Své v pořadí druhé album věnované skladbám bratrů George a Iry Gershwina natočil Michael Feinstein v roce 1996. Na desce se vedle populárních písní objevuje také několik zajímavých rarit, které nebyly v originálních orchestracích předtím nikdy natočeny nebo nebyly natočeny vůbec. Průběh práce na albu a selekci skladeb popsal Michael Feinstein již ve své autobiografii, která nese stejný název jako toto album. Kniha vyšla ve stejném roce jako deska, kterou by měl mít doma každý, kdo má rád dobrou hudbu a krásné texty.
Po vydání alba Pure Gershwin, které Feinstein natočil v roce 1987, se rozhodl zpěvák nahrát další desku skladeb oblíbené dvojice, která měla ale poněkud jiný ráz než prvotní "gershwinovská" pocta. Na desce Pure Gershwin se sám Feinstein doprovází pouze na klavír. Album Nice Work If You Can Get It je zcela odlišné. A nejenom skladbou písní, které šetrně vybíral Michael Feinstein několik let, ale také nápaditou a pečlivou volbou originálních aranžmá, která se v některých případech objevují na tomto albu vůbec poprvé v historii.
Will You Remember Me? (1996)
Co asi nevíte...
během let 1977 - 1983 pracoval tehdy mladičký Feinstein jako archivista a hudební asistent textaře Iry Gershwina. V tomto období získal nevyčíslitelné zkušenosti a znalosti nejen o písních obou bratrů. Seznámil se s mnohými legendárními autory písní a vokalisty jako byl například skladatel Harry Warren, zpěvačka Rosemary Clooney nebo jeho dlouholetá kamarádka Liza Minnelli.
jedna ze skladeb na albus názvem Fascinating Rhythm (Medley) nám odkrývá historii písně, jejíž prvotní tóny byly napsány již v roce 1918 a použity do skladby Some Wonderful Sort Of Someone; ve směsi písní můžeme dále slyšet zvuk a náladu 20. let z období, kdy Gershwinovu hudbu interpretoval Paul Whiteman a jeho orchestr; v další části je slyšet orchestrace z roku 1926, kdy skladbu natočil poprvé Fred Astaire (ten ji se sestrou Adele zpíval také v muzikálu Lady, Be Good, který měl svou americkou premiéru v roce 1924). Celou směs zakončuje swingová verze I Got Rhythm. Autorem aranžmá je Don Sebesky.
skladby Anything for You a Will You Remember Me? byly v roce 1996 vůbec poprvé v historii natočeny a komerčně vydány
Nice Work If You Can Get It (1996)
Hudba: George Gershwin
Texty: Ira Gershwin
Zpěv, klavír: Michael Feinstein
Producent: Hank Cicalo
Who Cares? Ask Me Again Anything For You Someone To Watch Over Me Luckiest Man In The World Fascinating Rhythm (Medley): Some Wonderful Sort Of Someone / I Got Rhythm Will You Remember Me? Nice Work If You Can Get It Somebody Stole My Heart Away A Foggy Day (In London Town) / Things Are Looking Up Love Is In The Air They Can't Take That Away From Me For You, For Me, Forevermore
Film Američan v Paříži patří již dlouhá léta ke klasice americké kinematografie. Je jedním z mála snímků, ve kterých se snoubí hudební, taneční a herecké kvality všech protagonistů. A Gene Kelly v tomto filmu skutečně zazářil! Získal speciální cenu filmové akademie za své taneční umění. V rámci oslav stých narozenin Gena Kellyho si o tomto filmovém muzikálu řekneme více právě dnes...
Prvotní nápad pro natočení filmu měl producent Arthur Freed. Společně s Irou Gershwinem, navštívil koncert, na kterém zaznělo Georgovo dílo Američan v Paříži. Již tehdy si řekl, že Američan v Paříži by byl skvělý název pro film. Ira souhlasil s použitím názvu. Z projektu se nakonec vyklubal filmový muzikál s písněmi bratrů Gershwinových. Alan Jay Lerner byl autorem filmového scénáře, brilantně pospojoval dějové linie s písněmi z různých období Gershwinova života. Ve filmu se tedy objevily písně jako například Tra-La-La, která byla poprvé uvedena v roce 1922 v muzikálu For Goodness Sake či Love Is Here To Stay, která byla napsána pro film The Goldwyn Follies několik týdnů před úmrtím autora v roce 1937.
