Bigbandová éra představila nejen mnoho prvotřídních hudebních těles a instrumentalistů. Byla to též doba, ve které se rodily pěvecké legendy. 30. a především 40. léta byla zlatým věkem americké populární hudby, kdy kvalitní kapely a jejich doprovodné vokalisty bylo možné slyšet téměř na každém rohu.
Zlatý věk je v nenávratnu. Hudba a její odkaz ovšem nikoli. Nový seriál Interpreti americké populární písně přiblíží některé známé i méně známé umělce, kteří se zapsali zlatým písmem do historie populární hudby. První část nové rubriky věnujeme dámě, která patřila k nejlepším z nejlepších. Jo Stafford.
Jo Elizabeth Stafford se narodila 12. listopadu 1917 v americkém městě Coalinga v Kalifornii. Od malička byla společně se sestrami Christine a Pauline obklopena hudbou. Sen o operní kariéře Jo nevyšel. V roce 1933 (Jo bylo pouhých 18 let) založila se sestrami skupinu The Stafford Sisters neboli Sestry Staffordovy. Rodinné seskupení slavilo úspěchy především v rádiu, později také jako doprovodné trio v Hollywoodu (jejich hlasy jsou slyšet na nejedné slavné nahrávce; například v písni George a Iry Gershwina Nice Work If You Can Get It, která zazněla v roce 1937 ve filmu A Damsel in Distress či ve o rok později ve filmu Alexander’s Ragtime Band, ke kterému napsal veškerý hudební materiál Irving Berlin.
Ve stejném roce se Jo přidala k sedmičlenné vokální skupině The Pied Pipers, která byla populární především v rádiových pořadech. Poté, co slyšel v plné kráse The Pied Pipers Tommy Dorsey, nic už nemohlo Jo zastavit. Na začátku 40. let byla kapela tak úspěšná, že doprovázela v rozhlasových pořadech například Franka Sinatru, Binga Crosbyho či textaře Johnnyho Mercera, kterému se kapela natolik líbila, že ji nabídl nahrávací smlouvu u své tehdy neznámé ale zanedlouho legendární nahrávací firmy Capitol Records (Mercer byl také úspěšným zpěvákem, který natočil za svou kariéru několik alb).
The Pied Pipers, Frank Sinatra a Tommy Dorsey
V roce 1944 se Jo rozhodla, že zkusí štěstí jako sólová zpěvačka. Během 2. světové války bavila a zpívala vojákům v Pacifiku, kde jí díky nesmírné popularitě vojáci dali přezdívku G. I. Jo. Po návratu do USA se soustředila na rozhlasovou práci; moderovala pravidelný pořad s názvem Chesterfield Supper Club neboli Chesterfieldův večerní klub, kam si vždy zvala své kolegy z branže. V druhé polovině 40. let byla takzvanou královnou rozhlasových vln. Moderovala hned několik pořadů jako byly Club 15 na CBS rádiu, pravidelný týdenník na rádiu Luxembourg a pokračovala v práci na dalších dílech Chesterfieldova večerního klubu.
Společně s kolegou Gordonem MacRaem natočila v roce 1948 píseň Say Something Sweet To Your Sweetheart, které se prodalo milion kusů. Svůj úspěch zopakovala dvojice o rok později se skladbou My Happiness.
Jo s manželem Paulem Westonem při práci
V roce 1950 opustila Capitol Records, aby se stala jednou z hlavních hvězd firmy Columbia Records. V 50. letech slavila Jo velké úspěchy i mimo hudební branži. V roce 1952 se vdala za kapelníka Paula Westona. Následoval jeden hit za druhým jako například Jambalaya, Make Love To Me, You Belong To Me či duet s country zpěvákem Hankem Williamsem Hey Good Lookin’.
V 50. letech přišlo další medium, které změnilo zábavný průmysl navždy. Televize. Jo se samozřejmě také zapojila to práce. Objevovala se čas od času v televizních pořadech svých kolegů a kolegyň jako host. Na začátku 60. let s manželem přestěhovala do Londýna, kde pracovala na svém vlastním pořadu s názvem The Jo Stafford Show, ve kterém vystoupili například Mel Tormé, Rosemary Clooney, Peggy Lee nebo Peter Sellers.
ukázka z televizního pořadu The Jo Stafford Show
V 60. letech natočila a vydala také několik alb pod značkou Capitol Records, kterou v té době vlastnil Frank Sinatra. Desky vyšly v období 1961 – 1964 a dodnes patří k nejlepším, které kdy Jo natočila. Když Sinatra svou firmu v roce 1965 prodal firmě Warner Brothers, rozhodla se Stafford i s manželem Paulem Westonem, že podepíší smlouvu s gramofonovou firmou Dot Records.
Komediální talent předvedla jako Cinderella G. Stump. Společně s Redem Inglem natáčela humorné písně, které se staly velkými hity. Hudební parodie natočila Stafford společně s manželem Westonem a jeho orchestrem. Alba “Jonathana a Darlene Edwardových“ byla nadevše úspěšná. V roce 1960 získalo dokonce jedno z nich, konkrétně album Jonathan and Darlene Edwards in Paris, cenu Grammy za nejlepší komediální album.
Jo Stafford se v polovině 70. let rozhodla odejít do předčasného pěveckého důchodu. Ve volném čase se věnovala dětem, charitě a také své vlastní nahrávací firmě Corinthian Records, která začala vydávat hudbu s náboženskou tématikou. Vůbec poslední veřejné vystoupení Jo Stafford se uskutečnilo v roce 1990 v rámci oslav 25. výročí charitativní organizace SHARE, kde si zazpívala společně s Franka Sinatrou a dalšími umělci.
Paul Weston zemřel v roce 1996. Po manželově smrti měla Jo nemalé zdravotní problémy ze srdcem. Zemřela 17. července 2008 v neuvěřitelných 90 letech.
CD kompilace a řadová alba, která jsou dnes k dostání:
na 4CD naleznete výběr nejlepších písní, která Jo natočila v období 40. a 50. let
Ballad of The Blues - remastrované balady, který v roce 2003 vydala firma Feinery
Autumn in New York/Starring - dvě řadová alba, která vyšla v roce 1997 na CD nosiči
vánoční album Happy Holidays (nahrávka pochází z 60. let), kter0 vyšlo v roce 2004 na labelu Corinthian
Jo Stafford a Gordon MacRae - duetové album
Jo Stafford a Frankie Laine - album bylo vydáno v roce 2010 firmou Bear Family - Rollercoaster
