Stejně jako v loňském roce vzpomínáme v tento čas na divadelní a hudební umělce, kteří nás letos opustili. V roce 2012 jich bylo skutečně dost; vedle legendárních zpěváků, zpěvaček, skladatelů a herců, to byli také méně známí umělci, kterým samozřejmě také patří naše vzpomínka...
Robert B. Sherman(1925 - 2012)
Americký divadelní skladatel Robert B. Sherman je společně se svým bratrem považován za jednoho z nejproduktivnějších autorů 20. století. S bratrem je podepsán pod hudbou k filmovým muzikálům jakou jsou například Mary Poppins, Chitty Chitty Bang Bang. Autor mnohých divadelních melodií dožil své poslední léta v ústraní.
Americká zpěvačka a herečka Marion Marlowe natočila několik populárních písní s kolegou Frankem Parkerem. K jejím největším solovým hitům patřily písně The Man in the Raincoat či Heartbeat. Objevila se na divadelních prknech, v televizi například jako baronka Elsa Schraeder v televizní verzi muzikálu The Sound of Music.
Zemřela 24. března 2012 v americkém státě Arizona ve věku 83 let.
Marion Marlowe zpívá skladu The Man in the Raincoat
Americko-kanadská herečka Ann Rutherford se proslavila na plátnech kin především v 30. a 40. letech. Její asi nejznámější rolí je sestra Scarlett O'Harové v legendárním filmu Gone With The Wind, který byl natočen v roce 1939. Ve 40. letech si zahrála po boku Mickey Rooneyho v několika hudebních komediích. Později se objevila na filmovém plátně v menších rolích.
Zemřela 11. června 2012 v americkém státě Kalifornie ve věku 91 let.
Americká talentovaná herečka a zpěvačka Celeste Holm se zapsala do historie především svými dramatickými rolemi. Držitelka Oscara, mnohých televizních i divadelních cen, si zahrála po boku Franka Sinatry a Binga Crosbyho ve filmu High Society. V letošním roce jsme jejímu umění věnovali článek, který si můžete přečíst ZDE.
Zemřela 15. července 2012 ve New Yorku ve věku 95 let.
Americký zpěvák Tony Martin byl oblíbeným vokalistou mnoha generací. Zahrál a zazpíval si v několika památných hudebních filmech jako byl například snímek Ziegfeld Girl (1941),životopisný film o hudebním skladateli Jeromu Kernovi s názvem Till the Clouds Roll By (1946) nebo veselý příběh o třech námořnících s názvem Hit the Deck (1955). V loňském role jsme mu věnovali jeden z dílů seriálu Interpreti americké populární písně, který si můžete přečíst ZDE.
Tony Martin, poslední z populárních a legendárních zpěváků 40. a 50. let, zemřel 27. července 2012 v Kalifornii ve věku 98 let.
Americký filmový a divadelní skladatel a dirigent Marvin Hamlisch, který je autorem několika desítek populárních písní a melodií, držitel mnohých cen včetně Pulitzerova ocenění, zemřel po krátké nemoci v Los Angeles. K jeho nejznámějším písním patří například The Way We Were, Nobody Does It Better či nedávný hit Barbry Streisand I Finally Found Someone.
Zemřel 6. srpna 2012 ve věku 68 let.
Vic Damone zpívá oscarovou píseň Marvina Hamlische
Americký textař populárních písní Hal David tvořil několik dekád nerozlučnou dvojici s autorem hudby, kterým je Burt Bacharach. Společně napsali skladby k filmům, divadelním muzikálům či na tělo oblíbeným vokalistům. Jejich písně dodnes interpretují ti nejlepší z nejlepších.
Miláček amerických posluchačů, zpěvák a televizní bavič Andy Williams se proslavil především díky svému televiznímu pořadu The Andy Williams Show, legendárním vánočním albům a divadlu v americkém státě Missouri, které nese jeho jméno. Více o kariéře tohoto výjimečného muže si můžete přečíst v ZDE.
Zemřel 25. září 2012 po dlouhé nemoci v americkém městě Branson ve věku 84 let.
Jeden z posledních donedávna žijících jazzových muzikantů byl také uznávaným skladatelem a aranžérem jazzových standardů. Se svým kvartetem natočil mnoho alb, spolupracoval s nejlepšími muzikanty v branži. Brubeck byl též autorem hudby pro televizní seriály.
Zemřel 5. prosince 2012 v americkém městě Norwalk ve věku 91 let.
