Trhy, happeningy, hudební festivaly či slavnostní přivítání úspěšných sportovců. To vše je možné zažít na Staroměstském náměstí. V sobotu 23. července se zde odehrálo ale něco zcela mimořádného.
3. srpna 2011 oslaví své 85. narozeniny legendární a dodnes aktivní zpěvák Tony Bennett. Trošku mne mrzí, že tento velikán populární hudby není v naší zemi natolik známý, jak by si zasloužil. Ale to vše se může ještě změnit a já doufám, že právě sobotní koncert tuto změnu odstartoval.
Tony Bennett, londýnská Royal Albert Hall, 30.6.2010
Na podiu, které bylo postaveno speciálně pro tento koncert, se během večera vystřídalo několik známých interpretů. Vedle orchestru Gustava Broma, který byl jasnou hvězdou celého večera a nenapodobitelně doprovázel všechny účinkující, jsme mohli vidět a hlavně slyšet například Jitku Zelenkovou, Dashu, Karla Gotta, Petera Lipu, Felixe Slováčka, Jana Smigmatora a Swinging Trio. Celý koncert provázel slovem Aleš Benda.
Některé z písní, které zazněly na koncertě:
Just In Time
Old Devil Moon
Watch What Happens
Steppin‘ Out With My Baby
My Funny Valentine
What A Difference A Day Makes
Sway
The Lady Is A Tramp
Makin’ Whoopee
It Don’t Mean A Thing If It Ain’t Got That Swing
How Do You Keep The Music Playing?
I Left My Heart In San Francisco
Vedle známých evergreenů, které dodnes Tony Bennett zpívá, zazněly také instrumentální kousky Cotton Tail či Clarinet Marmelade.
I Left My Heart In San Francisco - ukázka z loňského koncertu z londýnské
Royal Albert Hall, 30.6.2010
Závěr koncertu patřil Karlu Gottovi, který vzdal holt svému nejoblíbenějšímu zpěvákovi písněmi Till, Fly Me To The Moon, For Once In My Life a In The Still Of The Night.
Osobně obdivuji a sleduji tvorbu Tonyho Bennetta téměř 15 let. Během poslední dekády jsem měla to štěstí slyšet pana Bennetta na šesti živých koncertech. Dnes tomu sama těžko věřím, ale je to tak.
Tony Bennett zraje jak víno. Troufám si říci, že se s ním v dnešním hudebním světě může srovnávat po pěvecké a především interpretační stránce jen málokdo. Jestli vůbec někdo.
Příští měsíc oslaví své jubileum. Přeji mu především hodně zdraví, štěstí a krásných písní, které nám všem bude ještě dlouho zpívat.
A ještě jedna věc. Celý hudební svět bude v srpnu oslavovat narozeniny tohoto vyjimečného muže. Portál Stardust Melodies nezůstane v žádném případě pozadu. Celý srpnový měsíc bude ve znamení Tonyho Bennetta...
Leonarda Bernsteina známe všichni jako skladatele, dirigenta a klavíristu. Málokdo asi ví, že Lenny působil také jako učitel.
Unikátním projektem, na kterém se Bernstein s láskou podílel, je soubor živých koncertů pro mladé lidi. Kolekce 9 DVD vyšla poprvé v roce 2004. Jde o propojení skladatelova mluveného slova s hudebními ukázkami. Sám Bernstein je neuvěřitelným vypravěčem, který společně s posluchači během programů zpívá, ptá se a rozebírá hudební témata.
Koncerty se natáčely během 15ti let. První koncert vznikl v roce 1958, poslední v roce 1973. Ty nejstarší jsou černobíle, další díly jsou již točené barevně. V tomto jedinečném kompletu je zachyceno 25 z celkových 53 dílů, na kterých se Bernstein podílel.
Skladatel se v každém díle věnuje konkrétnímu tématu. Jedním z nich jsou mistři moderní hudby (Šostakovič, Hindemith, Holst, Copland či Ives). V dalším díle probírá jazz v koncertních halách, dále latinskoamerickou hudbu a její duši. Věnuje se hudební teorii, intervalům či tématu "Co vlastně hudba je a co znamená".
Tuto kolekci všem vřele doporučuji, k dostání je mimo jiné na tomto odkaze.
