pondělí 8. června 2015

Les Girls

Posledním filmovým muzikálem, který natočil Gene Kelly pod hlavičkou filmového studia MGM, byla hudební komedie s názvem LES GIRLS. Gene ztvárnil amerického tanečníka žijícího v Paříži, jež se snaží společně se svými LES GIRLS dobýt divadelní prkna Evropy. Snad je to pouze osobní názor, ale zdá se mi, že Kellymu ve filmu cosi schází – ve srovnání s jeho bezstarostným a melancholickým malířem z filmu Američan v Paříži či až po uši zamilovaným a trochu namyšleným hercem němé éry z filmu Zpívání v dešti  - je jeho postava Barryho Nicolse upozaděna skvělými výkony jeho kolegyň, mezi které patřily britská herečka Kay Kendall, finská balerina Taina Elg a dodnes aktivní americká tanečnice, herečka a zpěvačka Mitzi Gaynor…




Gene Kelly v tomto filmu odmítl režírovat taneční a hudební čísla, která ale nakonec kvůli nemoci choreografa Jacka Cola, sám skvěle zrežíroval a dotočil. LES GIRLS byl také poslední muzikál, pro který napsal hudbu a texty americký skladatel Cole Porter – ten považoval jako mnozí jiní kompletní filmový scénář za velice zdařilý. Tak zdařilý, že podle něj nebylo nutné již přidávat žádná hudební čísla. To si ovšem nemyslel producent Sol Siegel a autor filmové předlohy John Patrick, kteří necelý rok předtím spolupracovali s Porterem na filmovém muzikálu High Society.


Les Girls - titulní skladba filmu


Hlavními postavami příběhu jsou tři tanečnice: nekomplikovaná Joy (Mitzi Gaynor), temperamentní  Sybil (Kay Kendall) a dračice Angele (Taina Elg). Pracují a učinkují v kabaretní show Barryho Nicholse (Gene Kelly), který s dámami cestuje a také vystupuje po celé Evropě.

Větší část příběhu je vyprávěna retrospektivně. Celý film začíná u londýnského soudu. Sybil, nyní Lady Wrenová, manželka Sira Geralda Wrena (Leslie Philips), právě publikovala svůj životopis. Kvůli „nepravdivým“ historkám v knize jí žaluje Angele, nyní vdaná za prominentního francouzského podnikatele Pierra Ducrose (Jacques Bergerac). Podle Sybil a její knihy chtěla Angele poté, co se s ní rozešel Barry Nichols, spáchat sebevraždu. Když ale dojde řada na Angele, u soudu vypoví naprosto odlišný příběh – a to, že kvůli nešťastné lásce k Barrymu chtěla spáchat sebevraždu právě Sybil. Soudce samozřejmě varuje obě dámy s tím, že jedna z nich zajisté lže a bude shledána vinou. Celou situaci zachrání až sám Barry Nichols, který je nyní úspěšným podnikatelem ve Spojených státech. Soudu sdělí, že ani do jedné dámy nebyl zamilován. Ženou jeho života je Joy - nyní také jeho choť. Sám se zastane obou dam, protože každá řekla v zásadě svou pravdu. Skutečnost je taková, že on sám našel po rozlučkovém večírku obě dvě polo otrávené kvůli ucházejícímu plynu v bytě. Nešťastná náhoda rozvodu plynu, nikoliv lživá obvinění. Soudce ukončí soudní spor a všichni se v tichosti rozejdou…

Gene Kelly a Taina Elg v písni Ca, C'est L'Amour (1957) 


