Co a především koho si představíte, když se řekne Danny Kaye? Pro mnohé je to jméno naprosto neznámé, pro některé je Danny Kaye ztělesněním talentu, píle, humoru, hudby a velkého srdce. U příležitosti stoletého jubilea vzdáváme na Stardust Melodies holt umělci, který nebude a nesmí být nikdy napomenut.
David Daniel Kaminsky se narodil židovským emigrantům
pocházejícím z Ukrajiny 18. ledna 1913 v Brooklynu ve státě New
York. Rodiče odešli do Spojených státu dva roky před
narozením nejmladšího syna Davida (Danny Kaye). Již jako malý předváděl David svým spolužákům na
základní škole v Brooklynu různé humorné scénky a písně. Po smrti matky,
která znamenala pro mladého Davida velkou ztrátu, utekl na Floridu, kde s kamarádem vystupoval po různých barech. Netrvalo dlouho a mladý Kaye se
vrátil o New Yorku, kde zkoušel svoje štěstí jako pomocník v zubní
ordinaci či asistent pojišťovacího agenta. Nic z toho ale nemělo být jeho
osudem.
První šanci dostal v roce 1933, stal se jedním ze tří tanečníků ve vaudevillovém seskupení s názvem Three Terpsichorans. A zde také začal používat své umělecké jméno Danny Kaye, které všichni známe.
První šanci dostal v roce 1933, stal se jedním ze tří tanečníků ve vaudevillovém seskupení s názvem Three Terpsichorans. A zde také začal používat své umělecké jméno Danny Kaye, které všichni známe.
Svůj první film natočil Danny v roce 1935, jednalo se o
krátkou komedii s názvem Moon Over Manhattan. O dva roky později podepsal
čtyřiadvacetiletý mladík smlouvu s filmovou společností Educational Pictures.
Ve dvou snímcích se objevil po boku mladičké June Allyson nebo Imogena Coca, ve filmech ztvárnil role tmavovlasých rychle mluvících maniaků s ruským přízvukem. Nebyly to tehdy
ještě jeho největší filmové úspěchy. Byl to ale slibný začátek hollywoodské
kariéry.
Danny Kaye v originální verzi muzikálu Lady In The Dark (1941)
Danny Kaye se objevil také v divadelním revue s názvem
The Straw Hat Revue, které mělo premiéru v září 1939. Show se uváděla pouhých
deset týdnů. I za tak krátkou dobu si Danny získal newyorské publikum a
především odbornou kritiku. Společně se svou novomanželkou a klavíristkou Silvií začal Danny vystupovat v newyorském nočním klubu La
Martinique. Tam si jej všiml renomovaný režisér a autor divadelních
her Moss Hart, který jej doporučil a později také obsadil do hudební
komedie s názvem Lady in The Dark. Danny se stal broadwayskou senzací číslo jedna. V muzikále Lady In The Dark dostal možnost předvést své komediální,
pěvecké i herecké umění. V následující sezoně se stal Danny hvězdou divadelní show s názvem Let’s Face It!
Angela Lansbury, Danny Kaye a Glynis Johns
ve filmu The Court Jester
Rozhlas byl
ve 40. letech nejpopulárnějším mediem. Danny Kaye jako jeden z oblíbených
umělců měl v období 1945 – 1946 svůj vlastní rádiový pořad s názvem The Danny Kaye Show, ve
kterém se jako hosté objevili například Jack Benny, Harry James nebo Eve Arden (několik dílů rozhlasového pořadu si můžete poslechnout na tomto odkaze). Během druhé světové války se účastnil s mnohými kolegy z Hollywoodu cest do Evropy a Tichomoří, kde bavil vojáky v aktivní službě. Byl také vůbec prvním americkým umělcem, který navštívil poválečné Tokio.
Danny Kaye a Louis Armstrong ve filmu The Five Pennies (1959)
Od druhé
poloviny 40. let natáčel Kaye jeden populární film za druhým. Diváci jej milovali. Ráda bych zmínila několik z nejpopulárnějších snímků, které si dodnes pamatují miliony lidí (u příležitosti
100. narozenin umělce byly v reedicích či nově na Blu-ray nosičích vydány
některé z jeho titulů – více
ve fotografiích na konci článku).
The Secret Life of Walter Mitty (1947)
A Song Is Born (1948)
The Inspector General (1949)
Hans Christian Andersen (1952)
The Court Jester (1956)
The Five Pennies (1959)
upoutávka na snímek Hans Christian Andersen (1952)
Společně s vokálním triem The Andrews Sisters
natočil několik hitů, které vyšly u hudební společnosti Decca Records. Danny
slavil obrovské úspěchy ve Velké Británii. V londýnském divadle Palladium
vystoupil se svou komediální show, kterou si velice oblíbila také královská
rodina, která poprvé v historii během představení opustila královskou loži a po zbytek
večera seděla v první řadě v přízemí.
Na začátku 50. let se vydal s kolegy do Koree, kde se snažil povzbudit vojáky svým humorem a zpěvem. V tomto období začíná znát svět umělce také z trochu jiného pohledu. Od roku 1954 se Danny Kaye aktivně zapojil do práce pro humanitární organizaci UNICEF. Stal se tak historicky vůbec prvním umělcem spolupracujícím s touto organizací. Na svých cestách po světě navštěvoval nemocnice, ústavy i skromné vesnice, kde se snažil rozveselit děti z chudých zemí. Je plným právem nositelem několik humanitárních cen a vyznamenání.
UNICEF slaví 100 let Dannyho Kaye
V 70. letech se vrátil na divadelní prkna v muzikálu Richarda Rodgerse Two By Two. Roli Mistra Gepetta ztvárnil v hudební adaptaci dětského příběhu o Pinocchiovi. Po boku americké herečky Mii Farrow se představil také jako kapitán Hook v muzikálu Peter Pan. Miloval vaření, létání a baseball.
K jeho mnohým charitativním akcím neodmyslitelně patří jeho legendární hudební večery, při kterých se stal dirigentem orchestru. Je zajímavé, že sám umělec vždy tvrdil, že nikdy neuměl číst noty. I přesto měl obrovský úspěch u diváků i hudebníků, svým uměním tak vydělal několik milionů dolarů pro různé charitativní organizace.
Danny Kaye zemřel 3. března 1987 v Los Angeles na zástavu srdce. Bylo mu pouhých 74 let...
