Interpreti americké populární písně: Vic Damone

"Tenhle kluk má nejlepší hlasivky v branži!" Tuto památnou větu pronesl Frank Sinatra o svém kolegovi, kterému věnujeme další část našeho seriálu Interpreti americké populární písně. Vic Damone. Jedna z posledních žijících legend zlatého věku populární hudby...

Vito Rocco Farinola se narodil 12. června 1928 v Brooklynu v americkém státě New York. Talent a krásný hlas zdědil po mamince, která učila hru na klavír. Malého Vita učila nejen zpěvu, ale také správnému dýchání a frázování. Sám Damone vzpomíná ve své autobiografii na to, jak trávil častokrát s rodiči a sestrami večery poslechem slavných operních pěvců jako byl například italský tenorista Beniamino Gigli či Enrico Caruso.

Jeho největším vzorem a oblíbencem byl ale jiný zpěvák. A stejně jako on sám, měl také jeho vzor italské rodiče, talent na rozdávání a houževnatost sobě vlastní. Tím mužem byl o dvanáct let starší Frank Sinatra, který jej na začátku kariéry seznámil s důležitými lidmi; byl jeho rádcem, učitelem a především dobrým přítelem. 

Mladičký Vito začínal jako sborový zpěvák. V roce 1947 zvítězil v pěvecké soutěži talentů s názvem Arthur Godfrey's Talent Scounts. V pořadu vystupoval od té doby pravidelně. Zde se také poprvé setkal s legendárním komikem Miltonem Berlem, který mu dopomohl k práci ve dvou nočních klubech. V té době už byl s Vita Vic Damone.

 I Have But One Heart - jeden z prvních hitů mladičkého zpěváka

V roce 1947 podepsal Damone smlouvu s gramofonovou firmou Mercury Records. Hned jeho první nahrávku si notovala celá Amerika. Skladba I Have But One Heart se stala jednou z mnoha písní, které natočil Vic v období svého úspěšného působení v Mercury Records. Stal se tak populárním, že měl o rok později již svou vlastní rozhlasovou show s názvem Saturday Night Serenade (Senáda sobotní noci).

V 50. letech se objevil také v několika méně známých muzikálech. Za zmínku stojí film Rich, Young and Pretty. Poté narukoval Vic na dva roky do armády, aby se posléze vrátil a zahrál si ve filmech Deep In My Heart (společně se svou první manželkou Pier Angeli) a povedeném hudebním filmu Athena. Dvě hlavní role si zahrál v muzikálech Kismet a Hit The Deck (druhý jmenovaný vyšel letos v reedici na DVD!)

I Know That You Know - ukázka z filmu Hit The Deck (1955)

V roce 1956 podepsal Damone novou smlouvu s gramofonovou filmou Columbia Records. Od roku 1956 - 1961 natočil několik dlouhohrajících alb. Za zmínku stojí That Towering Feeling, This Game of Love, On the Swingin' Side a Young and Lively.

Dalším důležitým mezníkem byl v roce 1961 přechod k nejslavnější nahrávací společnosti té doby, kterou byla jednoznačně Capitol Records. Frank Sinatra odešel z Capitol na slonku 50. let, aby si založil svou vlastní firmu Reprise Records. Damone se stal novým favoritem a oblíbencem firmy. Spolupráce trvala pouhé čtyři roky. Během tohoto období natočil Vic své nejlepší písně. Vydal několik fantastických dlouhohrajících desek, které se vyšplhaly až na samý vrchol hitparády. Mezi ty nejúspěšnější patřila alba Linger Awhile with Vic Damone, The Lively Ones, On the Street Where You Live a album The Liveliest, které bylo natočeno živě v proslulém nočním klubu Basin Street East.

Vic s Haroldem Arlenem a Peggy Lee 

v jednom z mnoha televizních vystoupení, 1961

Damone se stal také osobností v televizi, kde uváděl hudební pořad The Lively Ones, který se soustředil na jazz, pop a populární osobnosti té doby. V pořadu si zahráli a zazpívali umělci jako byl například Jack Jones, Woody Hermam, Dizzy Gillespie nebo Anita O'Day. 

Vic Damone se objevil v mnoha televizních show svých přátel jako host. Diváci jej mohli vidět mimo jiné v pořadu The Dick Van Dyke Show, The Andy Williams Show, The Dean Martin Show a třikrát v legendární televizní show Judy Garland, ve kterých si vedle sólových vystoupení zazpíval směsi písní z muzikálů Porgy a Bess, West Side Story a Kismet s Judy Garland.

