Interpreti americké populární písně: Matt Monro

Matt Monro neboli „Muž se zlatým hlasem“ (The Man With The Golden Voice) je dodnes považován za jednoho z nejpopulárnějších zpěváků v mezinárodním hudební branži během především 60.-70. let minulého století. Jeho nahrávky, světová koncertní turné a především jeho hlas patří ke klenotům nejen britské hudební historie. Letos si připomínáme 30. výročí jeho úmrtí...

Vlasním jménem Terence Edward Parsons se narodil 1. prosince 1930 v londýnském čtvrti Shoreditch. Profesionálně začal poprvé zpívat v armádě v Hongkongu a Korei. Byl tak úspěšný, že měl dokonce svůj vlastní rozhlasový pořad, koncertoval a dokonce vyhrál i několik pěveckých soutěží. Po návratu z armády mu ale začala tvrdá realita; jeho úspěchy v Asii neměly pro nikoho žádný význam. Našel si tedy místo řidiče autobusu a jezdil na dlouhé tratě například mezi Londýnem a Glasgow. Mezitím také občas vystupoval v menších hudebních klubech.

A tak se stalo, že při jedné cestě Londýn - Glasgow dostal příležitost natočit jednu skladbu s místním rozhlasovým skotským orchestrem Harryho Liedera. Tou skladbou byla písen Polka Dots and Moonbeams, která se v roce 1953 stala jeho první oficiální nahrávkou. Tu shodou okolností uslyšela Winifred Atwell, které se nahrávka natolik zalíbila, že zařídila mladému zpěvákovi předzpívání u gramofonové firmy Decca, se kterou krátce na to podepsal smlouvu a změnil si své původní jméno na Matt Monro.

 You Keep Me Swingin (1960)

V roce 1957 natočil Matt album Blue And Sentimenal – kolekci známých evergreenů. Byl v té době jedním z vokalistů jako například Cliff Richard, kteří se snažili přezpívávat slavné americké standardy. Hudební svět se ale začal díky nastupující vlně rock´n´rollu měnit. Tak trochu nepříznivé období pro zpěváka jako byl Monro znamenala nové a možná i podružnější práce jako například natáčení rozhlasových reklam a spotů.

Dalším důležitým člověkem v životě mladého umělce byl hudební producent George Martin (to ještě několik let předtím, než začal spolupracovat se skupinou The Beatles). Ten v roce 1960 připravoval nové album herce a komika Petera Sellerse s názvem Songs for Swingin' Sellers a potřeboval zpěváka stylu Franka Sinatry, který by zazpíval titulní skladbu alba, kterou si měl satiricky přezpívat Sellers na album již sám. Když ale Sellers slyšel Mattovu verzi skladby, rozhodl se ji na desce raději ponechat a upřednostnil ji před svou vlastní verzi. Zajímavostí je, že Matt byl podepsán pod skladbou ne jako Matt Monro ale jako Fred Flange. Celý tento humorný a v zásadě šťastný omyl byl začátkem dlouholetého přátelství mezi Mattem a Georgem Martinem, který se stal jeho hudebním poradcem a producentem. Martin a Monro společně natočili několik nahrávek pro EMI značku Parlophone. Mezi největší hity z té doby patří skladby Portrait of My Love.

 Born Free (1966)

A další hity následovaly záhy: My Kind of Girl (1961), Softly as I Leave You (1962), titulní skladba Jamese Bonda From Russia with Love (1963), Walk Away (1964), Yesterday (1965)...

V následujícím roce 1966 natočil Matt oscarovou skladbu Born Free, která se stala jeho životní písní. Byla to druhá spolupráce se skladatelem Johnem Barrym (poprvé píseň From Russia With Love), další však následovaly – Wednesday's Child z filmu The Quiller Memorandum a This Is Mary ze snímku Mary, Queen of Scots).