Každá z výpovědí u soudu se odehrává v minulosti a poukazuje na možnou pravdu a také ukazuje začátky Barryho kariéry, dívek a jejich života. Titulní skladba LES GIRLS je svižné orchestrální číslo, ve kterém Nichols zpívá a tančí za doprovodu třech překrásně oděných dam. S každou z nich se také Kelly objeví během filmu v separátních hudebních či tanečních číslech. Krásnou písní je především balada Ca, C'est L'Amour, kterou zpívá Taina Elg a Gene Kelly během romantické projížďce na loďce, při které se ukazuje,  jak lehkomyslný její šéf skutečně je. Finská rodačka Elg vystudovala původně balet; své taneční umění předvedla po boku Kellyho ve fantastické dramaticky taneční scéně s názvem „Tanec s lanem“ – takřka erotický taneční duet s přesně danými geometrickými pohyby. Všechny dámy se objeví ve francouzských dobových kostýmech z období Ludvíka XIV. v tanečním čísle Ladies-in-Waiting. Gene Kelly a Mitzi Gaynor si společně zatančí v mém neoblíbenějším tanečním čísle filmu s názvem Why Am I So Gone About That Girl, kde Kelly ztvární roli motorkáře drsňáka a Gaynor nešťastně zamilovanou barmanku. Posledním veselým číslem je duet Kellyho a Kendall v typické skladbě Cola Portera You’re Just Too, Too!


Gene Kelly a Kay Kendall v písni You’re Just Too, Too!


Filmový muzikál LES GIRLS se při uvedení netěšil moc dobré kritiky. Postupem doby si ale film našel mnoho příznivců. A to nejen proto, že to byl poslední snímek Kay Kendall pro MGM, ale především poslední film svého druhu. Psal se rok 1957 a filmový muzikál se zbrusu novými písněmi byla záležitost minulosti. A to kvůli novým hereckým talentům a především kvůli nástupu nového média, kterým byla televize.



Ve filmu je mnoho překrásným momentů, například scéna, ve které se nešťastná Kay Kendall opije ze šampaňského a snaží se téměř „odkřičet“ slavnou árii z opery Carmen. Kendal bohužel natočila po LES GIRLS pouze dva další filmy – zemřela v roce 1959 na leukémii. Bylo jí pouhých 32 let. A jak sám Gene Kelly později řekl: „Kay byla úžasná, veselá a šarmantní žena. Rarita mezi ratitami – vždy s ní byla velká legrace, byla překrásná. Její smrt zasáhla nás všechny…

Zdroj informací: The Films of Gene Kelly, Song And Dance Man (autor Tony Thomas), první edice vydána v roce 1974

středa 25. února 2015

CD tip měsíce: Mel Tormé Sings Sunday in New York & Other Songs About New York

S velice zajímavým projektem se v roce 1964 představil americký zpěvák Mel Tormé; jednalo se tehdy o soubor písní, které jsou nějakým způsobem spojeny s městem New York - ať už s jeho částmi, o kterých se v jednotlivých skladbách zpívá, tak i písněmi, které mají v názvu přímo jméno samotného města nebo jeho zajímavá zákoutí. Počin to byl vskutku znamenitý...




Mel Tormé Sings Sunday in New York & Other Songs About New York bylo v pořadí třetí album, které vyšlo americkému zpěvákovi u gramofonové firmy Atlantic. Následovalo za studiovým albem Comin' Home Baby! (1962) a živé nahrávce z newyorského jazzového klubu The Red Hill s názvem Mel Tormé at the Red Hill (1963) - první živou nahrávkou v řadě koncertních alb, které následovaly v dalších dekádách jeho kariéry (dnes již legendární záznamy koncertů vyšly převážně u gramofonové firmy Concord Records).


Tormé v případě "newyorských písní" vsadil na kvalitu ostřílených aranžérů i přesto, že sám byl velice schopným a talentovaným aranžérem (a také bubeníkem). Více o jeho životě a uměleckých úspěších si můžete přečíst v úžasné autobiografii s názvem It Wasn't All Velvet, kterou všem milovníkům tohoto umělce vřele doporučuji.


Sunday In New York - ukázka z originálního alba z roku 1964



Co asi nevíte...


  • nejstarší skladba, která se objevila na albu je píseň Manhattan (text: Lorenz Hart, hudba: Richard Rodgers), která poprvé zazněla v roce 1925 v hudební revue The Garrick Gaieties
  • na albu byste marně hledali slavnou titulní skladbu filmu New York, New York, kterou poprvé představila na plátnech kin Liza Minnelli; píseň se stala slavnou především díky legendární interpretaci Franka Sinatry... píseň se objevila poprvé ve stejnojmenném filmu až v roce 1977 
  • kompletní album bylo natočeno v období 2. - 7. prosince 1963 pro gramofonovou firmu Atlantic; na CD byla tato kompletní nahrávka k mání poprvé až v roce 2008 (Atlantic), podruhé v roce 2013 (WEA Japan)


