Britská legenda jménem Ivor Novello (I. část)

Ivor Novello byl typickým divadelním bardem. Začínal jako mladičký autor populárních písní, později se osvědčil v němých filmech - byl jakousi britskou filmovou odpovědí na amerického Valentina. Za svého života byl pro mnohé legendou, umělcem s nenapodobitelným šarmem a grácií. Herec, autor divadelních her i filmových předloh, nadaný skladatel a především osobnost, kterou milovala doslova celá Británie, má dodnes mnoho příznivců, kteří rádi a často interpretují a poslouchají jeho hudbu.

 

David Ivor Davies, který je celému světu známý pod uměleckým jménem Ivor Novello, se narodil 15. ledna 1893 v hlavním městě Walesu, kterým je malebný Cardiff. Jeho matka byla uznávaná učitelka zpěvu a zpěvačka Dame Clara Novello Davies, tatínek David byl výběrčím daní (na rodném domě v Cardiffu je dnes k vidění modrá plaketa s nápisem, že se právě zde narodil slavný skladatel).

 

památeční plaketa na Novellově rodném domě v Cardiffu

Jeho hudební talent se projevil velice záhy. Ivor začal docházet na hodiny zpěvu a klavíru, když mu byly pouhé tři roky. V roce 1903 (v deseti letech) získal stipendium na hudební konzervatoři Magalen College v Oxfordu. Stal se z něj prominentní sólista ve školním pěveckém sboru. Poté, co v roce 1909 opustil školu, začal v Londýně vyučovat hru na klavír. To ale netrvalo dlouho. V této době již Ivor psal populární skladby. Jeho první píseň byla publikována již v roce 1910. Do začátku první světové války pravidelně skládal líbivé popěvky, které ale nebyly nikterak komerčně úspěšné. To vše se změnilo ve chvíli, kdy napsal patriotickou skladbu s názvem Keep The Home Fires Burning, která se stala doslova přes noc velkým triumfem a vynesla ho do hvězdných výšin jako respektovaného skladatele. Díky skladbě se z mladičkého Ivora stal jeden z nejúspěšnějších autorů válečného období (autorkou písňového textu byla Lena Guilbert Ford).

Ivor Novello s maminkou Clarou

V roce 1916 napsal třináct písní pro úspěšnou Gaiety revue s názvem Theodore & Co, která všem dala jasně najevo, že Ivor je skutečným skladatelem divadelních melodií. Mladý muž se dále věnoval komponování písní, během 10. a 20. let 20. století se jeho skladby objevily v mnohých muzikálech a vaudevillových show. Ivor byl členem Královské námořní letecké služby (Royal Naval Air Service), bojoval po boku svých krajanů v 1. světové válce. Po válce se stala z Ivora hvězda první velikosti. V roce 1919 se rozhodl odcestovat do jednoho ze svých oblíbených měst, kterým byl New York. Po pěti měsících se vrátil do vlasti, kde získal velkou příležitost zahrát si ve svém vůbec prvním francouzském filmu s názvem Call of the Blood. Mezi další jeho úspěšné snímky patřil opět francouzský film Miarka (1920) a především jeho první britský film Carnival (1921).

Keep the Home Fires Burning - populární 

skladba z období 1. světové války

V listopadu roku 1921 debutoval Novello bez jakýchkoliv předešlých divadelních zkušeností na londýnských prknech ve hře Deburau. A tak začala jeho třicetiletá veleúspěšná divadelní kariéra. K jeho nejznámějším činoherním počinům patřily hry Spanish Lover (1922), Enter Kiki s Gladys Cooper (1923), The Rat (1924), Old Heidelberg (1925), Downhill (1926), The Truth Game s Lily Elsie (1928), Symphony In Two Flats (1929), I Lived With You (1932) či Murder In Mayfair (1934). Během let 1921 a 1934 se tak střídavě a pravidelně objevoval jak na filmovém plátně tak i v divadle (v některých případech ztvárnil stejné role jak v divadelních hrách tak také na filmovém plátně).

The Bohemian Girl byl další filmový počin, ve kterém se v roce 1922 poprvé ve své kariéře setkal na plátně s hereckou kolegyní v té době již legendou britského divadla Gladys Cooper. Ta si ve filmu zahrála dceru zámožného muže, kterou unesou potulní loupežníci. Ivor v roli polského šlechtice dívku ze zajetí vysvobodí. Herečka se později stala jednou z nejdůležitějších Novelových filmových a divadelních partnerek a v soukromí také jednou z nejlepších přítelkyň. Za zmínku stojí též film The Man Without Desire, který v roce 1923 režíroval Adrian Brunel. Brunel později spolupracoval s Novellem na dnes již legendárním snímku The Vortex (1928) a filmu The Constant Nymph (1928).