Ricci Martin je synem slavného otce. Možná, že pro některé potomky legendárních umělců je slavné příjmení spíše břímě, se kterým se nedovedou srovnat po celý svůj život. To ale není případ Ricci Martina, který o svém tatínkovi napsal před několika lety překrásnou knihu s názvem THAT'S AMORE, ve které vzpomíná na dětství, rodinu, přátele, svět showbusinessu a především na svého otce, kterým byl Dean Martin.
Sám jstezpěvákem a autorem písní, spolupracoval
jste s mnohými muzikanty.Jste také nejmladším synem legendárního
zpěváka a herce Deana Martina, kterého dodnes obdivují miliony lidí na světě.
Jsem si jistá, že se Vás mnozí ptají na to, jaký byl podle Vás Dean Martin zpěvák a umělec.
Jaký byl pro Vás jako otec? Byl to laskavý a skvělý muž, kterého
jsem měl a mám stále moc rád. Naprosto rodinný typ. To musí být asi velké
překvapení pro mnohé, protože spousta lidí má na paměti mého otce jako svůdníka a chlápka se skleničkou v ruce. Pravdou je, že se tatínek nikdy nebral příliš vážně. Vždy
jsem si říkal, že lidé a příznivci, kteří ho měli rádi, si sami
udělali obrázek o tom, jaký skutečně byl. Jeho práce byla jeho koníčkem. Byl
placen za to, co dělal rád a s chutí. Tím lépe. To bylo také jeho krédo.
Já osobně se snažím žít život podobně.
Nikdy nezapomenu na zvuk motoru jeho
auta, když se vracel domů, bylo to většinou během pozdního odpoledne. Často
používal zadní vchod. Já jsem jako malý chlapec sedával na kuchyňské lince, on
se ke mně vždycky naklonil, kamarádsky mě poplácal a řekl mi: „Jak se
vede, kámo“? Potom přišel k lince, vyndal si toustový chléb a namazal si
plátek máslem, který poté přeložil napůl a ukousl z něj velký díl. A
pokaždé „slavnostně“ prohlásil: „Tomu říkám život, kámo“. Pak se šel vždy osprchovat a
převléct k večeři. Když přišel upraven k večeři, vždycky si sedl do
svého oblíbeného křesla, zapálil si cigaretu a upíjel koktejl. Přitom
poslouchal nás děti, jak mu vyprávíme o tom, co jsme během dne zažily a co se
vše nestalo. Často přitom pokukoval jedním okem po televizi, přepínal kanály a snažil se najít program s westernem. To bývávalo klasické odpoledne v našem domě.Byly to
krásné časy...
Rád s námi dětmi dováděl, často
si s námi hrál a na oko se pral. Jednu z věcí, které si pamatuji
dodnes, byla vůně jeho vody po holení s názvem Woodhue od firmy Faberge.
Dnes se už bohužel nevyrábí. Měla čistou a přitom ostrou vůni.
Tatínkovi moc záleželo na přátelích
z branže, se kterými se setkal během svého života v showbusinessu.
Především na lidech, se kterými se seznámil, když byl starší...
Dean Martin s rodinou (Ricci stojí uprostřed v první řadě vedle otce)
V roce
2004 vyšla Vaše vzpomínková kniha s názvem THAT’S AMORE s podtitulem Syn vzpomíná na Deana Martina. Troufám si říci, že je to jedna z nejkrásnějších
biografií, kterou jsem kdy četla. Můžete nám prosím říci, kdy Vás poprvé
napadlo knihu napsat?
Mockrát Vám děkuji. Víte, sepsat vzpomínky na
otce a na dětství mne napadlo již hrozně dávno. Začal jsem o tom přemýšlet již
v době, kdy jsme jako rodina sedávali u večeří. To bylo před mnohými lety.
Maminka ctila vždy jedno pravidlo, všichni členové rodiny jej museli dodržovat –
cokoliv jsme měli během dne v plánu, povinnosti či zábavu,
všichni do jednoho včetně otce jsme se každý den sešli v 18 hod u stolu a
společně večeřeli. Bez výmluv.
Jsem moc rád, že se tolika lidem moje kniha líbí
a že se mohli dozvědět o mém otci trošku něco jiného, než znají z televize
či jiných publikací.
Dean
Martin je dodnes obdivován mnohými fanoušky i
umělci. Vše, co vytvořil, bylo řekla bych až magické. A to především
jeho legendární televizní pořady, které pravidelně každý čtvrtek sledovala
každá americká domácnost. Někde jsem četla, že nikdy nechtěl před
natáčením zkoušet. Bylo vše tedy točeno na první klapku?
