Další z úspěšných show dvojice Kern a Hammerstein II. se jmenuje MUSIC IN THE AIR. Jako většina hudebních muzikálů té doby (domnívám se, že bychom v tomto případě mohli říci o "operetomuzikálů" – většina hudebních čísel byla psána pro velké a větší hlasy; tehdy zcela běžné) je i toto divadelní dílo napůl zapomenuto. Dnes si jej připomeneme...
Po celosvětovém úspěchu muzikálu Show Boat, který byl uveden v roce 1927, se sešel Kern a Hammerstein II. k další spolupráci. V roce 1932 měl premiéru jejich další muzikál, tentokrát s názvem MUSIC IN THE AIR.
The Song Is You ve verzi legendární Doris Day (1966)
Příběh muzikálu se odehrává v Bavorsku během 30. let 20. století, kde společně se svou dcerou Sieglinde žije učitel hudby Walther Lessing. Sieglinde má svého milého, tím je Karl Reder, který je učitelem na zdejší škole. Dva mladí lidé se vydají společně do Mnichova, kde se snaží nabídnout místnímu hudebnímu vydavatelství píseň, kterou napsal Walther společně s Karlem. Karl se začně podezřele zajímat o zdejší operetní zpěvačku Friedu. Sieglinde se zalíbí operetnímu textaři Bruno Mahlerovi. Celý příběh se zamotá ještě více ve chvíli, kdy se oba žárlivé páry téměr rozejdou. Nakonec vše dobře dopadne, Karl a Sieglinde se vrací zpět na venkov. Frieda a Karl úspěšně uvedou novou operetu, která má obrovský úspěch....
Premiérové představení v NYC, konktrétně v Alvin Theatre, se uskutečnilo 8. listopadu 1932. Odehráno bylo slušných 342 repríz. V hlavních rolích se představili Natalie Hall jako Frieda, Tullio Carminati jako Bruno, Katherine Carrington jako Sieglinde, Al Shean jako Walther a Walther Slezak jako Karl.
Rok po americké premiéře doputovala show také do Londýna. Zde měla svou premiéru 19. května 1933. Odehráno bylo 199 představení.
Gloria Swanson a Douglass Montgomery - foto z filmové verze Music In The Air
Filmová verze vznikla záhy v roce 1934. Jedná se doposud o jediné filmové zpracování muzikálu. Ve snímku můžeme vidět Glorii Swanson, Johna Bolese, Douglasse Montgomeryho, June Lang a také Al Sheana, který si zahrál též v originální brodwayské produkci.
Američtí diváci se dočkali několika znovuuvedení, v roce 1951 byla show MUSIC IN THE AIR opět uvedena v Ziegfeld Theatre. Režíroval ji sám autor textů Hammerstein II.
I’ve Told Ev’ry Little Star v podání americké pěvkyně Mary Ellis (1933)
Hudební dílo MUSIC IN THE AIR zůstavá v podvědomí diváků hlavně kvůli dvou písním, které poprvé zazněly právě v této show. Je to především skladba The Song Is You, která dnes patří k jasné klasice americké populární písně. Další, možná méně známou skladbou, je I’ve Told Ev’ry Little Star.
Skladby a hudební čísla, která jsou součástí muzikálu MUSIC IN THE AIR:
Melodies of May
I’ve Told Ev’ry Little Star
Prayer
There’s A Hill Beyond A Hill
I’m Coming Home
And Love Was Born
I’m Alone
I Am So Eager
Fineletta
One More Dance
Night Flies By
I’ve Told Every Little Star
When The Spring Is In The Air
In Egern On The Tegern See
The Song Is You
We Belong Together
Poslední verze díla byla uvedena celkem nedávno. V roce 2009 ji uvedlo New York City Center (jak je již čtenárům našeho portálu známo, NYCC uvádí koncertní provedení klasických muzikálů, které většinou následně vychází na CD nosičích).
Poslední společné dílo Jeroma Kerna a Oscara Hammesteina II. s názvem VERY WARM FOR MAY mělo premiéru 17. listopadu 1939. Vincent Minnelli se ujal režie divadelního muzikálů, který se uváděl necelé dva měsíce (odehráno bylo pouhých 59 představení).
