Mnozí jej považují za největšího baviče 20. století. Svým způsobem jím vlastně byl. Al Jolson měl šmrnc, pohybové nadání. Dodnes je znám jako komik, dramatický herec a především jako zpěvák s nenapodobitelným hlasem kovového zabarvení. Na co sáhl, to se mu dařilo. Tvořil dějiny. Byl ale hlavně prvním americkým zpěvákem, kterého milovaly davy. A to až do jeho smrti v roce 1950...
Vlastním jménem Asa Yoelson se narodil 26. května 1896 v malé vesnici Srednik, která ležela na hranicích Ruska a Polska (dnešní území Litvy). Asa byl nejmladším ze čtyř dětí. Tatínek byl ortodoxní židovský rabín Moses Reuben Yoelson, který své děti vedl k ráznému a spořádanému životu. Každý den chodily na hodinu do školy a třikrát do synagogy. V roce 1890 odcestoval Moses na čtyři roky do Spojených státu, aby mohl vydělat potřebné peníze a přivést svou rodinu do země, která měla za několik málo let odkrýt talent a umění jeho syna Asy. V roce 1894 přivítal Moses celou rodinu v USA. Společně se usadili nedaleko Washingtonu DC. Zdravotní stav Naomi se díky namáhavé a zdlouhavé cestě z Evropy do Spojených států stále zhoršoval. Maminka zemřela necelý rok po příjezdu do USA.
Asa a jeho starší bratr Hirsch byli již od dětství nadšenými příznivci divadla. Spolu také poprvé vystoupili v krátké show The Hebrew and the Cadet, která byla celkem populární. V té době vystupovali již pod jmény Al a Harry Joelsonovi. Zlom přišel ve chvíli, kdy se bratři spojili s tehdejším oblíbeným zpěvákem Joe Palmerem v show Jolson, Palmer, Jolson. Jejich společnému číslu ale něco chybělo. A to něco byla černě namalovaná tvář, se kterou se Al Jolson poprvé představil na jevišti brooklynského divadla Keeney. Diváci si jeho číslo a černou tvář okamžitě zamilovali (...v 19. století a částečně i na začátku 20. století jezdili američtí baviči po celé zemi a předváděli svá minstrel show neboli vystoupení složená z humorných scének, tanečních a hudebních čísel; na začátku 20. století takto vystupovala řada bělošských umělců, kteří si malovali obličej načerno - jedním z těch nejúspěšnějších byl také Al Jolson...)
That Haunting Melody - historicky první
audio nahrávka z roku 1911
Psal se rok 1904 a z Asy Yoelsona, syna ruského rabína, se stal Al Jolson, zpěvák s namalovanou černou tváří, kterého měla poznat celá Amerika, celý svět pod přezdívkou "The World's Greatest Entertainer" neboli největší světový bavič.
Slavný příběh Al Jolsona, který dnes známe, začíná vlastně až období spolupráce s mužem jménem Lew Dockstader, který angažoval Jolsona do svého úspěšného kabaretu Minstrels. Al slavil obrovské úspěchy, stal se hlavní hvězdou celého seskupení. Dockstader měl samozřejmě pro svou hvězdu velké plány. Pro Ala angažoval jen ty nejlepší muzikanty, kteří jej doprovázeli při každém vystoupení. V roce 1911 se stal umělecký tým Minstrels součástí divadelního společnosti bratrů Schubertových. Z Jolsona byla přes noc broadwayská hvězda. Po boku tehdejších divadelních legend si zahrál v populárních hudebních komediích jako byly Vera Violetta či The Maid of the Mountains. Netrvalo dlouho a ozvala se také gramofonová firma Victor Talking Machine Co., která měla velký zájem natočil první z Jolsonových písní na gramodesky. Historicky první dvě nahrávky natočil Al 22. prosince 1911, Jednou z nich byla píseň "The Haunting Melody", kterou pro Ala napsal divadelní kolega George M. Cohen.
noty k písním z dvou hudebních komedií z roku 1913 a 1914
V roce 1913 se Al objevil v show Honeymoon Express, o rok později v divácky oblíbené komedii Dancing Around. V newyorském divadle Wintergarden měl v roce 1916 premiéru Robinson Crusoe, v roce 1918 slavný Sinbad. Do muzikálu Sinbad byla později přidána ještě jedna skladba, kterou byl první hit mladičkého skladatele jménem George Gershwin, který ji napsal společně s textařem Irvingem Ceasarem. Tou byla dnes již legendární píseň "Swaneey".