Je to dost zajímavé, protože tatínek původně tyto pořady vůbec nechtěl dělat. V
polovině 60. let byl zvyklý na svou stálou rutinu. Dvakrát do roka vystupovat 6
týdnů v Las Vegas; občas natáčel nějaký film. Když narazil na dobrý hudební materiál,
který se mu zamlouval, natáčel také desky. To bylo pro něj ideální. Brzy
ráno odcházel do práce, aby se mohl odpoledne vrátit a být s rodinou. Víkendy trávil
v rodinném kruhu u bazénu nebo v obývacím pokoji, kde si s námi často hrál.
Byl to ideální pracovní rozvrh pro muže s rodinou. Tatínek sám
nechtěl začít s další prací, která nebyla vůbec jistá. Obával se, že by
kvůli práci v televizi neměl žádný volný čas na rodinu. Své soukromí si
totiž hlídal, čas strávený s rodinou byl pro něj moc důležitý. Sám si byl
vědom a viděl na vlastní oči, jak dovede být televizní práce svazující. Domnívám se, že nechtěl dojít do fáze, kdyby musel kvůli závazkům v televizi
omezit natáčení filmů a nahrávání písní.
Televizní společnost NBC jej
oslovila s nabídkou na nové díly jeho staré televizní show, ve které
vystupoval v 50. letech.Tatínek nakonec souhlasil s tím,
že pořady bude uvádět jednu sezonu. S podmínkou, že bude pracovat pouze
jeden den v týdnu. Na oplátku mu NBC platila 40 000 dolarů za pořad.
I přesto, že první sezona
měla obrovský úspěch a vysokou sledovanost, tatínek neměl zájem ve spolupráci
pokračovat. Těšil se, že bude pracovat jako předtím. Přesně tak, jak to
měl rád. NBC ale chtěla za každou cenu s pořady pokračovat. Tatínkovi nabídla lukrativní smlouvu na pořady s názvem The Dean Martin Show.
To bylo samozřejmě velice lákavé – pracovat pouze jeden den v týdnu. Tatínek se domníval, že když si řekne o opravdu hodně peněz a bude trvat na svých podmínkách, televizní
stanice jej odmítne.
Stal se ale naprostý opak. NBC
souhlasila se vším včetně podmínky, že bude pracovat pouze jeden den v týdnu.
Za jeden díl mu tehdy vyplácela neuvěřitelných 300 000 dolarů plus
přiměřenou část akcií své sesterské společnosti, kterou byla v té době
RCA. Dean Martin se v té době stal nejlépe placeným umělcem, který
pracovat v televizi.
Jeho pořady se staly legendárními;
na televizních obrazovkách se objevovaly pravidelně každý čtvrtek od roku 1965
až do roku 1974, a to v hlavním vysílacím čase. Mimo sézonu, v létě,
je střídaly neméně úspěšné díly s názvem Dean Martin Presents The Golddiggers a The Dean Martin Summer Show.
Dean Martin a The Mills Brothers
ukázka z televizního pořadu The Dean Martin Show
The Time I Get To Phoenix ukázka z televizního pořadu The Dean Martin Show
Váš tatínek byl také skvělý herec. Vím, že miloval westerny. V 50.
letech vytvořil společně s Jerry Lewisem populární dvojici, která natočila
několik úspěšných komedií. Poté následovaly legendární snímky s partou Rat
Pack, například Ocean’s 11či4 For
Texas.Dean Martin byl ale také uznávaným
dramatickým hercem. Sám jste jeho respekt a lásku k filmům a kolegům
zmínil ve své knize. Ve Vašem domě jste měli speciální místnost, ve které se
Váš otec často díval na své oblíbené filmy. Na který ze svých filmů byl Dean Martin nejvíce pyšný?