Vincente Minnelli, Ira Gershwin, Gene Kelly a Arthur Freed
během přestávky natáčení filmu
Gene Kelly, režisér Vincente Minnelli a ostatní členové realizačními týmu MGM se zprvu obávali reakce francouzského publika. Francouzi totiž neradi vidí, jak se jiné státy snaží zfilmovat jejich vlastní historii. Žádný Pařížan se ale nemusel ničeho bát. Až na několik scén, které se skutečně natáčely v exteriérech v Paříži, vznikl celý film v Culvert City v Americe.
Děj filmu je následující. Válečný veterán Jerry Mulligan (Gene Kelly) se po válce přestěhuje do Paříže, aby zde zkusil své štěstí jako malíř. Žije v malé místnosti ve čtvrti Montmartre. Jerryho přítel Adam Cook (Oscar Levant) je talentovaný klavírista, se kterým tráví Jerry většinu volného času v nedaleké kavárně. Díky Adamovi se Jerry seznání s francouzskou kabaretní hvězdou Henri Baurelem (Georges Guétary), kterému ze srdce gratuluje ke svatbě, která se má brzy uskutečnit. Jeho nevěstou je mladičká dívka Lise (Leslie Caron), kterou Henri zachránil během 2. světové války před fašisty.
Také na Jerryho se usměje štěstěna. Seznámí se s bohatou ale osamělou Američankou Milo Roberts (Nina Foch), která nabídne Jerrymu finanční podporu v jeho kariéře. Má ale více zájem o Jerryho jako muže než umělce. Ten ale o takovouto podporu zájem nemá a její nabídku zdvořile odmítne.
Gene Kelly a Leslie Caron
Shodou náhod se Jerry seznámí také s krásnou dívkou, do které se na první pohled zamiluje. Na první schůzce ale zjišťuje, že je to právě Lise, která se má zanedlouho vdát za jeho přítele Henriho.
Nešťastný Jerry se vypraví na maškarní bál, kde se setkává se všemi svými přáteli. Sám ví, že Lise jeho city opětuje. Nedovede ale situaci vyřešit, chce být sám. V závěru filmu sní o tom, jak se opět setkává s Lise, se kterou chce strávit zbytek svého života.
Vše se zdá marné. Henri, který o nešťastné zamilované dvojici nic netušil, vše rychle pochopí. S Lise se rozloučí, popřeje jí štěstí. Ta se opět setkává s Jerrym.
Gene Kelly a Georges Guétary zpívají píseň 'S Wonderful
Pro francouzského herce a zpěváka Georgese Guétary byl toto první a také poslední americký snímek, ve kterém se představil divákům za oceánem. Ve filmu si zazpíval společně s Kellym písně S'Wonderful a By Strauss, další perličkou byl kabaretně laděný výkon v písni I'll Build A Stairway To Paradise.
Leslie Caron, které bylo v době natáčení pouhých osmnáct let, si pro roli vybral sám Gene Kelly. Ten ji během své návštěvy Paříže viděl v hudebně taneční show Ballet des Champs Elysées. Přesvědčil producenty, že právě ona je ta pravá pro roli Lise. Dnes samozřejmě víme, že to byla trefa do černého.
Velkolepý sedmnáctiminutový baletní závěr byl navržen podle různých uměleckých stylů francouzských malířů. Závěrečné scény baletu navrhl slavný Preston Ames, který pracoval na více než 40 scénách ve filmu. Baletní finále začíná na balkoně, odkud se Jerry dívá na scenérie noční Paříže. Během celého baletu postupně ztrácí a opět nachází svou milovanou Lise, která se objevuje střídavě v několika obrazech. Jerry postupně prochází své oblíbené město, ve kterém jako malíř navštíví různá časová a umělecká období, které sám obdivuje. Jde po ulicích ve stylu a barvách Renoira. Zavítá na tržiště, jak by jej viděl ve své době Utrillo. Place de LÓpera ukazuje styl Van Gogha. Toto je pouze výčet několika obrazů, které jsou součástí celého finále filmu.