Proč se ale uvádělo dílo tak krátce? Zapříčiněno to bylo několika fakty. I přesto, že dílo bylo protkáno překrásnými písněmi (možná vůbec nejlepšími z pera dvojice Kern a Hammerstein), se kritici o VERY WARM FOR MAY moc pochvalně nevyjadřovali. V muzikálu se objevilo poprvé několik “divadelních nováčku” jako byla June Allyson či Vera-Ellen, které nikdo z diváků doposud neznal. Dámy se postupem let staly legendárními především ve filmových muzikálech.
fotografie z originální broadwayské inscenace, 1939
Nezapomeňme, že 30. a 40. léta byla takzvaným zlatým věkem muzikálu. To znamenalo, že během jedné sezóny se souběžně uváděla díla od skladatelů jako byl nejen Kern a Hammerstein, ale také Cole Porter, Irving Berlin, dvojice Rodgers a Hart, Ira a George Gershwin a mnozí další. Bylo tedy z čeho vybírat a hlavně na co chodit. A stávalo se tedy, že i muzikály od legendárních autorů nesklidily ty zasloužené vavříny, jak by se slušelo. A to byl právě případ i muzikálu Very Warm For May. Upřímně, co bychom dali za to, aby se právě v naší době komponovaly a především pravidelně udávěly muzikály takových kvalit jako kdysi.
Nejkrásnější píseň, kterou Kern kdy napsal a která poprvé zazněla v muzikálu VERY WARM FOR MAY, je skladba All The Things You Are. Byla natočena instrumentalisty, vokalisty, orchestry... Dnes ji má v repertoáru několik desítek zpěváků. Za všechny jmenujme umělce jako Thomas Hampson, Sherrill Milnes, Lorna Dallas, Jack Jones či Ella Fitzgerald.
All The Things You Are v podání operního pěvce Thomase Hampsona
Tak rychle, jak se muzikál objevil, tak rychle také z podvědomí diváků zmizel. To až do roku 1984, kdy byl nalezen audio záznam z originální nahrávky z roku 1939. Nalezený záznam nepocházel z originálního broadwayského nastudování, jednalo se zkrácenou verzi nahrávky, která se v roce 1939 natáčela pro rozhlas a rozhlasové vysílání. I tak to byl neobyčejný objev! Tento nalezený audio poklad byl v roce 1985 vydán na LP nosiči a následně také nominován na cenu Grammy za nejlepší muzikálovou nahrávku roku. Dnes můžete tuto nahrávku zakoupit i na CD nosiči (osobně CD nahrávku vlastním, ale dalo mi skutečně dost úsilí ji sehnat – byla vydána pouze jednou, dnes patří k raritám).
Po Kernově smrti nedal nikdy Hammerstein svolení k tomu, aby se muzikál uváděl. Souhlas k vůbec prvnímu uvedení muzikálu od premiéry v roce 1939 dali rodinní členové obou autorů až v 80. letech. Muzikál VERY WARM FOR MAY byl uveden v roce 1985 v New Yorku. V roce 1994 následovala koncertní verze (s originální orchestrací), která se uskutečnila v Carnegie Hall. O rok později byl muzikál uveden take v San Franciscu v 42nd Street Moon Theatre, kde se uskutečnila koncertní verze. Stejná divadelní společnost uvedla v květnu 2010 divadelní verzi. To vše se uskutečnilo v divadle Eureka - muzikál byl tedy vloni vůbec poprvé ve své historii uveden na západním pobřeží USA.
z produkce divadelní společnosti 42nd Street Moon (2010)
In Other Words, Seventeen
Stop Dance
Characterization
Babbling Brook Scene
All The Things You Are
Winnie’s Audition Scene
May Tells All, Heaven in My Arms
In Other Words, Seventeen (Reprise)
That Lucky Fellow
L’Histoire de Madame de la Tour
That Lucky Lady
The Strange Case of Adam Standish, or Psycho-Analysis Strikes Back
Není asi nutné představovat do detailů dvojici Fred Astaire & Ginger Rogers. V 30. a 40. letech společně natočili 10 celovečerních filmů, ve kterých tančili, zpívali a bavili diváky. Patřili ve své době k takzvané "hollywoodské smetánce".
