pátek 18. ledna 2013

Interpreti americké populární písně: Danny Kaye

Co a především koho si představíte, když se řekne Danny Kaye? Pro mnohé je to jméno naprosto neznámé, pro některé je Danny Kaye ztělesněním talentu, píle, humoru, hudby a velkého srdce. U příležitosti stoletého jubilea vzdáváme na Stardust Melodies holt umělci, který nebude a nesmí být nikdy napomenut.




David Daniel Kaminsky se narodil židovským emigrantům pocházejícím z Ukrajiny 18. ledna 1913 v Brooklynu ve státě New York. Rodiče odešli do Spojených státu dva roky před narozením nejmladšího syna Davida (Danny Kaye). Již jako malý předváděl David svým spolužákům na základní škole v Brooklynu různé humorné scénky a písně. Po smrti matky, která znamenala pro mladého Davida velkou ztrátu, utekl na Floridu, kde s kamarádem vystupoval po různých barech. Netrvalo dlouho a mladý Kaye se vrátil o New Yorku, kde zkoušel svoje štěstí jako pomocník v zubní ordinaci či asistent pojišťovacího agenta. Nic z toho ale nemělo být jeho osudem.

První šanci dostal v roce 1933, stal se jedním ze tří tanečníků ve vaudevillovém seskupení s názvem Three Terpsichorans. A zde také začal používat své umělecké jméno Danny Kaye, které všichni  známe.

Svůj první film natočil Danny v roce 1935, jednalo se o krátkou komedii s názvem Moon Over Manhattan. O dva roky později podepsal čtyřiadvacetiletý mladík smlouvu s filmovou společností Educational Pictures. Ve dvou snímcích se objevil po boku mladičké June Allyson nebo Imogena Coca, ve filmech ztvárnil role tmavovlasých rychle mluvících maniaků s ruským přízvukem. Nebyly to tehdy ještě jeho největší filmové úspěchy. Byl to ale slibný začátek hollywoodské kariéry.


Danny Kaye v originální verzi muzikálu Lady In The Dark (1941)


Danny Kaye se objevil také v divadelním revue s názvem The Straw Hat Revue, které mělo premiéru v září 1939. Show se uváděla pouhých deset týdnů. I za tak krátkou dobu si Danny získal newyorské publikum a především odbornou kritiku. Společně se svou novomanželkou a klavíristkou Silvií začal Danny vystupovat v newyorském nočním klubu La Martinique. Tam si jej všiml renomovaný režisér a autor divadelních her Moss Hart, který jej doporučil a později také obsadil do hudební komedie s názvem Lady in The Dark. Danny se stal broadwayskou senzací číslo jedna. V muzikále Lady In The Dark dostal možnost předvést své komediální, pěvecké i herecké umění. V následující sezoně se stal Danny hvězdou divadelní show s názvem Let’s Face It!


Angela Lansbury, Danny Kaye a Glynis Johns 
ve filmu The Court Jester


Rozhlas byl ve 40. letech nejpopulárnějším mediem. Danny Kaye jako jeden z oblíbených umělců měl v období 1945 – 1946 svůj vlastní rádiový pořad s názvem The Danny Kaye Show, ve kterém se jako hosté objevili například Jack Benny, Harry James nebo Eve Arden (několik dílů rozhlasového pořadu si můžete poslechnout na tomto odkaze). Během druhé světové války se účastnil s mnohými kolegy z Hollywoodu cest do Evropy a Tichomoří, kde bavil vojáky v aktivní službě. Byl také vůbec prvním americkým umělcem, který navštívil poválečné Tokio.


Danny Kaye a Louis Armstrong ve filmu The Five Pennies (1959)


Od druhé poloviny 40. let natáčel Kaye jeden populární film za druhým. Diváci jej milovali. Ráda bych zmínila několik z nejpopulárnějších snímků, které si dodnes pamatují miliony lidí (u příležitosti 100. narozenin umělce byly v reedicích či nově na Blu-ray nosičích vydány některé z jeho titulů – více ve fotografiích na konci článku).