Závěrečná baletní scéna stála na tehdejší dobu neuvěřitelných 450 000 dolarů. Vše se ale producentům filmu vrátilo několikanásobně. Snímek byl nominován na šest Cen filmové akademie. Stal se nejlepším filmem roku 1951, Gene Kelly získal speciálního Oscara za choreografii, taneční a herecký přínos.
ukázka z velkolepého baletního finále
V roce 2010 vyšel 2CD komplet mapující veškerou hudbu, která zazněla ve filmu. Vedle doprovodné hudby, která nebyla nikdy předtím komerčně vydána, byla na kompilaci zařazena také následující hudební čísla
"Embraceable You" (Caron)
"Nice Work If You Can Get It" (Guétary)
"By Strauss" (Kelly, Guétary, Levant)
"I Got Rhythm" (Kelly)
"Tra-la-la (This Time It's Really Love)" (Kelly
a Levant)
"Our Love Is Here to Stay" (Kelly a Caron)
"I'll Build a Stairway to Paradise" (Guétary)
"Concerto in F" (Levant, MGM Symphony Orchestra)
" 'S Wonderful" (Kelly a Guétary)
"An American in Paris Ballet" (Kelly, Caron, a tanečníci)
Zdroj informací: The Films of Gene Kelly, Song And Dance Man (autor Tony Thomas), první edice vydána v roce 1974
LOVE IS HERE TO STAY patří dnes k nesmrtelným písním. Přežila několik vzestupů i pádu. V podání Kennyho Bakera byla poprvé uvedena v roce 1938 ve filmu The Goldwyn Follies.
Bohužel se opět potvrdilo to pravidlo, že neúspěšný film nezachrání ani dobré písně... Skladba na plátně dostala minimum prostoru; byla použita spíše jako podkres k dialogu ve filmu. I přesto, že ve filmu píseň zanikla, byla ve stejném roce několikrát natočena. Úspěch zaznamenal Larry Clinton and jeho orchestr (s vokálem Bea Wainové). Další kvalitní nahrávku má na kontě Red Norvo se svým orchestrem (zpěv Mildred Bailey).
LOVE IS HERE TO STAY byla pouhým popěvkem. Melodií, které si posluchači ani nevšímali. To se ovšem změnilo ve chvíli, kdy píseň v roce 1952 zazpíval Gene Kelly ve filmu An American In Paris (u nás známým pod názvem Američan v Paříži). Ve zmíněném filmovém muzikále zaznělo několik známých i neznámých písní Gershwina.
Vedle LOVE IS HERE TO STAY můžeme ve filmu slyšet legendární standardy jako S’Wonderful, I'll Build A Stairway To ParadiseneboLove Walked In. Film je geniálně zakončen velkolepou baletní scénou na Gershwinovu skladbu An American in Paris. Hollywood takto vzdal poctu geniálnímu skladateli, který po 15 letech od své smrti, byl populární více než kdykoliv předtím (mimo filmového DVD, které je běžně k dostání i v ČR, vyšel před několika lety také 2CD kompletní soundtrack, na kterém naleznete nejenom veškerou hudbu, která byla použita ve filmu, ale také bonusový materiál, který se do filmu nikdy nedostal).
Liza Minnelli - Here I'll Stay/Our Love Is Here To Stay
Připomeňme si tedy i některé známé a neznámé verze této písně...
V 50. letech natočili skladbu také dva legendární saxofonisté – v roce 1955 to byl Benny Carter, od dva roky později natočil společně s klavíristou Teddy Wilsonem melodii Lester Young. Skladba vyšla na albu Pres and Teddy u firmy Polygram Records.
Dalšími instrumentalisty, kteří věnovali kompozici svůj čas byl například Dexter Gordon, Bill Evans či Stan Getz.