Vic Damone a Judy Garland 
zpívájí směs písní z muzikálu Kismet, 1964

Od poloviny 60. let se Vic Damone uchýlil od jazzu a standardům také ke country hudbě. K zajímavým projektům patří album Country Love Songs. V roce 1969 vydal svůj poslední singl s názvem To Make a Big Man Cry.

V 70. letech se Damone usídlil v oblasti Las Vegas, kde pravidelně vystupoval. V pozdějších letech jel na několik turné po Spojených státech. Díky nesmírné popularitě natočil ještě několik alb, které vyšly pod značou RCA.

V další dekádě zavítal několikrát také do Evropy, kde má dodnes spoustu příznivců. Jeden z koncertů, konkrétně vystoupení v londýnské Royal Festival Hall, byl zaznamenán a později také vydán na DVD nosiči.

 

ukázka z koncertu v londýnské Royal Festival Hall, 1985

Za posledních několik let nabral jeho život rychlý spád. V roce 2000 prodělal lehkou mozkovou mrtvici, po které dnes není ani památky.  Se svou čtvrtou manželkou Renou Rowan-Damone žije na Floridě, kde čas od času zpívá pro své příznivce. 

Před nedávnem si připsal na své konto další vítězství. V roce 2009 vyšla jeho úžasná a fascinující autobiografie s názvem Singing Was The Easy Part neboli "Zpěv byl v životě to jednodušší", ve které vzpomíná na své rodiče, přátele, lásky a písně, které zpívá více než 60 let...

V červnu oslaví své 84. narozeniny. Upřímně přejeme hodné zdraví, pohody a radosti.

Nové hudební, divadelní a životopisné publikace

Filmotéka hudebních osobností: Beyond The Sea

Někteří umělci přijdou a odejdou. Jiní se stanou legendami za svého života. Jedním z nich byl Bobby Darin, který měl vše, co si kdokoliv z nás může přát. Mimo jediné věci. Času. Druhou část seriálu Filmotéka hudebních osobností patří filmovému snímku BEYOND THE SEA, který nás provádí životem jednoho za nejtalentovanějších vokalistů 20. století.

S prvotním nápadem natočil film o životě Bobby Darina přišel režisér a producent Barry Levinson již v roce 1986. Společně s kolegy ze své produkční společnosti začal shánět potřebné finance. Problémem bylo získání hudebních práv od exmanželky Sandry Dee a syna Dodda a také někdejšího manažera Darina Steva Blaunera. Originální název filmového scénáře s názvem The Bobby Darin Story se několikrát přepisoval. Uvažovalo se dokonce o Tomu Cruisovi, který měl Darina ve filmu hrát. Nic z toho se ale nestalo.

V květnu 1994 vyšla vzpomínková kniha Dodda Darina s názvem Dream Lovers. Knižní předloha měla sloužit jako verze a inspirace k novému filmovému scénáři. Po dlouhých a složitých přepisováních, námitkách ze stran rodiny a žijících svědků, kteří Darina znali osobně, se nakonec práva na film dostali až k muži, který Darina nakonec na plátně sám ztvárnil.

filmový trailer Beyond The Sea

Kevin Spacey projevil velký zájem o celý projekt. Filmaři byli ale jiného názoru, podle nich byl Spacey pro roli příliš starý. V polovině 90. let si poprvé Spacey představil světu jako zpěvák, to konkrétně na soundtracku k detektivce Midnight In The Garden of Good and Evel, ve kterém si zahrál jednu z postav (u nás byl film distribuován pod názvem Půlnoc v zahradě dobra a zla). Tehdy natočil skladbu s názvem That Old Black Magic.

Přes zdlouhavé a složité diskuze ohledně práv, hudebních licencí a především věrohodného ztvárnění postavy Darina bylo rozhodnuto o tom, že Kevin Spacey si hlavní roli zahraje. A nejenom to. Ve filmu měli být původně použity originální a autentické nahrávky Bobby Darina. Veškeré písně a hudební aranžmá musely být ale kvůli různorodým sekvencím a scénám ve filmu natočeny a hlavně přezpívány zcela nově. 

Kevin Spacey si nejenom zahrál hlavní roli svého oblíbeného vokalisty, sám také veškeré písně nazpíval, film produkoval a do velké míry financoval z vlastních prostředků.

Some of These Days v podání Kevina Spaceyho

Práce na filmu byly dokončeny v roce 2004, ve stejném roce šel film také poprvé do kin. Jak se předpokládalo, kritici se o snímku vyjadřovali dost skepticky. I přesto, že film nebyl ve Spojených státech distribuován ve velkém, své příznivce si našel. Obecenstvo hodnotilo snímek velice pozitivně.