The Secret Life of Walter Mitty (1947)
A Song Is Born (1948)
The Inspector General (1949)
Hans Christian Andersen (1952)
The Court Jester (1956)
The Five Pennies (1959)


upoutávka na snímek Hans Christian Andersen (1952)


Společně s vokálním triem The Andrews Sisters natočil několik hitů, které vyšly u hudební společnosti Decca Records. Danny slavil obrovské úspěchy ve Velké Británii. V londýnském divadle Palladium vystoupil se svou komediální show, kterou si velice oblíbila také královská rodina, která poprvé v historii během představení opustila královskou loži a po zbytek večera seděla v první řadě v přízemí.

Na začátku 50. let se vydal s kolegy do Koree, kde se snažil povzbudit vojáky svým humorem a zpěvem. V tomto období začíná znát svět umělce také z trochu jiného pohledu. Od roku 1954 se Danny Kaye aktivně zapojil do práce pro humanitární organizaci UNICEF. Stal se tak historicky vůbec prvním umělcem spolupracujícím s touto organizací. Na svých cestách po světě navštěvoval nemocnice, ústavy i skromné vesnice, kde se snažil rozveselit děti z chudých zemí. Je plným právem nositelem několik humanitárních cen a vyznamenání.


UNICEF slaví 100 let Dannyho Kaye


V 70. letech se vrátil na divadelní prkna v muzikálu Richarda Rodgerse Two By Two. Roli Mistra Gepetta ztvárnil v hudební adaptaci dětského příběhu o Pinocchiovi. Po boku americké herečky Mii Farrow se představil také jako kapitán Hook v muzikálu Peter Pan. Miloval vaření, létání a baseball.

K jeho mnohým charitativním akcím neodmyslitelně patří jeho legendární hudební večery, při kterých se stal dirigentem orchestru. Je zajímavé, že sám umělec vždy tvrdil, že nikdy neuměl číst noty. I přesto měl obrovský úspěch u diváků i hudebníků, svým uměním tak vydělal několik milionů dolarů pro různé charitativní organizace. 

Danny Kaye zemřel 3. března 1987 v Los Angeles na zástavu srdce. Bylo mu pouhých 74 let...






úterý 15. ledna 2013

Swingový zpěvák Jan Smigmator a jeho debutové album Swing Is Back

Mladý swingový zpěvák Jan Smigmator vydává na začátku roku své debutové CD s příznačným názvem Swing Is Back.




Albem s třinácti světovými evergreeny a jedním vlastním originálem se tak zařadil mezi současnou swingovou špičku reprezentovanou novou generací zpěváků, jakými jsou Michael Bublé, Roger Cicero nebo  Jammie Cullum.

Při výběru repertoáru čerpal Jan Smigmator především ze slavných jazzových a swingových evergreenů, pocházejících z velkého amerického zpěvníku The Great American Songbook. Písně takových autorů, jakými jsou George Gershwin, Cole Porter, Burton Lane nebo Michel Legrand, však na albu Swing Is Back doplňuje původní stejnojmenná píseň, k níž si Jan napsal vlastní anglický text. V 70. letech ji pro Big Band Gustava Broma složil brněnský jazzový klavírista Svatopluk F. Smola. Dnes, téměř po 40ti letech, ji v novém hávu natočil právě Jan Smigmator, který s ní v doprovodu Big Bandu Felixe Slováčka své debutové album otevírá. V dalších písních pak můžete zpěváka slyšet v doprovodu jeho vynikajícího Swinging Tria, složeného ze špiček české jazzové scény. Vladimír Strnad - klavír, Jan Greifoner - kontrabas/baskytara a Branko Križek - bicí.




Jako hosty si na své album Jan Smigmator pozval dlouholetého bubeníka Banjo Bandu Ivana Mládka Tomáše Paška Procházku, trumpetistu Františka Tomšíčka, saxofonisty Jana Kyncla a Markétu Smejkalovou a ke společnému duetu svoji rozhlasovou kolegyni z hudebního pořadu Klub Evergreen, kterou je zpěvačka Dasha. CD vzniklo za podpory Dvojky Českého rozhlasu v legendárním karlínském studiu "A" a jeho natáčení se ujal zvukový mistr Karel Fisl. Finální zvuk však album Swing Is Back dostalo v americkém New Jersey, kde se o něj postaral renomovaný zvukový inženýr a producent Paul Wickliffe. (3x nominovaný na Grammy).

Album je věnováno legendě americké populární hudby, kterou je dodnes aktivní zpěvák Tony Bennett.