Na 59. ulici bylo v roce 1921 otevřeno divadlo nesoucí Jolsonovo jméno. A
to byla veliká pocta. V této době byl Al newyorským "bohem". Komedie o dvou jednáních s názvem Bombo byla první show, která byla uvedena v novém divadle. Při této příležitosti si Al poprvé zazpíval jeden ze svých největších hitů April Showers.
Jolson se nikdy nesoustředil na velké scény, kde by zpíval a vystupoval
pouze pro majetné lidi. Byl umělcem, který chtěl zpívat pro všechny. A
to také dělal. Rozjel se to menších měst, kde zpíval oblíbené písně
tisícům lidí. A ti jej milovali...
April Showers - novější verze písně, kterou natočil Jolson ve 30. letech
Dokážete z hlavy vyjmenovat řekněme pět muzikálů Stephena Sondheima? Stěží, že? Tento muž je přitom žijící legendou hudebního divadla. Díla tohoto velikána jsou u nás bohužel téměř neznámá. S velkou radostí jsem proto přijala pozvání na muzikál Sweeney Todd, který je vůbec poprvé v historii uveden v České republice. A to v originálním znění s promítanými českými titulky v pražském Divadle Na prádle...
Muzikál Sweeney Todd byl od svého premiérového uvedení na Broadwayi v roce 1979 inscenován mnohokrát. O různých produkcích a také video záznamu tohoto divadelního skvostu jsem prozradila něco málo v nedávném článku (více informací naleznete zde).
Za posledních několik let jsem měla možnost vidět tři různá nastudování tohoto muzikálu v zahraničí. Operní verzi, broadwayské uvedení v roce 2005 a poslední a dodnes uváděnou produkci v Londýně.
Ráda bych se zastavila u nejlepších výkonů, které nemohu přejít bez povšimnutí. V první řadě bezchybná intonace a brilantní herecký výkon Caryn Stringer, která ztvárnila postavu vypočítavé Mrs. Lovett. Britská zpěvačka a herečka by jistě neměla problém obstát v evropské muzikálové konkurenci. Ve srovnání s Imeldou Staunton, kterou jsem ve stejné roli viděla letos v Londýně, má Caryn Stringer takzvaně "mladistvý šmrnc". Na druhou stranu nemá jistě tolik zkušeností jako Staunton. Domnívám se, že ji čeká ale jistojistě skvělá budoucnost.
Pomstychtivého holiče Sweeneyho Todda si zahrál Brian Caspe. Upoutal mne hlavně po herecké stránce. A vězte, že zahrát a především vcítit se do této role, není nic jednoduchého. Pevně doufám, že se v budoucnu v Čechách představí v některém z dalších muzikálů Stephena Sondheima jako je například Sunday In The Park With George.
Slovenský herec Milan Malinovsky byl fantastický Judge Turpin, kterému nechybělo doslova nic. Ideální herec záporných rolí, který si podle mého názoru speciálně tuto postavu herecky velice užíval.
Pražské uvedení není klasickou kopií známých a velkolepých inscenací. Je
umírněnou a přitom naprosto vyváženou odpovědí na cokoliv, co jsem
viděla na světových jevištích. Přitom se ale snaží českému obecenstvu přiblížit atmosféru velkého divadla. A to je největším úspěchem
pražského nastudování. S minimem finančních prostředků, skromnými a
přitom prakticky využitými kulisami, kvalitními hudebníky a nadšenými
umělci ožívá v Divadle Na prádle něco mimořádného. A tím je DIVADLO se
vším všudy.
Nenechte si proto ujít poslední dvě reprízy muzikálu, které se uskuteční 28. a 29. července vždy od 19:30 v pražském Divadle Na prádle.
Osoby a obsazení: Sweeney Todd - Brian Caspe Mrs. Lovett - Caryn Stringer Anthony Hope - Jan Tenkrát Johanna - Veronika Bellova Judge Turpin - Milan Malinovsky Tobias Ragg - Karel Korsa Beadle Bamford - Jamie King Beggar Woman - Lucie Novotná Pirelli - Petr Novotný
Režie - Steve Josephson
Dirigent - Emmanuel Placier
Americká zpěvačka Stacy Sullivan pochází z velice známé
americké hudební rodiny. Od malička zpívala, byla obklopena muzikou všeho
druhu. Natočila pět krásných alb. Její poslední projekt s názvem A TRIBUTE
TO PEGGY LEE je poctou legendární umělkyni, kterou Stacy dlouhá léta obdivuje.