Filmový snímek (a troufám si řici, že jeden z jejich nejlepších) s názvem Swing Time, byl natočen v roce 1936. V Čechách byl tento film uváděn pod názvem Svět valčíků. Dnes si jej připomínáme především kvůli skladateli filmových písní, kterým je Jerome Kern. Texty napsala Dorothy Fields.
Nejeden filmový kritik tvrdí, že právě v tomto snímku předvedl Astaire své nejlepší a nejkomplikovanější taneční kreace a čísla. Každé písni, její melodii a především rytmu věnoval Astaire s choreografem Hermesem Panem velké množství času. Taneční bravuru předvedl v písni Never Gonna Dance.
Vedle tanečních a svižných kouskou zazněla ve filmu i balada The Way You Look Tonight, která se stala vůbec nejúspěšnější písní ze zpěvníku Freda Astaira ve Spojených státech. Skladba získala Oscara za nejlepší filmovou píseň roku 1936.
Melodie, které zazněly ve filmu Swing Time:
Pick Yourself Up – píseň v rytmu polky je ve filmu nejprve zazpívána a poté se na část melodie také tančí.
The Way You Look Tonight – píseň v rytmu foxtrotu zpívá Astaire, který sedí u piána a pozoruje svou partnerku, která si umývá vlasy a poslouchá pozorně text písně. Píseň se později objevila také v jiných filmech. Například ve snímcích Chinatown (1977) a My Best Friend’s Wedding (1997).
A Fine Romance - Fred Astaire a Ginger Rogers
A Fine Romance
Walz in Swing Time
Bojangles of Harlem
Never Gonna Dance
Jerome Kern napsal filmovou hudbu pro tři snímky, ve kterých si zahrál, zatančil a zazpíval Fred Astaire. Své nejlepší filmové písně napsal právě a jen pro něj.
Walz in Swing Time
Swing Time (1936)
Režie: George Stevens
Producent: Pandro S. Berman
Filmová předloha: Howard Lindsay, Allan Scott
Původní předloha: “Portrait of John Garnett” autora Erwina S. Gelsey
Kořeny americké populární písně sahají od folkové skladby přes westernové melodie až k černošským spirituálům.Dalo by se jistě dlouze polemizovat o tom, který z jednotlivých hudebních směrů či konkrétních písní ovlivnil daná hudební období či skladatele populární hudby a textů jako takové.
Písní, které v historikém kontextu přežili své autory a první inteprety, je celkem dost. Na jedné ruce byste ale spočítali skladby, které zaznamenaly úspěch v době vzniku i dlouhá léta poté. Písně, které nejsou jenom líbivé na poslech a zpopularizované těmi nejznámějšími hudebníky a vokalisty. Jsou to skladby, které mají hlubší myšlenky, jejich texty jsou nesmrtelné a aktuální v jakékoli době.
Jednou z nejpopulárnějších písní ve Spojených státech a na světě vůbec je skladba, která ve svém nitru skrývá příběh lidského utrpení. OL’ MAN RIVER je jednoznačně nejznámější skladbou autorské dvojice Jerome Kern a Oscar HammersteinII. O vzniku, některých verzích a především o důležitosti písně si řekneme více v dnešním příspěvku.
Na sklonku 20. let 20. století vyšel román Edny Feber Show Boat. Stal se “přes noc” americkým bestsellerem číslo jedna. Příběh pojednává o tvrdém a nekompromisním životním boji lidí, kteří se společně plaví na lodi, která pluje v pravidelných intervalech po řece Mississipi. Jak už ve staré dobré Americe bylo zvykem, na lodích tohoto typu nechybělo veselí, o které se starali profesionální tanečníci, zpěváci a komici. Příběh je především o umělcích, kteří si vydělávali na své živobití na těchto lodích. Bavili cestující na jejich plavbách, zpívali a snažili se je rozesmát i v životních okamžicích, kdy jim samotným moc do smíchu nebylo. To vše a ještě mnohem více bylo námětem románu, podle kterého se zrodil stejnojmenný muzikál. Celá historie hudebního díla začíná v roce 1927, kdy měl muzikál svou premiéru (o muzikále si řekneme více v samostatném příspěvku později).
