Ricci Martin: "Největším darem mého života bylo narodit se milovaným rodičům".

Ricci Martin je synem slavného otce. Možná, že pro některé potomky legendárních umělců je slavné příjmení spíše břímě, se kterým se nedovedou srovnat po celý svůj život. To ale není případ Ricci Martina, který o svém tatínkovi napsal před několika lety překrásnou knihu s názvem THAT'S AMORE, ve které vzpomíná na dětství, rodinu, přátele, svět showbusinessu a především na svého otce, kterým byl Dean Martin. 

Sám jste zpěvákem a autorem písní, spolupracoval jste s mnohými muzikanty. Jste také nejmladším synem legendárního zpěváka a herce Deana Martina, kterého dodnes obdivují miliony lidí na světě. Jsem si jistá, že se Vás mnozí ptají na to, jaký byl podle Vás Dean Martin zpěvák a umělec. Jaký byl pro Vás jako otec? 
Byl to laskavý a skvělý muž, kterého jsem měl a mám stále moc rád. Naprosto rodinný typ. To musí být asi velké překvapení pro mnohé, protože spousta lidí má na paměti mého otce jako svůdníka a chlápka se skleničkou v ruce. Pravdou je, že se tatínek nikdy nebral příliš vážně. Vždy jsem si říkal, že lidé a příznivci, kteří ho měli rádi, si sami udělali obrázek o tom, jaký skutečně byl. Jeho práce byla jeho koníčkem. Byl placen za to, co dělal rád a s chutí. Tím lépe. To bylo také jeho krédo. Já osobně se snažím žít život podobně.

Nikdy nezapomenu na zvuk motoru jeho auta, když se vracel domů, bylo to většinou během pozdního odpoledne. Často používal zadní vchod. Já jsem jako malý chlapec sedával na kuchyňské lince, on se ke mně vždycky naklonil, kamarádsky mě poplácal a řekl mi: „Jak se vede, kámo“? Potom přišel k lince, vyndal si toustový chléb a namazal si plátek máslem, který poté přeložil napůl a ukousl z něj velký díl. A pokaždé „slavnostně“ prohlásil: „Tomu říkám život, kámo“. Pak se šel vždy osprchovat a převléct k večeři. Když přišel upraven k večeři, vždycky si sedl do svého oblíbeného křesla, zapálil si cigaretu a upíjel koktejl. Přitom poslouchal nás děti, jak mu vyprávíme o tom, co jsme během dne zažily a co se vše nestalo. Často přitom pokukoval jedním okem po televizi, přepínal kanály a snažil se najít program s westernem. To bývávalo klasické odpoledne v našem domě. Byly to krásné časy...

Rád s námi dětmi dováděl, často si s námi hrál a na oko se pral. Jednu z věcí, které si pamatuji dodnes, byla vůně jeho vody po holení s názvem Woodhue od firmy Faberge. Dnes se už bohužel nevyrábí. Měla čistou a přitom ostrou vůni.

Tatínkovi moc záleželo na přátelích z branže, se kterými se setkal během svého života v showbusinessu. Především na lidech, se kterými se seznámil, když byl starší...

 

Dean Martin s rodinou (Ricci stojí uprostřed v první řadě vedle otce)

V roce 2004 vyšla Vaše vzpomínková kniha s názvem THAT’S AMORE s podtitulem Syn vzpomíná na Deana Martina. Troufám si říci, že je to jedna z nejkrásnějších biografií, kterou jsem kdy četla. Můžete nám prosím říci, kdy Vás poprvé napadlo knihu napsat? 

Mockrát Vám děkuji. Víte, sepsat vzpomínky na otce a na dětství mne napadlo již hrozně dávno. Začal jsem o tom přemýšlet již v době, kdy jsme jako rodina sedávali u večeří. To bylo před mnohými lety. Maminka ctila vždy jedno pravidlo, všichni členové rodiny jej museli dodržovat – cokoliv jsme měli během dne v plánu, povinnosti či zábavu, všichni do jednoho včetně otce jsme se každý den sešli v 18 hod u stolu a společně večeřeli. Bez výmluv. 

Jsem moc rád, že se tolika lidem moje kniha líbí a že se mohli dozvědět o mém otci trošku něco jiného, než znají z televize či jiných publikací.