Swingová verze Carmen McRae z roku 1955 patří k mým nejoblíbenějším, objevila se na albu Here to Stay. Na sklonku své kariéry natočila LOVE IS HERE TO STAY s Benem Websterem i Billy Holliday (album All Or Nothing At All pro Polygram Records vyšlo v roce 1956). V roce 1957 si píseň společně zazpívala i Ella Fitzgerald a Luis Armstrong. Další nezapomenutelnou verzi natočil také Nat King Cole.
V posledních letech byla pořízena celá řada pozoruhodných nahrávek. Michael Feinstein natočil píseň hned několikrát. Jedna z nejkrásnějších interpretací vůbec je živá nahrávka na albu Michael Feinstein Anthology.
LOVE IS HERE TO STAY zazněla v celé řadě filmů, připomeňme si ty nejznámější:
The Goldwyn Follies (1938, v podání Kennyho Bakera)
An American In Paris (1951, Gene Kelly)
Lady Sings the Blues (1972, Diana Ross)
New York, New York (1977, Liza Minnelli)
When Harry Met Sally (1989, Luis Armstrong, Ella Fitzgerald)
Love Is Here To Stay v podání Patti Austin Tria (2007)
Je historicky poslední dokončenou písní, kterou George Gershwin napsal. Zachovala se díky veliké náhodě. Sám Gershwin ji nikdy kompletně a uceleně nezaznamenal do not. Gershwinův dobrý přítel a pianista Oscar Levant si naštěstí dobře pamatoval melodii i harmonie písně, kterou před svou smrtí Gershwin často hrával. Po autorově smrti tak mohl přesně zaznamenat vše, co známe a obdivujeme dodnes.
Nedávno jsem četla článek, ve kterém mne zaujala jedna myšlenka. Článek o životě George Gershwina končil těmito vskutku pravdivými slovy …
Jedna z nejkrásnějších písní bratrů Gershwinových byla uvedena v roce 1937 ve filmu Shall We Dance. Na plátně ji poprvé zazpíval legendární Fred Astaire, který patřil od 30. let 20. století k největším tanečním a zpívajícím hercům v Hollywoodu. Ve stejném roce byla skladba nominována na Oscara za nejlepší filmovou píseň roku 1937.
Píseň, kterou ve filmu interpretuje Astaire v necelých dvou minutách, bohužel zaniká. Původní aranžmá pro orchestr, které Gershwin napsal a chtěl ve filmu použít, nakonec použito vůbec nebylo. Diváci se museli spokojit s malou náhražkou ve formě krátce odzpívaného popěvku, na který si většina z nich po odchodu z kina již nevzpomněla.
originální filmová verze z Shall We Dance (1937)
V roce 1949 se Fred Astaire a Ginger Rogers představili ve filmu The Barkleys of Broadway společně naposledy. Původně měla být Astairovou partnerkou ve filmu Judy Garland, která nakonec ze zdravotních důvodů roli odmítla. Ginger Rogers ji nezapomenutelně zastoupila. A to především v tanečních číslech. I přes "oprávněné protesty" ze strany Harryho Warrena, který napsal hudbu k písním pro tento film, byla THEY CAN'T TAKE THAT AWAY FROM ME po 12 letech od premiérového uvedení, znovu na plátně kin. Tentokrát v celé parádě a v originálním aranžmá pro orchestr. Ostatně posuďte sami, které z verzí dáte přednost...
verze z filmu The Barkleys of Broadway (1949)
Od té doby uplynulo hodně vody. Píseň se stala jednou z nejhranějších a nejnahrávanějších skladeb z repertoáru George Gershwina. Vzpomeňme tedy na některé z nejlepších nahrávek....
Již zmíněná nahrávka Freda Astaira z roku 1937 byla natočena s orchestrem Johnnyho Greena. Ve stejném roce píseň natočila pro Columbii Records také Billie Holiday.
