Vedle textů k již zmíněnému muzikálu Finian's Rainbow a legendárnímu
filmu The Wizard Of Oz pracoval Yip Harburg na dalším muzikálu. V roce
1944 se na Broadway opět sešel s Haroldem Arlenem, aby napsali písně k
muzikálu BLOOMER GIRL.
Knižní předlohu měl na svědomí Sig Herzig a Fred Saidy. Show byla poprvé uvedena 4. října 1944 na Broadway, kde se v hlavní roli představila tehdy mladičká Celeste Holm, která se v další desetiletích zařadila k nejobsazovanějším herečkám Broadway a Hollywoodu. Muzikál BLOOMER GIRL byl pro Celeste Holm takzvaný odrazový můstek, v dalších letech své kariéry se prosadila především v Hollywoodu.
Za svůj život byla třikrát nominovaná na Oscara. Cenu akademie a Zlatý Globus získala v roce 1947 za film Gentleman's Agreement. Představila se též ve filmových muzikálech, to konkrétně v High Society, ve kterém si zahrála po boku Franka Sinatry, Binga Crosbyho a své dlouholeté přítelkyně Grace Kelly. Dodnes je Celeste Holm velice aktivní, v letošním roce oslavila neuvěřitelné 94. narozeniny!
Right As The Rain ve verzi Barbry Streisand (1963)
V roce 1956 vznikla televizní verze muzikálu, ve které bylo možno vidět a slyšet například Barbaru Cook a Keitha Andese. V této verzi se představilo několik původních tanečníků, kteří byly součástí premiérového uvedení o dvanáct let dříve.
ukázka z televizní verze Bloomer Girl z roku 1956
Původní nahrávka broadwayské verze vyšla na CD nosičích až v 90. letech (do té doby byla vydána pouze a jenom na LP). V roce 2001 byl muzikál koncertně uveden v rámci dlouholetého programu City Center Encores! Nahrávka tohoto uvedení bohužel neexistuje.
V posledních letech nebylo vyprodukováno filmovými studii velké množství muzikálů. Proč ale? Není to třeba tím, že hudební komedie už není v kurzu? Pravda, za posledních pár let vzniklo několik hudebních filmů, především životopisných snímků, soustředících se na životy populárních umělců.
Ray - pojednávající o životě Ray Charlese. Beyond The Sea jako vzpomínkový film na swingujícího zpěváka Bobby Darina. A v neposlední řadě De-Lovely, který je podle mého soudu jedním z nejpovedenějších životopisných filmů poslední dekády. Film pojednává o životě a tvorbě jednoho z legendárních skladatelů americké populární hudby 20. století. Tím mužem byl Cole Porter.
Toto vše je sice hezké, ale kde je skutečný a nefalšovaný pokračovatel klasického muzikálu? Žánru, který se po poslední klapce filmové verze muzikálu Finian’s Rainbow v roce 1968, jakoby vypařil a zmizel v nenávratnu.
Je docela zajímavé (troufnu si říci, že mne osobně to nepřekvapuje), že pod vtipnými a dodnes legendárními písňovými texty (částečně i muzikálovými předlohami) prvního a také posledního klasického filmového muzikálu, je podepsán jeden muž. Tento měsíc jsme již vzpomínali na film Finian’s Rainbow, který je nejen podle mne posledním z řady klasických muzikálů. Tím prvním a asi ještě mnohem známějším je hudebním film THE WIZARD OF OZ.
Muž, který je podepsán pod texty k oběma muzikálům, je náš umělec měsíce května. Yip Harburg...
první edice The Wonderful Wizard of Oz z roku 1900
Film THE WIZARD OF OZ byl natočen podle knižní předlohy The Wonderful Wizard Of Oz, kterou v roce 1900 napsal L. Frank Baum. Hned po samotném vydání knihy si čtenáři tento kouzelný příběh zamilovali. Sám autor buhužel nikdy zhudebněnou filmovou verzi nespatřil. Zemřel v roce 1919, dvacet let před filmovou premiérou.
V roce 1939 se v hollywoodských studiích děly skutečné divy. V jedné části natáčelo studio Warner Brothers velkofilm Gone With The Wind, kousek opodál vznikal ještě jeden film, který měl později vstoupit také do dějit. THE WIZARD OF OZ.
