Před nedávnem jsem se v Ostravě sešla s paní Gabrielou Petrákovou, šéfkou a režisérkou muzikálového a operetního
souboru Národního divadla moravskoslezského. Více o ostravských inscenacích a plánech do budoucna si můžete přečíst v našem společném rozhovoru...
V Ostravě působíte od roku 2009, režírovala jste některá představení jako byla například opereta Polská krev či muzikál Noc na Karlštejně. Zastavme se ale u muzikálu Marguerite, který měl v Ostravě v listopadu 2010 českou premiéru. Světlo světa toto dílo spatřilo v roce 2008 v Londýně, svoji kontinentální premiéru pak tedy mělo za pouhé dva roky právě v Ostravě. Vy jste mimo jiné podepsána pod režií i tohoto muzikálu, je to tak?
Je také
známo, že pan Boublil a jeho choť Ostravu osobně navštívili...
G. Petráková, M. Zamora a A. Boublil
V Ostravě působíte od roku 2009, režírovala jste některá představení jako byla například opereta Polská krev či muzikál Noc na Karlštejně. Zastavme se ale u muzikálu Marguerite, který měl v Ostravě v listopadu 2010 českou premiéru. Světlo světa toto dílo spatřilo v roce 2008 v Londýně, svoji kontinentální premiéru pak tedy mělo za pouhé dva roky právě v Ostravě. Vy jste mimo jiné podepsána pod režií i tohoto muzikálu, je to tak?
Já jsem se na režii spolupodílela formou tzv. scénické režie.
Pod uměleckou režií je podepsána manželka pana Boublila Marie Zamora. Práce
s autory byla velice provázaná, propojená a týmová. Projekt měl tedy dva
režiséry, paní Zamoru a mne.
Ano, byli zde dokonce několikrát. Společně s námi pracovali
na přípravách díla. Poprvé přijeli do Ostravy těsně po konkurzech, které
proběhly počátkem roku 2010. Do konkurzu se přihlásilo asi 200 lidí z celé
České republiky. Nakonec mne velice mile překvapilo, že se autoři rozhodli pro
většinu, ne samozřejmě všechny umělce, právě z Ostravy. Ať už
z operetního souboru, tak i z činoherního. Do hlavní role si vybrali
dvě děvčata z našeho souboru, konkrétně Hanu Fialovou a Evu Zbrožkovou.
Hana Fialová pak za svůj výkon byla nominována na Cenu Thálie.
V první fázi zde probíhaly workshopy, to ještě na konci
sezony 2009-2010, kde byli předvybráni umělci ze souboru. Z tohoto úzkého
výběru si potom vybrali konkrétní lidi do konkrétních rolí. S těmi zde
také pracovali.
Podruhé přijeli asi měsíc před premiérou. Celou tu dobu až do samotné
premiéry s námi pracovali. Bylo to velice intenzivní, ostatně jako
s každým jiným inscenačním týmem.
Naposledy zavítali do Ostravy na oprašovací zkoušky, protože muzikál
se několik měsíců neuváděl. Přijeli tedy poradit a pomoci znova dílo nastartovat.
V repertoárovém divadle není zvykem hrát v blocích, hraje se dvakrát
či třikrát do měsíce. A to u muzikálu takovéhoto typu je poněkud problematická
záležitost. Když totiž poté nastane delší časový odstup, je nutné muzikál znova
nazkoušet.
Repertoárové spektrum ostravského souboru muzikálu/operety je velice pestré. Uvádíte na jednu
stranu klasickou operetu Polskou krev, ale také jste nastudovali již zmíněnou
Marguerite. Jaká pro Vás je osobní spolupráce s žijícími autory
muzikálového díla?
Práce s žijícím autorem je na jednu stranu obrovská výhoda,
protože se dostanete až k podstatě věci. K dispozici máte přímý zdroj informací
o tom, jaký je záměr, proč je to tak napsáno. Dozvíte se představu o typologii
rolí, které v muzikálu jsou, základní strukturu. Princip, jak je ten muzikál
napsaný se dozvíte přímo od autora. Nemáte možnost udělat něco jiným způsobem,
než jak to sám autor skutečně zamýšlel a jak to chce. A to je velmi dobrá škola
speciálně pro režiséra.
Takováto spolupráce má samozřejmě i svou nevýhodu. Tvůrčí
svoboda pro režiséra je velice omezená, má určité mantinely. Musím ale říci, že
všichni žijící autoři, se kterými jsme doposud v Ostravě spolupracovali, ať to
byl pan Boublil či Boris Urbánek nebo Michael Prostějovský, jsou otevřeni
nápadům a týmové práci. Nikdy se nám nestalo, že bychom jim něco jenom bez
odezvy odprezentovali. Všechny inscenace jsou vždy dělány specificky pro
Ostravu.