Dnes tuto legendární nahrávku vlastní snad každý; v roce 1956 se sešli ve studiu Ella Fitzgerald a Luis Armstrong, skladba vyšla na albu Ella and Luis. Sarah Vaughan natočila píseň hned dvakrát, poprvé na své řadové album Swingin's Easy (1957), druhá a zcela unikátní živá nahrávka pochází z koncertu Gershwin Live! z roku 1982.
jedna z novodobých nahrávek - Jane Monheit & John Pizzarelli
Jedna z mých nejoblíbenějších verzí je živá nahrávka z alba Rosemary Clooney The Last Concert [Live], kterou zpívala na svém posledním turné v roce 2001. Skutečný skvost!
Další interpreti přicházejí a přibírají si skladbu do svého repertoáru. Doufejme tedy, že těch kvalitních interpretací bude pouze přibývat...
Second Rhapsody se nikdy nezapsala do historie jako Gershwinova slavná Rhapsody in Blue. Já bych i přesto chtěla připomenout toto úžasné dílo, které jistě stojí za poslech..
Gershwin a Koussevitzky při studiu notového zápisu Second Rhapsody
Velkým příznivcem Gershwina byl též Serge Koussevitzky, který byl v 30. letech 20. století šéf dirigentem Bostonských symfoniků. Sám Gershwin přepracoval svou krátkou New York Rhapsody a přejmenoval ji jednoduše na Second Rhapsody. Celou kompozici dokončil v únoru 1931, kompletní orchestrace byla hotová o tři měšíce později. 29. ledna 1932 uvedl premiérově v Bostonu Koussevitzky se svým orchestrem Second Rhapsody, Gershwin se sám ujal klavírního partu. V New Yorku byla skladba uvedena v únoru 1932. Většina kritiků chválila Gershwinovu precizní hru a techniku. Samotná skladba vyzněla bohužel naprázdno; podle tehdejšího tisku byla naprosto neinspirativní imitací Rhapsody in Blue.
Second Rhapsody je dílem génia, který psal každou svou skladbu s poselstvím, které nebylo bohužel v době skladatelova života zcela pochopeno. Sám Gershwin říkával, že jako skladatel vážné hudby se můžete v Americe prosadit a být uznávám jenom tehdy, pokud jste Evropan a nebo mrtvý, nejlépe ovšem oboje...
Dnes je tomu jinak. Existuje hned několik nahrávek, které stojí za zmínku. K mým favoritům patří bezesporu zvukový záznam z roku 1931 se samotným Gershwinem u klavíru. Z novodobých verzí mohu všem doporučit nahrávku San Francisco Symphony, která vznikla v roce 1998 u příležitosti 100. výročí narození George Gershwina! Přeji tedy všem příjemný poslech...
Je opravdu nezbytné poměřovat kvalitu hudebního díla podle počtu uváděných repríz a leckdy i nesmyslných kritik? Historie hudebního divadla sčítá tucty komedií, které jsou označovány za propadáky. A to i přes leckdy vřelý zájem ze strany diváků.
PARDON MY ENGLISH je dnes téměř zapomenutou show. Od samého začátku se tvůrci a inscenátoři potýkali s mnoha problémy. Alex A. Aarons a Vinton Freedley, kteří show produkovali, přemluvili George a Iru, aby společně napsali veselou hudební revue pro tehdejší anglickou divadelní hvězdu Jacka Buchanana. V show měli vystoupit též umělci zvučných jmen jako byl komik Jack Pearls a vycházející pěvecká hvězda Lyda Roberti. Kdo by mohl odolat takové plejádě hvězd? Jindy okouzlující a šarmantní Jack Buchanan ovšem nezvládl interpretaci dvojrole, pro kterou byl angažován. Před samotným broadwayským uvedením ho nahradil George Givot. Ten byl ale pro ztvárnění dvojrole Michael / Golo příliš mladý...
Muzikálová produkce PARDON MY ENGLISH měla premiéru 20. ledna 1933 v newyorském Majestic Theatre. Kritiky byly katastrofální! Jak sám Ira Gershwin podotkl – “byl to bolehlav od začátku do konce”.. Show byla stažena po pouhých 43 reprízách. Dodnes je historicky nejméně uváděnou show George a Iry Gershwinových na Broadway.
