Matt
Monro neboli „Muž se zlatým hlasem“ (The Man With The Golden Voice) je dodnes považován za jednoho z
nejpopulárnějších zpěváků v mezinárodním hudební branži během především 60.-70. let minulého
století. Jeho nahrávky, světová
koncertní turné a především jeho hlas patří ke klenotům nejen britské hudební
historie. Letos si připomínáme 30. výročí jeho úmrtí...
Vlasním
jménem Terence Edward Parsons se narodil 1. prosince 1930 v londýnském čtvrti
Shoreditch. Profesionálně začal poprvé zpívat v armádě v Hongkongu a Korei. Byl
tak úspěšný, že měl dokonce svůj vlastní rozhlasový pořad, koncertoval a dokonce
vyhrál i několik pěveckých soutěží. Po návratu z armády mu ale začala tvrdá realita; jeho
úspěchy v Asii neměly pro nikoho žádný význam. Našel si tedy místo řidiče
autobusu a jezdil na dlouhé tratě například mezi Londýnem a Glasgow. Mezitím
také občas vystupoval v menších hudebních klubech.
A tak
se stalo, že při jedné cestě Londýn - Glasgow dostal
příležitost natočit jednu skladbu s
místním rozhlasovým skotským orchestrem Harryho Liedera. Tou skladbou byla
písen Polka Dots and Moonbeams, která se v roce 1953 stala jeho první oficiální
nahrávkou. Tu shodou okolností uslyšela Winifred Atwell, které se nahrávka natolik
zalíbila, že zařídila mladému zpěvákovi předzpívání u gramofonové firmy
Decca, se kterou krátce na to podepsal smlouvu a změnil si své
původní jméno na Matt Monro.
You Keep Me Swingin (1960)
V roce
1957 natočil Matt album Blue And Sentimenal – kolekci známých evergreenů. Byl v té době jedním z vokalistů jako například Cliff Richard,
kteří se snažili přezpívávat slavné americké standardy. Hudební svět se ale začal díky nastupující vlně
rock´n´rollu měnit. Tak trochu nepříznivé období pro zpěváka jako byl Monro znamenala nové a možná
i podružnější práce jako například natáčení rozhlasových reklam a spotů.
Dalším důležitým člověkem v životě mladého umělce byl
hudební producent George Martin (to ještě
několik let předtím, než začal spolupracovat se skupinou The Beatles). Ten v roce 1960 připravoval nové album herce a komika
Petera Sellerse s názvem Songs for Swingin' Sellers a potřeboval zpěváka stylu
Franka Sinatry, který by zazpíval titulní skladbu alba, kterou si měl satiricky přezpívat Sellers na album již sám. Když ale Sellers slyšel
Mattovu verzi skladby, rozhodl se ji na desce raději ponechat a upřednostnil ji před svou vlastní
verzi. Zajímavostí je, že Matt byl podepsán pod skladbou ne jako Matt Monro ale
jako Fred Flange. Celý tento humorný a v zásadě šťastný omyl byl začátkem
dlouholetého přátelství mezi Mattem a Georgem Martinem, který se stal jeho hudebním
poradcem a producentem. Martin a Monro společně natočili několik
nahrávek pro EMI značku Parlophone. Mezi největší hity z té doby patří skladby Portrait
of My Love.
Born Free (1966)
A další hity následovaly záhy: My Kind of Girl (1961), Softly
as I Leave You (1962), titulní
skladba Jamese Bonda From Russia with Love (1963), Walk Away
(1964), Yesterday (1965)...
V následujícím roce 1966 natočil
Matt oscarovou skladbu Born Free, která se stala jeho životní písní. Byla to
druhá spolupráce se skladatelem Johnem Barrym (poprvé píseň From Russia With Love), další však následovaly – Wednesday's Child z filmu The Quiller Memorandum a This Is Mary ze snímku Mary, Queen of Scots).
This Is The Life (1966)
Po smrti Nat King Cola a poté, co Sinatra v polovině
60. let odešel od nahrávací společnosti Capitol Records, aby si založil svou
vlastní firmu Reprise, byl Matt osloven právě americkou nahrávací společností
Capitol ke spolupráci. S rodinou se přestěhoval do Los Angeles a začal pro něj
nový život. V tomto období koncertoval po celé Americe a natočil několik fantastických alb včetně This Is the Life (1966), Here's to My Lady (1967) nebo These Years (1967).
Na sklonku 60. let se Matt s rodinou vrátil zpět do Velké Británie. Jeho poslední řadové album s názvem Close To You vyšlo v roce 1970 u firmy EMI. Na své fanoušky nezapomínal a stále koncertoval nejen ve Velké Británii. Na jeho legendární asijské turné či koncerty ve španělsky mluvících zemích dodnes vzpomíná mnoho jeho fanoušků.
If I Never Sing Another Song
Matt Monro zemřel 7. února 1985 v londýnské nemocnici v Kensingtonu na rakovinu jater. Odešel předčasně ve věku pouhých 54 let...
Vyběr z kompletní diskografie:
Blue and Sentimental (London) 1957
My Kind of Girl (Collectables) 1961
Love Is The Same Anywhere (Parlophone) 1961
Matt Monro Sings Hoagy Carmichael (Hifi Hits) 1962
From Hollywood with Love (Liberty) 1964
All My Loving (Liberty) 1965
Yesterday (Liberty) 1965
Walk Away (Liberty) 1965
I Have Dreamed (Parlophone) 1965
This Is the Life 1966
Here's To My Lady 1967
This Is the Life 1966
Here's To My Lady 1967
Invitation to the Movies (Capitol) 1967
Born Free (Capitol) 1967
These
Years (Capitol) 1967
Matt Sings, Nelson Swings (EMI) 1967
The Impossible Dream (Music For Pleasure) 1967
The Late, Late Show (Capitol) 1968
Walk Softly Into Love (Capitol) 1968
Alguien Cantó (Capitol) 1969
The Southern Star (Colgems) 1969
Close To You (Capitol) 1970
We're Gonna Change The World (Capitol) 1970
For The Present (EMI) 1973
The Long And Winding Road (EMI) 1975
If I Never Sing Another Song (Columbia) 1979
Žádné komentáře:
Okomentovat