Show Boat - 3. část - děj a postavy románu

Dnes si povíme více o postavách a ději románu Show Boat. V roce 1926, tedy rok před premiérou muzikálové verze, vyšel román v knižní podobě. Kniha je rozdělena do 19 kapitol (na 398 stranách), kde se dočteme o osudech několika generací – od 70. let 19. století až do současnosti – doby publikace románu.

V krátkosti bych tedy příblížila děj románu, který je následující:

Kapitola 1

Duben 1889. Jsme uvnitř lodě (Cotton Blossom Floating Palace Theatre – toto je celý název našeho plavícího se paláce), venku zuří bouře. Magnolii Ravenal se právě narodila rozkošná holčička. Pyšní prarodiče – kapitán Andy Hawks a jeho žena Parthenia Ann Hawks jsou majiteli lodi Cotton Blossom. A protože se jejich loď v té době nachází v místě, kde se protínají hranice tří amerických států, konkrétně Kentucky, Illinois a Missouri, rozhodnout se, že děvčátko pojmenují Kim (podle začátečních písmen těchto států). Dozvídáme se, že toto je vlastně první plavba nové lodi Cotton Blossom, kterou si Andy objednal a koupil v St. Louis. Postupem děje se seznamujeme s dalšími postavami románu jako je Mark Hooper, Gaylord Ravenal – manžel Magnolie a největší pěvecká a herecká hvězda na lodi.

Kapitola 2

Retrospektiva. Dozvídáme se, že v minulosti byla Parthy učitelkou v Massachusetts a také se starala o svého otce. S Andym (svým budoucím manželem) se poprvé setkala v létě, když byl navštívit svého příbuzného. Po svatbě se Parthy a Andy přestěhovali do města Théby v Illinois. Andy začal pracovat jako kapitán na lodi Creole Belle. Dlouhá léta se Andy pokoušel vzít svou ženu na výletní plavbu po lodi. Bez úspěchu. Když se nakonec Pathy nechala přemluvit, vzala sebou tehdy již malinkou Magnolii. Na lodi se ji nelíbilo pranic, viděla jen špinavou kuchyň, alkohol a karty. Magnolie se ale do lodě a především řeky zamilovala na první pohled. Rodinka se tedy zabydlela na lodi a Parthy začala vše s radostí organizovat.

Kapitola 3

Lodní business začíná pomalu ale jistě upadat. To se dotýká také Andyho a jeho obchodů. Je to zapříčiněno především velkou konkurencí v podobě vlakové dopravy, která nabízí rychlejší přepravu za slušné peníze. Náš kapitán se proto rozhodne loď prodat a pořídí si starý parník Cotton Blossoms (show boat), o kterém se dočetl v novinách.

Kapitola 4

Parthy kvůli nákupu Cotton Blossoms odmítá s Andym mluvit. A to po dlouhé tři dny. Manželovi posílá vzkazy tak trošku humorně přes devítiletou Magnolii. Andy nakonec přemluví svou ženušku, aby se přece jen šla podívat na loď. Na inspekci plavidla přichází i první z budoucích umělců, o kterých se dočteme více v dalších kapitolách. Elly Chipley, která je známější pod uměleckým jménem Lenore La Verne a překrásná zpěvačka Julie Dozier...

Kapitola 5

Život ubíhá vesele dál. Setkáváme se s manželem Elly, který se jmenuje Schulzy (uměleckým jménem Harold Westbrook), s kuchařkou Queenie a jejím manželem Joem. Dále je to manžel Julie Steve, vysoký a pohledný a celkem průměrný herec.

Dozvídáme se více o samotných představeních a o tom, jak mnoho tyto jednoduché a přitom překrásné show znamenaly pro obyčejné lidi. Magnolie, která sní o povolání herečky, přemlouvá matku k tomu, aby mohla shlédnout alespoň jedno jednání..

Kapitola 6

Další den na Cotton Blossoms - přípravy na novou hru a zkoušky nových čísel. Julie není až tak houževnatá. Její manžel žárlí na každého muže, který se na jeho krásnou ženu jenom podívá. A to především na Peta – lodního technika, který pravidelně posílá Julii dárky. I přesto, že Julie dává všechny jeho dárky Queenie, Steve se později s Petem dokonce pustí do křížku..