Za zmínku stojí také filmový soundtrack, který je ukázkou kvality a preciznosti. Kevin Spacey zazářil celkem v 18ti skladbách včetně rokenrolovější skladby Splish Splash či nezapomenutelné swingové verze písně Mack The Knife.

Michael Civisca:" Velice rád bych jednou spolupracoval se Stingem."

Americký zpěvák Michael Civisca možná nepatří k těm neznámějším umělcům ve své branži. Svou práci dělá ale s láskou a naprosto profesionálně. Pan Civisca byl laskav a odpověděl nám na několik otázek...

Mohl byste nám říci více o Vaších profesních začátcích? Kdy jste si poprvé uvědomil, že chcete být zpěvákem?

Od malička jsem velkým příznivcem americké populární hudby minulosti. V 60. a 70 letech, když jsem byl ještě malý chlapec, většina z populárních vokalistů stále aktivně zpívala a natáčela desky. Moji rodiče měli docela slušnou sbírku nahrávek zpěváků a zpěvaček, kteří byli populární v 50. a 60. letech. Nejvíce se mi líbily právě nahrávky a aranžmá pro velké swingové orchestry, očarovaly mne také orchestrální aranžmá, ve kterých vynikal zvuk houslí. Jako malý chlapec jsem doma "doprovázel svým zpěvem" orchestry, samozřejmě jenom tehdy, když nebyl nikdo doma. Tehdy jsem ještě nevěděl, že umím zpívat. Brzy jsem si uvědomil, že si dovedu velice dobře a rychle pamatoval texty písní. Když jsem začal navštěvovat střední školu, znal jsem již stovky písňových textů. V tu dobu jsem zjistil, že tento hudební žánr je přesně to, co bych měl zpívat. Tento repertoár byl pro můj hlas naprosto ideální. Na universitě jsem občas zpíval pro známé úryvky z písní Cola Portera, textů Lorenze Harta nebo si občas prozpěvoval části písně Fly Me To The Moon.

Nedomníval jsem se, že by zpěv byl někdy moje povolání. To až do té doby, kdy mi můj kamarád řekl, že bych měl skutečně zpívat, protože mám dobrý hlas. Zašel jsem tedy k učiteli zpěvu na konzultaci. Ten mne okamžitě propojil s osobou, která měla komerční kontakty v jedné rozhlasové stanici. V té době jsem se seznámil s vynikajícími jazzovými muzikanty v Buffalu, se kterými jsem poté vystupoval v jazzových klubech. Bylo to úžasné. Lidé byli překvapeni, kolik písní jsem znal. Pro mne to bylo jednoduché a bavilo mě to. V tu dobu jsem si poprvé uvědomil, že bych se mohl zpěvu věnovat profesionálně.

Vím o Vás, že také hrajete velice slušně na trumpetu. Domníváte se, že Vám tento fakt dopomohl a inspiroval Vás v pěveckém stylu?

Určitě. I přesto, že jsem hrál jen několik let (od 6. třídy základní školy, poté na střední škole), hra na hudební nástroj mi pomohla v mnoha směrech, především v technice dýchání a rytmice.

Hra na trumpetu a poslech stovek nahrávek umělců jako byl například Herb Alpert, Chuck Mangione, Count Basie, Frank Sinatra, Ella Fitzgerald, a Tony Bennett pro mne byla velká škola.

Natočil jste pěknou řádku alb. Poslední z nich vyšlo v roce 2004. Plánujete v blízké době nahrát novou desku? Máte "v záloze" některé ze svých oblíbených písní, které jste prozatím na žádné ze svých desek nenatočil a nyní byste je rád zařadil na připravované album?

Přestal jsem cestovat a vystupovat, když se v roce 2007 narodil můj první syn. Nyní jsem maminkou na plný úvazek. V roce 2010 se narodil druhý syn, takže se situace opakovala. Samozřejmě plánuji, že se k hudbě vrátím a budu natáčet a vystupovat. Rád bych natočil další vánoční CD, protože Vánoce jsou mojí nejoblíbenější částí roku. Když se ohlédnu do minulosti, musím říci, že jsem měl velké štěstí, že jsem mohl zpívat, interpretovat nejlepší písně, které kdy byly napsány.

V rámci Vaší kariéry jste vystupoval s triem, celým orchestrem nebo jen v doprovodu klavíru. Procestoval jste Spojené státy i Evropu. Čím se podle Vás liší obecenstvo v Evropě od posluchačů v USA? Vzpomínáte na některé z míst, kde se Vás zpívalo nejlépe?