 This Is The Life (1966) 
  

 

Po smrti Nat King Cola a poté, co Sinatra v polovině 60. let odešel od nahrávací společnosti Capitol Records, aby si založil svou vlastní firmu Reprise, byl Matt osloven právě americkou nahrávací společností Capitol ke spolupráci. S rodinou se přestěhoval do Los Angeles a začal pro něj nový život. V tomto období koncertoval po celé Americe a natočil několik fantastických alb včetně This Is the Life (1966), Here's to My Lady (1967) nebo These Years (1967).

Na sklonku 60. let se Matt s rodinou vrátil zpět do Velké Británie. Jeho poslední řadové album s názvem Close To You vyšlo v roce 1970 u firmy EMI. Na své fanoušky nezapomínal a stále koncertoval nejen ve Velké Británii. Na jeho legendární asijské turné či koncerty ve španělsky mluvících zemích dodnes vzpomíná mnoho jeho fanoušků. 

If I Never Sing Another Song

Matt Monro zemřel 7. února 1985 v londýnské nemocnici v Kensingtonu na rakovinu jater. Odešel předčasně ve věku pouhých 54 let...

Vyběr z kompletní diskografie:

Blue and Sentimental (London) 1957

My Kind of Girl (Collectables) 1961

Love Is The Same Anywhere (Parlophone) 1961

Matt Monro Sings Hoagy Carmichael (Hifi Hits) 1962

From Hollywood with Love (Liberty) 1964

All My Loving (Liberty) 1965

Yesterday (Liberty) 1965

Walk Away (Liberty) 1965

I Have Dreamed (Parlophone) 1965
This Is the Life 1966
Here's To My Lady 1967

Invitation to the Movies (Capitol) 1967

Born Free (Capitol) 1967

These Years (Capitol) 1967

Matt Sings, Nelson Swings (EMI) 1967

The Impossible Dream (Music For Pleasure) 1967

The Late, Late Show (Capitol) 1968

Walk Softly Into Love (Capitol) 1968

Alguien Cantó (Capitol) 1969

The Southern Star (Colgems) 1969

Close To You (Capitol) 1970

We're Gonna Change The World (Capitol) 1970

For The Present (EMI) 1973

The Long And Winding Road (EMI) 1975

If I Never Sing Another Song (Columbia) 1979

John Pizzarelli: "Rosemary Clooney byla úžasná dáma. Byla inspirací pro všechny, kteří měli štěstí být v její blízkosti."

Americký jazzový kytarista a zpěvák John Pizzarelli vystoupí 26. června 2013 se svou kapelou poprvé v České republice. V rámci světového turné zavítá do naší metropole se zajímavým hudebním programem - výběrem toho nejlepšího, co doposud natočil. V exkluzivním rozhovoru pro Stardust Melodies prozradil pan Pizzarelli něco o svém slavném otci, hudebních vzorech a také o tom, jak se moc těší na své pražské vystoupení. 

Váš tatínek Bucky Pizzarelli  je legendárním jazzovým kytaristou, který spolupracoval s mnohými světovými hudebníky minulosti i dneška. Za všechny jmenujme například Bennyho Goodmana, Franka Sinatru či Stephana Grappelliho. A Vy jste byl jako malý chlapec samozřejmě v centru dění. To muselo být jistě fascinující...

Jeden z důvodů, proč jsem se chtěl již v dětství stát muzikantem, bylo kamarádství mezi těmito lidmi, které jsem viděl již jako malý. Všichni hudebníci, které jsem znal již jako chlapec a kteří chodili za tatínkem, byli skvělí lidé, přátelští a vždycky zažívali spoustu legrace. Jediný způsob jak se dostat do "tohoto klubu" bylo stát se také muzikantem, naučit se jak se říká "jejich jazyk". Dalším důvodem byla samozřejmě hudba, kterou interpretovali. A jak famózně hráli! Nemohl jsem si pomoci a prostě jsem musel být součástí toho všeho...