Tatínek byl členem Akademie
filmového umění a věd. Členové Akademie každoročně rozhodovali a dodnes rozhodují o tom, kdo si
odnese Oscary. Tatínek byl tedy také hlasoval. Jako člen Akademie měl k
dispozici zbrusu nové filmy, na které se mohl podívat dříve než šly oficiálně
do distribuce. V projekční místnosti jsme měli dvě pohovky, které rozdělovala
velká starožitná truhla, která sloužila jako odkládací stůl. Na ní byla postavena
lampa, telefon a kovový spínač s jakousi vysílačkou. Tatínek vždycky stiskl knoflík a oznámil svému technikovi, že je připraven. To byl signál pro
technika, který byl ve vedlejší zvukotěsné místnosti, aby spustil jeden z filmů
na 35 mm kopii. Bylo to skutečné domácí kino! Je pravda, že tatínek moc rád vzpomínal na film The Young Lions, ve kterém si zahrál s Marlonem Brandem a
Montgomery Cliftem. Ve filmu ztvárnil postavu mladého vzdorovitého vojáka. To bylo v roce
1958. Film byl ochoten natočil za malou sumu peněz.Chtěl lidem dokázat, že
není pouze komediálním hercem. Svým výkonem přesvědčil kritiky i veřejnost o tom, že je všestranným hercem. Později si zahrál i další dramatické role, objevil se
například ve filmu Toys in the Attic, v legendárním snímku Some Came
Running nebo Ada...
S Johnem Waynem natočil také několik westernů, na které byl velice pyšný.
hudební ukázka z westernu Rio Bravo
Ráda bych se zmínila o legendárním seskupení Rat Pack.
Dean Martin byl jedním ze zakládajících členů, kteří odstartovali a dopomohli
vytvořit jakýsi obraz a atmosféru Las Vegas, kterou známe dnes.
Na začátku roku 1957 tatínek poprvé vystoupil v hotelovém
kasínu Sands v Las Vegas. Veřejnost byla jaksi skeptická, protože nikdo
nevěřil tomu, že Dean Martin začne vystupovat jako sólový zpěvák. Na jevišti byl poprvé od rozpadu
dvojice Martin / Lewis. Později mi sám řekl, že to byl jeho největší a asi také nejtěžší moment v kariéře.
Tatínek měl kolem sebe rád přátele, kteří seděli v první řadě v hledišti
nebo s ním vystupovali přímo na jevišti.
Frank Sinatra byl vždy šéf. V našem domě se často
říkávalo, a věřte, že to bylo vše řečeno s nadsázkou, láskou a určitou
dávkou sarkasmu. „Tohle je Frankův svět, my v něm jenom žijeme“. Zbytek
už je samozřejmě historie...
Dean Martin natočil stovky skvělých
písní. Poslouchával někdy tatínek své vlastní nahrávky?
Je zajímavé, že se na to ptáte, protože
tatínek nikdy své vlastní nahrávky neposlouchal. Téměř nikdy si doma nepustil žádnou hudbu. Když ale měl náladu, poslouchal oblíbené country písně, které v tradičním stylu zpívával například Eddie Arnold. Eddie byl jedním z jeho nejoblíbenějších
zpěváků. V některých tatínkových nahrávkách je Eddiho vliv slyšet,především ve skladběSend Me The Pillow That You Dream On.
Tatínek natočil v 60. letech několik country desek. Vůbec poslední album nahrál na začátku 80. let, deska se
jmenovala The Nashville Sessions. Jeho největším pěveckým vzorem a možná také
důvodem, proč se rozhodl zpívat, byl Bing Crosby.
dvojice county alb Deana Martina,
která jsou dnes v prodeji na CD nosiči
Jsem si jistá, že jste na vlastní oči viděl a
slyšel mnohá vystoupení Vašeho otce. Ptám se na to především kvůli tomu, že Vy
sám jste zpěvák a skladatel písní...
Ano, tatínka jsem viděl a
slyšet často, to hlavně v období, kdy vystupoval v klubu v Las Vegas.
Když jsem byl malý chlapec, tak mne zpěv ani herectví moc nezajímalo; můj bratr Dean-Paul se objevil v několika filmech, stejně tak moje
sestra Claudia. Starší sestra Gail si několikrát dokonce zazpívala s tatínkem
v jeho televizní show.