The Lorelei v podání sopranistky Laurie Revio
I tak se zachovalo několik líbivých písní, které se interpretují dodnes. Jsou to především Isn’t It A Pity?, The Lorelei a překrásná Luckiest Man In The World.
Takto smutně by končila historie celého muzikálu a jeho divadelního uvádění... Není tomu ale tak. Stalo se totiž něco zcela nevídaného.
Po premiérovém uvedení se na muzikál PARDON MY ENGLISH rychle zapomnělo. Stejně tak i na dalších několik desítek podobných děl, které jakoby se vypařili.. A to se vlastně také stalo. Dlouhá léta se pátralo po ztracených originálních notových zápisech a poznámkách těchto hudebních děl. A po dlouhá desetiletí nebyly nikde k nalezení... Až do nedávna.
V roce 1982 se díky prozíravosti několika lidí podařilo objevit, zachránit a restaurovat přes osm desítek originálních notových zápisů muzikálových komedií a děl, které už většina hudebních historiků považovala za nadobro ztracené. Mezi nimi byla i kompletní originální orchestrace a texty k muzikálu PARDON MY ENGLISH z roku 1933.
Dnes jsou tyto hodnotné notové zápisy uschovány v Knihovně Kongresu ve Washingtonu DC. Ta je v 90. letech 20. století propůjčila pro natočení první a kompletní studiové nahrávky muzikálu PARDON MY ENGLISH, která je dnes k dostání na CD nosiči.
upoutávka z drážďanské inscenace muzikálu Pardon My English
Samotný muzikál byl od své premiéry uveden pouze dvakrát. Za velkého zájmu medií bylo v roce 2004 dílo uvedeno v koncertním provedení v rámci New York City Encores! O pět let později se muzikál dočkal také své evropské premiéry, to konkrétně v Drážďanech. Mne osobně velice těší, že další muzikálovou zastávkou PARDON MY ENGLISH bude Česká republika. Národní divadlo moravskoslezské www.ndm.cz chystá české premiérové uvedení na začátek března 2011.
George Gershwin a literatura! Věčné téma. Nelze snad ani spočítat, kolik knih a publikací bylo o tomto muži napsáno. Dnes bych se ráda zastavila u několika kvalitních i méně kvalitních knih. Domnívám se, že zvolit to správné dílo, je velice důležité. Stává se totiž, že při špatném výběru se čtenář leckdy nedozví základní a důležité informace.
Kterou knihou začít? Existuje několik velice poučných a ne zbytečně rozsáhlých knih, které bych vřele doporučila čtenářům, kteří s Gershwinem začínají. GERSHWIN IN HIS TIME je publikace z velkým množstvím fotodokumentace a základními informacemi o skladateli . Předmluvu ke knize napsal Marvin Hamlisch, který je uznávaným skladatelem a klavíristou. Dílo je běžně k dostání na zahraničních internetových obchodech. Ideální pro začátečníky.
Edward Jablonski je autorem dvou hodnotných knih. Nepsal pouze o Gershwinovi, napsal též biografie o Haroldu Arlenovi, Irvingu Berlinovi a dalších. Dvě zmíněné knihy THE GERSHWINYEARS a GERSHWIN (viz fotografie) patří k jeho nejvýznamnějším i co se knižní kritiky a informovanosti týče. Autor sám si klade otázky a odpovídá na ně. Je skutečným znalcem Gershwina, jeho života a tvorby.
Bohužel existují také knihy, které nemohu doporučit vůbec nikomu. Jednou z těchto nevydařených děl je z dílny Charlese Schwarze GERSHWIN HIS LIFE & MUSIC. Sám autor se zaobírá nepodstatnými částmi života George Gershwina. Nepřesná data, nesmyslná nařčení a především podprůměrné srovnání s ostatními skladateli je největším kámenem úrazu.
George Gershwin – geniální skladatel, nadaný malíř, písničkář, snílek, umělec. Muž, který měl vše, co si vůbec člověk může přát. Kromě času. Byl inspirací pro své kolegy i posluchače. Dodnes je jedním z nejpopulárnějších a nejhranějších amerických autorů.