V lodní kuchyni se Julie přiučuje spirituálům od Joa a pomáhá Queenie s vařením. Dozvídáme se také to, že Parthy nemá Julii v lásce. A to především proto, že jí mladičká herečka stále ignoruje.

Kapitola 7

Jsme ve městě Lemoyne v Mississippi. Julii není dobře a rozhodne se ten večer nevystoupit na jevišti. Její obrázek z bilboardu je pryč (prý proto, aby ji ve městě nikdo nepoznal). Obrázek vzal Pete, který přichází zpět na loď se šerifem. Julie je míšenka a tím pádem je její manželství s bělochem Stevem ve státě Mississipi kriminální čin. Steve ještě před vyslovením verdiktu přiskočí ke své ženě, rozřízne jí nožem ukazováček a vysaje krev z jejího prstu. Tím pádem má v sobě krev míšenky a sám je tedy napůl míšenec. Oba dva musí opustit loď a přátele, se kterými byli tak šťastní. I Magnolii, která měla Julii tak ráda...

Kapitola 8

Magnolii je 16 let. Poprvé vystupuje v divadelním představení na lodi. Schultzy již nemůže dál a požádá Andyho o propuštění. Jeho žena ho před časem opustila. Nyní se Schultzy dozvídá, že je nemocná, on chce trávit veškerý čas pouze s ní. Andymu doporučí svého přítele herce Gaylorda Ravenala, který je zrovna ve městě a který by jej mohl nahradit na lodi.

Kapitola 9

Gaylord Ravenal přijde na loď a přijímá nabídku od Andyho. To také díky tomu, že uvidí poprvé Magnolii, do které se zamiluje v první vteřině. A ona samozřejmě také do něj. Díky svému sympatickému vzhledu se stává hlavním hercem a miláčkem publika na Cotton Blossoms. Ve skutečnosti není vůbec žádným hercem a nemá žádné zkušenosti. Je vykázán z New Orleans kvůli přestřelce, ve které v sebeobraně zastřelil člověka.

Kapitola 10

Gaylord a Magnolie jsou zamilovaní až po uši. S tím ale moc nesouhlasí matka Magnolie, která Gaylorda nemá vůbec ráda a snaží se chránit svou jedinou dceru Magnolii. Mladý pár se ale i přesto potají vezme a to během velikonočních svátků.

Kapitola 11

V jedenácté kapitole se dostáváme do přítomnosti (to díky flashbacku). Ravenalovi se během prvního roku manželství přestěhovali do Chicaga, které se zdá Magnolii moc hlučné a špinavé. Až nyní se ukazuje pravá Gaylordova tvář – je podvodníkem a hazardérem, který je střídavě bohatý a chudý jak kostelní myš.

Andy si chce pořídit novou Cotton Blossoms, která má být brzy hotová. Jak na loď, tak i Andyho vnouče se celá rodina nesmírně těší. Oba nové přírůstky mají přijít v dubnu 1889. A právě na první plavbě nové lodi se narodí malá Kim (přesně, jak jsme se dozvěděli v první kapitole). Nedlouho po těchto radostech přichází také první tragédie. Kim svého dědečka vlastně nikdy nepoznala. Ten se během jedné z bouří utopí v řece, která pro něj znamenala vše. A bohužel také jeho smutný konec.

Kapitola 12

Po smrti Andyho se Parthy snaží vést manželovu loď. Většina umělců včetně její dcery s rodinou ale z Cotton Blossoms odchází.

Kapitola 13

Gaylord rozhází za necelý rok veškeré jmění své ženy. A to včetně podílu na Cotton Blossoms, který patří Magnolii. Nezbývá jim tedy nic jiného než žít skromně v malém domě na Ontario ulici.

Kapitola 14

Magnolie bere svou malou dcerušku na vycházky a vypráví jí o starých dobrých časech, o dědečkovi, o lodi a o řece, která znamenala pro všechny obživu a štěstí. Učí dcerku staré písně. Finanční situace se ale nezlepšuje, je naopak stále horší.

Kapitola 15

Kvůli dalším dluhům a nepřízni osudu a především strachu o dceřinu budoucnost se Magnolie rozhodne opět veřejně vystupovat.