Po ukončení
středoškolského studia jsem začal studovat vysokou školu v Kalifornii, která
byla zaměřena na film a umění. Během jednoho odpoledne na návštěvě u Carla
Wilsona jsem hrál na klavír jednu ze svých písní. Jmenovala se Stop, Look
Around. Carl mi řekl, že by skladbu velice rád natočil. Zanedlouho se tak
stalo, píseň zněla skvěle. Pokud bychom se rozhodli vydat píseň jako single,
museli bychom mít ještě jednu skladbu na B stranu. Natočili jsme tedy ještě
jednu z mých písní. A Carl nakonec navrhl, abychom nahráli celé album. Práce
na albu trvala celé tři roky. Produkce alba se ujal
Carl a Billy. Konečné album dostalo název Beached. Měl jsem štěstí a sehnal
jsem skutečně prvotřídní muzikanty, kteří s name spolupracovali a albu dodali
nezapomenutelnou atmosféru. Byl to například Peter Cetera, Dennis Wilson zBeach Boys a Jimmy McCulloch z kapely Wings. Když bylo album hotové, skupina
Beach Boys mne pozvala jako předskokana na své turné, které mělo zastávky v
městech východního pobřeží USA a v Kanadě. Psal se rok 1978, pro mne to byla
nezapomenutelná zkušenost. Hrát ve vyprodaném Central Parku před čtvrt milionem
lidí je nepopsatelný zážitek.
videoklip k písni Since I Met You Baby
Další ze zajímavých skutečností, o které hovoříte ve své knize, je spolupráce s Vaším
tatínkem. V polovině 80. let jste režíroval jeho vůbec první videoklip, který
byl na tu dobu velice revoluční a svým způsobem moderní…
V roce 1983 jsem se částečně produkoval
televizní přenos Country Music Awards. Krátce na to mne oslovil tatínkův agent
Mort Viner a zeptal se mne, jestli bych nechtěl režírovat videoklip jedné písně z tatínkova nového alba s názvem The Nashville Session. Většina skladeb na albu
byly písně laděné do stylu country, jedna z nich měla ale svižnější tempo.
Jmenovala se Since I Met You Baby. Byl jsem potěšen a na práci s tatínkem jsem se
nesmírně těšil. Viděl jsem samozřejmě všechny jeho filmy a pamatoval jsem si na
jeho práci v televizi několik dekád předtím. A samozřejmě je nutné dodat, že
toto bylo jeho vůbec první video – jedno z prvních, které se v té době začaly natáčet. Videoklipy
v 80. letech odstartovaly novou vlnu uměleckohudebního směru. I přesto, že
jsem měl z minulosti zkušenosti s natáčením videoklipů, natáčelo se
do té doby pouze ve studiu. První videoklip Deana Martina měl ale vypadat úplně
jinak. Video se mělo natáčet v exteriérech v místě zvanémVasquez
Rock blízko kalifornského pobřeží. Místo mělo neuvěřitelně krásnou
scenérii a bylo pro natáčení jako stvořené. Nebo jsem si to alespoň
myslel... Původní plán
spočíval v tom, že tatínek bude ve videu chodit kolem krásných žen, které
měly stát jako sochy nebo ležet nehybně na písku. Dean Martin měl chodit kolem
s golfovou holí v ruce, ležérně se procházet a zpívat přitom svou
píseň. Byl to dobrý plán a já jsem byl přesvědčen, že vše půjde hladce.
Jsem si jistý,
že během cesty v autě byl tatínek trochu skeptický. Pláž byla vzdálena
několik hodin jízdy od civilizace. Měli jsme docela dost problémů
s létajícím prachem a pískem z pláže. A také s teplotou. Tatínek
byl ale naprosto v klidu. Jednu z věcí, kterou jsem poznal ten den
během natáčení, byla naprostá profesionalita Deana Martina jako umělce. Hudební
video se natáčí tak, že se z velkých reproduktorů pouští hudba, do které
se natáčí veškeré dění a příběh videoklipu. Do hudbypoté zpívá zpěvák na playback. Největším oříškem je přesně otevírat ústa na již natočenou píseň, protože pokud se to nepovede, tak to žádný trik ani úpravy nedovedou
změnit. Pokud se to nezdaří, celý realizační tým včetně umělce pak
vypadá jako skupina amatérů. Tatínek byl
ale báječný. Vše zvládl s přehledem. Vždycky jsem od jeho známých a kolegů
v televizi slýchával toto: “Váš otec vždycky přijde na plac včas, zná
svůj text a také texty všech ostatních.“ A během práce na
videoklipu jsem sám zjistil, že je to naprostá pravda. Dean Martin obdivoval
svého hereckého kolegu Spencera Traceyho, který vždy říkal: „Přijď včas na
plac, buď připraven, odříkej svůj text a odejdi.”