Dean Martin je dodnes obdivován mnohými fanoušky i umělci. Vše, co vytvořil, bylo řekla bych až magické. A to především jeho legendární televizní pořady, které pravidelně každý čtvrtek sledovala každá americká domácnost. Někde jsem četla, že nikdy nechtěl před natáčením zkoušet. Bylo vše tedy točeno na první klapku? 

Je to dost zajímavé, protože tatínek původně tyto pořady vůbec nechtěl dělat. V polovině 60. let byl zvyklý na svou stálou rutinu. Dvakrát do roka vystupovat 6 týdnů v Las Vegas; občas natáčel nějaký film. Když narazil na dobrý hudební materiál, který se mu zamlouval, natáčel také desky. To bylo pro něj ideální. Brzy ráno odcházel do práce, aby se mohl odpoledne vrátit a být s rodinou. Víkendy trávil v rodinném kruhu u bazénu nebo v obývacím pokoji, kde si s námi často hrál.

Byl to ideální pracovní rozvrh pro muže s rodinou. Tatínek sám nechtěl začít s další prací, která nebyla vůbec jistá. Obával se, že by kvůli práci v televizi neměl žádný volný čas na rodinu. Své soukromí si totiž hlídal, čas strávený s rodinou byl pro něj moc důležitý. Sám si byl vědom a viděl na vlastní oči, jak dovede být televizní práce svazující. Domnívám se, že nechtěl dojít do fáze, kdyby musel kvůli závazkům v televizi omezit natáčení filmů a nahrávání písní.

Televizní společnost NBC jej oslovila s nabídkou na nové díly jeho staré televizní show, ve které vystupoval v 50. letech. Tatínek nakonec souhlasil s tím, že pořady bude uvádět jednu sezonu. S podmínkou, že bude pracovat pouze jeden den v týdnu. Na oplátku mu NBC platila 40 000 dolarů za pořad.

I přesto, že první sezona měla obrovský úspěch a vysokou sledovanost, tatínek neměl zájem ve spolupráci pokračovat. Těšil se, že bude pracovat jako předtím. Přesně tak, jak to měl rád. NBC ale chtěla za každou cenu s pořady pokračovat. Tatínkovi nabídla lukrativní smlouvu na pořady s názvem The Dean Martin Show. To bylo samozřejmě velice lákavé – pracovat pouze jeden den v týdnu. Tatínek se domníval, že když si řekne o opravdu hodně peněz a bude trvat na svých podmínkách, televizní stanice jej odmítne.

Stal se ale naprostý opak. NBC souhlasila se vším včetně podmínky, že bude pracovat pouze jeden den v týdnu. Za jeden díl mu tehdy vyplácela neuvěřitelných 300 000 dolarů plus přiměřenou část akcií své sesterské společnosti, kterou byla v té době RCA. Dean Martin se v té době stal nejlépe placeným umělcem, který pracovat v televizi.

Jeho pořady se staly legendárními; na televizních obrazovkách se objevovaly pravidelně každý čtvrtek od roku 1965 až do roku 1974, a to v hlavním vysílacím čase. Mimo sézonu, v létě, je střídaly neméně úspěšné díly s názvem Dean Martin Presents The Golddiggers a The Dean Martin Summer Show.

Dean Martin a The Mills Brothers 

 ukázka z televizního pořadu The Dean Martin Show

 

The Time I Get To Phoenix 
ukázka z televizního pořadu The Dean Martin Show

Váš tatínek byl také skvělý herec. Vím, že miloval westerny. V 50. letech vytvořil společně s Jerry Lewisem populární dvojici, která natočila několik úspěšných komedií. Poté následovaly legendární snímky s partou Rat Pack, například Ocean’s 11 či 4 For Texas. Dean Martin byl ale také uznávaným dramatickým hercem. Sám jste jeho respekt a lásku k filmům a kolegům zmínil ve své knize. Ve Vašem domě jste měli speciální místnost, ve které se Váš otec často díval na své oblíbené filmy. Na který ze svých filmů byl Dean Martin nejvíce pyšný?