Vaši tvorbu jsem objevila před lety, když jsem si koupila nádhernou studiovou nahrávku muzikálu Lady Be Good!, která vyšla poprvé v roce 1992. Mám na paměti Vaši verzi skladby Little Jazz Bird, kterou v originální broadwayské produkci zpíval v roce 1924 Ukulele Ike. Na albu zpíváte také píseň Fascinating Rhythm, ve které jste zachytil klasický zvuk a atmosféru 20. let, přidal jste ale také něco zcela současného. Jak jste si užil práci na tomto projektu?

Moc rád vzpomínám na toto období. Bylo to skvělé, natáčeli jsme s obrovským orchestrem ve velké hale v Los Angeles. Bylo to magické a pro mne tak trošku netypické, protože já převážně natáčím v malých nahrávacích studiích, ve velice intimní atmosféře.

I Feel Fine / Sidewinder - ukázka z alba Double Exposure 

Ve své diskografii mám několik Vašich alb a je mi jasné, že se často snažíte najít a interpretovat i staré nebo řekněme starší skladby, kterým dáte nezaměnitelnou podobu a svěžest. Podobně to dělal v minulosti například Frank Sinatra či Nat King Cole - umělci, kteří především bravurně interpretovali písňové texty.

Nat King Cole je a vždy byl mým velkým vzorem. V zásadě se domnívám, že to je přesně to, o čem jazz a kvalitní hudba je. Každý z nás interpretuje skladby po svém a pokaždé jinak. A já doufám, že moje interpretace se líbí...  

Jednou z mých nejoblíbenějších zpěvaček je Rosemary Clooney, se kterou jste mimo jiné natočil krásnou desku s názvem Brazil...

Rosemary byla úžasná dáma a skutečná inspirace pro všechny, kteří měli štěstí být v její blízkosti. Spolupracovali jsme spolu na několika projektech, často na ni vzpomínám...

V minulém roce vyšla Vaše autobiografie s názvem World on a String: A Musical Memoir. Kniha je plná humorných příběhů a krásných fotek. Jak dlouho jste dával dohromady materiál pro tuto publikaci?

Můj spoluautor Joseph Cosgriff mi jednou řekl, že by bylo dobré, abych dal dohromady všechny historky, které běžně mezi přáteli nebo na koncertech vyprávím. Rozhodl jsem se dát dohromady pár otázek a poznámek, na které jsem potom odpověděl. Vše se natočilo audio a poté jsme veškerý materiál přepracovali do psané podoby. Tak vlastně vznikla celá kniha!

It's Only a Paper Moon

Jestli se nepletu, tak budete se svou kapelou vystupovat na konci června v Praze vůbec poprvé. Na které písně se mohou diváci těšit? Navštívil jste někdy Prahu předtím třeba jako turista?

V Praze jsem nikdy předtím nebyl, ale moc se na koncert a na publikum těším. Doufáme, že zahrajeme směs skladeb, které se objevily na různých albech. Myslím, že to budou písně z alb Dear Mr. Sinatra, dvou desek se skladbami Nat King Cola (Dear Mr. Cole a P.S. Mr. Cole). Samozřejmě zazní také něco z poslední desky Double Explosure. 

Kolik vlastníte hudebních nástrojů? Existuje nějaké speciální místo, kde máte své nástoje uschované? 

Po pravdě žádnou speciální místnost na nástroje nemám. A vlastně už ani sám nevím, kolik jich přesně mám, přestal jsem to počítat :) Ale řekl bych, že jich je asi deset.

Co děláte a jak odpočíváte, když zrovna necestujete a nevystupujete s kapelou?

Moc rád sleduji sportovní přenosy v televizi. A také vařím, nejraději italské speciality.

CD tip měsíce: Frank Sinatra Sing For Only The Lovely

Album Frank Sinatra Sings Only The Lonely považoval sám Sinatra za svou nejlepší desku. Skladby, které se objevily na albu, byly natočeny vesměs v květnu a červnu roku 1958 v nahrávacím studiu gramofonové firmy Capitol Records. Kompletní album oficiálně vyšlo v prosinci téhož roku...