Ol' Man River si zazpíval také Bing Crosby
Historicky vzato nemělo k napsání písně OL’ MAN RIVER vůbec dojít. Samotná produkce muzikálu se musela několikrát odložit (což byl ve výsledku jenom a pouze benefit, protože by k napsání skladby jinak z časových důvodů nikdy nedošlo). Kdyby totiž autoři zachvátali a složili veškerý hudební materiál během dvou měsíců (jak bylo původně v plánu), nikdy by je ani nenapadlo dopsat či vůbec pracovat na dalším hudebním čísle. Kvůli neplánovanému odkladu premiéry musel nahradit Paula Robesona Jules Bledsoe. Robeson, který měl podle plánu hrát roli Joea a zpívat poprvé v historii píseň OL’ MAN RIVER, měl v době oficiální premiéry nasmlouvané turné po Evropě.
Oscar Hammerstein II. chtěl od počátku zachytit náladu a duši řeky Mississipi ve svém textu. Hammerstein přinesl Kernovi svůj prvotní náčrt textu písně. Ten ovšem neměl čas na další úpravy, protože pracoval na jiné z písní muzikálu. Hammerstein tedy přepracoval dvě z původních melodií, které Kern již zkomponoval.
Celá scéna úvodní písně muzikálu Cotton Blossom je ve skutečnosti montáž několika melodií, které by mohly samotné vyznít jako jednotlivé písně. První dvě písně, které se “ukrývají v písni” se objevují také v hudebním námětu OL’ MAN RIVER.
Cotton Blossom A – sbor černochů zpívajících o těžké práci a životě na řece Mississippi (2/3 písně OL’ MAN RIVER)
Cotton Blossom B – námět je pouze 8 taktů dlouhý, opakuje se ale o několik minut později v úvodu OL’ MAN RIVER
Cotton Blossom C – mužský a ženský sborový zpěv, který se spojuje dohromady ve třetí a poslední segmentu skladby
Rozdíl mezi Cotton Blossom a OL' MAN RIVER není jenom v melodické lince. Hlavním rozdíl je především v tempu a náladě písně. Celá skladba nabírá na pomalejším tempu, nálada je temnější, smutnější.
Paul Robeson, který byl jedním z prvních interpretů písně
Skladba provází svou melodickou linkou celé muzikálové dílo od začátku až do konce. Na začátku show je zpívána sborem, v půlce muzikálu zní celá píseň a na konci můžeme slyšet zkrácenou skladbu znova. Hudební skvost protéká celým muzikálem stejně intenzivně jako voda v řece Mississippi (toto bylo dříve běžně praktikováno v operní tvorbě, především operách Richarda Wagnera; před rokem 1927 se s tímto jevem na Broadway nikdo nesetkal).
Samotná píseň se dá zařadit do dvou různých typů show:
Hammersteinova kreace – vyzývavý nářek a upozornění na rasistické chování lidí v USA v době vzniku díla (podobný vzkaz jako v písni The Eagle and Me z muzikálu Bloomer Girl či Hammersteinova vlastní kompozice You’ve Got To Be Taught z pozdější doby z muzikálu South Pacific)
Broadwayská hymna, ve které vynikne hlas a zvučnost hlasů a také jejich mužnost (podobně jako v písni They Call The Wind Maria z muzikálu Paint Your Wagon či Hammersteinův text The Riff Song z operety The Desert Song)
Ol'Man River v podání legendárního basisty Sira Willarda Whita
Jakkoliv ale vnímáte tuto píseň, pro většinu lidí zůstává heroickou skladbou, která v sobě skrývá přenádherou hudební i lidskou myšlenku.
