Tony Awards 2014

Včera se v newyorské Radio City Music Hall uskutečnil další ročník udílení prestižních divadelních cen Tony Awards.

Cenu pro nejlepší regionální divadelní společnost získalo Signature Theatre. Speciální cenu Isabelle Stevenson si letos zaslouženě odnesla uznávaná kostýmní návrhářka Jane Greenwood.

Nominovaní a vítězové v kategorii muzikál:

Nejlepší muzikál:

After Midnight

Aladdin

Beautiful - The Carole King Musical

A Gentleman's Guide to Love and Murder

Nejlepší navrácená inscenace muzikálu:

Les Miserables

Violet

Hedwig and the Angry Inch

Nejlepší originální score (hudba a texty k muzikálu):

Aladdin - Hudba: Alan Menkin; Texty: Howard Ashman, Tim Rice and Chad Begeulin

A Gentleman's Guide to Love and Murder - Hudba: S. Lutvak; Texty: R. L. Freedman and S. Lutvak

The Bridges of Madison County - Hudba a texty: Jason Robert Brown

If/Then - Hudba: Tom Kitt; Texty: Brian Yorkey

Nejlepší herec v hlavní roli muzikálu: 

Neil Patrick Harris - Hedwig and the Angry Inch

Ramin Karimloo - Les Miserables

Andy Karl - Rocky
Jefferson Mays - A Gentleman's Guide to Love and Murder
Bryce Pinkham - A Gentleman's Guide to Love and Murder

Nejlepší herečka v hlavní roli muzikálu:

Jesse Mueller - Beautiful — The Carole King Musical

Mary Bridget Davies - A Night with Janis Joplin

Sutton Foster - Violet
Idina Menzel - If/Then

Kelly O'Hara - The Bridges of Madison County

Nejlepší herec ve vedlejší roli muzikálu:

Danny Burstein - Cabaret

Nick Codero - Bullets Over Broadway
James M. Iglehart - Aladdin

Joshua Henry - Violet
Jarrod Specter, - Bullets Over Broadway

Nejlepší herečka ve vedlejší roli:

Linda Emond - Cabaret

Anika Larson - Beautiful - The Carole King Musical

Lena Hall - Hedwig and the Angry Inch
Adriane Lenox - After Midnight
Lauren Worsham, A Gentleman's Guide to Love and Murder

 A Gentleman's Guide to Love and Murder - 
ukázka z nejlepšího muzikálu roku

Nejlepší režie muzikálu:

Darko Tresnjak - A Gentleman's Guide to Love and Murder

Warren Carlyle - After Midnight

Leigh Silverman - Violet
Michael Mayer - Hedwig and the Angry Inch

Nejlepší choreografie:

Steven Hoggett and Kelly Devine - Rocky

Warren Carlyle - After Midnight

Casey Nicholaw - Aladdin
Susan Stroman - Bullets Over Broadway

Doris Day 90: Love Me Or Leave Me

Během sedmiletého působení u filmové společnosti Warner Brother natočila Doris Day celkem sedmnáct filmů. Stala se hvězdou po uvedení prvního snímku s názvem Romance on the High a byla ještě více populární po uvedení posledního z řady filmů s názvem Young At Heart, ve kterém se objevila po boku Franka Sinatry.

Po sedmi letech byla Doris opět na „volné noze“ a možná tak trochu ráda. Ne všechny filmové zkušenosti od Warnerů byly ideální. Jak už to v té době v Hollywoodu chodilo, herečka byla občas nucena točit i filmy, kterým by se za jiných okolností vyhnula. A právě v tomto období přišla zajímavá nabídka z MGM. Na doporučení tehdy již legendárního herce Jamese Cargneyho byla Doris nabídnuta titulní role v životopisném snímku o zpěvačce Ruth Etting.