Muzikál Marguerite měl světovou premiéru v roce 2008 v Londýně.
Ostravská verze však byla zcela jiná. Bylo přepsaná libreto, došlo tam k jakémusi
obsahovému vývoji, dějovému posunu.
Měla jste
možnost vidět muzikál Marguerite v Londýně?
Bohužel ne, měla jsem ale možnost vidět videonahrávku muzikálu,
který měl premiéru v Japonsku. Po uvedení na West Endu tam bylo toto dílo rovněž
uvedené. Londýnskou verzi však shodou neuvěřitelných náhod měli možnost spatřit
překladatel libreta Michael Prostějovský a dramatug inscenace Patrick
Fridrichovský. Jak Michael Prostějovský, tak Patrick Fridrichovský od té doby
s ostravským souborem operety a muzikálu intenzivně spolupracují. Scénograf, který v době premiéry
Marguerite v Londýně působil, muzikál viděl dokonce několikrát. Takže jsem
měla informací i z těchto zdrojů víc než dost.
Hana Fialová a Lukáš Vlček v muzikálu Marguerite
Hana Fialová v muzikálu Marguerite
Libreto a texty
k muzikálu Marguerite, jak uvádíte, přebásnil český textař a libretista
Michael Prostějovský. V nedávné době zde měl premiéru další muzikál s jeho
texty, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Dalším jeho počinem
v Ostravě bude světová premiéra muzikálu Fantom Londýna, který poprvé
vejde na prkna jeviště Divadla Jiřího Myrona a na němž se vedle něho podílejí
skladatel Radim Smetana a scénáristé Pavel Bár a Lumír Olšovský. Zdá se, že se
pan Prostějovský do Ostravy rád vrací...
Naše spolupráce začala právě na muzikálu Marguerite, kde jsme se
poznali. Michael nám, jak se říká, zůstal a my jsme za to vděční, protože nám
nesmírným způsobem pomáhá při každé inscenaci. Ať už se na ní spolupodílí jako
překladatel nebo jenom jako člověk, který je součástí jakéhosi úzkého týmu,
který vytváří dramaturgii pro soubor. Michael Prostějovský je členem naší
externí umělecké rady divadla za soubor operety a muzikálu. Je jakousi naší
duší a patronem, který nad námi drží ochrannou ruku. Já jsem za to velice
vděčná, protože jeho osobnost je pro soubor nesmírně přínosná.
Dramaturgie ostravské operety je sice pestrá, ale vychází
z určitých principů, které bychom chtěli dodržovat. V každé sezoně se
snažíme uvést klasickou operetu, klasický muzikál, muzikál 20. nebo 21. století
a autorský projekt. Co se týká autorských projektů, tak jsme limitování danou
plochou jeviště, která musí být naplněna. Máme určitou kapacitu sálu, který je
624 míst. Z toho musíme vycházet. Autorské projekty musí být tedy tomuto přizpůsobeny.
Fantom Londýna je velký projekt, který se hodí do Divadla Jiřího
Myrona a skvěle doplní dramaturgii. Bude to jakýsi muzikálový thriller neboli
temný příběh z ulic Londýna na motivy Jacka Rozparovače s velmi
nejasným koncem. Všechny verze příběhů o Jacku Rozparovači jsou totiž plodem
fantazie jednotlivých autorů. Kdo vlastně byl a proč vraždil, nebylo nikdy
odhaleno. No a Fantom Londýna je pak zcela novým příběhem Jacka, tak jak si ho
představují naši autoři. Domnívám se, že tento styl příběhu nám zde chyběl.
Nejedná se totiž o komedii či zábavní divadlo. Zpracovat právě tento příběh
formou muzikálu je pro nás velká výzva.
Snažíme se uvádět skutečně vyvážený repertoár, vše od My Fair
Lady až po 21. století. Domnívám se, že by se na repertoáru mělo objevit
naprosto všechno, aby to bylo multispektrální a divák, který do divadla příjde,
nechodil na díla stejného tématu.
To, co
říkáte je velice zajímavé. Přivádí mne to totiž k titulu, který byl
v Ostravě uveden v březnu 2011. Tím je muzikál Pardon My English od
bratrů Gershwinových. Tento titul se téměř neuvádí, já osobně jsem viděla
inscenaci v Drážďanech a před několika lety také koncertní provedení
v New Yorku.