Podle mne v tom rozdíl určitě je. Američané mají tuto hudbu moc rádi, protože je součástí jejich historie. Je to hudba jejich mladí, americký vynález. Moc rád jsem vystupoval a zpíval v Evropě. Evropská kultura je bohatá, americké standardy lidé přijali s nadšením. Když jsem ale vystupoval před lety v Japonsku, zjistil jsem, že většina lidí v obecenstvu vůbec nemluvila anglicky. I tak jsem viděl, jak si pobrukují a zkouší zpívat texty písní se mnou. Bylo to nádherné.

Ačkoliv rád zpívám v koncertních sálech, malé jazzové kluby a vystupování s triem to nenahradí. V klubech je úplně jiná energie. V koncertních sálech je skvělé, že vždy vynikne aranžmá pro orchestr a zvuk orchestru jako takový. 

Když vystupuji s orchestrem, často se snažím upozornit diváky na to, jak jsou důležitá daná aranžmá pro konkrétní hudební nástroje, jak zajímavé je zpívat třeba jenom s basou nebo houslemi a podobně. Nebo zpívat bez doprovodu, kdy hlas vynikne nadevše.

 

Pro každého zpěváka je jistě těžké vybrat si jednu oblíbenou píseň od daného autora, protože krásných skladeb je tolik. Vy sám jste již několik písní napsal. Zeptám se tedy trošku jinak. Pokud byste měl tu šanci a mohl si vybrat jednoho konkrétního skladatele či textaře populárních písní, se kterým byste mohl spolupracovat, kdo by to byl a proč?

Tak to je tedy těžká otázka. Vždy se mě lidé ptají právě na oblíbenou píseň. Myslím, že bych asi odpověděl stejně na Vaši otázku. Vše záleží na situaci a na atmosféře momentu. Pokud bych si mohl skutečně vybrat kohokoliv, tak bych rád spolupracoval se Stingem. On je opravdový mistr. 

Bylo by skvělé spolupracovat s někým, kdo stále píše orchestrální aranžmá jako psali aranžéři v 50. a 60. letech 20. století. Aranžmá té doby jsou nenahraditelná, s troškou swingu namixovaného s elegancí. Naposledy jsem slyšel něco podobného, stejnou kvalitu zvuku a hudby, když jsem si koupil první dvě alba Harry Connick Jr., album When Harry Met Sally a We Are In Love. Jestli se nepletu, většinu písní aranžoval Marc Shaiman.

Dnešní generace vokalistů, kteří zpívají jazz a standardy, je velice pestrá. Kvalitních zpěváků a zpěvaček není málo. Kdo si podle Vás v dnešní době zaslouží uznání za interpretaci právě těchto nesmrtelných skladeb. Kdo má cit a hudební cítění pro zpěv amerických standardů? Na druhou stranu, kteří ze zpěváků a zpěvaček minulosti jsou Vám interpretačně nejbližší?

Vždycky jsem cítil, že Diana Krall a Harry Connick, Jr. jsou právě těmi vlaštovkami naší generace, kteří zpívají a cítí hudbu v tom pravém smyslu. Dnes samozřejmě působí na trhu mnoho zpěváků a zpěvaček, kteří mají kolem sebe dobrý tým, marketing a propagace udělá své. Já jsem ale z mladých umělců prozatím neslyšel nikoho, kdo by mne po interpretační stránce zaujal.

Přemýšlel jsem o tom, že by mohl například Sting natočit album tohoto žánru. Slyšel jsem jeho verzi písně Angel Eyes a My One and Only Love, tyto písně nazpíval na soundtrack k filmu Leaving Las Vegas. Podle mého názoru vyzdvihl krásu a náladu těchto písní znamenitě. 

K mým oblíbeným zpěvákům patří ti, kteří dokážou zasáhnout svým zpěvem a projevem člověka až u srdce. I tak se ale vždy soustřeďuji na skvělá a kvalitní aranžmá skladeb. Vždycky říkám, že dobré aranžmá může udělat z průměrné písně hit, na druhou stranu špatné aranžmá sebelepší skladby může píseň nadobro pohřbít. 

---------------------------------------------------------------------------------------

Interview in English:

Can you please tell us more about your beginnings as a singer? When was the first time you realized you wanted to be a singer?