Ivor Novello a Gladys Cooper 

ve filmu The Bohemian Girl (1922)

V roce 1922 se Ivor za velkého nadšení amerického publika vrátil do Spojených států. V té době měl již v kapse smlouvu na sedm filmů DW Griffitha. Prvním byla produkce s názvem The White Rose, ve kterém si zahrál po boku Mae Marsh, jedné z nejslavnějších hereček němé éry. I přesto, že snímek byl především díky Ivorovi úspěšný, další filmy s Griffithem již nenatočil. Paradoxem zůstává, že Novello přijel do Spojených států jako talentovaný hudební skladatel a slušný herec. Měl ale zaujmout americké publikum jako filmový milovník a jakási odpověď na Valentina. Ivor nebyl v Americe šťastný; jeho talent nebyl doceněn. Proto se také záhy vrátil zpět do rodné vlasti, kde začal pracovat na dalším filmu. Tím byl Bonnie Prince Charlie, ve kterém si opět zahrál po boku Gladys Cooper.

Rok 1925 znamenal zlom v umělcově kariéře. Ivor podepsal novou filmovou smlouvu s londýnskou společností Gainsborough Picture, pro kterou natočil asi nejznámější filmy své kariéry.  V té době vznikla také filmová verze již tehdy populární divadelní hry The Rat (Krysa). Hlavní postavu Ivor ztvárnil také na divadelním jevišti. Partnerkou ve filmu mu byla oblíbená herečka Constance Collier. Přes nemalé problémy během zdlouhavého natáčení se stal z filmu kasovní trhák. Snímek, pojednávající o pařížském podsvětí, jeho útrapách a samozřejmě také milostné aféře hlavního hrdiny, je dodnes považován za jeden z nejlepších britských filmů němé éry. V následujících letech byly natočeny další dvě pokračování slavné "Krysy", v roce 1926 to byl The Triumph Of The Rat, o dva roky později The Return Of The Rat.

upoutávka na němou verzi filmu The Lodger (Podnájemník), 

který byl natočen v roce 1926

Novellův největší filmový hit němé éry byl bezpodmínečně dnes již klasický detektivní thriller The Lodger, který byl natočen v roce 1926. Filmová předloha vznikla na motivy úspěšného románu Marie Belloc Lowndes, který pojednává o Jacku Rozparovači a jeho vraždách. Ivor si zahrál roli záhadného cizince, který se jednoho večera objeví v soukromém hotelu. Hledá podnájem. Platí předem. Je velice slušný a zdvořilý. Téměř každý večer ale odchází ven do mlhavého Londýna. Nikdo neví proč. Ve stejnou dobu dochází v Londýně každý týden k vraždám mladých dívek. Je mladý cizinec a zákeřný vrah jedna a tatáž osoba nebo je to jenom shoda okolností? Film se stal kasovním trhákem. A to nejen díky Ivorovi, ale také díky mladému a relativně neznámému režisérovi, kterým byl Alfred Hitchcock. 

Po úspěšné spolupráci obou umělců bylo samozřejmé, že další projekt na sebe nenechá dlouho čekat. Tím se stala o rok později filmová verze původně divadelní hry s názvem Downhill. Ivor zde ztvárnil roli mladého studenta, který je neprávem obviněn ze sexuálního obtěžování dívky. Ta otěhotní a mladý student je vyloučen ze školy. Sám bloudí ulicemi města, přemýšlí o sebevraždě. Paradoxně je zachráněn otcem již zmíněné dívky, která téměř zapříčinila jeho zkázu.

Downhill (1927) - celý film

Za zmínku stojí také filmová verze úspěšné divadelní hry Noela Cowarda The Vortex, která měla svou divadelní premiéru v roce 1924. Film vznikl v roce 1928 a byl velice dobře přijat. Dalším filmem na motivy divadelní hry bylo drama The Constant Nymph. Hlavní roli neznámého ale nadaného skladatele si v divadelní verzi zahrál Noel Coward. Na plátně ji již hrál Ivor. Film byl natáčen převážně v tyrolských Alpách.

K posledním němým filmům, které Novello natočil, patří The Gallant Hussar (1928) a South Sea Bubble (1928). Ani jeden z filmů bohužel nenavázal na předešlé úspěchy snímků The Lodger a Downhill. Rok 1928 byl již rokem prvních mluvených filmů. I sebelepší němé filmy upadly v tomto období lehce v zapomnění. To byl především osud filmu The Gallant Hussar, který byl natáčen v exteriérech v Maďarsku...

________________________________________________

Nová dekáda přinesla pro Novella mnoho změn. Jeho filmová kariéra začala pohasínat. Na divadelních prknech ale stále vynikal. Jeho největší úspěchy měly ale ještě přijít. A také přišly. V dalším díle vzpomínek na tohoto umělce si prozradíme více o jeho slavných muzikálech, které se ve 30. a 40. letech staly nepostradatelným kulturním bohatstvím Velké Británie.