Jack Haley, Judy Garland, Ray Bolger a Bert Lahr ve filmu The Wizard Of Oz
Do hlavních rolí byli obsazeni v té době již legendární umělci, které diváci dobře znali. Hodnou čarodějnici Glindu si zahrála Billie Burke, známá to divadelní herečka a vdova po legendě všech broadwayských legend Florenci Ziegfeldovi. Zlou čarodejnici se zeleným obličejem a hrůzostrašným smíchem ztvárnila Margaret Hamilton. Frank Morgan byl Čarodějem ze země Oz. Všemi oblíbený komik Ray Bolger ztvárnil roli panáčka Scarecrow, který se bál pouze zápalek (byl totiž celý ze slámy). A jediné, po čem toužil, byl mozek. Domníval se totiž, že je hloupý a nic neumí. To samozřejmě nebyla pravda. Do role roztomilého Plecháčka byl obsazen Jack Haley. Ten chtěl jen a pouze skutečné srdce, které mu zapomněl jeho strůjce vyrobit. Skutečné srdce, které bije právě tak, jako lidské. Nakonec zjistil, že srdce měl od samého začátku. Bert Lahr, který je ve filmu k nepoznání, si zahrál lva Strašpitla, který se všeho pořád jenom bál. Jediné, co tento smutný a ustrašený lev chtěl, byla odvaha. Tu samozřejmě měl již od začátku, ale musel na to přijít sám.
Toto vše a ještě mnohem více zažijí tři kamarádi společně s malou Dorotkou, se kterou se vydávají do čarovné země Oz. Zde chtějí nalézt čaroděje, který jim má na všechny tyto otázky odpovědět a také poradit. Cestování nemají ale jen tak jednoduché, po cestě potkají zlou čarodějnici, která jim chce jejich počínání zhatit. Nakonec ale vše dopadne dobře a sama Dorotka se v pořádku dostane domů, do svého Kansasu...
Somewhere Over The Rainbow (1939)
V roli Dorotky se představila tehdy 17tiletá Judy Garland. (Před samotným natáčením zvažovalo filmové studio MGM o alternativě hlavní představitelky Dorotky, kterou měla hrát Shirley Temple. Nakonec se ale tak nestalo.) Již zde se Garland představila nejen jako talentovaná zpěvačka, ale také jako nadějná herečka. Dodnes je film The Wizard Of Oz spojován se jménem Judy Garland, a to především díky legendární písni Somewhere Over The Rainbow (původně měla být píseň dokonce z filmu vyškrtnuta –MGM studiu se zdála nepodstatná a příliš dlouhá). Skladba se stala jednou z nejznámějších filmových melodií všech dob – získala Oscara za nejlepší filmovou píseň roku 1939. Garland ji od té doby interpretovala na všech svých koncertech a vystoupeních až do své smrti v roce 1969.
V roce 2004 byla Americkým filmovým institutem vyhodnocena jako nejlepší filmová píseň za posledních 100 let!
Filmovou hudbu napsal Harold Arlen, autorem textů byl Yip Harburg. Pod dalšími orchestrálními úpravami a hudbou k filmu je podepsán Herbert Stothart, který si také odnesl Oscara za nejlepší instrumentální hudbu k filmu. Dvě z písní s názvem The Jitterbug a Ding! Dong! The Witch Is Death se nakonec do finální verze filmu nevešly. I tak byly společně s ostatními písněmi a doprovodnou instrumentální hudbou zařazeny na 2CD komplet.
V roce 1989 byl u příležitosti 50. výročí snímek vydán na VHS. V roce 2009 bylo možné vidět film v kinech po celém světě v HD rozlišení. To vše se událo 23. září 2009 v rámci 70. výročí filmového muzikálu. Bylo to takzvané promo k následnému vydání speciální edice DVD setu.
londýnská produkce muzikálu a Michael Crawford v roli Čaroděje (2011)
V letošním roce se dočkali čarovného příběhu také diváci v Londýně. V divadle Palladium je již několik měsíců k vidění skutečně neobyčejná podívaná. Sama jsem při svém dubnovém pobytu v Londýně muzikál viděla. Největším lákadlem je pro diváky bezesporu Michael Crawford, který ztvárňuje roli Čaroděje. Pokud se chystáte do Velké Británie a budete mít čas, určitě si nenechte tuto show ujít!
Více již neprozradím. Nejlepší bude, když si film a třeba i soundtrack k filmu pořídíte sami. Příběh není totiž jenom pro děti, je pro všechny, a hlavně pro dospělé. Více než 70 let od svého vzniku je stále aktuální, stále vysílaný a nadále oblíbený mnohými diváky.
