Šarmantní a
talentovaná Ginger Rogers se vznášela ve filmových muzikálech jako
vánek. Do historie se zapsala především díky snímkům z hereckým a
tanečním kolegou Fredem Astairem. Všem ale dokázala, že umí také hrát!
Dodnes je jednou z nejobdivovanějších hereček v Hollywoodu.
Vlastním jménem Virginia Katherine McMath se narodila 16. července 1911 v americkém státě Missouri. Její rodiče se rozešli nedlouho po jejím narození. Děvčátko vychovávali prarodiče, ke kterým měla i později velice vřelý vztah. Když bylo malé Virginii 9 let, její matka se podruhé vdala za Johna Logana Rogerse. Jako malá dostala přezdívku Ginga. To také přeznamenalo její umělecké jméno, které známe všichni dodnes. GINGER ROGERS.
Maminka Ginger se vždy zajímala o dění v Hollywoodu, začala psát recenze na divadelní představení do místních novin. Byla v centru dění. Ginger na ni často čekávala v zákulisí divadla, kde si dlouhou chvíli krátila zpěvem a tancem s ostatními herci. A tak to nepřímo vlastně všechno začalo. Po vítězství v taneční soutěži se vydala Ginger na šestiměsíční turné. Tehdy jí bylo pouhých šestnáct let. Následující rok se provdala za zpěváka a tanečníka Jacka Culpeppera (ten byl prvním z pěti manželů Ginger), se kterým vystupovala na jevišti pod pseudonymem Ginger a Pepper. Po několika měsících se manželství rozpadlo. Rogers ale neztrácela čas. V prosinci 1929 debutovala na Broadway v muzikále Top Spee. Nedlouho poté si ji vybral George a Ira Gerswhin do své nové show Girl Crazy, kde vystoupila po boku Ethel Merman. V té době se poprvé setkala s Fredem Astairem, který vypomáhal s choreografií tanečních čísel muzikálu. Jistě tehdy ani jeden z nich netušil, jak důležité to bylo setkání. Po premiéře Girl Crazy se stala z Ginger Rogers newyorská hvězda. V roce 1930 podepsala sedmiletou smlouvu s filmovou společností Paramount Pictures..
jedno z tanečních čísel z filmu Swing Time (1936)
Po několika krátkých filmech pro Paramount se Ginger osamostatnila. Objevila se v několika zajímavých filmových muzikálech jako byl snímek 42nd Street, Gold Diggers of 1933 a především film Flying Down To Rio, ve kterém si poprvé zahrála po boku Freda Astaira. Společně
s Astairem natočila v 30. letech devět celovečerních filmů, ve
kterých nerozlučná dvojice tančila, zpívala a také převedla komediální herecké
umění. Jistě některé z filmů znáte, několik z nich uvedla před lety i
česká televize. K poslednímu, desátému a jedinému barevnému filmu, se sešla Ginger a Fred až v roce
1949. Pro Ginger to bylo tak trošku nečekané, protože původně měla roli
hrát Judy Garland, která ale bohužel kvůli zdravotním problémům musela projekt
vzdát. A právě pro Garland napsal skladatelský tým Harry Warren a Ira Gershwin
několik písní, které nakonec ve filmu ani nezazněly. Ginger nedisponovala tak
velkým hlasem jako Judy, proto se inscenátoři rozhodli přidat o to více
tanečních čísel.
Konkrétně se jednalo o tyto filmy:
Flying Down to Rio
(1933)
The Gay Divorcee
(1934)
Roberta
(1935)
Top Hat (1935)
Follow the Fleet
(1936)
Swing Time
(1936)
Shall We
Dance (1937)
Carefree
(1938)
The
Story of Vernon and Irene Castle (1939)
The Barkleys of
Broadway (1949)
trailer k filmu The Barkleys of Broadway (1949)
Ginger se představila světu
jako dramatická herečka již na sklonku 30. let. K pozoruhodným projektům patřil
film Stage Door z roku 1937, kde si zahrála po boku Katherine Hepburn. V roce
1941 vyhrála Ginger Oscara za herecký výkon v hlavní roli ve filmu Kitty Foyle.
Hlavní roli Roxie Hart si zahrála ve stejnojmenném filmu z roku 1942. Předlohou
k filmu byla divadelní hra, která byla o několik dekád později inspirací muzikálu Chicago.
Ráda bych zmínila také filmovou verzi muzikálu Lady In The Dark z roku 1944. Hlavní postavou filmu je cílevědomá mladá žena, která trpí komplexem z dětství, který si sama nemůže vysvětlit. Úspěšná editorka módního časopisu se setkává s trojicí diametrálně odlišných mužů. Nakonec dá samozřějmě přednost tomu právému... Originální písně napsala pro původní divadelní verzi dvojice Kurt Weil a Ira Gershwin. Z těch se jich ve filmu objevilo pouze několik jako byla The Saga of Jenny, Girl of the Moment a částečně také hlavní hudební motiv příběhu s názvem My Ship (ve filmu ale bohužel jen jako hudební podkres, nikoliv jako zpívané číslo).
Ráda bych zmínila také filmovou verzi muzikálu Lady In The Dark z roku 1944. Hlavní postavou filmu je cílevědomá mladá žena, která trpí komplexem z dětství, který si sama nemůže vysvětlit. Úspěšná editorka módního časopisu se setkává s trojicí diametrálně odlišných mužů. Nakonec dá samozřějmě přednost tomu právému... Originální písně napsala pro původní divadelní verzi dvojice Kurt Weil a Ira Gershwin. Z těch se jich ve filmu objevilo pouze několik jako byla The Saga of Jenny, Girl of the Moment a částečně také hlavní hudební motiv příběhu s názvem My Ship (ve filmu ale bohužel jen jako hudební podkres, nikoliv jako zpívané číslo).
The Saga of Jenny - ukázka z filmu Lady In The Dark (1944)
V 50. letech se Ginger objevila v několika méně známých ale kvalitních filmech. Za všechny jmenujme například snímek Storm Warning z roku 1950 s Ronaldem Reaganem a Doris Day, Monkey Business z roku 1952 s Cary Grantem a Marilyn Monroe.
přebal autobiografie Ginger Rogers
Vedle práce v Hollywoodu Ginger pravidelně vystupovala také v televizi. Byla hostem mnoha pořadů svých přátel. Za všechny bych ráda zmínila oblíbený pořad Bob Hope Buick Show, ve kterém vystoupila v roce 1959.
I Got Rhythm (1959)
V další dekádě se představila na divadelních prknech ve dvou muzikálech Jerry Hermana. V roce 1965 se v New Yorku představila jako veselá Doly Levi v muzikálu Hello, Dolly! Londýnské publikum mělo možnost zažít Ginger v hlavní roli tetičky Mame, kterou hrála celých 14 měsíců za velkého zájmu diváků, médií i kritiky. V té době byla nejlépe placenou umělkyní na WestEndu.
Kennedyho Centrum ocenilo celoživotní přínos umělkyně v roce 1992. Ginger Rogers zemřela 25. dubna 1995 ve věku 83 let.