Tatínek byl členem Akademie filmového umění a věd. Členové Akademie každoročně rozhodovali a dodnes rozhodují o tom, kdo si odnese Oscary. Tatínek byl tedy také hlasoval. Jako člen Akademie měl k dispozici zbrusu nové filmy, na které se mohl podívat dříve než šly oficiálně do distribuce. V projekční místnosti jsme měli dvě pohovky, které rozdělovala velká starožitná truhla, která sloužila jako odkládací stůl. Na ní byla postavena lampa, telefon a kovový spínač s jakousi vysílačkou. Tatínek vždycky stiskl knoflík a oznámil svému technikovi, že je připraven. To byl signál pro technika, který byl ve vedlejší zvukotěsné místnosti, aby spustil jeden z filmů na 35 mm kopii. Bylo to skutečné domácí kino!
Je pravda, že tatínek moc rád vzpomínal na film The Young Lions, ve kterém si zahrál s Marlonem Brandem a Montgomery Cliftem. Ve filmu ztvárnil postavu mladého vzdorovitého vojáka. To bylo v roce 1958. Film byl ochoten natočil za malou sumu peněz. Chtěl lidem dokázat, že není pouze komediálním hercem. Svým výkonem přesvědčil kritiky i veřejnost o tom, že je všestranným hercem. Později si zahrál i další dramatické role, objevil se například ve filmu Toys in the Attic, v legendárním snímku Some Came Running nebo Ada... 

S Johnem Waynem natočil také několik westernů, na které byl velice pyšný. 

 hudební ukázka z westernu Rio Bravo

Ráda bych se zmínila o legendárním seskupení Rat Pack. Dean Martin byl jedním ze zakládajících členů, kteří odstartovali a dopomohli vytvořit jakýsi obraz a atmosféru Las Vegas, kterou známe dnes.

Na začátku roku 1957 tatínek poprvé vystoupil v hotelovém kasínu Sands v Las Vegas. Veřejnost byla jaksi skeptická, protože nikdo nevěřil tomu, že Dean Martin začne vystupovat jako sólový zpěvák. Na jevišti byl poprvé od rozpadu dvojice Martin / Lewis. Později mi sám řekl, že to byl jeho největší a asi také nejtěžší moment v kariéře. Tatínek měl kolem sebe rád přátele, kteří seděli v první řadě v hledišti nebo s ním vystupovali přímo na jevišti. 

Frank Sinatra byl vždy šéf. V našem domě se často říkávalo, a věřte, že to bylo vše řečeno s nadsázkou, láskou a určitou dávkou sarkasmu. „Tohle je Frankův svět, my v něm jenom žijeme“. Zbytek už je samozřejmě historie...

Dean Martin natočil stovky skvělých písní. Poslouchával někdy tatínek své vlastní nahrávky? 

Je zajímavé, že se na to ptáte, protože tatínek nikdy své vlastní nahrávky neposlouchal. Téměř nikdy si doma nepustil žádnou hudbu. Když ale měl náladu, poslouchal oblíbené country písně, které v tradičním stylu zpívával například Eddie Arnold. Eddie byl jedním z jeho nejoblíbenějších zpěváků. V některých tatínkových nahrávkách je Eddiho vliv slyšet, především ve skladbě Send Me The Pillow That You Dream On. 

Tatínek natočil v 60. letech několik country desek. Vůbec poslední album nahrál na začátku 80. let, deska se jmenovala The Nashville Sessions. Jeho největším pěveckým vzorem a možná také důvodem, proč se rozhodl zpívat, byl Bing Crosby.

dvojice county alb Deana Martina, 

která jsou dnes v prodeji na CD nosiči

 

Jsem si jistá, že jste na vlastní oči viděl a slyšel mnohá vystoupení Vašeho otce. Ptám se na to především kvůli tomu, že Vy sám jste zpěvák a skladatel písní... 

Ano, tatínka jsem viděl a slyšet často, to hlavně v období, kdy vystupoval v klubu v Las Vegas. Když jsem byl malý chlapec, tak mne zpěv ani herectví moc nezajímalo; můj bratr Dean-Paul se objevil v několika filmech, stejně tak moje sestra Claudia. Starší sestra Gail si několikrát dokonce zazpívala s tatínkem v jeho televizní show. 

