Spojené státy se během 19. století rozrůstaly stále více směrem na západ. Našlo se několik desítek hereckých společností z východního pobřeží země (některé až z daleké Anglie), které často sestavovaly svůj repertoár, ve kterém spojovaly dramatickou tvorbu z písní a tanců.
Tato herecká seskupení našla své uplatnění na parnících, které brázdily vodní toky po celých Spojených státech. Vedle řek Mississippi, Ohio a Kanawha to byly menší řeky jako Allegheny, Monongahela či Missouri. V roce 1815 se mladý herec Noah Ludlow rozhodl, že přinese divadelní dění i do Frankfortu v Kentucky (sám byl přesvědčen, že je to téměř nutností na rozhraní života a smrti). A protože obecenstvo nebylo o jeho kulturním nadšení přesvědčeno stejně jako on, rozhodl se nakonec Noah, že zakoupí za tehdy docela velký peníz (200 dolarů) menší loď, se kterou by objížděl města podél řeky Mississippi. Ve městech našel ale jenom ztrouchnivělé salóny a místa, kde nebylo možné vystupovat. Z nepotvrzených zdrojů se ví, že Noah Ludlow a jeho herečtí přátelé vystupovali proto občas i na své vlastní lodi. A jestli je tomu skutečně tak, Show Boats neboli Lodě komediantů byly tím pádem poprvé k vidění již v roce 1817.
upoutávka na představení na parníku
První skutečně na zakázku vyrobenou Show Boat byla loď s názvem Floating Theatre neboli “Plavící se divadlo“, které vymyslel anglický herec William Chapman Sr. v roce 1831. Jeho plánovaná sezóna měla začít v Pittsburku, parník se měl dále plavit až do New Orleans. Jeho nápad byl samozřejmě revoluční. Brzy jej začali napodobovat jiní, kteří si udělali z podniku rodinný business.
Floating Theatre neboli “Plavící se divadlo“
Ve 40. letech 19. století se lodní atrakce rozrostly natolik, že se během plaveb vyučovaly různé šílené a strašidelné předměty, které byly pro prosté lidi naprosto fascinující. I tak se stávalo, že na lodích bylo možno vedle kvalitních a zábavných show vidět i nekvalitní materiál a nemožná vystoupení.
Největší rozkvět lodí Show Boats nastal v roce 1869. Dan Rice byl majitelem parníku Will S. Hays, na které bylo k vidění skutečně naprosto cokoliv. Dalším "parníkovým impresariem" byl Augustus Byron French. Během své slavné kariéry vlastnil dokonce pět lodí, všechny s názvem French’s New Sensation neboli “Frenchovi nové senzace“.
parník French’s New Sensation
Design lodí se během devatenáctého století dost měnil. Klasické parníky, které se plavily po amerických řekách i na počátku 20. století, byly třípatrové. Diváci se nalodili na nejnižším patře na zádi lodi, koupili si vstupenky na vystoupení na přídi lodi a poté již usedli do svých sedadel a užívali si show.
Pokud se parník zastavil v některém z měst na několik dní, museli být herci připraveni na to, že budou muset uvádět různá představení, aby zabavili obecenstvo. A na to skutečně připraveni byli. Museli být. Život na lodích nebyl v žádném případe procházkou po růžové zahradě...
Na počátku 20. století se začala v hojném počtu stavět městská divadla či kulturní stánky. To samozřejmě znamenalo, že se kulturní vystoupení na lodích stávala méně žádaná. Ve 20. letech 20. století se o parníky již téměř nikde nezajímal. S příchodem němého filmu, v pozdějších létech i rádia, byl se slavnými Show Boats konec.
Edna Ferber
V roce 1925 se plavily po Mississippi pouze čtyři lodi. Několik z nich se samozřejmě dochovalo, ještě po několik desetiletí se plavily po amerických řekách.... a v této době se zrodil v hlavně jedné dámy skvělý nápad; napsat román, který je poctou a vzpomínkou na staromódní Ameriku. Staré dobré časy parníků, umělců a diváků, kteří jsou nedílnou součástí historie Spojených států 19. století. Tou dámou byla autorka románu Show Boat Edna Ferber...
Žádné komentáře:
Okomentovat