Jan Smigmator a Tony Bennett


Více informací o albu Swing Is Back, Janu Smigmatorovi a jeho koncertech najdete na oficiálních stránkách: www.smigmator.com a na facebookové FAN stránce: www.facebook.com/Smigmator

CD Swing Is Back:  
1. Swing Is Back
2. Fly Me To The Moon
3. Night And Day  
4. Our Love Is Here To Stay
5. Moonlight In Vermont  
6. They Can´t Take That Away From Me 
7. Old Devil Moon
8. In The Wee Small Hours (Of The Morning)
9. All of Me   
10. Watch What Happens  
11. How Do You Keep The Music Playing
12. As Long As I´m Singing   

BONUS: 
13. My Way  
14. Just The Way You Are

středa 2. ledna 2013

CD tip měsíce: Frank Sinatra Sing For Only The Lovely

Album Frank Sinatra Sings Only The Lonely považoval sám Sinatra za svou nejlepší desku. Skladby, které se objevily na albu, byly natočeny vesměs v květnu a červnu roku 1958 v nahrávacím studiu gramofonové firmy Capitol Records. Kompletní album oficiálně vyšlo v prosinci téhož roku...




Práce na Sinatrově albu měla smutný průběh. Krátce před začátkem aranžování skladeb zemřela šestiměsíční dcera Nelsona Riddla. Frank Sinatra a Nelson Riddle se poprvé ve studiu sešli 5. května 1958. První tři písně, které byly ten den natočeny, se na albu nakonec vůbec neobjevily. V té době byla také maminka Sinatrova přítele Riddla vážně nemocná. Krátce na to zemřela. Tyto nešťastné události samozřejmě ovlivnily i celkovou atmosféru ve studiu.


One For My Baby - verze z alba 
Frank Sinatra Sings For Only The Lonely


Po třech týdnech se Sinatra vrátil do studia a natočil většinu písní. I přesto, že všechny skladby aranžoval již zmíněný Riddle, taktovky se 29. května ujal Felix Slatkin. Nelson Riddle se poté vrátil a vedl orchestr během dvou posledních nahrávacích dní. 

Frank Sinatra svým hlasem vystihl v písních smutek, beznaděj i melancholii. Je až k nevíře, že album získalo z pěti nominací na hudební ceny Grammy cenu pouze jednu. To konkrétně ocenění za nejlepší přebal roku, který Sinatra částečně navrhl. 

V roce 1999 bylo album zařazeno do síně slávy hudebních cen Grammy (Grammy Hall of Fame). 

Co asi nevíte...
  • Gordon Jenkins měl být původně aranžerem skladeb na albu (se Sinatrou spolupracoval již na desce Where Are You?; bohužel byl v té době zaneprázdněn jiným projektem). Veškeré písně tedy aranžoval Nelson Riddle.
  • Sinatra chtěl na album původně zařadit též píseň  Billyho Strayhorna Lush Life. Neúplná nahrávka ze zkoušky existuje, na albu se ale nakonec skladba neobjevila. Lush Life předtím ani poté již nikdy nenatočil. (jedinou zachovalou verzi si můžete poslechnout na tomto odkaze)
  • Sinatra považoval album FS Sings For Only The Lonely za své nejlepší


Blues In The Night - verze z roku 1958



Only The Lonely
(Jimmy Van Heusen & Sammy Cahn)
natočeno 29. května 1958

Angels Eyes
(Matt Dennis & Earl Brent)
natočeno 29. května 1958

What's New
(Bob Haggart & Johnny Burke)
natočeno 24. června 1958

It's A Lonesome Old Town
(Harry Tobias & Charles Kisco)
natočeno 25. června 1958

Willow Weep For Me
(Ann Ronell)
natočeno 29. května 1958

Goodbye
(Gordon Jenkins)
natočeno 25. června 1958

Blues In The Night
(Harold Arlen & Johnny Mercer)
natočeno 24. června 1958

Guess I'll Hang My Tears Out To Dry
(Jule Style & Sammy Cahn)
natočeno 29. května 1958

Ebb Tide
(Robert Maxwell & Carl Sigman)
natočeno 29. květně 1958

Spring Is Here
(Richard Rodgers & Lorenz Hart)
natočeno 29. května 1958

Gone With The Wind
(Allie Wrubel & Herb Magidson)
natočeno 24. června 1958

One For My Baby
(Harold Arlen & Johnny Mercer)
natočeno 25. června 1958