Muzikál Pardon My English se skutečně ve světě moc neuvádí. Nasadili
jsme jej z lásky k tomuto dílu, protože jsme měli možnost jej také
v Drážďanech vidět. Napadlo nás, že je to muzikál, který by si měl najít
cestu do repertoárových divadel a měl by se stát jakousi stálicí, protože
k tomu má veškerý potenciál. V muzikálu můžete slyšet jeden hit za
druhým, příběh je nesmírně vtipný a není vůbec hloupý.
Český překlad dělal Jiří Ornest, který jej psal v duchu, ve
kterém je dílo psané v anglické verzi. Nevycházeli jsme vůbec
z drážďanské verze. Původní anglická verze byla velmi složitě dávána
dohromady. Poztrácely se části partitur a textů a až v nedávné době se daly
teprve dohromady. My jsme zde udělali podle mého názoru skvělý český překlad,
ekvivalent originálních textů Iry Gershwina. Režie se ujal Šimon Caban, který
dělal také scénu. Kostýmy dělala Simona Rybáková. Myslím si, že se nám podařilo
převést tento kousek z amerických reálií a americké představy o tom, co
jsou Drážďany někde na konci světa, aniž by tehdy domysleli kontext s II.
světovou válkou a s tím, co bude za chvíli znamenat Německo pro celý svět.
Podařilo se nám jej přenést do velice srozumitelných českých reálií. Zatím se
bohužel nepodařilo najít mu cestu někde jinde v jiném divadle. Scéna a
kostými jsou zde stále uchovány. Pokud to bude jenom trochu možné, tak bych
byla velmi ráda, pokud by se představení alespoň na chviličku vrátilo zpátky
anebo se s ním někam vyjelo. Myslím si, že to byla jedna z našich
nejkvalitnějších produkcí, kterou jsme uvedli.
Co chystáte
za premiérové inscenace do sezony 2013 - 2014?
V této chvíli zvažujeme, zda uvedeme tři nebo čtyři premiéry.
Pokud se rozhodneme uvést premiéry tři, tak budeme v příští sezoně dělat
Krásnou Helenu, s Janušem Klimšou dílo Marlene a Edit. Po Vánocích by měla
následovat Evita. Chceme pokračovat dál ve skladbě klasické operety, malého komorního
a dramatického muzikálu a velkého muzikálu 20. století světoznámých autorů.
V případě čtyř premiér bychom do repertoáru zařadili
operetní titul, který se jmenuje Giroflé-Girofla, autorem hudby je Charles Lecocq.
Toto dílo se na repertoárech divadel nevyskytuje, je to velká škoda. Hudebně je
dílo prokomponované téměř až v operním stylu. Má podtitul opéra
bouffe, což je mezitvar mezi operou buffa a operetou. To by měla být příští
sezona, budou-li premiéry
čtyři.
Domnívám se, že operetní žánr má v českých divadlech stále
místo. Vůbec nerozumím takové té zášti nebo nepřání tomuto žánru, který je
nesmírně těžký. Dobře inscenovat operetu není vůbec jednoduché. V Ostravě
děláme obojí, proto to můžeme posoudit. Dělat ji tak, aby byla současná,
mluvila současným jazykem, ale aby zároveň ctila tradici a žánr tak, jak je
napsána.
Na
repertoár se pod vaším vedením dostávají současné světové muzikálové hity,
troufáte si na české premiéry i na původní muzikály. Je patrné, že stojí za to
si za muzikálem do Ostravy i zajet. Jak vlastně vypadá váš recept na tyto změny
a, nebojím se říci, úspěchy?
Národní divadlo moravskoslezské je vícesouborovým divadlem. Jak
opera, tak činohra a balet dokázaly, že se dají realizovat špičkové inscenace i
ve vícesouborovém divadle, že není třeba se zavírat do sebe, že správnou cestou
je spolupracovat i s přespolními umělci. A o totéž se snažíme již několik
sezón i v muzikálu. Myslím, že se podařilo - a to je ten základní
předpoklad - stabilizovat umělecký
soubor muzikálu/operety, spolupracovat i s činoherci našeho divadla,
baletním souborem a dle možnosti využívat i síly hostujících muzikálových
herců. Máme dva mladé a špičkové dirigenty, vynikající orchestr. Rovněž jsme
rozšířili a stabilizovali tým lidí, kteří samotné inscenace vytvářejí. Posílili
jsme jej o další režiséry, dramaturgy, scénografy. A jejich okruh se rozšířil a
ustálil nejen početně. Každý s nových spolupracovníků je silnou osobností
a každý je zkrátka jiný. V neposlední řadě jsme pak
navázali osobní kontakty k agenturám, které vlastní, či spravují autorská
práva k atraktivním muzikálovým titulům.
Žádné komentáře:
Okomentovat