Videoklip jsme nakonec dokončili v maminčině domě. Toto video je vlastně prvním
"multižánrovým crossoverem" zpěváka populárních písní minulosti, které mělo
premiéru na MTV. A mělo veliký úspěch a velice často se hrálo. Vzpomínám si,
jak jsem doma všem z rodiny ukazoval finální verzi. Bylo to v tatínkově
domě, celá rodina měla velkou radost. Tatínek vypadal fantasticky. Potom za
mnou přišel, objal mne a řekl mi: “Kámo, dokázal si ze mě udělat zase
čtyřicátníka.“ To byl největší kompliment, který mi mohl kdy dát.
Ricci Martin během svého vystoupení
Ráda bych se také zmínila o speciálním
projektu, který se zrodil zhruba ve stejné době, kdy vyšla Vaše kniha. Hovořím
o koncertním programu s názvem AN EVENING OF DEAN MARTIN MUSIC AND MORE,
se kterým úspěšně jezdíte po Spojených státech. V hudebním programu
zpíváte písně svého otce. Podle ohlasů vím, že divákům se program velice
líbí...
Děkuji Vám. Nikdy mne nepřestane překvapovat jedna věc. Lidé mají stále
na paměti tatínkovu práci, písně, filmy. Setkávám se s návštěvníky koncertů
hned po skončení každého vystoupení. A právě při těchto setkáních zjišťuji, jak
moc mají lidé Deana Martina rádi. Pokaždé mi vypráví o tom, jak jej viděli a
slyšeli zpívat. Vzpomínají na setkání s ním a na to, jak byl vždy
milý. Pro mne je to pokaždé krásný zážitek. Moc rád zpívám a vzpomínám na staré
časy. V každém případě jsou to vždy diváci, kteří vytvoří nezapomenutelnou
atmosféru.
Co je pro Vás největším životním darem? Největším darem mého života bylo narodit se milovaným rodičům...
----------------------------------------------------------------------------------
Interview with Mr. Ricci Martin in English
You are a respected entertainer who
has worked with many artist. You are the yougest son of Dean Martin we all love
and admire deeply. I am sure lot of people must have asked you about many
things regarding you father‘s singing and acting career. How was he like as a
father? He must have been a lovely man.
He was a
wonderful man, a father I loved very much. A family man. That might surprise
lot of people because he was characterized as Hollywood lightweight or
womanizer. The truth is that Dad did not take himself seriously. I always had
the sence that people who were his fans and loved his work could figure out
what kind of person he really was. He liked to have fun. If he was paid for
having fun, all the better. It’s a credo I’ve tried to live up to.
I will
always remember the sound of dad’s car up the driveway in the late afternoons.
He would enter the kitchen from the back door. I’d be seated at the kitchen
counter and he would walk over, give me a pinch on the neck and the standard
greeting that needed no answer „Whatddya say, pallie“? He would go over to the
bread drawer and pull out a loaf of soft white bread. Smearing a slice with
butter, he would fould it in half and take a big bite off the end. „Now, that’s
livin‘ pallie“ he would announce as he headed up the stairs to his bedroom to
clean up for dinner.... Coming back downstairs, he would sit on the couch in
the living room, smoking a cigarette, sipping a cocktail while listening to our
reports of the day’s doings and idly searching the television channels for a
western. The picture of contentment. Those were wonderful times.
He loved to
horseplay and wrestle with us kids, rollivng around on the living-room carpet. One
of the things I remember most about those times is the smell of his cologne,
Woodhue by Faberge. That fragrance, a clean, crisp smell, was a big part of who
Dad was.
Dad cared
deeply about many of the people whose lives intersected with his during his
long career. Especially in those last years...
The Martin Family
In 2004 your
book THAT’S AMORE - A SON REMEMBERS DEAN MARTIN was published. It was
one of the best books, if not the best biography tribute I have ever read. Can
you please tell us more this wonderful book? When was the first time you
realized you wanted to write it? How long did it take to put all the info for
the book together?
Thank you so
much for saying that. The idea for writing this book started around our family
dinner table decades ago. My mom always had one rule – no matter what events
were transpiring in our individual worlds, we all were expected to be seated at
the dinner table at 6pm nightly for a family meal.
I am glad so
many people enjoyed reading the book, getting to know my father and out family
from a different side.
Your father
is remembered by millions of people for so many wonderful things. All he did
was magic, especially his legendary Dean Martin TV shows. I read somewhere that
he never rehearsed, everything that was done on the first take was on TV. Is
that correct? The whole American was surely watching…
It’s
interesting because Dad did not want to do a TV show. He was comfortable in his
routine, working six weeks in Vegas twice a year, doing a movie now and then,
recording an album when he found some songs he liked, all in the measured pace
that allowed him to gold in the mornings and make it home for dinner in the
evenings. Weekends were spent around the pool and in the living room at
the house, playing with us kids.
