CD tip měsíce: Seasons

Album Seasons je velice osobní a svým způsobem trochu ironicky a také geniálně uzavírá kariéru umělce, který byl a dodnes je velkou inspirací pro mnohé nejen jazzové vokalisty. Vůbec poslední z řadových alb, které vyšlo po Crosbyho smrti v roce 1977, přináší spoustu zajímavého a možná i poněkud netypického...

Titulní skladba Seasons pochází ze zpěvníku francouzského autora populárních melodií Gilberta Becauda. Anglický text k titulní písní napsal Ken Barnes. Aznavourova píseň Yesterday When I Was Young zase celou desku uzavírá. Struktura obou písní je v zásadě podobná - obě začínají pomalu, melodie a atmosféra skladeb poté nabírá na intenzitě.

Dalších deset skladeb, které nalezneme mezi těmito dvěma, nahrál Crosby v londýnském studiu CBS v září 1977 (mimo písně Spring Will Be A Little Late This Year, která byla natočena o rok dříve v Los Angeles).

Seasons - titulní skladba alba (1977)

Fantastické aranžmá Peta Moora ve skladbě Autumn in New York nás přivádí do velkoměsta plného barev. Podobnou atmosféru má také píseň September Song, kterou Crosbyho posluchači znají v jeho podání již z dřívějších verzí.

Od poloviny 70. let se Bing do Velké Británie pravidelně a rád vracel. Londýn se stal jeho druhým domovem, především co se týče nahrávání studiových alb, kterých zde vzniklo celkem šest. Seasons bylo posledním v řadě.

Poté, co Bing Crosby natočil kompletní materiál na album, se rozhodl zarecitovat ještě několik básní, které měly být součástí speciální edice pro členy svých fanklubů po celém světě. Sám si vybral básně od Kiplinga, Wordswortha a Longfellowa, které za hudebního doprovodu nahrál 17. září 1977. Z neznámého důvodu se tyto nahrávky nikdy nedostaly do distribuce. Zapříčinil to jistě náhlý šok z Crosbyho smrti. Na tyto unikátní nahrávky poezie se jaksi tehdy zapomnělo.

Již zmíněná poezie nebyla ale jediným extra materiálem, který Bing natočil po oficiálním dotočení LP desky. Tři dny před osudným odletem do Španělska, kde Crosby 14. října 1977 zemřel, natočil ještě Bing osm extra skladeb speciálně pro BBC vysílání. Ty byly společně s básněmi poprvé zařazeny na CD, které vyšlo vůbec teprve v roce 2010. A není divu, že po několika týdnech od vydání byl kompletní náklad CD nosičů v celém světě naprosto vyprodán. Nově vyšlo v CD deluxe reedici album letos v dubnu a je stále k dostání.

 Summer Wind

Co asi nevíte....

• svižná a jazzově laděná píseň The Very First Day Of The Year byla jedinou novou skladbou, která byla speciálně napsaná pro tento hudební projekt
• album bylo natočeno ve třech nahrávacích sekvencích - 12., 13. a 14. září 1977, desku produkoval Ken Barnes, orchestr dirigoval a aranžmá napsal Pete Moore
• necelý týden po dotočení alba odstartovalo Crosbyho velkolepé turné po Anglii; největším triumfem bylo naprosto vyprodané dvoutýdenní hostování v londýnském divadle Palladium
• osm skladeb, které natočil Crosby speciálně pro BBC vysílání, vzniklo pouhé tři dny před jeho náhlou smrtí na golfu ve Španělsku

Seasons

(Gilbert Becaud - Ken Barnes)

On The Very First Day Of The Year

(Ken Barnes - Pete Moore)

June in January

(Leo Robins - Ralph Rainger)

Spring Will Be A Little Late This Year

(Frank Loesser)

April Showers

(Buddy De Silva - Louis Silvers)

June Is Bustin' Out All Over

(Richard Rodgers - Oscar Hammerstein II.)

In The Good Old Summertime

(Ren Shields - George Evans)

Summer Wind 

(Johnny Mercer - Henry Mayer)

Autumn In New York

(Vernon Duke)

September Song

(Maxwell Anderson - Kurt Weill)

Sleigh Ride 

(Mitchell Parish - Leroy Anderson)

Yesterday When I Was Young 

(Charles Aznavour - Herbert Kretzmer)

Bonusy:

Around The Corner - báseň

If  - báseň

The Singers - báseň

Lucy Gray (Solitude) - báseň

The Slaves Dream - báseň

Feels Good, Feels Right

(Kenneth Welch - Marylin Welch)

Nevertheless

(Bert Kalmar - Harry Ruby)

The Only Way To Go

(Tim Rice - Marvin Hamlisch)

Summer Wind 

(Johnny Mercer - Henry Mayer)

The Night Is Young And You're So Beautiful

(Billy Rose - Irving Kahal - Dana Suesse)

There's Nothing That I Haven't Sung About

(Lyn Duddy - Jerry Bresler)

As Time Goes By

(Herman Hupfeld)

Once In A While

(Bud Green - Michael Edwards)

Interpreti americké populární písně: Rosemary Clooney

Rosemary Clooney zpívala až do poslední chvíle svého ne vždy šťastného života. Kariéra zpěvačky, které nikdo z kolegů neřekl jinak než Rosie, trvala celých šest dekád. I přes osobní a zdravotní problémy zůstala vždy “zpívajícím děvčetem” neboli Girl Singer. To je také název její druhé autobiografie, která vyšla v roce 1999.