Po ukončení středoškolského studia jsem začal studovat vysokou školu v Kalifornii, která byla zaměřena na film a umění. Během jednoho odpoledne na návštěvě u Carla Wilsona jsem hrál na klavír jednu ze svých písní. Jmenovala se Stop, Look Around. Carl mi řekl, že by skladbu velice rád natočil. Zanedlouho se tak stalo, píseň zněla skvěle. Pokud bychom se rozhodli vydat píseň jako single, museli bychom mít ještě jednu skladbu na B stranu. Natočili jsme tedy ještě jednu z mých písní. A Carl nakonec navrhl, abychom nahráli celé album. Práce na albu trvala celé tři roky.
Produkce alba se ujal Carl a Billy. Konečné album dostalo název Beached. Měl jsem štěstí a sehnal jsem skutečně prvotřídní muzikanty, kteří s name spolupracovali a albu dodali nezapomenutelnou atmosféru. Byl to například Peter Cetera, Dennis Wilson z Beach Boys a Jimmy McCulloch z kapely Wings. Když bylo album hotové, skupina Beach Boys mne pozvala jako předskokana na své turné, které mělo zastávky v městech východního pobřeží USA a v Kanadě. Psal se rok 1978, pro mne to byla nezapomenutelná zkušenost. Hrát ve vyprodaném Central Parku před čtvrt milionem lidí je nepopsatelný zážitek.

videoklip k písni Since I Met You Baby

Další ze zajímavých skutečností, o které hovoříte ve své knize, je spolupráce s Vaším tatínkem. V polovině 80. let jste režíroval jeho vůbec první videoklip, který byl na tu dobu velice revoluční a svým způsobem moderní… 

V roce 1983 jsem se částečně produkoval televizní přenos Country Music Awards. Krátce na to mne oslovil tatínkův agent Mort Viner a zeptal se mne, jestli bych nechtěl režírovat videoklip jedné písně z tatínkova nového alba s názvem The Nashville Session. Většina skladeb na albu byly písně laděné do stylu country, jedna z nich měla ale svižnější tempo. Jmenovala se Since I Met You Baby. Byl jsem potěšen a na práci s tatínkem jsem se nesmírně těšil. Viděl jsem samozřejmě všechny jeho filmy a pamatoval jsem si na jeho práci v televizi několik dekád předtím. A samozřejmě je nutné dodat, že toto bylo jeho vůbec první video – jedno z prvních, které se v té době začaly natáčet. Videoklipy v 80. letech odstartovaly novou vlnu umělecko hudebního směru.
I přesto, že jsem měl z minulosti zkušenosti s natáčením videoklipů, natáčelo se do té doby pouze ve studiu. První videoklip Deana Martina měl ale vypadat úplně jinak. Video se mělo natáčet v exteriérech v místě zvaném Vasquez Rock blízko kalifornského pobřeží. Místo mělo neuvěřitelně krásnou scenérii a bylo pro natáčení jako stvořené. Nebo jsem si to alespoň myslel...
Původní plán spočíval v tom, že tatínek bude ve videu chodit kolem krásných žen, které měly stát jako sochy nebo ležet nehybně na písku. Dean Martin měl chodit kolem s golfovou holí v ruce, ležérně se procházet a zpívat přitom svou píseň. Byl to dobrý plán a já jsem byl přesvědčen, že vše půjde hladce.

Jsem si jistý, že během cesty v autě byl tatínek trochu skeptický. Pláž byla vzdálena několik hodin jízdy od civilizace. Měli jsme docela dost problémů s létajícím prachem a pískem z pláže. A také s teplotou. Tatínek byl ale naprosto v klidu. Jednu z věcí, kterou jsem poznal ten den během natáčení, byla naprostá profesionalita Deana Martina jako umělce. Hudební video se natáčí tak, že se z velkých reproduktorů pouští hudba, do které se natáčí veškeré dění a příběh videoklipu. Do hudby poté zpívá zpěvák na playback. Největším oříškem je přesně otevírat ústa na již natočenou píseň, protože pokud se to nepovede, tak to žádný trik ani úpravy nedovedou změnit. Pokud se to nezdaří, celý realizační tým včetně umělce pak vypadá jako skupina amatérů.
Tatínek byl ale báječný. Vše zvládl s přehledem. Vždycky jsem od jeho známých a kolegů v televizi slýchával toto: “Váš otec vždycky přijde na plac včas, zná svůj text a také texty všech ostatních.“ A během práce na videoklipu jsem sám zjistil, že je to naprostá pravda. Dean Martin obdivoval svého hereckého kolegu Spencera Traceyho, který vždy říkal: „Přijď včas na plac, buď připraven, odříkej svůj text a odejdi.”