Hudba ale není jedinou její vášní...
Narodila jste se
do známé hudební a talentované rodiny. Domníváte se, že Vám hudební
průprava a fakt, že jste vyrostla obklopena hudbou, pomohla v začátcích Vaší
umělecké kariéry?
Absolutně! Jsem sedmé z osmi dětí v naší rodině. Zpívala jsem ještě
předtím, než jsem se naučila pořádně mluvit. Když jsem byla malá, vystupovala
jsem s rodiči a sourozenci na koncertech v Oklahomě. Myslím si, že jsem nikdy
ani nepomyslela na to, že bych se mohla živit jinou profesí než je právě hudba.
Známé standardy
jsou většinou interpretovány jazzovými vokalisty. Vy ale nejste jazzová
zpěvačka a to je přesně ten důvod, proč se mi líbí Váš hlas. Podle mne máte dar
vybrat si jakoukoliv píseň z jakéhokoliv žánru a natočit a nazpívat ji po svém,
dát ji něco ze sebe. Který je tedy Vás oblíbený hudební styl? Existují někteří
hudebníci, které obdivujete a se kterými byste si ráda zazpívala?
Děkuji za kompliment. Vystihla jste zcela přesně to, co mám na hudbě
nejraději. A to je vybrat si píseň z jakéhokoliv žánru a předělat ji podle
sebe, dle svého cítění. Mám ráda dobrou hudbu všech žánrů. I přesto, že vám se
moje práce líbí a mne to velice těší, byla jsem v minulosti kritizována za to,
že jsem příliš vybíravá, že přináším vokálně do své hudby z každého stylu něco.
Z nějakého neznámého důvodu jsem se nikdy nedokázala takzvaně "usadit a
interpretovat" pouze jeden hudební styl. I moje country deska West on
40, kterou jsem natočila před lety, nebyla ve skutečnosti v country stylu.
Jeden kritik ji dokonce označil za "country kabaret s decentním jazzovým a
popovým podtextem". To mne tehdy skutečně rozesmálo. Asi jsem interpret,
který nespadá do žádného žánru a to bude asi můj hudební styl.
Vyrostla jsem na gospelu a populární hudbě. Na vysoké škole jsem
studovala a zpívala operu (jako koloraturní soprán). Po ukončení university
jsem se přestěhovala do Hollywoodu, kde jsem pracovala a zpívala v muzikálech a
operetách. Zamilovala jsem se do tradičního zpívaného jazzu, když jsem poprvé
slyšela Shirley Horn. Julie Wilson, Willie Nelson, John Denver a Kate
Bush jsou prvotřídní muzikanti. Mám velice ráda Toma Waitse. Tento pestrý výčet
jmen vám asi prozradí, že se zajímám o různé styly hudby, to vše podle nálady.
Pravdou je, že bych si jednou ráda zazpívala s Dolly Parton.
Minulý rok jste
dala dohromady fantastický projekt s názvem A TRIBUTE TO PEGGY LEE. Můžete nám
prosím říci více o tomto počinu?
Před dvaceti lety jsem spolupracovala s Paulem Hornerem který napsal
několik písní s a pro Peggy Lee. Ve své show jsem tehdy některé z nich zpívala.
Každý večer jsem uzavírala skladbou "Angels On Your Pillow". Tu píseň
mám moc ráda, zpívávala jsem ji vždycky jako ukolébavku svým dětem,
když byli malé.
Později jsem se dozvěděla, že Peggy Lee tuto
píseň zpívávala svým vnoučatům. V dopisech se často loučila právě
tímto souslovím "Angels On Your Pillow" neboli "Andílci na tvém
polštáři". Před pěti lety jsem se potkala s velice milým mužem Sydney
Myerem, který mi po jednom mém vystoupení řekl, že by bylo dobré sestavit
speciální hudební program o Peggy Lee. Začala jsem se o její život zajímat více
než předtím a zjistila jsem několik velice zajímavých skutečností, téměř
spojitostí, které mne přesvědčili o tom, že takovýto program musím skutečně
vymyslet a zrealizovat. Úplně první informaci, kterou jsem se o Peggy
dozvěděla, byl ten fakt, že byla sedmá z osmi dětí. Jak jsem již zmínila v
první odpovědi, já jsem také sedmá z osmi dětí. Ráda "předělávám"
písně podle sebe, dodávám jim novou dimenzi a zvuk. Peggy byla velice známá
tím, že písně zpívala po svém, ne vždy v originálním pojetí. Všechny tyto
spojitosti mezi mnou a Peggy Lee naznačovaly, že tuto show musím dát jisto
jistě dohromady. Začala jsem se tedy detailně zajímat o její kariéru, nahrávky
a Peggy samotnou jako člověka. Tento projekt je jednou z nejúžasnějších
událostí v mém profesním životě.