S jeho dílem a odkazem se setkáváme téměř na každém hudebním kroku. Kdopak jsou ale lidé, kteří stojí za propagací jeho hudby? Jsou to v první řadě hudebníci a zpěváci, kteří interpretují jeho nesmrtelnou hudbu. A také posluchači, kteří nezapomínají.
S pojmem GERSHWIN je také spojen jeden vyjímečný muž, kterého bych zde dnes chtěla blíže představit... Tím člověkem je pan Michael Feinstein.
Michael Feinstein je právem považovám za velvyslance americké populární písně ve světě. Celý svůj život věnuje nejen interpretaci písní, ale také odkazu a studiu veškerého historického materiálu, který by bez lidí jako je on, byl již dávno ztracen a zapomenut.
Byl takzvaně v pravý čas na pravém místě! Když jednoho krásného letního dne v roce 1977 vstoupil do domu Iry Gershwina - bratra George, vůbec netušil, co ho čeká za budoucnost. Po několik let pracoval jako archivista Iry, díky kterému se seznámil například s legendárním Harry Warrenem, Rosemary Clooney a dalšími.
Po smrti Iry Gershwina v roce 1983 začal vystupovat jako jazzový pianista a zpěvák. Zdokonaloval se. V roce 1985 natočil své debutové album Pure Gershwin, první album s písněmi bratrů Gershwinových. Má na kontě více jak tři desítky alb. Čtyři z nich byly nominované na ceny Grammy. V roce 1996 vyšla jeho autobiografie, ve které vděčně vzpomíná a ničeho nelituje.
Dnes je uznávaným umělcem s encyklopedickými znalostmi americké populární hudby. V roce 1998 byl také u otevření THE GERSHWIN ROOM – stálé expozice s relikviemi, osobními věcmi a také například klavírem, na kterém George Gershwin komponoval svou operu Porgy a Bess. Tato unikátní místnost je součástí Knihovny Kongresu ve Washingtonu DC. Zde působí Michael Feinstein jako jeden ze členů National Sound Recording Advisory Board - dozorčí rada, který se stará o odkaz a zachování historických nahrávek a manuskriptů.
Je zakladatelem neziskové organizace s názvem Michael Feinstein Foundation for the Great American Songbook, která podporuje mladé talentované umělce.Vlastní jazzový klub Feinstein's at Loews Regencyv New Yorku, kde vystupují pouze ti nejlepší z nejlepších. Intenzivně pracuje na nové knize o bratrech Gershwinových a na připravovaném biografickém filmu o obou bratrech.
Před několika měsíci měl na americké televizní stanici PBS premiéru jeho třídílný dokument o historii americké populární písně. Tento unikátní dokumentární film je k dostání na DVD nebo Bluray. Stejně jako jeho další koncerty a hudební nosiče, které mohu všem jenom doporučit. Je universálním interpretem, který každý rok odehraje přes 100 živých koncertů. Je inspirací pro mnoho začínajících hudebníků a zpěváků. Více informací naleznete na www.michaelfeinstein.com
Tuto dnes již slavnou melodii zná téměř každý jazzový muzikant a posluchač.. Kdy a za jakých okolností byla tato píseň vlastně napsána?
I GOT RHYTHM byla premiérově uvedena 14. října 1930 v muzikálu Girl Crazy (původně napsaná pro muzikál Treasure Girl, který byl uveden v roce 1928). Show Girl Crazy produkoval Alex Aarons a Vinton Freedley, hudbu a texty písní napsali bratři George a Iry Gershwinovi.
Tento slavný večer se zapsal do historie také tím, že se vůbec poprvé na jevišti objevily dvě dámy, o kterých bylo v dalších letech hodně slyšet. Ginger Rogers a Ethel Merman se přes noc staly hvězdami první velikosti.