Pojdme se tedy ve volné chvilce podívat do kouzelné země čarodeje a jeho skřítků. Stejně tak, jak se zpívá v titulní písni filmu... We’re off to see the Wizard, The Wonderful Wizard of Oz…
1.Main Title
2.Over The Rainbow
3.Cyclone
4.Come Out, Come Out...
5.It Really Was No Miracle
6.We Thank You Very Sweetly
7.Ding-Dong! The Witch Is Dead
8.As Mayor Of The Munchkin City
9.As Coroner, I Must Aver
10.Ding-Dong! The Witch Is Dead (Reprise)
11.The Lullaby League
12.The Lollipop Guild
13.We Welcome You To Munchkinland
14.Follow The Yello Brick Road / You’re Off To See The Wizard
V historii hudebního divadla 20. století najdeme mnoho muzikálů, které nikdy nedosáhly takových úspěchů, jaké by si po právu zasloužily. V dnešní době se uvádění jen příležitostně. To ale neplatí o písních, které byly v těchto show premiérově uvedeny. Většinou se stává, že písně či jedna konkrétní píseň přežije celý divadelní projekt. A poté žije navěky. COME RAIN OR COME SHINE je právě jednou z nich.
Před samotným vznikem muzikálu St. Louis Woman pracovali Johnny Mercer a Harold Arlen společně na několika projektech. Ani jeden z nich ale netušil, kolik problémů a starostí produkce St. Louis Woman přinese.
Inscenátoři muzikálového projektu se nechali inspirovat románem Arny Bontemps God Sends Sunday, který byl poprvé publikován v roce 1931. Příběh černošské dívky prahnoucí po lásce a štěstí, nebyl ale v poválečné Americe tím pravým ořechovým. V první řade ztroskotal filmový projekt, ve kterém si měla hlavní roli zahrát Lena Horne. Ta roli odmítla z rasových důvodů (příběh podle ní posouval celou černošskou populaci a kulturu o století dozadu). Muzikál se i přes nepřízeň médií dočkal v roce 1946 uvedení na Broaway. Hlavní roli nakonec ztvárnila Pearl Bailey.
z televizního pořadu The Judy Garland Show (1963)
Píseň COME RAIN OR COME SHINE poprvé zazněla v muzikále St. Louis Woman právě v podání Bailey, to konkrétně 30. března 1946. Show se dočkala pouhých 113 repríz. Skladba Come Rain Or Come Shine se stala hitparádovým hitem. Během broadwayského uvádění s písní slavila úspěchy Margaret Whiting (s orchestrem Paula Westona) či Dick Haymes v duetu s Helen Forrest.
Johnny Mercer o textu k této písní osobně řekl: “… vcítit se do té pravé atmosféry díla při psaní písňového textu je největší štěstí, které může jakéhokoliv textaře potkat...” Historicky vzato byl v pocitech a slovní rytmice Mercer jedním z největších mistrů písňových textů. Podobně tomu bylo v dalších jeho dílech, kde méně vždy znamená více. O tom si ale povíme v některém z příštích příspěvků.
Faktem ale zůstává, že je dnes text Come Rain Or Come Shine jedním z jeho nejznámějších a nejoblíbenějších. Společně s Haroldem Arlenem napsal píseň, kterou natočilo spousta interpretů. Některé z nahrávek si připomeneme i my..
Jednou z ne příliš známých nahrávek má na kontě Ray Charles. Píseň natočil v roce 1959 (album The Genius of Ray Charles). Lehce swingující verzi natočila v roce 1960 i Ella Fitzgerald (Ella Fitzgerald Sings Harold Arlen Songbook II.).
Legendární Judy Garland si skladbu v dobrém úmyslu téměř “přivlastnila”, natočila ji hned několikrát. Nejlepší její nahrávkou je bezesporu koncertní verze ze slavné Carnegie Hall z roku 1961.
Píseň si oblíbil také Frank Sinatra, který ji pravidelně zařazoval do svým koncertních programů. Spojení bigbandového aranžmá Dona Costy a zpěvu Sinatry dává písni definitivní podobu. Ve studiu ji Sinatra natočil v roce 1961 (album Sinatra & Strings). Další vydařenou studiovou nahrávkou je duet Sinatry s Glorií Estefan z roku 1993 (album Duets).
Come Rain Or Come Shine v podání Franka Sinatry (1986)
Z dalších vokalistů bych ráda jmenovala například Jacka Jonese (album Wives And Lovers, 1963) či Peggy Lee (album I'm A Woman, 1963)
Sám autor si zazpíval Come Rain Or Come Shine v roce 1974 (album My Huckleberry Friend)
¨