Kapitola 16

Kim začíná chodit do školy. Maminka Magnolie se chystá na návštěvu své dcery, netuší ovšem nic o finančních potížích své dcery. Gaylord se jeden večer vrátí s dvěma tisíci dolarů, které si napůl vypůjčil a napůl vyhrál v kartách. Julie vezme vypůjčené peníze a jde je okamžitě vrátit.

Kapitola 17

Magnolie se tu samou noc vydá vrátit vypůjčené peníze madam Hetty Chilsonové. Asistentka paní Chilsonové, starší a prošedivělá Jule, podává Magnolii účtenku. Ta okamžitě poznává svou přítelkyni Julii z dětství. Snaží se Julii připomenout, ale marně. Dokonce je vykázána z podniku. Nevědoucně chodí po městě a nakonec se rozhodne zajít do podzemního kabaretního klubu. Místnímu muzikantovi vysvětlí, že je zpěvačkou. Nakonec je přijata a začíná zde pracovat.

Po návratu domů nalezne dopis na rozloučenou, ve kterém ji Gaylord píše, že se za týden vrátí. Magnolie ale ví, že ho už nikdy neuvidí.

Kapitola 18

Malá Kim je již dospělou dámou, která je nyní vdaná za úspěšného broadwayského producenta Kennetha Camerona. Kim je nyní divadelní hvězdou jako kdysi její matka. Během přestávky v divadle poskytuje rozhovor, když je jí podán telegram ze zprávou, že její babička Parthy zemřela v Cold Spring, Tennessee. Kim musí pokračovat a dokončit představení. Magnolia se dozvídá o smrti své matky od dcery. Okamžitě sedá na vlak, který míří do Tennessee.

Když dorazí do Cold Springs, je až dojata z toho, kolik lidí se přišlo rozloučit s Parthy, která se stala pro většinu z nich takzvanou legendou. Tu noc přespí Magnolie na Cotton Blossoms, která je již moderně zařízena.

Kapitola 19

Kim napsala matce nespočet dopisů a prosí jí, aby se vrátila do New Yorku. Magnolie ale cítí, že její místo je právě na Cotton Blossoms, kde vyrostla. Sem patří. Sama se setkává s některými starými přáteli, kteří na lodi pracovali, když byla ještě dítě.

Ani nečekaná návštěva a prosby Kim nepřesvědčí Magnolii o tom, že by se měla vrátit k dceři do města. Řeka totiž nebyla nikdy součástí života její dcery. Je ale součástí života Magnolie. Kim odjíždí. Magnolia mává dceři z přídi lodi.

Informace čerpány z knihy Show Boat: The Story of a Classic American Musical, autorem je Miles Kreuger.

Show Boat - 2. část - románová předloha

Během jednoho krásného odpoledne se Edna Ferber procházela Washingtonským parkem v Chicagu. V parku si všimla tří postarších mužů, kteří hovořili o světě plném animací a o svém náboženském přesvědčení. Tato myšlenka jí zůstala dlouho v mysli. Zakrátko nato napsala krátký příběh s názvem OLD MAN MINICK (sama Ferber jej vždy považovala za jedno ze svých nejlepších děl). Příběh, který byl publikován v roce 1922, pojednává o starém muži, který se plete do manželství svého syna a jeho ženy. Děj byl zasazen do jižní části Chicaga; do bytu, ze kterého je výhled na Washingtonský park.

George S. Kaufan byl tímto příběhem doslova nadšen a přemluvil Ednu Ferber, aby s ním společně pracovala na divadelní adaptaci. S nápadem souhlasila i přesto, že se zpočátku domnívala, že nebude jednoduché tento příběh převést na divadelní scénu.

Divadelní adaptaci OLD MAN MINICK produkoval Winthrop Ames, který patřil v té době již k veteránům divadelního světa. Sám započal svou kariéru již v roce 1904, kdy aktivně pracoval v Castle Square Opera House v Bostonu. Později pracoval jako manažér New Theatre (Nového divadla) v západním Central parku, rovněž byl ve vedení Little Theatre (Malého divadla). Ames ztrávil téměř celé léto roku 1924 na přípravách divadelní hry, která byla zájezdově uvedena v oblasti Nové Anglie i New Yorku.