Videoklip jsme nakonec dokončili v maminčině domě. Toto video je vlastně prvním "multižánrovým crossoverem" zpěváka populárních písní minulosti, které mělo premiéru na MTV. A mělo veliký úspěch a velice často se hrálo.
Vzpomínám si, jak jsem doma všem z rodiny ukazoval finální verzi. Bylo to v tatínkově domě, celá rodina měla velkou radost. Tatínek vypadal fantasticky. Potom za mnou přišel, objal mne a řekl mi: “Kámo, dokázal si ze mě udělat zase čtyřicátníka.“ To byl největší kompliment, který mi mohl kdy dát.

 

Ricci Martin během svého vystoupení 

Ráda bych se také zmínila o speciálním projektu, který se zrodil zhruba ve stejné době, kdy vyšla Vaše kniha. Hovořím o koncertním programu s názvem AN EVENING OF DEAN MARTIN MUSIC AND MORE, se kterým úspěšně jezdíte po Spojených státech. V hudebním programu zpíváte písně svého otce. Podle ohlasů vím, že divákům se program velice líbí...

Děkuji Vám. Nikdy mne nepřestane překvapovat jedna věc. Lidé mají stále na paměti tatínkovu práci, písně, filmy. Setkávám se s návštěvníky koncertů hned po skončení každého vystoupení. A právě při těchto setkáních zjišťuji, jak moc mají lidé Deana Martina rádi. Pokaždé mi vypráví o tom, jak jej viděli a slyšeli zpívat. Vzpomínají na setkání s ním a na to, jak byl vždy milý. Pro mne je to pokaždé krásný zážitek. Moc rád zpívám a vzpomínám na staré časy. V každém případě jsou to vždy diváci, kteří vytvoří nezapomenutelnou atmosféru.

Co je pro Vás největším životním darem?
Největším darem mého života bylo narodit se milovaným rodičům...
 
----------------------------------------------------------------------------------

Interview with Mr. Ricci Martin in English

You are a respected entertainer who has worked with many artist. You are the yougest son of Dean Martin we all love and admire deeply. I am sure lot of people must have asked you about many things regarding you father‘s singing and acting career. How was he like as a father? He must have been a lovely man.

He was a wonderful man, a father I loved very much. A family man. That might surprise lot of people because he was characterized as Hollywood lightweight or womanizer. The truth is that Dad did not take himself seriously. I always had the sence that people who were his fans and loved his work could figure out what kind of person he really was. He liked to have fun. If he was paid for having fun, all the better. It’s a credo I’ve tried to live up to.

I will always remember the sound of dad’s car up the driveway in the late afternoons. He would enter the kitchen from the back door. I’d be seated at the kitchen counter and he would walk over, give me a pinch on the neck and the standard greeting that needed no answer „Whatddya say, pallie“? He would go over to the bread drawer and pull out a loaf of soft white bread. Smearing a slice with butter, he would fould it in half and take a big bite off the end. „Now, that’s livin‘ pallie“ he would announce as he headed up the stairs to his bedroom to clean up for dinner.... Coming back downstairs, he would sit on the couch in the living room, smoking a cigarette, sipping a cocktail while listening to our reports of the day’s doings and idly searching the television channels for a western. The picture of contentment. Those were wonderful times.

He loved to horseplay and wrestle with us kids, rollivng around on the living-room carpet. One of the things I remember most about those times is the smell of his cologne, Woodhue by Faberge. That fragrance, a clean, crisp smell, was a big part of who Dad was.

Dad cared deeply about many of the people whose lives intersected with his during his long career. Especially in those last years...

 The Martin Family

In 2004 your book THAT’S AMORE - A SON REMEMBERS DEAN MARTIN was published. It was one of the best books, if not the best biography tribute I have ever read. Can you please tell us more this wonderful book? When was the first time you realized you wanted to write it? How long did it take to put all the info for the book together?

Thank you so much for saying that. The idea for writing this book started around our family dinner table decades ago. My mom always had one rule – no matter what events were transpiring in our individual worlds, we all were expected to be seated at the dinner table at 6pm nightly for a family meal.

I am glad so many people enjoyed reading the book, getting to know my father and out family from a different side.

Your father is remembered by millions of people for so many wonderful things. All he did was magic, especially his legendary Dean Martin TV shows. I read somewhere that he never rehearsed, everything that was done on the first take was on TV. Is that correct? The whole American was surely watching…

It’s interesting because Dad did not want to do a TV show. He was comfortable in his routine, working six weeks in Vegas twice a year, doing a movie now and then, recording an album when he found some songs he liked, all in the measured pace that allowed him to gold in the mornings and make it home for dinner in the evenings.  Weekends were spent around the pool and in the living room at the house, playing with us kids.