Ruth Etting se stala téměř přes noc pěveckou senzací. Zpívala po jazzových klubech po celých Spojených státech, natáčela písně, působila v rozhlase, ve filmech i na Broadwayi v Ziegfeldových Follies. Původní plán byl do role obsadit herečku Avu Gardner, která o roli velice stála. Roli ale nakonec získala Doris, pro kterou to byla veliká přiležitost. Doris měla talent, herecké nadání a krásný hlas - tedy vše ideální pro ztrárnění dramatické role zpěvačky. Jen pro zajímavost musím zmínit, že v té době byla Doris Day tak slavná, že jako první herečče v historii bylo její jméno uvedeno před Jamesem Cargneym v titulcích filmu. To se za třicet let žádné z hereček nepodařilo!

Ruth Etting představila jako první zpěvačka obecenstvu mnoho skladeb, které jsou dnes považovány za klasické americké standardy. Doris byla ve své době, stejně jako Ruth ve své, pěveckou hvězdou. Nebylo tedy nutné nijak napodobovat styl a zpěv Ruth Etting. To nebyl ani záměr tvůrců. Doris Day interpretovala písně stejně procítěně a s dávkou nostalgie jako Ruth Etting. Ale po svém. Pravdivý životní příběh umělkyně byl klíčem k úspěchu, hudba byla samozřejmě také důležitá. Filmová předloha dala Doris Day velkou přiležitost se předvést jako skvělá herečka. A to také dokázala.

Ruth Etting byla mladá a naivní zpěvačka, pracovala v podniku, kde se platilo za to, že se s dívkami mohlo tančit. Jednoho dne ji náhodou zaslechl Martin Snyder (James Cagney), který byl natolik nadšen jejím hlasem, že ji okamžitě nabídl pomoc a manažerské schopnosti, díky kterým se stala populární zpěvačkou. Ruth potřebovala práci, nutně. Na Snyderovu nabídku přistoupila. Neměla zájem dále tančit, chtěla se stát zpěvačkou. V jeho očích se stala Ruth jeho majetkem. Se vším všudy. Netrvalo dlouho a Snyder si uvědomil, že Ruth není jen dívka na povzdyžení, ale že opravdu stojí o práci. A Snyder byl také důvodem a hlavním člověkem, který ji dopomohl ke slávě a majetku. Jenže vše mělo háček. Martin Snyder byl známý ganster, který díky svým kontaktům a financím skutečně dopomohl Ruth ke slávě. Zajistil jí předzpívání v mnohých nočních podnicích a rozhlase, kde byla díky svému talentu okamžitě přijata. Každý den, každou hodinu, každý moment věnoval Ruth a její kariéře. A tajně doufal, že se tak k Ruth přiblíží i po osobní stránce. Marty byl Ruth posedlý. Z Chicaga zamířila na Broadway, kde se stala hvězdou Ziegfeldových Follies. V té době nebylo již pro Ruth úniku. Po odchodu z Follies ji během jednoho večera brutálně znásilnil. Ruth, která byla emocionálně na dně, přistoupila na Martyho hru. Vzala si ho za manžela. Stala se z ní největší pěvecká hvězda.

 

 

Marty díky svým kontaktům zařídil pro Ruth i roli ve filmu. V Hollywoodu se Ruth setkála se svou dávnou láskou Johnny Aldermanem, který byl nyní hudebním šéfem orchestru, který měl doprovázet Ruth v jejím hudebním filmu. Marty byl samozřejmě bez sebe! Ruth sledoval na každém kroku a neopoměl ji vyčíst sebemenší nesmysly. Po jednom z argumetů, kdy Marty Ruth opět fyzicky napadl, se Ruth rozhodla nadobro od Martyho odejít. Požádala o rozvod. Marty měl ale svou hlavu, dávno věděl, že Ruth milovala jiného. Johnnyho během jednoho večera postřelil. Ten ale přežil a Marty byl obviněn z pokusu o vraždu. Martyho nový noční klub byl otevřen a Marty se dostal i na slavnostní zahajovací večer. Ruth i přes všechny špatné vzpomínky a ponižování v klubu nakonec vystoupila. Chtěla Martymu oplatit vše, co pro ni kdy udělal...