 

I guess I also had an interest in the Great American Songbook.  As a child in the 1960's and 1970's, all the old crooners were still very much in the spotlight.  My parents record collection was quite vast with all of the male and female singers from the the 1940's and 1950's.  I really enjoyed the big band and string arrangements I heard on these records.  I got into the habit of singing along with these great arrangements, usually when no one was home, because I didn't know I could sing.  I found I could remember the lyrics very easily to these songs, and probably knew a few hundred by the time I was in high school.  That is when I discovered my voice was suitable for this music.  All through college, I would entertain my friends with verses of Lorenz Hart lyrics, or a Cole Porter song, or belt out a few lines from Fly Me To The Moon while we drove to the next college bar.  It was purely my identity.  It wasn't until a friend of mine seriously told me I should sing.  So on a dare, I went to her vocal coach for an evaluation.  The coach, immediately put me in touch with a commercial jingle writer to see about doing radio work.  He, in turn, urged me to start singing around Buffalo, with the great jazz musicians who were playing around town.  It felt great being on stage and creating arrangements with some really great musicians.  People were surprised with the number of songs I had memorized to that point.  It just came easy to me.  That is when I thought I could make a career from singing.

I know you also play a trumpet well. Do you feel that playing in instrument helps develop singing voice and singing style?

I have no doubt my limited years of playing trumpet (6th grade to high school) helped to develop my sense of rhythm and my abiltility for breath control.  Between that, and singing along with hundreds of records during that time, I guess you could say my early teachers were Herb Alpert, Chuck Mangione, Count Basie, Frank Sinatra, Ella Fitzgerald, and Tony Bennett... Not a bad faculty.

You have recorded four wonderful albums. The last one was released in 2004. Do you plan work on a new music any soon? Are there any songs that you have not recorded on your albums before and would like to record now?

I took a break from traveling when my first son was born in 2007.  Since then, I only play Mr. Mom.  Then my wife and I had our second son in 2010, so now I am twice the Mr. Mom.  I do have plans to come back full time to music, and I have been yearning to make another Christmas CD.  That being my favorite time of year, and most of the records I listened to as a kid, it only makes sense to me to start there.  I look back at the 6 or 7 recording projects I did, and think at how lucky I was to be able to perform some of the greatest songs written in our history.   

You have performed with a trio, full orchestra or just a piano in many venues around the US and Europe. Is there any difference between European and American audience and venues for you? If you could pick one place (venue) which one would you like to perform at and why?

 

There is different levels of appreciation when performing for different audiences from different parts of the world.  I find in the U.S., audiences enjoy it because it is a piece of their history.  It is the music of their youth.  It is a true American invention.  I enjoyed performing in Europe because there is a culture there that embraces the music.  When I performed in Japan, I found most of the audience did not speak English, yet I could see them mouthing the words I sang.  Beautiful.

Although I enjoy music halls the most, I do like stretching out a bit when playing in a live club with a trio.  It is a different energy.  The music halls allow me to really get intimate with an arrangement.  Many times if I perform with orchestra, I like to demonstrate to the audience how powerful an arrangement can be with simply a bass... or a drum... or just a voice.  Whatever it takes to deliver the emotion or mood of the song.

It would surely be very hard to pick a favorite song or songwriter’s work because there were so many great ones in the past. You yourself write songs. If you did have the chance and could choose one particular songwriter / lyricist to work with who would that be and why?

Wow... that is a tough question for me to answer.  I am always asked what my favorite song is, and I guess it would be the same answer for your question: It all depends on my mood at that moment.  But I will say this, if the laws of nature ever allow it, I would love to learn/work on a project with Sting.  He is a master.  Beside that, I would love to meet someone who can write arrangements with the same flair that the great arrangers had back in the 1950's and 1960's.  There was a attitude of swing mixed with a smirk in many the great arrangements.  The only time I have heard anything close to that quality was when I first Harry Connick's first two CDs, When Harry Met Sally, and We Are In Love.  I believe Marc Shaiman did those arrangements.

There are new faces in the vocal jazz industry nowadays. Who do you think has the real vocal quality and musical feeling to be able to interpret the music of the past well? On the other hand who are your favourite singers from the past?

I always felt Diana Krall and Harry Connick, Jr. hold the torch for this style of music.  There have been many singers marketed, and exploited, but I have not heard anyone to their ability.  I wish Sting would put together a collection of these songs.  I heard his renditions of Angel Eyes, and My One and Only Love from the Leaving Las Vegas movie soundtrack, and he captured the mood of those songs beautifully, in my opinion.

My favorite singers are the heavy hitters of the day with a few pinch hitters in between.  However, I will always go with a great arrangement.  I have always said that a great arrangement can do wonders for a mediocre song, but a mediocre arrangement can kill a great song.