmínila úspěšný televizní seriál Honestly, Celeste! (1954).  Pravidelně se objevovala v pořadech jako byly The Pat Boone Chevy Showroom (1959), Nancy (1970–1971) nebo veleúspěšný seriál Colombo (1976), který znají velice dobře i čeští diváci. Posledním televizním seriálem byl pro Celeste populární Promised Land (1996–1999).

Z divadelních a nejen muzikálových produkcí bychom neměli zapomenout na tetičku Mame z roku 1966,  The Grass Harp z roku 1971 a také broadwayský hit I Hate Hamlet z roku 1991.




V posledních letech bylo Celeste Holm uděleno nejedno ocenění za celožitovní přínos divadlu a filmu. Holm byla pětkrát vdána, její poslední manžel je o 46 mladší než ona. Přežil jí společně s jejími třemi syny.

Celeste Holm zemřela 15. července 2012 v New Yorku ve svém domě. Zanechala za sebou mnoho krásného, ať to byly její filmové či divadelní role, písně či vtipné historky, které tak ráda vyprávěla. Sama jsem jich osobně také několik slyšela. Konkrétně před deseti lety, kdy jsem měla velké štěstí se s touto překrásnou, milou, skromnou a přesto noblesní dámou setkat v rámci její návštěvy filmového festivalu muzikálů v londýnském National Film Theatre. A na taková setkání se nezapomíná... 

Celeste Holm (1917 - 2012)

středa 11. července 2012

Vladimíra Krčková: Projekt či člověka, který je poplatný době, si lidé lépe sami najdou, jelikož jsou "na stejné, silné vlně současnosti".

Mladá a talentovaná zpěvačka Vladimíra Krčková vydala minulý měsíc své debutové album GO FOR A RICH MAN. Před nedávnem nám prozradila něco více o své desce, životě a plánech do budoucna...



Patříte k mladé generaci jazzových zpěvaček, kterou mnoho zasvěcených posluchačů a příznivců dobré hudby zná. Kdy jste poprvé zjistila, že se chcete hudbě skutečně věnovat? Ať je to jazz či jiný žánr…
Já asi přesně nevím. Jsem z rodiny, která hudbu miluje, takže jsem jí obklopena celoživotně. A čím déle hudbu dělám profesionálně, tím více si uvědomuji, že jsem se proto vlastně nikdy vědomě nerozhodla, jediné rozhodnutí, které jsem čas od času dělala, bylo, jestli hudbu ještě dělat budu :)


Vím o Vás, že se věnujete do jisté míry také studiu klasického zpěvu…
Ano, to je pravda. Klasická hudba i klasický zpěv je součástí mého života. Studuji v současné době soukromě u Magdaleny Hajóssyové (HAMU), která je také mou velkou uměleckou oporou, je i jednou z "kmotřiček" mého CD. Práce na klasické pěvecké technice velmi ovlivňuje hlas jako takový a lze díky ní pracovat / zpívat hodně komplexně, využít každé zákoutí vokálního projevu a být volný - což je pro mne důležité, úžasné a potřebné. Miluji to hledání a zkoumání "znění", které je vlastně celoživotní (jelikož každý den se probudíme trošku jinak, že). Ale klasický zpěv mi také dává možnost být součástí klasických děl, která si tak mohu prozkoumat nejen po stránce interpretační, ale i kompoziční, jelikož psaní hudby je také můj život. Například čtení partitur je také má oblíbená činnost. A pak ty nekonečné možnosti zvukové alchymie, ale o tom bych asi potřebovala mluvit hodiny. Mě baví k hudbě a ke kompozici přistupovat ze všech různých výchozích míst a pracovat se zvukem, jak zrovna vnímám, že je to pro něj i pro mne nejpřirozenější, nevymýšlím, jen komunikuji a čekám, co přijde. Ať už tvorbu beru emocionálně nebo třeba fyzikálně, citově či vědecky. Vždycky tomu nechávám volný průběh (tedy si to alespoň myslím). A tak to vnímám napříč hudbou, ať je to cokoliv, hip-hop, pop, jazz či klasická hudba...