Love Me Or Leave Me je jedním z nejúspěšnějších filmů Doris Day. Oba hlavní představitelé byli jasní favorité na Oscary. Doris ale bohužel nezískala ani nominaci, James Cagney ano. Film získat celkem šest nominací na ceny akademie včetně nejlepšího herce v hlavní roli, nejlepší filmové předlohy, nejleší písňě nebo nejlepšího zvuku. Snímek získal jedno ocenění a to za nejlepší originální příběh. Doris Day se představila jako fantastická intepretka písní a nezapomenutelná dramatická herečka. A vypadala naprosto úchvatně!

Mnoho z originálních skladeb, která dvě dekády před Doris zpívala skutečná Ruth Etting, opravdu zazněly ve filmu. Byly to písně "Sam, the Old Accordion Man", "At Sundown", "It All Depends on You", "Mean to Me", "Shaking the Blues Away", "Ten Cents a Dance", "Everybody Loves My Baby" and "Love Me or Leave Me".

 

Sama Doris vzpomíná na toto období ve své knize: „Během období příprav na tuto roli jsem poslouchala spoustu skladeb v podání Ruth Etting. Měla opravdu nezapomenutelný hlas. Nechtěla jsem v žádném případě imitovat její zpěv, snažila jsem se přiblížit jejímu stylu a umění, které jsem vycítila z písní.“

Během filmu se Doris objevila v šatech modní návrhářky Helen Rose, které stály dohromady čtyřicet tisíc dolarů. To byla na tu dobu astronomická suma!

Love Me Of Leave Me byl velkým hitem kritiků i diváků. Filmový soundtrack se držel neuvěřitelných sedmnáct týdnu na prvním místě americké hitparády. Film vydělal v kinech miliony dolarů...

A já si občas říkám, kam by se asi ubírala kariéra Doris Day, kdyby natáčela filmy pro MGM od úplného začátku své kariéry...

Zdroj informací: webový portál věnovaný filmům a kariéře Doris Day www.dorisday.net

Britská legenda jménem Ivor Novello (I. část)

Ivor Novello byl typickým divadelním bardem. Začínal jako mladičký autor populárních písní, později se osvědčil v němých filmech - byl jakousi britskou filmovou odpovědí na amerického Valentina. Za svého života byl pro mnohé legendou, umělcem s nenapodobitelným šarmem a grácií. Herec, autor divadelních her i filmových předloh, nadaný skladatel a především osobnost, kterou milovala doslova celá Británie, má dodnes mnoho příznivců, kteří rádi a často interpretují a poslouchají jeho hudbu.

 

David Ivor Davies, který je celému světu známý pod uměleckým jménem Ivor Novello, se narodil 15. ledna 1893 v hlavním městě Walesu, kterým je malebný Cardiff. Jeho matka byla uznávaná učitelka zpěvu a zpěvačka Dame Clara Novello Davies, tatínek David byl výběrčím daní (na rodném domě v Cardiffu je dnes k vidění modrá plaketa s nápisem, že se právě zde narodil slavný skladatel).

 

památeční plaketa na Novellově rodném domě v Cardiffu

Jeho hudební talent se projevil velice záhy. Ivor začal docházet na hodiny zpěvu a klavíru, když mu byly pouhé tři roky. V roce 1903 (v deseti letech) získal stipendium na hudební konzervatoři Magalen College v Oxfordu. Stal se z něj prominentní sólista ve školním pěveckém sboru. Poté, co v roce 1909 opustil školu, začal v Londýně vyučovat hru na klavír. To ale netrvalo dlouho. V této době již Ivor psal populární skladby. Jeho první píseň byla publikována již v roce 1910. Do začátku první světové války pravidelně skládal líbivé popěvky, které ale nebyly nikterak komerčně úspěšné. To vše se změnilo ve chvíli, kdy napsal patriotickou skladbu s názvem Keep The Home Fires Burning, která se stala doslova přes noc velkým triumfem a vynesla ho do hvězdných výšin jako respektovaného skladatele. Díky skladbě se z mladičkého Ivora stal jeden z nejúspěšnějších autorů válečného období (autorkou písňového textu byla Lena Guilbert Ford).