It was a
predictable pattern for a working man with a big family. Dad just did not want
to take on another job; he feared he would lose more of this private time that
he cherished more than anything. He had seen other stars venture into the new
medium and find themselves trapped, unable to return to movies or the stage.
NBC
approached him with a pitch to turn his earlier color specials into a weekly TV
variety series; he really didn’t want to do it. He finally agreed to host a
show for just a year, as long as he only had to work one day a week. In return
NBC paid him about $40 000 a show.
Although,
the first season was a success, Dad was still not interested in continuing the
show and looked forward to going back to his routine. When NBC came calling with
a multiyear contract for The Dean Martin Show, Dan figured he would squelch the
idea by making outrageous demands beyond just working one day a week. He asked
for a ton of money in addition to the unheard-of rule of just one rehearsal,
expecting NBC would say: Forget it.
Instead, the
network agreed to Dad’s light, one-day-a-week work schedule and his hefty
paycheck, paying him nearly $ 300 000 a show plus stock in NBC’s parent
company, RCA. It was the biggest contract for an,y TV star at the time.
Over its
nine-year (1965 – 1974), prime-time run, Dad’s Thursday night show, and it’s
various off-season replacements such as Dean Martin Presents the Golddiggers
and The Dean Martin Summer Show, was responsible more than any other aspect
of his career for creating millions of fans who still appreciate him today.
Somewhere There's A Someone
(The Dean Martin Show)
Dean Martin, Ella Fitzgerald and Gordon MacRae (The Dean Martin Show)
Dean Martin
was a great actor. And he really loved westerns. Apart from comedies he made
with Jerry Lewis, and the Rat Pack films, he was respected serious actor. You also
talked about his love for films in your book. You said that you had a place in
your house where your father loved to go and watch all the films… Which one of
his film or films were his favorite?
Dad was a
member of the Academy of Motion Picture Arts and Sciences, an honor that
allowed him to vote for the Oscars and also to receive first-run films for his
personal viewing. Two couches in the projection room were separated by a large
antique trunk that served as an end table. It held a lamp, a telephone, and a
metal intercom box next to where Dan would press the button on the intercom and
say, “Roll it, Lowell”. That was the signal for the union guy in the
soundproofed projection room behind the rear wall to electrically lower the
screen at the opposite end of the room and start one of the two huge 35mm
heli-arc movie projectors… It was a true home theatre.
We watched
most of Dad’s later movies, from the mid-1960’s on, in this projection room.
His earlier films were less complicated to screen. Before the living room was
enlarged to include the sunken bar area, it served as our projection room. In
those days, the movies that Dad and Jerry Lewis made were rented on
16-millimeter reels.
Apart from
other films, he really loved working on The Young Lions opposite Marlon Brando
and Montgomery Clift where he portrayed a rebellious soldier. That was in 1958.
It was a role that he offered to do for less money than any other film he had
been in, just to prove he was more than a comedic straight man. This film helped
legitimize Dad as a versatile movie star. He went on to other dramatic role in
films such as Toys in the Attic, Ada, the legendary Some Came Running and
others.
He made a
couple of great westerns with John Wayne; he really loved making these films.
I’d also
like to ask a little about the legendary Rat Pack. And your father was one of
the first people who really started and established THE LAS VEGAS entertainment
world and class we all know today.
Early in
1957, Dad started working at the Sands Hotel Casino in Las Vegas. People were a
bit skeptical if Dean Martin was going to make it solo. He was onstage alone
for the first time since the breakup with Jerry Lewis, this was his coming out
party. Dad would later tell me it was one of the biggest moments of his life.
Dad simply enjoyed the diversion of having a couple of his pallies in the front
row or on the stage to liven things up.
Frank was
always the self-anointed leader. There was a saying around my house, and it was
delivered with equal parts of love and sarcasm: “It’s Frank’s world; we’re just
living in it.” And of course the rest is history.
Your father
recorded hundreds of great songs. Did he ever listen to any of his records at
home?
It’s
interesting you are asking this because Dad never really listened to his own
recordings. He hardly would put any record on. If ever he had any preference at
all, his favorite songs were country songs sung by old traditional artists like
Eddie Arnold. Eddie was one of Dad’s favorite singers; you could hear a little
of his influence in some of Dad’s songs, number’s like Send Me The Pillow That
You Dream On and other country tunes.