Rosemary Clooney se narodila 23. května 1928 v Maysville v americkém státě Kentucky. Rosie společně se sestrou Betty a mladším bratrem Nickym museli snášet alkoholické nálady svého otce. Matka se s malým Nickym odstěhovala do Kalifornie, děvčata zůstala žít s otcem. 

V roce 1945 vyhrála děvčata předzpívání v rozhlasové stanici v Cincinnati. Společně vystupovaly pod přízviskem “Sestry Clooneyovi” za 40 dolarů týdně ve večerním programu. Na jedné ze svých cest je shodou náhod slyšel šéf orchestru Tony Pastor, kterému se jejich projev okamžitě zalíbil. Několik dalších let doprovázely obě zpěvačky bigband  na turné po Spojených státech. To až do té doby, kdy se Betty rozhodla se zpěvem a hlavně kočovným životem skoncovat.

Come On-a My House, originální verze z roku 1951

Rosemary nedlouho poté podepsala smlouvu z  nahrávací společností Columbia Records. Do roku 1949 natáčela pro Columbii s Tony Pastorem a jeho orchestrem. V roce 1951 nahrávala již jako sólová zpěvačka a to ve velkém stylu. Mitch Miller měl v té době na starosti výběr písní pro dané umělce. Přesvědčil Rosemary, aby natočila jednoduchý italský popěvek s anglickým textem s názvem Come On-a My House. Rosemary se domnívala, že píseň má nesmyslný text a je hloupá. Tato “hloupá” skladba se stala přes noc hitem číslo jedna. O té chvíle byla Rosemary oblíbenou vokalistou každé americké domácnosti.

V 50. letech se rozhlasové stanice doslova "prala" o každého věrného posluchače. S příchodem televizního vysílání to nebylo vůbec jednoduché. Rosie byla oslovena rozhlasovou stanicí CBS, aby společně s kolegou Bingem Crosbym uváděla pětkrát týdně populární ranní rozhlasovou show. Oba uváděli úspěšně ranní vysílání po několik let.

trailer k filmu White Christmas z roku 1954

Hollywood nenechal Rosie dlouho čekat. Po několika průměrných filmových počinech přišel v roce 1954 legendární snímek White Christmas, který patří dodnes k vánoční klasice nejen v USA. Po boku Binga Crosbyho, Dannyho Kaye a Very-Ellen si zahrála Rosemary jednu z dvou zpívajících sester, které se setkají z dvěma mladíky, kteří se snaží připravit překvapení v podobě vánočního večírku pro svého kapitána z 2. světové války. Hudba a texty písní pochází z pera legendární Irvinga Berlina, který napsal jednu extra skladbu s názvem Love, You Didn’t Do Right By Me speciálně pro Rosemary, která ji také ve filmu zpívá.

 směs písní z kanadského televizního pořadu Parade, 

Nelson Riddle a jeho orchestr (1961)

V roce 1953 se Rosemary vdala za Jose Ferrera, uznávaného producenta, režiséra a herce. Společně měli pět dětí. Manželství s o šestnáct let starším partnerem ale nevydrželo dlouho. Pracovní vytížení v televizi i rozhlase, cestování a mateřské povinnosti se daly jen těžce zvládat. Rosemary začala být brzy závislá na antidepresivech a práškách na spaní. V polovině 60. let již nebyla schopna vystupovat na koncertech. Další rána osudu přišla v den, kdy byl zastřelen její přítel a prezident Robert Kennedy.

Starý dobrý přítel Bing Crosby dopomohl Rosie k velkolepému návratu. V roce 1976 objela s Bingem v rámci jubilejního turné k 50. výročí jeho kariéry doslova celý svět (jeden z jejich společných koncertů byl zaznamenán a před časem vyšel také na CD nosiči). Bylo to vůbec poslední turné Crosbyho, který zemřel nedlouho poté.

 

koncertní nahrávka z londýnského divadla Palladium, 1976

Rosie byla zpět. V roce 1977 podepsala smlouvu s gramofonovou firmou Concord Jazz, pro kterou natočila v následujících letech více než tucet alb (přebaly některých z nich naleznete pod článkem). V roce 1992 ji byla ve Washingtonu DC udělena medaile Jamese Smithsona za celoživotní přínos v oblasti populární hudby v USA.

Ráda bych také připomněla její jedinečné vystoupení v pořadu Michael Feinstein and Friends in Concert z roku 1992, které je k dostání na DVD nosiči.

ukázka z televizního pořadu Michael Feinstein and Friends, 

orchestr Duka Ellingtona (1992)

Na Rosemary Clooney mám také osobní vzpomínku. V létě roku 2001 jsem ji slyšela zpívat na koncertě v londýnské Royal Festival Hall. Byla v té době již vážně nemocná, všechny své písně odzpívala vsedě. Hlasově byla ale v úžasné formě a diváci ji odměnili dlouhotrvajícím potleskem ve stoje. Poslední oficiální audio záznam pochází z listopadu 2001 z Hawaje, je k dostání na CD nosiči s názvem The Last Concert.

Rosemary Clooney zemřela 29. června 2002 v americkém státě Kalifornie na rakovinu plic.