Ivor Novello s maminkou Clarou

V roce 1916 napsal třináct písní pro úspěšnou Gaiety revue s názvem Theodore & Co, která všem dala jasně najevo, že Ivor je skutečným skladatelem divadelních melodií. Mladý muž se dále věnoval komponování písní, během 10. a 20. let 20. století se jeho skladby objevily v mnohých muzikálech a vaudevillových show. Ivor byl členem Královské námořní letecké služby (Royal Naval Air Service), bojoval po boku svých krajanů v 1. světové válce. Po válce se stala z Ivora hvězda první velikosti. V roce 1919 se rozhodl odcestovat do jednoho ze svých oblíbených měst, kterým byl New York. Po pěti měsících se vrátil do vlasti, kde získal velkou příležitost zahrát si ve svém vůbec prvním francouzském filmu s názvem Call of the Blood. Mezi další jeho úspěšné snímky patřil opět francouzský film Miarka (1920) a především jeho první britský film Carnival (1921).

Keep the Home Fires Burning - populární 

skladba z období 1. světové války

V listopadu roku 1921 debutoval Novello bez jakýchkoliv předešlých divadelních zkušeností na londýnských prknech ve hře Deburau. A tak začala jeho třicetiletá veleúspěšná divadelní kariéra. K jeho nejznámějším činoherním počinům patřily hry Spanish Lover (1922), Enter Kiki s Gladys Cooper (1923), The Rat (1924), Old Heidelberg (1925), Downhill (1926), The Truth Game s Lily Elsie (1928), Symphony In Two Flats (1929), I Lived With You (1932) či Murder In Mayfair (1934). Během let 1921 a 1934 se tak střídavě a pravidelně objevoval jak na filmovém plátně tak i v divadle (v některých případech ztvárnil stejné role jak v divadelních hrách tak také na filmovém plátně).

The Bohemian Girl byl další filmový počin, ve kterém se v roce 1922 poprvé ve své kariéře setkal na plátně s hereckou kolegyní v té době již legendou britského divadla Gladys Cooper. Ta si ve filmu zahrála dceru zámožného muže, kterou unesou potulní loupežníci. Ivor v roli polského šlechtice dívku ze zajetí vysvobodí. Herečka se později stala jednou z nejdůležitějších Novelových filmových a divadelních partnerek a v soukromí také jednou z nejlepších přítelkyň. Za zmínku stojí též film The Man Without Desire, který v roce 1923 režíroval Adrian Brunel. Brunel později spolupracoval s Novellem na dnes již legendárním snímku The Vortex (1928) a filmu The Constant Nymph (1928).

Ivor Novello a Gladys Cooper 

ve filmu The Bohemian Girl (1922)

V roce 1922 se Ivor za velkého nadšení amerického publika vrátil do Spojených států. V té době měl již v kapse smlouvu na sedm filmů DW Griffitha. Prvním byla produkce s názvem The White Rose, ve kterém si zahrál po boku Mae Marsh, jedné z nejslavnějších hereček němé éry. I přesto, že snímek byl především díky Ivorovi úspěšný, další filmy s Griffithem již nenatočil. Paradoxem zůstává, že Novello přijel do Spojených států jako talentovaný hudební skladatel a slušný herec. Měl ale zaujmout americké publikum jako filmový milovník a jakási odpověď na Valentina. Ivor nebyl v Americe šťastný; jeho talent nebyl doceněn. Proto se také záhy vrátil zpět do rodné vlasti, kde začal pracovat na dalším filmu. Tím byl Bonnie Prince Charlie, ve kterém si opět zahrál po boku Gladys Cooper.