Práce na Sinatrově albu měla smutný průběh. Krátce před začátkem aranžování skladeb zemřela šestiměsíční dcera Nelsona Riddla. Frank Sinatra a Nelson Riddle se poprvé ve studiu sešli 5. května 1958. První tři písně, které byly ten den natočeny, se na albu nakonec vůbec neobjevily. V té době byla také maminka Sinatrova přítele Riddla vážně nemocná. Krátce na to zemřela. Tyto nešťastné události samozřejmě ovlivnily i celkovou atmosféru ve studiu.

One For My Baby - verze z alba 

Frank Sinatra Sings For Only The Lonely

Po třech týdnech se Sinatra vrátil do studia a natočil většinu písní. I přesto, že všechny skladby aranžoval již zmíněný Riddle, taktovky se 29. května ujal Felix Slatkin. Nelson Riddle se poté vrátil a vedl orchestr během dvou posledních nahrávacích dní. 

Frank Sinatra svým hlasem vystihl v písních smutek, beznaděj i melancholii. Je až k nevíře, že album získalo z pěti nominací na hudební ceny Grammy cenu pouze jednu. To konkrétně ocenění za nejlepší přebal roku, který Sinatra částečně navrhl. 

V roce 1999 bylo album zařazeno do síně slávy hudebních cen Grammy (Grammy Hall of Fame). 

Co asi nevíte...

• Gordon Jenkins měl být původně aranžerem skladeb na albu (se Sinatrou spolupracoval již na desce Where Are You?; bohužel byl v té době zaneprázdněn jiným projektem). Veškeré písně tedy aranžoval Nelson Riddle.

• Sinatra chtěl na album původně zařadit též píseň  Billyho Strayhorna Lush Life. Neúplná nahrávka ze zkoušky existuje, na albu se ale nakonec skladba neobjevila. Lush Life předtím ani poté již nikdy nenatočil. (jedinou zachovalou verzi si můžete poslechnout na tomto odkaze)

• Sinatra považoval album FS Sings For Only The Lonely za své nejlepší

Blues In The Night - verze z roku 1958

Only The Lonely
(Jimmy Van Heusen & Sammy Cahn)
natočeno 29. května 1958

Angels Eyes
(Matt Dennis & Earl Brent)
natočeno 29. května 1958

What's New
(Bob Haggart & Johnny Burke)
natočeno 24. června 1958

It's A Lonesome Old Town
(Harry Tobias & Charles Kisco)
natočeno 25. června 1958

Willow Weep For Me
(Ann Ronell)
natočeno 29. května 1958

Goodbye
(Gordon Jenkins)
natočeno 25. června 1958

Blues In The Night
(Harold Arlen & Johnny Mercer)
natočeno 24. června 1958

Guess I'll Hang My Tears Out To Dry
(Jule Style & Sammy Cahn)
natočeno 29. května 1958

Ebb Tide
(Robert Maxwell & Carl Sigman)
natočeno 29. květně 1958

Spring Is Here
(Richard Rodgers & Lorenz Hart)
natočeno 29. května 1958

Gone With The Wind
(Allie Wrubel & Herb Magidson)
natočeno 24. června 1958

One For My Baby
(Harold Arlen & Johnny Mercer)
natočeno 25. června 1958

Gene Kelly a Frank Sinatra ve filmu: Take Me Out To The Ball Game

V pořádí druhým snímkem dvojice Kelly / Sinatra byl sportovně ladený a veselý muzikál s názvem TAKE ME OUT TO THE BALL GAME, který byl natočen v roce 1949. Více o tomto filmu v dnešním příspěvku...

Námětem pro film TAKE ME OUT TO THE BALL GAME byl skutečný příběh dvou amerických vaudevillových bavičů na přelomu 19. a 20. století. Tito dva nadšenci a baseballoví fanatici trávili každé léto hrou baseballu s opravdovými profesionály. Gene Kelly a Stanley Donen se rozhodli tento příběh trošku poupravit. Upravenou verzi předvedli producentovi Arthuru Freedovi, kterému se jejich nápad natolik líbíl, že jej předal k přepracování scénáristům Harrymu Tugendovi a Georgi Wellsovi. Dvojice Betty Comden a Adolf Green připsala parádní texty k písním, hudbu k písním napsal Roger Edens. Režie filmového muzikálu se ujal legendární režisér Busby Berkeley.