Divadelní adaptace románu OLD MAN MINICK měla premiéru 20. října 1924 v divadle Lyceum, které bylo v 19. století divadelním nebem, kde byli k vidění jen ti nejlepší z nejlepších.

Winthrop Ames

Stalo se ale něco zcela nečekaného. Na premiéře se po rozsvícení světel snesl na diváky do hlediště roj netopírů. To samozřejmě neznačilo nic dobrého. Po nevydařené premiéře se nechal producent Ames slyšet, že příště už nebude zkoušet novou hru mimo město neboli out of town, ale že si místo toho raději pronajme loď – show boat – se kterou obepluje velká města a tam bude své představení uvádět.

Když se v ten osudový den zeptala Edna Ferber, co jsou vlastně show boats, začal ji Ames vysvětlovat a vyprávět vše o jejich historii (Edna Ferber napsala ve své autobiografii, že poté, co ji producent Winthrop Ames začal vyprávět o parnících, které v minulosti brázdily americké řeky, zapomněla okamžitě na nezdar divadelní premiéry a chtěla se o lodích a jejich historii dozvědět vše).

A abychom dokončili myšleku a osud divadelní hry OLD MAN MINICK... 

Divadelní premiéra, která skončila fiaskem, měla přece jenom šťastnou dohru. Hra byla poté také uvedena v New Yorku, kde byl její název jednoduše zkrácena na MINICK. Dílo mělo velký úspěch a zařadilo se do jedné z deseti nejlepších divadelních her sezóny. Takže vše zlé bylo nakonec k něčemu dobré.

Edna Ferber měla ale už v té době úplně jiné myšlenky a především jiné cíle. Slyšela o divadle s názvem James Adams Floating Theatre – rodinném podniku, který byl jedním z posledních, který vlastnil a aktivně provozoval divadelní veselí na své lodi ve státě Nová Karolína. Postupem času navázala přátelské vztahy s celou rodinou, navštívila několik představení a začala pomalu ale jistě pracovat na prvních náčrtcích své nové knihy, která měla o několik let později zapříčinit téměr revoluci v americké literatuře.

Zjistila například to, že každá show boat měla svého hlavního milovníka a krásnou dámu. Ti hráli vždy zamilovaný pár. Divadelní představení na lodích měla i své kladné, záporné charaktery a především kapelu, která byla nepostradatelnou součástí celého ansámblu. Setkala se též s manželským párem černochů, kteří na lodi pracovali jako kuchaři.

fotografie hlediště na jednom z parníků 

Po několika týdenním cestování se vrátila do New Yorku. Rozhodla se velice rychle, že odcestuje do Evropy, kde v klidu napíše celý román (je docela zajímavé, že při svých cestách po USA vlastně vůbec neviděla řeku Mississippi, která měla být jednou z „hlavních postav“ celého románu). Edna Ferber se usadila v klidné části Francie, kde měla čas i klid k práci. V psaní pokračovala v Paříži, celý román dokončila později v New Yorku.

Poprvé byl na etapy příběh publikován v časopise pro ženy s názvem Woman’s Home Companion. Okamžitě po uveřejnění několika dílů příběhu se začal ozývat Hollywood. Autorka ale věděla, že by měla s filmovou verzí vyčkat. Alespoň do té doby, než vyjde kompletní román v knižní podobě.

Román s názvem SHOW BOAT byl poprvé vydán firmou Doubleday, Page & Co. v srpnu 1926. Kniha byla věnována “Winthropovi Amesovi, který přede mnou poprvé vyslovil slovní spojení Show Boat”. Kniha měla velký úspěch, během prvních šesti měsíců se prodalo 25 000 kopií v USA (kniha se prodávala tehdy za $ 2,50, což podle prodejů znamenalo pro Ferber celé jmění). Sama autorka ve své autobiografii upozoruňuje na to, že do roku 1939 se prodalo 320 000 výtisků ve Spojených státech. Kniha byla přeložena do dalších 12ti evropských jazyků (kniha vyšla samozřejmě také v češtině, ale to až o několik dekád později). Je rozdělena do devatenácti kapitol. Na 398 stánkách se dočteme o osudech několika generací lidí – od 70. let 19. století až do součastnosti – doby publikace románu v roce 1926.

O  jednotlivých postavách románu a kapitolách si řekneme více v příštím příspěvku. 