Posloucháte tedy jak klasickou hudbu tak i jazzové standardy. Tedy legendární umělce ze všech stylů hudby…
Ano. Poslouchám obojí a všeobecně bych mohla říct, že se víceméně nevyhýbám žádnému hudebnímu stylu. Ale pokud jde o jazz, tak miluji interprety jako jsou Gonzalo Rubalcaba, Herbie Hancock, Michael Bracker, Terence Blanchard, John Scofield... Poslouchám hlavně instrumentální jazz. Co se týká zpěváků, tak miluji způsob tvorby Cassandry Wilson, pak Jane Monheit, Gretchen Parlato, Dianne Reeves, Tierney Sutton... Je mnoho mnoho dalších, ale byl by to moc dlouhý seznam. Jen bych chtěla ještě říct, že jazz mne přivedl velmi brzy k brazilským bossa-novám a všeobecně k brazilské hudbě, ultimátní je pro mně Elis Regina a hudebníci kolem ní... 
Ale ještě jste se ptala na klasickou hudbu. Odpovím raději opět jednoduše. Asi můj nejoblíbenější skladatel je Philip Glass, mezi jeho díly u mě stále vede opera Satyagraha, k tomu nemám slov. Pak například miluji operu Orfeus od Monteverdiho, celkově se mi líbí J. S. Bach a miluji Handela!! Ale nemám jen minimalistické a barokní zaměření. Poslouchám například Wagnera. Poslouchám Mozarta. Poslouchám Janáčka! Eric Satie. Steve Reich. Verdi. Rossini. Jules Massenet!!! Béla Bartók... Ach, nevím, jestli mohu ještě pokračovat, jelikož jsem si při výčtu těch úžasných skladatelů vyplodila v hlavě velmi zajímavou všestylovou skladbu. Nevím, jestli to není zdraví nebezpečné :)


Které z nahrávek talentovaných zpěváků či hudebníků Vás v poslední době zaujaly a proč?
Zaujala mě nahrávka Adama Tvrdého - Doublewell. Je to člen mého Vladimíra Krčková Quartet a já jsem zároveň jeho velkým fanouškem. Krásně hraje a píše nádhernou hudbu! Jinak se přiznám, že jsem v poslední době spíš analyzovala různá konkrétní klasická díla ne úplně ta nejsoudobější a také se přiznám, že je v mém současném analyzování hodně zahrnut pop. Z toho bych opravdu ráda zmínila novozélandskou zpěvačku jménem Kimbra, která úžasně zpívá a píše krásné písně. Ale "globálně" z poslední doby se mi moc líbí předposlední album zpěvačky Gretchen Parlato "In A Dream". Pak miluji CD "Avatar" (G. Rubalcaba). Z klasické hudby poslední album Cecilie Bartoli "Sacrificium"... Jinak všeobecně se snažím poslouchat všechno možné v Česku i v zahraničí - miluji brazilské zpěvačky Adriana Calcanhotto, Maria Rita a Ana Carolina, poslouchám africkou hudbu, Bolywood, klasickou soudobou hudbu, elektroakustickou hudbu... Poslouchám i hudbu, kterou bych nikdy neposlouchala - abych neupadla do stereotypu vlastního vkusu :)
A jinak... v poslední době mám hlavně zážitky z návštěv koncertů a oper - u nás a v Evropě. Všeobecně fandím mým přátelům v jejich kariérách! Například mé kamarádce Ivaně Rusko, se kterou se známe z brněnské konzervatoře a která je teď v opeře v Curychu. Je krásné vědět, že to jde.