V rámci tohoto
krásného projektu jste se také setkala s vnučkou zpěvačky. Holly Foster-Wells
je vice presidentkou Peggy Lee Associates, LLC. Měla jste tedy skvělou
možnost dozvědět se mnoho zajímavých informací o její slavné babičce...
Holly Foster-Wells je skvělá žena. Je největším expertem na život a dílo své babičky. Sama se přijela letos v březnu podívat na naše vystoupení v Pasadene v Kalifornii. Po koncertě mi řekla, že by byla moc ráda, kdybychom přijeli do města Wimbledon v Severní Dakotě a zúčastnili se slavnostního otevření muzea Peggy Lee. V tomto městě trávila Peggy své dětství. Společně s kolegy muzikanty Jonem Weberem a Stevem Doylem jsem se vydala do Wimbledonu, kde jsme si to moc užili. S Paulem Hornerem jsme měli možnost divákům představit píseň, kterou Peggy napsala o lidech ze svého rodného státu Severní Dakota. Pro mne to byla nezapomenutelný zážitek, na který nikdy nezapomenu.
Vaší další láskou je fotografování. Viděla jsem některé z fotek na Vašem facebook profilu. Jsou opravdu krásné... Děkuji. Studovala jsem historii umění a jsem tak trošku frustrovaná malířka :) Během svého řekněme hudebně neaktivního období jsem se začala zajímat o fotografování a interiérový design. Nacházím v malbě a focení velkou inspiraci pro své hudební počiny. Pravdou je, že povětšinou je to lukrativnější profese než samotné zpívání...
Zvládáte toho skutečně mnoho. Fotografování, zpěv, rodinu... Musíte mít spoustu energie na všechny aktivity... Ano, máte pravdu. Mám spoustu energie, snažím se ale vždy soustředit na jednu konkrétní činnost. Za posledních dvacet let jsem většinu svého času věnovala výchově dětí. A to je opravdu náročné. Když byly moje děti ještě malé, snažila jsem se rozvíjet svou herečkou kariéru. Záhy jsem ale zjistila, že skloubit roli matky a herečky moc dobře nejde. Tehdy jsem natáčela několik týdnu film v Rumunsku. V té době jsem trpěla tím, že nemohu být s nimi. Potřebovala jsem své děti stejně jako ony potřebovaly mne. Když byly děti starší, dávala jsem si pozor na to, které pracovní nabídky přijmu a které ne. Natáčela jsem alba ve stejnou dobu, kdy chodily do školy. Pracovala jsem jako designer, fotografovala jsem. Skoro vždycky jsem byla ale schopná děti vyzvednou ze školy a zeptat se jich jaký měly den a co se jim ve škole vydařilo...
Co Vás čeká létě, máte již nějaké konkrétní plány? Nebo snad pracovní výlet do Evropy? Před nedávnem jsem natočila CD poctu zpěvačce Peggy Lee s názvem “It’s a Good Day:
A Tribute to Miss Peggy Lee”. Myslím si, že se nahrávka moc povedla. Na albu se mnou spolupracovali fantastičtí hudebníci jako je Jon
Weber, Steve Doyle a Bucky Pizzarelli. V plánu máme živou show, která se uskuteční 2. srpna v Los Angeles. A mimo to? Nemám žádné konkrétní plány. A sny? Cesta do Evropy? Samozřejmě bych do Evropy vyrazila moc ráda. A doufám, že vás pak uvidím v první řadě...
Your family is a very
talented and known one in music business. Do you feel that coming from a
musical family helped you in your begginings as a singer and an artist? Absolutely! As the seventh of eight children in an extremely musical
family, I sang before I could talk. We did family concerts all through my
childhood in Oklahoma and performing was such a positive experience for me that
I don’t think I ever seriously considered another profession.