Dad recorded
a couple of country albums in the 60’s and then again late in his career an
album called The Nashville Sessions. His biggest singing influence, and perhaps
the reason he pursued a career in entertainment, was Bing Crosby.
Birth Of The Blues - The Rat Pack Live (1965)
I am sure
you must have seen your father perform on stage many times. I am asking about
this because you are also a singer and a songwriter…
I did see my
father performed many times, especially in Las Vegas. I had never been that
interested in the acting or singing growing up; my brother Dean-Paul appeared
in a couple of films, so did my sister Claudia. Gail had numerous appearances
singing on Dad’s TV shows.
However, I
started playing and writing songs after I graduated from high school and began
film school at the California Institute of the Arts at Valencia College. One
afternoon, up at Carl Wilson’s house I was playing one of my songs on his
piano. It was called Stop, Look Around. Carl told me he would like to
record it. We then went into the studio and recorded the song, and it turned
out great. If it was going to be a single, I needed a B side, so we recorded
another one of my songs. Then Carl said, Let’s record an album.
It took
three years. Carl and Billy produced the album that was called Beached. I
managed to get some talented people to join in on with me, like Peter Cetera,
Dennis Wilson of the Beach Boys and Jimmy McCulloch from Wings to name a few.
Once the album was completed, the Beach Boys invited me to join the East Coast
and Canadian portion of their 1978 concert tour as the opening act. It was an
incredible, humbling experience, playing Central Park for a quarter-million
people…
In your book
THAT'S AMORE A Son Remembers Dean Martin you talked about many things. One of
them was your collaboration with your father. You directed his first video in
the 80’s, it was very hip…
I had done
some production work on the 1983 Country Music Awards, and shortly after that,
Dad’s agent Mort Viner, asked me to direct a music video of a song from Dad’s
new album The Nashville Sessions. Most of the songs on the album were
country tunes, but one that they chose for the video was an up-tempo number
called Since I Met You Baby. I was excited about the chance to direct
Dad I the video, having seen his movies for so many years and taken all those
still photos of him on the TV show. And of course, it would be his first music
video, one of the new entertainment mediums that had emerged in the 1980’s.
While I shot
several music videos before, those were all in the controlled environment of a
studio. For Dad’s video, the plan was to shoot on location at a place called
Vasquez Rock near the California coast. Remote, with stunning scenery, it’s a
very shoot friendly place. Or so I thought.
The plan was
that as Dad walked among some women who were standing in statuesque poses or
lying prone in the sandy dirt of the desert, he would swing a golf club,
strolling along while singing against this otherworldly backdrop. It was a good
plan and I thought we had everything covered.I am sure
Dad was a little skeptical as we was driven out to the location that was a long
way from civilization. We had some problems with soft dirt, temperature. Dad was as cool as ever. The one thing I saw clearly that day was what a
consummate professional he was. The way you film a music video is to play back
the song over huge speakers as the talent lip syncs to the words while the action
is filmed. The talent has to mouth the words to the song perfectly, because no
editing can cover upbad lip-synching. If that talent is off, everybody looks
like amateurs. But Dad
nailed it every time. I had always heard from people in movies and TV production,
„Your Dad always comes to the set on time, knows his lines and everybody
else’s“. Now I saw how true it was. He followed the old Spencer Tracy adage,
„Get on, hit your mark, say your lines, and get off.“We eventually
finished the filming at my Mom’s house. It was the first crossover video from
theeasy listening genre to get airplay on MTV, and it went over well, getting
heavy rotation.
I remember
screening the final cut for everyone who had gathered at Dad’s house, and the
familythought that Dad looked sensational. He came up to me afterward, put his
arm around me, and said:„Pallie, you made me look forty again.“ That was the
biggest compliment he could give me.
I’d also like
to ask about a very special project that started around the same time your book
was published. And that is your wonderful concert show AN EVENING OF DEAN
MARTIN MUSIC AND MORE. You have successfully traveled and performed the songs
your father sang. And people truly love it...
The one thing
that has always astounded me is the love that people still have for Dad. I
do a meet and greet right after each show. There I get to experiences that love
first hand as I meet those who attend. There's such passion and emotion in
their stories and comments about him. It's a very humbling experience.
It's absolutely wonderful to perform the show. I feel blessed to be able to do
so. However, it's the audience that makes it special.
Dean and Jeanne Martin
What do you
think is the greatest gift in your life? Without a
doubt, being born Dad and Mom's son. That is the greatest gift.