přebal nového alba GO FOR A RICH MAN
foto: Lukáš Vrtílek

V červnu vyšlo Vaše debutové album GO FOR A RICH MAN, které jsem měla možnost slyšet. Je to velice zajímavý projekt. Můžete nám prosím říci více tomto počinu? Jestli se nepletu, tak hudbu i texty téměř všech písní jste si napsala sama…
Ano, "GO FOR A RICH MAN" je mé autorské CD. Obsahuje devět skladeb s anglickými texty a jedním francouzským a ten právě není můj, je to báseň "Chanson D'Automne", autorem je Paul Verlaine. Hudbu jsem napsala všechnu. A všeobecně jsem CD produkovala. Mám vždy konkrétní představu o skladbě, jejím zvuku, takže na ní jen pracuji. Pracuji a pracujeme s hudebníky, pak se zvukaři, kteří mají všichni nekonečnou trpělivost :) až cítím, že to, co je převedeno do reality, souzní s tím, co jsem "vnitřně slyšela tehdy na začátku". Já tedy hudbu spíš "opisuji" odněkud zevnitř či zvenku, než vymýšlím, to nesnáším. Když to nejde samo, raději jdu dělat něco jiného. A neskládám u nástroje, protože mi to ruší ten "vnitřní zvuk". S texty je to stejné. Myslím, že kromě textu skladby "Go For A Rich Man", která je titulní skladbou, se v ní nejvíce odráží témata celého CD, totiž jakási až naivní konfrontace mezi komerčním a nekomerčním, citovým a pragmatickým, duchovním a materiálním, ženským a mužským... Pro mě osobně je důležitý text ve skladbě Tattoo Girl, hlavně střední část, která symbolizuje neustálé a opětovné propojování těch zdánlivě nesourodých světů, hlavně tedy tím, že se každý znova a znova vyrovnává sám se sebou. Je pro něj tedy jednodušší (snad...) přijímat toho druhého, jelikož ten má stejnou výchozí pozici. Myslím, že podtéma CD by mohlo být "prostě hlavně každý den žít". Jsem ráda, že jsem žila každý den a jedním z těch dní bylo dokončení tohoto CD!!! Byla to opravdu intenzivní cesta.

 Vladimira Krckova Quartet: Petr Dvorský, Vladímíra Krčková, 
Adam Tvrdý a Jan Linhart - koncert a křest CD
 foto Vadim Kramer

Mám takový pocit, že se dnešní hudební svět otáčí jen kolem těch, kteří mají buď známé v branži, nebo hodně peněz a  nebo většinou oboje. Jak vnímáte tento fakt, který se nedá v dnešní době opomenout, ale přesto se o něm raději nemluví…
Myslím, že v dnešní době, kdy je všeho prostě MOC je nejlepší, když máte pozici, ze které můžete to MOC přebít, tedy alespoň tím, že si můžete zaplatit projekt - jakýkoliv v jakémkoliv oboru, který díky dobrému PR bude v té dnešní záplavě událostí vidět. Nebo Vám pomůže některý ze známějších členů vaší rodiny (pokud tedy taková pomoc zapadá do vašeho konceptu nebo jste vůbec připraven být propagován - to se ale týká jakékoliv propagace, že). Ale zároveň je také jasné, že projekt či člověka, který je poplatný době, si lidé lépe sami najdou, jelikož jsou "na stejné, silné vlně současnosti" - pak je ale zase na projektu / člověku, jak si své místo udrží a to chce práci, čas, peníze, dobré příležitosti či si příležitosti vytvářet a onu "co největší" kompatibilitu s trhem. A známé či kontakty? Ty potřebujeme všichni a vždycky - ale druhá věc, jestli je ta známost platná :) Pokud ano a umíte ji k něčemu dobrému využít - do toho! Já jsem ráda, že mi moji známí pomohli minimálně doporučit, co kde a jak nechat udělat a také za jejich částečnou materiální podporu, jelikož jsem do tohoto projektu investovala opravdu hodně a bez dodatečné pomoci bych jej prostě nemohla dokončit. CD jsem vydala sama, jelikož to byla paradoxně nejsnažší cesta, jak jej přivést "k životu". Nejvíc těší je to, že se CD líbí extrémně širokému spektru lidí a pak, že se líbí mnoha dětem...
Ta celá produkce a psaní hudby, zkoušení, aranžování, zpívání a organizování... půjdu do toho vždy znova, je to prostě skvělé. Pokud tedy budu mít co jíst :).


Kam směřuje Vladimíra Krčková v budoucnu? Máte nějaké nesplněné sny?
Vladimíra Krčková by si ráda splnila sen nebýt kvůli své umělecké práci v mínusu - to je asi nejaktuálnější sen. Ale o tom sní - hlavně v dnešní minusové době - asi mnoho "nejen začínajících podnikatelů", to je prostě tak, to je podnikání, někdy to tak je a já věřím v investování do lidských zdrojů. A jinak, já asi moc nesním, víte. Mě sny a realita splývají v jedno. Ale ano, další nejbližší sen je naučit se pořádně surfovat - na nějakém krásném místě. A udělat si řidičák - to klidně v Praze..