Great standards are
mostly sang by jazz singers. But you are not really a jazz singer and that’s
the reason I really like your voice. To me, you could pick any song from almost
any genre and give it a new meaning. What is your favorite music style? Is
there any particular artist you admire and why? Anyone you would like to work
with? Thank you for your kind words. You have zeroed in on what I love to do
most, which is to take a song from any genre and re-create it in a style that
speaks to my own sensibilities. I enjoy great music of all types...and,
although you appreciate what I do, (and I’m grateful,) I have been criticized
in the past for being “too eclectic” in my musical choices. For some reason, I
haven’t been able to lock into a single style and stick with it. Even the country
album that I recorded, “West on 40,” wasn’t REALLY country. One critic
described it as “country cabaret with serious jazz/pop undertones.” That made
me laugh. Maybe NOT fitting into a genre is MY style! :) I grew up in gospel
and pop music, then studied and sang opera as a lyric coluratura soprano in
college. After earning my degree in music from Tulsa University, I moved to
Hollywood, CA, where I worked in musical theatre and operetta. I fell in love
with Jazz when I heard Shirley Horn for the first time and with cabaret when I
saw Julie Wilson. I adored Willie Nelson as a child and his “Stardust” album
introduced me to the standards. John Denver and Kate Bush are wonderful, and
Tom Waits is awesome! This probably gives you an idea of how varied my tastes
are.:) I would LOVE to work with Dolly Parton, by the way.
Last
year you put together on a wonderful act called A TRIBUTE TO PEGGY LEE TRIBUTE.
Can you please tell us more about this project. How did it all begin? Twenty years ago I did a show with one of Peggy Lee’s co-writers, Paul
Horner, that featured many of the songs they wrote together. Each night I would
close the show with a song called “Angels on Your Pillow.” I loved this song
and sang it to my children as a lullaby every night of their childhoods. It
wasn’t until much later that I found out that Peggy sang this song to her
grand-children and signed her letters to friends and family “Angels on Your
Pillow.” Five years ago, a beautiful man named Sydney Myer came up to me after
a show I did in New York and said, “You have to do a show about Peggy Lee.” I
began to research her life...to look for little “connectors” that might help
tie me to this person who’s work I so admired. The very first thing I read
about Peggy Lee was that she was the seventh of eight children. As I said
earlier, I am the seventh of eight children. I love to mess with songs, take
them out of their original time signatures, play with the sounds. Peggy was
famous for “messing” with songs. It just seemed like a good match for me and
the journey I have been on, studying her life and music, has been one of the
most rewarding experiences of my life.
I
believe you also met Peggy’s granddaughter Holly Foster–Wells who is the Vice
President at Peggy Lee Associates, LLC.. That must have been a wonderful
experience to talk to her about her grandmother... Holly Foster-Wells is a great woman and the perfect
person to be in charge of keeping Peggy Lee’s legacy alive. She was in one of
our audiences in Pasadena, CA, last March and she invited us to bring the show to Peggy’s childhood home for
the opening of the Peggy Lee Museum in Wimbledon, North Dakota. My musical
director, Jon Weber, bass player, Steve Doyle, and I were able to make the trip
and spend some treasured time with the family and introduce a song that Peggy
wrote, with Paul Horner, about the people of North Dakota. It was a time that
we all will treasure for the rest of our lives.
I also know that
another great love of yours is photography. I saw lot of your work on your
facebook profil, it is truly wonderful... Thank you so much, Anna. I was an Art History minor in college and I’m
a bit of a frustrated painter. During the dormant musical periods in my life, I
found an outlet for my creative energy in photography and interior design. They
seemed to come from the same font of inspiration as the music and, most of the
time, they paid much better!
It seems to me you
must have lots of energy to do all this. Singing, photography, family...How do you manage
all this? You’re right, I do have a lot of energy, but I try to focus on one
thing at a time. I spent most of my energy for the last 20 years raising my
children. Boy, are they a lot of work! When my kids were really small, I tried
to continue my acting career but a job on location in Romania let me know very
quickly that I would NOT be able to do both. I was away from them for a couple
of weeks and the pain I felt was physical, not just emotional. I needed to be
with them. When they were older, I became very selective with the jobs that I
took. I recorded albums while they were in school, or did interior design jobs,
or photo shoots, but I was almost always able to pick them up from school and
ask, “How was your day, today?”
What does Stacy
Sullivan plan for the future? Any holiday plans for summer? Perhaps a trip to
sing in Europe.... I have just recorded the new Peggy Lee album called, “It’s a Good Day:
A Tribute to Miss Peggy Lee” and I’m really happy with the work. We have Jon
Weber, Steve Doyle, and Bucky Pizzarelli on the recording and they are
outstanding. We are doing our show live on August 2nd in the Los Angeles area
and beyond that? We have no plans. Dreams? Europe? Heck, yes! And I hope to see
Anna Vlasakova in the front row!