It was a predictable pattern for a working man with a big family. Dad just did not want to take on another job; he feared he would lose more of this private time that he cherished more than anything. He had seen other stars venture into the new medium and find themselves trapped, unable to return to movies or the stage.

NBC approached him with a pitch to turn his earlier color specials into a weekly TV variety series; he really didn’t want to do it. He finally agreed to host a show for just a year, as long as he only had to work one day a week. In return NBC paid him about $40 000 a show.

Although, the first season was a success, Dad was still not interested in continuing the show and looked forward to going back to his routine. When NBC came calling with a multiyear contract for The Dean Martin Show, Dan figured he would squelch the idea by making outrageous demands beyond just working one day a week. He asked for a ton of money in addition to the unheard-of rule of just one rehearsal, expecting NBC would say: Forget it.

Instead, the network agreed to Dad’s light, one-day-a-week work schedule and his hefty paycheck, paying him nearly $ 300 000 a show plus stock in NBC’s parent company, RCA. It was the biggest contract for an,y TV star at the time.

Over its nine-year (1965 – 1974), prime-time run, Dad’s Thursday night show, and it’s various off-season replacements such as Dean Martin Presents the Golddiggers and The Dean Martin Summer Show, was responsible more than any other aspect of his career for creating millions of fans who still appreciate him today.

 

Somewhere There's A Someone

(The Dean Martin Show)

Dean Martin, Ella Fitzgerald and Gordon MacRae
(The Dean Martin Show)

Dean Martin was a great actor. And he really loved westerns. Apart from comedies he made with Jerry Lewis, and the Rat Pack films, he was respected serious actor. You also talked about his love for films in your book. You said that you had a place in your house where your father loved to go and watch all the films… Which one of his film or films were his favorite?

Dad was a member of the Academy of Motion Picture Arts and Sciences, an honor that allowed him to vote for the Oscars and also to receive first-run films for his personal viewing. Two couches in the projection room were separated by a large antique trunk that served as an end table. It held a lamp, a telephone, and a metal intercom box next to where Dan would press the button on the intercom and say, “Roll it, Lowell”. That was the signal for the union guy in the soundproofed projection room behind the rear wall to electrically lower the screen at the opposite end of the room and start one of the two huge 35mm heli-arc movie projectors… It was a true home theatre.

We watched most of Dad’s later movies, from the mid-1960’s on, in this projection room. His earlier films were less complicated to screen. Before the living room was enlarged to include the sunken bar area, it served as our projection room. In those days, the movies that Dad and Jerry Lewis made were rented on 16-millimeter reels.

Apart from other films, he really loved working on The Young Lions opposite Marlon Brando and Montgomery Clift where he portrayed a rebellious soldier. That was in 1958. It was a role that he offered to do for less money than any other film he had been in, just to prove he was more than a comedic straight man. This film helped legitimize Dad as a versatile movie star. He went on to other dramatic role in films such as Toys in the Attic, Ada, the legendary Some Came Running and others.

He made a couple of great westerns with John Wayne; he really loved making these films.
 

I’d also like to ask a little about the legendary Rat Pack. And your father was one of the first people who really started and established THE LAS VEGAS entertainment world and class we all know today.

Early in 1957, Dad started working at the Sands Hotel Casino in Las Vegas. People were a bit skeptical if Dean Martin was going to make it solo. He was onstage alone for the first time since the breakup with Jerry Lewis, this was his coming out party. Dad would later tell me it was one of the biggest moments of his life. Dad simply enjoyed the diversion of having a couple of his pallies in the front row or on the stage to liven things up.

Frank was always the self-anointed leader. There was a saying around my house, and it was delivered with equal parts of love and sarcasm: “It’s Frank’s world; we’re just living in it.” And of course the rest is history.

Your father recorded hundreds of great songs. Did he ever listen to any of his records at home?

It’s interesting you are asking this because Dad never really listened to his own recordings. He hardly would put any record on. If ever he had any preference at all, his favorite songs were country songs sung by old traditional artists like Eddie Arnold. Eddie was one of Dad’s favorite singers; you could hear a little of his influence in some of Dad’s songs, number’s like Send Me The Pillow That You Dream On and other country tunes.