Film nebyl nikdy považován za nejlepší muzikál vše dob. Skrývá v sobě ale něco kouzelného. Film pojednává o uměleckém týmu, který tvoří Dennis Ryan (Frank Sinatra) a Eddie O’Brien (Gene Kelly), kteří tráví každé léto s baseballovým týmem The Wolves neboli Vlci. Všichni členové mužstva netrpělivě očekávájí příjezd nového majitele a manažera týmu K. C. Higginse (Esther Williams). Jsou v naprostém šoku, když zjistí, že K. C. Higgings je krásná mladá dáma. Oba naši hrdinové se do mladé manažerky zamilují. Ta ale nemá vůbec čas na jejich láskyplné scénky, Jediné, co ji zajímá, je tým a hra. 

Gene Kelly a Frank Sinatra v titulní písni filmu

Hráči mají jasná pravidla nejen při hře, ale také po ní. Žádná zábava a ponocování. To ale Eddie bohužel poruší. Dostane  nabídku na vystupování v nočním podniku, která se nedá odmítnout. Z týmu je nemilosrdně vyloučen. Mezitím se seznámí se seriózně vypadajícím mužem Joe Lorganem (Edward Arnold), který ale zase až tak seriozní není. Jeho investor, který vlastní konkurenční basebalový tým, má zájem na tom, aby Vlci padli ke dnu. Eddie ze začátku nechápe zavážnost situace a chytí se do Lorganovi léčky. Ten se jej snaží přemluvit, aby se do mužstva již nevracel. Eddie ale záhy pochopí závažnost situace. Mužstvo ho vezme zpět a nakonec i s jeho pomocí vyhrají vysněný pohár. Eddie samozřejmě vyhrává srdce manažerky K. C. Jeho přítel Dennis nezůstává na ocet, setkává a zamiluje se do kamarádky K. C. Shirley (Betty Garrett)…

Frank Sinatra, Esther Williams, Gene Kelly a Betty Garrett

Vedle pěti nově napsaných písní se ve snímku objevilo také několik klasických a zdomácnělých písní ze začátku století. Především titulní píseň filmu Take Me Out To The Ball Game. Tu napsali již v roce 1911 Albert Von Tilzer a Jack Norworth. Další folkovou klasickou použitou ve filmu byla irsky laděná skladba The Hat My Father Wore on St. Patrick’s Day, kterou si zazpíval a zatančil ve filmu Gene Kelly. Autory této písně byli G. Schwartz a W. Jerome.

I přesto, že u diváků měl tento snímek velký úspěch, pro režisérskou legendu Berkeleyho to byl poslední film jeho kariéry. Měl sice později režírovat muzikál Annie Get Your Gun s Judy Garland v hlavní roli, ale nakonec k tomu nedošlo. A jak sám Gene Kelly řekl: …Berkeley byl jeden z největších umělců, které Hollywood kdy angažoval do svých filmů. Během pěti let dokázal natočit a ukázat světu vše, co bylo v jeho době technicky a vizuálně možné. Bez efektů a počítačových úprav, které známe dnes. Já sám jsem se od něj mnohému naučil...

Zdroj informací: The Films of Gene Kelly, Song And Dance Man (autor Tony Thomas), první edice vydána v roce 1974

Gene Kelly a Frank Sinatra ve filmu: Anchors Aweigh

Gene Kelly a Frank Sinatra se na filmovém plátně sešli dohromady třikrát. Dnes si ve stručnosti představíme první ze snímků této legendární dvojice, který patří dnes do pokladnice klasických filmových muzikálů 40. let.