Girl Crazy se stala americkým klasickým muzikálem (dočkala se tří filmových verzí – v nejznámější excelovala Judy Garland, v roce 1992 byl revival této show úspěšně uveden také na Broadway). Několik písní z muzikálu přežilo svou dobu. Skladby jako "Embraceble You", "But not for me" a "Sam and Delilah" se dodnes s oblibou hrají.
George a Ira se při přípravách muzikálu rozhodli použít jazzový orchestr. Angažovali tedy Reda Nicholse (spolupracoval s nimi již na muzikále Strike up the band v roce 1927). Mezi členy orchestru byli například Gene Krupa, Jimmy Dorsey či Glenn Miller – páný známe jako slavné bigbandové leadry, kterými se staly několik let poté.
Necelý týden po premiéře natočil orchestr Reda Nicholse první jazzovou verzi skladby. Sama Ethel Merman nenatočila skladbu až do roku 1947 (Decca), druhá nahrávka v jejím podání z roku 1961 byla natočena s orchestrem Billyho Maye pro Reprise Records.
Struktura písně je velice jednoduchá, celá skladba je složená z dvou taktových částí, melodie je vlastně variací čtyř notových růstů. Je typickým příkladem skladby z 30. let – 32 taktů, A-A-B-A forma, verze nezvykle dlouhá – dříve i dnes zpívaná převážně a pouze v rámci divadelního uvedení kompletního muzikálů.
Některé známé či neznámé verze I GOT RHYTHM:
Variace na I GOT RHYTHM – verze poprvé uvedena 14. ledna 1934 v Bostonu, pod taktovkou Charlese Previna (otec André Previna), který dirigoval Reismanův orchestr a samotného skladatele, který hrál na klavír. Variace se nedočkaly velikého úspěchu, bylo to ale poprvé v historii, kdy se populární píseň použila k hudebním variacím.
Luis Armstrong natočil píseň hned několikrát. V roce 1931 jako jazzový standard, dále potom v roce 1965 pro hollywoodský remake filmu When the boys meet the girls.
K dalším slavným interpretkám písně patří Ethel Waters a Kate Smith (obě nahrávky z roku 1930), Jimmy Dorsey (1937), Tommy Dorsey natočil s orchestrem skladbu pro velkou produkci Busby Burkeleyho – skladba uzavírá filmovou verzi Girl Crazy.
Glenn Miller (1937), Benny Goodman natočil skladbu mnohokrát, nejznámější je jeho živá verze ze slavného koncertu z Carnegie Hall z roku 1938.
Django Reinhardt natočil skladbu také několikrát. V roce 1935 a 1949 se Stephanem Grappellim. V roce 1937 s trombonistou Dicky Wellsem a Billem Colemanem. Dvě nahrávky jsou známé také z roku 1938, obě dvě s Larry Adlerem.
Ve svém reportoráru měl skladbu také Gerry Mulligan, který natočil hned několik variací na I Got Rhythm. V roce 1951 variaci s názvem “Bweebida Bwobbida”, v roce 1959 následovala “Who’s Got Rhythm” s B. Websterem, rok 1971 přinesl “Bring Boy Blues” s Hampton Hawesem. Nejznámější je verze s původním názvem z roku 1957, kterou natočil společně s Chetem Bakerem.
Jednu z nejpozoruhodnějších nahrávek má na svém kontě Art Tatum, který natočil osmiminutovou skladbu společně se svými přáteli při jazz session v New Yorku. Mezi hudebníky byl například Louis Armstrong, Red Norvo, Jack Teagarden, Coleman Hawkins, Roy Eldridge a další!
V roce 1951 zazněla píseň ve filmu An American in Paris. Veselou scénu doplňuje skupina dětí, které zpívají skladbu společně s Genem Kellym.
Legendární verzi má na kontě Ella Fitzgerald, nahrávka pochází z roku 1959 z kompletu Ella Fitzgerald sings George and Ira Gershwin Songbook. Živou nahrávku z koncertu v Chicagu natočila v roce 1963 Sarah Vaughan.
V neposlední řadě existuje nahrávka I Got Rhythm z již zmiňované broadwayské verze muzikálu Girl Crazy z roku 1992.