Rok 1925 znamenal zlom v umělcově kariéře. Ivor podepsal novou filmovou smlouvu s londýnskou společností Gainsborough Picture, pro kterou natočil asi nejznámější filmy své kariéry.  V té době vznikla také filmová verze již tehdy populární divadelní hry The Rat (Krysa). Hlavní postavu Ivor ztvárnil také na divadelním jevišti. Partnerkou ve filmu mu byla oblíbená herečka Constance Collier. Přes nemalé problémy během zdlouhavého natáčení se stal z filmu kasovní trhák. Snímek, pojednávající o pařížském podsvětí, jeho útrapách a samozřejmě také milostné aféře hlavního hrdiny, je dodnes považován za jeden z nejlepších britských filmů němé éry. V následujících letech byly natočeny další dvě pokračování slavné "Krysy", v roce 1926 to byl The Triumph Of The Rat, o dva roky později The Return Of The Rat.

upoutávka na němou verzi filmu The Lodger (Podnájemník), 

který byl natočen v roce 1926

Novellův největší filmový hit němé éry byl bezpodmínečně dnes již klasický detektivní thriller The Lodger, který byl natočen v roce 1926. Filmová předloha vznikla na motivy úspěšného románu Marie Belloc Lowndes, který pojednává o Jacku Rozparovači a jeho vraždách. Ivor si zahrál roli záhadného cizince, který se jednoho večera objeví v soukromém hotelu. Hledá podnájem. Platí předem. Je velice slušný a zdvořilý. Téměř každý večer ale odchází ven do mlhavého Londýna. Nikdo neví proč. Ve stejnou dobu dochází v Londýně každý týden k vraždám mladých dívek. Je mladý cizinec a zákeřný vrah jedna a tatáž osoba nebo je to jenom shoda okolností? Film se stal kasovním trhákem. A to nejen díky Ivorovi, ale také díky mladému a relativně neznámému režisérovi, kterým byl Alfred Hitchcock. 

Po úspěšné spolupráci obou umělců bylo samozřejmé, že další projekt na sebe nenechá dlouho čekat. Tím se stala o rok později filmová verze původně divadelní hry s názvem Downhill. Ivor zde ztvárnil roli mladého studenta, který je neprávem obviněn ze sexuálního obtěžování dívky. Ta otěhotní a mladý student je vyloučen ze školy. Sám bloudí ulicemi města, přemýšlí o sebevraždě. Paradoxně je zachráněn otcem již zmíněné dívky, která téměř zapříčinila jeho zkázu.

Downhill (1927) - celý film

Za zmínku stojí také filmová verze úspěšné divadelní hry Noela Cowarda The Vortex, která měla svou divadelní premiéru v roce 1924. Film vznikl v roce 1928 a byl velice dobře přijat. Dalším filmem na motivy divadelní hry bylo drama The Constant Nymph. Hlavní roli neznámého ale nadaného skladatele si v divadelní verzi zahrál Noel Coward. Na plátně ji již hrál Ivor. Film byl natáčen převážně v tyrolských Alpách.

K posledním němým filmům, které Novello natočil, patří The Gallant Hussar (1928) a South Sea Bubble (1928). Ani jeden z filmů bohužel nenavázal na předešlé úspěchy snímků The Lodger a Downhill. Rok 1928 byl již rokem prvních mluvených filmů. I sebelepší němé filmy upadly v tomto období lehce v zapomnění. To byl především osud filmu The Gallant Hussar, který byl natáčen v exteriérech v Maďarsku...

________________________________________________

Nová dekáda přinesla pro Novella mnoho změn. Jeho filmová kariéra začala pohasínat. Na divadelních prknech ale stále vynikal. Jeho největší úspěchy měly ale ještě přijít. A také přišly. V dalším díle vzpomínek na tohoto umělce si prozradíme více o jeho slavných muzikálech, které se ve 30. a 40. letech staly nepostradatelným kulturním bohatstvím Velké Británie.