Dad recorded a couple of country albums in the 60’s and then again late in his career an album called The Nashville Sessions. His biggest singing influence, and perhaps the reason he pursued a career in entertainment, was Bing Crosby.

Birth Of The Blues - The Rat Pack Live (1965)

I am sure you must have seen your father perform on stage many times. I am asking about this because you are also a singer and a songwriter…

I did see my father performed many times, especially in Las Vegas. I had never been that interested in the acting or singing growing up; my brother Dean-Paul appeared in a couple of films, so did my sister Claudia. Gail had numerous appearances singing on Dad’s TV shows.

However, I started playing and writing songs after I graduated from high school and began film school at the California Institute of the Arts at Valencia College. One afternoon, up at Carl Wilson’s house I was playing one of my songs on his piano. It was called Stop, Look Around. Carl told me he would like to record it. We then went into the studio and recorded the song, and it turned out great. If it was going to be a single, I needed a B side, so we recorded another one of my songs. Then Carl said, Let’s record an album.

It took three years. Carl and Billy produced the album that was called Beached. I managed to get some talented people to join in on with me, like Peter Cetera, Dennis Wilson of the Beach Boys and Jimmy McCulloch from Wings to name a few. Once the album was completed, the Beach Boys invited me to join the East Coast and Canadian portion of their 1978 concert tour as the opening act. It was an incredible, humbling experience, playing Central Park for a quarter-million people…

In your book THAT'S AMORE A Son Remembers Dean Martin you talked about many things. One of them was your collaboration with your father. You directed his first video in the 80’s, it was very hip…

I had done some production work on the 1983 Country Music Awards, and shortly after that, Dad’s agent Mort Viner, asked me to direct a music video of a song from Dad’s new album The Nashville Sessions. Most of the songs on the album were country tunes, but one that they chose for the video was an up-tempo number called Since I Met You Baby. I was excited about the chance to direct Dad I the video, having seen his movies for so many years and taken all those still photos of him on the TV show. And of course, it would be his first music video, one of the new entertainment mediums that had emerged in the 1980’s.

While I shot several music videos before, those were all in the controlled environment of a studio. For Dad’s video, the plan was to shoot on location at a place called Vasquez Rock near the California coast. Remote, with stunning scenery, it’s a very shoot friendly place. Or so I thought.

The plan was that as Dad walked among some women who were standing in statuesque poses or lying prone in the sandy dirt of the desert, he would swing a golf club, strolling along while singing against this otherworldly backdrop. It was a good plan and I thought we had everything covered. I am sure Dad was a little skeptical as we was driven out to the location that was a long way from civilization. We had some problems with soft dirt, temperature. Dad was as cool as ever. The one thing I saw clearly that day was what a consummate professional he was. The way you film a music video is to play back the song over huge speakers as the talent lip syncs to the words while the action is filmed. The talent has to mouth the words to the song perfectly, because no editing can cover up bad lip-synching. If that talent is off, everybody looks like amateurs. But Dad nailed it every time. I had always heard from people in movies and TV production, „Your Dad always comes to the set on time, knows his lines and everybody else’s“. Now I saw how true it was. He followed the old Spencer Tracy adage, „Get on, hit your mark, say your lines, and get off.“ We eventually finished the filming at my Mom’s house. It was the first crossover video from the easy listening genre to get airplay on MTV, and it went over well, getting heavy rotation.  

I remember screening the final cut for everyone who had gathered at Dad’s house, and the family thought that Dad looked sensational. He came up to me afterward, put his arm around me, and said: „Pallie, you made me look forty again.“ That was the biggest compliment he could give me.

I’d also like to ask about a very special project that started around the same time your book was published. And that is your wonderful concert show AN EVENING OF DEAN MARTIN MUSIC AND MORE. You have successfully traveled and performed the songs your father sang. And people truly love it...

The one thing that has always astounded me is the love that people still have for Dad. I do a meet and greet right after each show. There I get to experiences that love first hand as I meet those who attend. There's such passion and emotion in their stories and comments about him. It's a very humbling experience. It's absolutely wonderful to perform the show. I feel blessed to be able to do so. However, it's the audience that makes it special.

 Dean and Jeanne Martin

What do you think is the greatest gift in your life?
Without a doubt, being born Dad and Mom's son. That is the greatest gift.