Manhattan - ukázka z alba Mel Tormé Sings Sunday 
in New York & Other Songs About New York 




Sunday In New York (Carroll Coates, Peter Nero)

Autumn In New York (Vernon Duke)

Lullaby Of Birdland (George Shearing, George David Weiss)

Broadway (Billy Bird, Teddy McRae, Henri Woode)

Brooklyn Bridge (Sammy Cahn, Jule Styne)

Let Me Off Uptown (Earl Bostic, Redd Evans)

Forty Second Street (Al Dubin, Harry Warren)

Sidewalks Of New York (Charles B. Lawlor, James W. Blake)

Harlem Nocturne (Nocturne For The Blues) (Earle Hagen)

New York, New York (Leonard Bernstein, Betty Comden, Adolph Green)

There’s A Broken Heart For Every Light On Broadway
(Fred Fisher, Howard Johnson)

Manhattan (Lorenz Hart, Richard Rodgers)

My Time Of Day (Frank Loesser)

pátek 20. února 2015

Doris Day 90: The Pajama Games


Doris Day byla jednoznačně největší hollywoodskou muzikálovou a komediální hvězdou všech dob. Vím, že fanoušci Judy Garland budou asi hodně proti, ale já osobně mám raději Doris. Při premiéře filmové verze muzikálu The Pajama Games zářilo jméno Doris Day nad všemi ostatními. Samozřejmě hned vedle skvělého obsazení, ve kterém se po jejím boku představil John Raitt, Carol Haney a Eddie Foy, Jr, jejichž jména byla napsaná na plakátech až níže. John Raitt měl samozřejmě nejvýraznější jméno při divadelní premiéře na Broadwayi, toto byl ale Hollywood...




Doris je ve své roli naprosto fascinující. Jako Babe Williams, vedoucí komise pro stížnosti zaměstnanců v továrně na výrobu pyžam s názvem Sleepy Tight (Spěte sladce), se zamiluje do nového vedoucího továrny, kterého na plátně ztvárnil John Raitt. A protože jde Babe o to, aby dost zkorumpovaný management továrny dodržel slíbené zvýšení platu, jde řediteli a všem jeho přitakávačům takzvaně “po krku”!

Muzikálové skladby jsou úžasné! Mnohé se staly americkými standardy včetně písní Hey There. Nezapomenutelná je především I'm Not at All in Love v podání Doris a děvčat z továrny. Stejně jako v divadelní verzi muzikálu se Sid (John Raitt) předvedl ve skladbě There Once Was A Man, kterou zpívá společně se svou novou dívkou Babe (Doris Day).


I'm Not at All in Love - ukázka z filmové  
verze muzikálu The Pajama Games



Doris se k filmovému muzikálu vrátila po několika dramatických snímcích; jedním z nich byl Hitchcockův trhák The Man Who Knew Too Much neboli Muž, který věděl příliš mnoho, ve kterém jejího filmového manžela na plátně ztvárnil americký herec James Stewart.

Jednou filmovou raritou je skladba, která v původní divadelní verzi nezazněla. Píseň The Man Who Invented Love byla totiž napsána speciálně pro Doris během filmového natáčení.


The Man Who Invented Love - hudební ukázka
z filmové verze muzikálu 


Scénář: George Abbott, Richard Bissell
Režie: George Abbott, Stanley Donen
Hudba a texty: Richard Adler, Jerry Ross


Seznam písní, které zazněly ve filmové verzi v roce 1957:

The Pajama Game – Ensemble
Racing With the Clock – Ensemble
I'm Not At All In Love – Babe a Ensemble
I'll Never Be Jealous Again – Hines a Mabel
Hey There – Sid
Once-A-Year-Day – Babe, Sid, a Ensemble
Small Talk – Babe, Sid, a Ensemble
There Once Was a Man – Babe a Sid
Racing With the Clock (reprise) – Ensemble
Hey There (reprise) – Babe
Steam Heat – Gladys
Hernando's Hideaway – Gladys a Ensemble
7½ Cent" – Babe, Prez a Ensemble

Zdroj informací: webový portál věnovaný filmům a kariéře Doris Day www.dorisday.net