Některé z nahrávek OL’ MAN RIVER patří dnes již ke klasice:
Paul Roberson natočil píseň několikrát. V roce 1928 v rámci londýnské produkce, dále pro navrácenou inscenaci z produkce Florence Ziegfelda v roce 1932. Klasickou a nejznámější ale zůstává filmová verze z roku 1936, ve které Robeson také hraje. Koncertní verze z roku 1952 se také dochovala, text je v tomto případe upraven (více politicky naléhavý).Paul Whiteman natočil se svým bandem dvě nahrávky. Poprvé v rychlejším tempu v lednu 1928, na nahrávce zpívá tehdy mladičký Bing Crosby. Druhá a instrumentální verze pochází z března stejného roku. Al Jolson natočil v roce 1928 svou verzi, která vyšla u firmy Brunswick, další živá nahrávka pochází z jeho Kraft Music Hall programu.
Ráda bych připoměla také několik prvních swingových verzí:
Luis Russell, Tiny Brandshaw, orchestr Casa Loma – všechny tyto verze z roku 1934 následovali Fletchera Hendersona a jeho verzi, Nat Gonella (1936), Putney Dandridge, Red Allen (1941), Willie Lewis (1938, 1941)
Několik jazzových verzí, které stojí za zmínku:
Martha Raye (1939), Dick Haymes s orchestrem Harryho Jamese (1941), Bing Crosby s orchestrem Victora Younga (1941), Tony Bennett s orchestrem Counta Basieho (1958), Joe Williams, Rosemary Clooney, …
verze z filmu Till The Clouds Roll By
Jedním z intepretů, kteří se písni věnovali často a s respektem byl Frank Sinatra, který natočil během své kariéry několik unikátních verzí. V roce 1943 svou první verzi. V roce 1946 si zazpíval píseň ve filmu Till The Clouds Roll By, který pojednává o životě Jeroma Kerna (film není zcela autentický, hudební čísla jsou ale interpretovány těmi nejlepšími vokalisty té doby – sám Sinatra zpívá OL’ MAN RIVER v bílém smokingu obklopen přenádhernými dekoracemi). Další verze pochází z roku 1963 ze studiového alba The Concert Sinatra. V roce 1967 si ji zazpíval v rámci své TV show A Man And His Music II., další živá nahrávka pochází z koncertního vystoupní z roku 1968.
OL’ MAN RIVER je především písní pro velké operní hlasy. Pro takový hlas byla psána, tak také zní nejlépe. Do svého repertoáru píseň zahrnuli umělci věhlasných jmen. Vedle Paula Robesona to byl také Samuel Ramey, John Charles Thomas, Lawrence Tibbett, William Clarence Marshall, George London či Sir Willard White, který píseň jistě zazpívá i na svém říjnovém koncertě v Praze.
Skladba patří do jedné z dvanácti nejinterpretovanějších písní v historii populární písně ve Spojených státech. A není se čemu divit. Je jednou z amerických lidových i národních písní. Je a vždy byla písní lidu. Svou melodií a především geniálním textem byla, je a bude aktuální i v budoucnu.
Víte, kdo vynalezl a zavedl v Americe pojem muzikál? Spousta lidí si myslí, že je to Irving Berlin. A jistě nejsou daleko od pravdy. Jiní se domnívají, že to byl se svým jazzovým cítěním George Gershwin. Možná.
Já jsem přesvědčena o tom, že je to Jerome Kern. Muž mnoha tváří, který byl inspirací pro všechny své kolegy a kolegyně. Byl jejich modlou (vždyť sám mladičký George Gershwin u něj začínal a učil se od něho). Jeho život nebyl dlouhý, byl ale šťastný.
Od svých začátků na Broadway, hollywoodských filmových let, až ke svému největšímu dílu Show Boat, jehož premiéra v roce 1927 znamenala revoluci v hudebním a divadelním světě... To vše a ještě mnohem více si prozradíme během měsíce září.
Jerome Kern je další osobností, které věnujeme celý měsíc na našem portále. A vskutku si jej zaslouží.