Show Boat - 1. část - historická fakta

Spojené státy se během 19. století rozrůstaly stále více směrem na západ. Našlo se několik desítek hereckých společností z východního pobřeží země (některé až z daleké Anglie), které často sestavovaly svůj repertoár, ve kterém spojovaly dramatickou tvorbu z písní a tanců.

Tato herecká seskupení našla své uplatnění na parnících, které brázdily vodní toky po celých Spojených státech. Vedle řek Mississippi, Ohio a Kanawha to byly menší řeky jako Allegheny, Monongahela či Missouri. V roce 1815 se mladý herec Noah Ludlow rozhodl, že přinese divadelní dění i do Frankfortu v Kentucky (sám byl přesvědčen, že je to téměř nutností na rozhraní života a smrti). A protože obecenstvo nebylo o jeho kulturním nadšení přesvědčeno stejně jako on, rozhodl se nakonec Noah, že zakoupí za tehdy docela velký peníz (200 dolarů) menší loď, se kterou by objížděl města podél řeky Mississippi. Ve městech našel ale jenom ztrouchnivělé salóny a místa, kde nebylo možné vystupovat. Z nepotvrzených zdrojů se ví, že Noah Ludlow a jeho herečtí přátelé vystupovali proto občas i na své vlastní lodi. A jestli je tomu skutečně tak, Show Boats neboli Lodě komediantů byly tím pádem poprvé k vidění již v roce 1817.

upoutávka na představení na parníku 

První skutečně na zakázku vyrobenou Show Boat byla  loď s názvem Floating Theatre neboli “Plavící se divadlo“, které vymyslel anglický herec William Chapman Sr. v roce 1831. Jeho plánovaná sezóna měla začít v Pittsburku, parník se měl dále plavit až do New Orleans. Jeho nápad byl samozřejmě revoluční. Brzy jej začali napodobovat jiní, kteří si udělali z podniku rodinný business.

Floating Theatre neboli “Plavící se divadlo“

Ve 40. letech 19. století se lodní atrakce rozrostly natolik, že se během plaveb vyučovaly různé šílené a strašidelné předměty, které byly pro prosté lidi naprosto fascinující. I tak se stávalo, že na lodích bylo možno vedle kvalitních a zábavných show vidět i nekvalitní materiál a nemožná vystoupení.

Největší rozkvět lodí Show Boats nastal v roce 1869. Dan Rice byl majitelem parníku Will S. Hays, na které bylo k vidění skutečně naprosto cokoliv. Dalším "parníkovým impresariem" byl Augustus Byron French. Během své slavné kariéry vlastnil dokonce pět lodí, všechny s názvem French’s New Sensation neboli “Frenchovi nové senzace“.

parník French’s New Sensation

Design lodí se během devatenáctého století dost měnil. Klasické parníky, které se plavily po amerických řekách i na počátku 20. století, byly třípatrové. Diváci se nalodili na nejnižším patře na zádi lodi, koupili si vstupenky na vystoupení na přídi lodi a poté již usedli do svých sedadel a užívali si show.

Pokud se parník zastavil v některém z měst na několik dní, museli být herci připraveni na to, že budou muset uvádět různá představení, aby zabavili obecenstvo. A na to skutečně připraveni byli. Museli být. Život na lodích nebyl v žádném případe procházkou po růžové zahradě...

Na počátku 20. století se začala v hojném počtu stavět městská divadla či kulturní stánky. To samozřejmě znamenalo, že se kulturní vystoupení na lodích stávala méně žádaná. Ve 20. letech 20. století se o parníky již téměř nikde nezajímal. S příchodem němého filmu, v pozdějších létech i rádia, byl se slavnými Show Boats konec. 

Edna Ferber 

V roce 1925 se plavily po Mississippi pouze čtyři lodi. Několik z nich se samozřejmě dochovalo, ještě po několik desetiletí se plavily po amerických řekách.... a v této době se zrodil v hlavně jedné dámy skvělý nápad; napsat román, který je poctou a vzpomínkou na staromódní Ameriku. Staré dobré časy parníků, umělců a diváků, kteří jsou nedílnou součástí historie Spojených států 19. století. Tou dámou byla autorka románu Show Boat Edna Ferber...