Gene Kelly a Frank Sinatra se společně na plátně poprvé objevili v roce 1945 v celovečerním snímku z názvem ANCHORS AWEIGH. Tento téměř dvouhodinový film pojednává o dvou námořnících a jejich dobrodružstvích. Joseph Brady (Gene Kelly) a jeho kamarád Clarence Doolittle (Frank Sinatra) se rozhodnou, že stráví svůj volný den v Hollywoodu. Průbojnější a elegantní Joseph sní o tom, že se setká se spoustou atraktivních dívek, které pracují ve filmu. Sám chce také najít nějakou mladou krásku pro svého přítele Clarence, který je ale stydlivý a do komunikace s dámami se nehrne. Oba dva se setkají se Susan Abott (Kathryn Grayson), která pracuje jako zpěvačka v jednom z filmových studií. Žije se svým mladším bratrem v malém bytečku. Z počátku se jí ani trošku nezamlouvá Josephovo chování, začne se tedy více přátelit s Clarencem, který je přátelský a mírnější. Susan ale sama dobře ví, že právě Joseph je ten, kterého má ráda. A ten se do ní brzy také zamiluje až po uši. Ale ani Clarence nezůstává na ocet. Seznámí se s dívkou z Brooklynu (Pamela Britton). Oba šťastné páry se musí ale na čas rozloučit. Hoši se musí prozatím vrátit ke své práci na moři...

Ve filmu zaznělo pod taktovkou Jose Iturbiho také několik klasických skladeb jako je úryvek z Čajkovského klavírního koncertu, Frimlova Oslí serenáda v upravené boogie-woogie verzi pro orchestr. Iturbi se svým orchestrem doprovodil v několika skladbách také Kathryn Grayson.

Sinatra a Kelly si zazpívali We Hate To Leave, která předznamenává rozloučení s Vánocemi a přáteli. Parádní hudebně taneční číslo předvedla dvojice ve skladbě I Begged Her. Tato legendární scéna je asi nejznámější ukázkou z celého filmu. Jednu z nejkrásnějších písní si zazpíval Frank Sinatra. Talentovaný autorský tým Jule Styne a Sammy Cahn napsal skladbu I Fall In Love Too Easily speciálně pro Sinatru, který ji zpívá u klavíru na prázdném stadionu.

 I Begged Her - hudebně taneční scéna z filmu

Gene Kelly se předvedl ve filmu ve třech fantastických tanečních scénách. První již zmiňovaná se Sinatrou, druhá s názvem The Mexican, kde tančí s malou mexickou dívenkou. Španělské fandango se odehrává v překrásné dekoraci s velkým kostelem. Asi nejúžasnějším tanečním číslem je kreace s názvem The Worry Song, kde se objevuje Kelly v animované scéně s myškou Jerrym z populárního seriálu Tom a Jerry. Na čtyřminutový klip bylo zapotřebí deset tisíc malovaných obrázků, které se postupně synchronizovaly s Kellyho pohyby. Práce na tomto unikátním klipu trvaly dva dlouhé měsíce.

Po premiérovém uvedení se stal z filmu kasovní trhák. A Kelly se stal po právu uznávaným umělcem se vším všudy. A nejen to. Za svou roli byl nominován na Cenu Akademie.

Main Title - MGM Studio orchestr

Anchors Aweigh - MGM Studio ochestr a Jose Iturbi

We Hate to Leave - Kelly a Sinatra

Brahms's Lullaby - Sinatra

I Begged Her - Kelly a Sinatra

If You Knew Susie - Sinatra a Kelly

Jealousy - Grayson

What Makes the Sunset - Sinatra

(All of a Sudden) My Heart Sings - Grayson

The Donkey Serenade - Iturbi

The King Who Couldn't Sing and Dance - Kelly

The Worry Song - Kelly & Berner

The Charm of You - Sinatra (Benito Mayorga se svým orchestrem)

The Mexican Hat Dance - Kelly a McManus

Liszt's Hungarian Rhapsody No. 2 - Iturbi

I Fall in Love Too Easily - Sinatra

La cumparsita - Kelly

Waltz Serenade - Grayson

Zdroj informací: The Films of Gene Kelly, Song And Dance Man (autor Tony Thomas), první edice vydána v roce 1974