Dalším a neméně zajímavým projektem je 6 přednášek na Harvardské universitě.
Vždy pohotový Bernstein se nesnaží zahltit diváky a posluchače hudebními termíny. Snaží se jednoduše a srozumitelně osvětlit témata hudební historie a formy.
Diskuze jsou vlastně vystoupeními, ve kterých hraje Bernstein na piano úryvky z děl Mozarta, Beethovena, Wagnera, Ravela, Debussyho, Mahlera či Stravinského. Veškerá hudební čísla doplňuje informacemi o skladatelích, jejich životech a stylu, ve kterém každý z nich komponoval.
Besedy s názvem The Unanswered Question (Nezodpověděná otázka) byly po svém vydání přepsány do knižní podoby. Kniha se nemá podle Bernsteina číst, jejímu obsahu se má naslouchat. DVD kolekce je k dostání ZDE.
Soundtrack k filmové verzi muzikálu ON THE TOWN bylo mé vůbec první CD, které jsem si koupila. Bylo to na středoškolském výletu v Monte Carlu, tehdy mi bylo 16 let. Od té doby se moje hudební knihovna poměrně rozrostla, dnes sčítá několik set nahrávek všech možných žánrů z různých hudebních období...
Diváky oblíbená show ON THE TOWN je jedním z prvních hudebních a hlavně divadelních počinů, pod kterými je Leonard Bernstein podepsán. A jaký to slibný začátek!
Muzikál ON THE TOWN neměl být původně ani muzikálem. Prvním námětem byl balet Jeroma Robbinse Fancy Free, pro který měl mladičký Bernstein v roce 1944 napsat hudební čísla. Tak se také stalo. Americké baletní divadlo (American Ballet Theatre) uvedlo úspěšně ve stejném roce zmíněné baletní představení. S nápadem přepracovat baletní představení pro broadwaský muzikál přišel Oliver Smith, který pracoval během baletní verze jako scénograf. Bernstein i Robbins souhlasili. Knižní předloha a texty byly svěřeny nerozlučné dvojici Betty Comden a Adolf Green.
premiérové obsazení broadwayské verze z roku 1944
Premiéra muzikálu ON THE TOWN se konala 28. prosince 1944 v Adelphi Theatre v NYC. Jerome Robbins je podepsán pod choreografií, George Abbott se ujal režie. Show se hrála nepřetržitě až do 2. února 1946 (462 představení). V hlavních rolích se představili tito umělci: John Battles (Gabey), Cris Alexander (Chip), Nancy Walker (Hildy), Sono Osato (Ivy) Betty Comden (Claire) a Adolf Green (Ozzie).
Příběh je velice jednoduchý. Tři námořníci mají dvacetčtyři hodin na to, aby viděli vše, co se dá jenom v New Yorku vidět. Jejich plány se ale zkomplikují ve chvíli, kdy se setkají s třemi krásnými dívkami...
Some Other Time (jedna z písní muzikálu) v podání Jane Monheit
Od broadwayské premiéry byly k vidění dvě navrácené inscenace. První v roce 1971, kdy se v rolích rozverných dam představily Donna McKechnie, Phillis Newman a Bernadette Peters (ta byla dokonce za svou roli Hildy nominovaná na cenu Tony za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli). Podruhé se muzikál hrál v roce 1998 (69 repríz).
V roce 1992 se spojil dirigent Michael Tilson Thomas (Bernsteinův žák a obdivovatel) s Londýnským symfonickým orchestrem. Napůl incenovaná napůl koncertní verze s hvězdným obsazením měla neskutečný úspěch. Na nahrávce, kterou vydala na CD i na DVD gramofonová firma Deutsche Gramophone, můžeme vidět i slyšet tyto umělce: Fredericu von Stade, Thomase Hampsona, Tyne Daly, Cleo Laine, Davida Garrisona a legendárního amerického basistu Samuela Rameyho. Nahrávka obsahuje mimojiné nikdy nepublikovaný hudební materiál.
Justin Bohon a Leslie Krizter v produkci Encores! z roku 2008
Rok 2008 byl ve znamení oslav nedožitých 90. narozenin skladatele. Ve zmíněném roce se odehrálo a inscenovalo velké množství Bernsteinových děl. ON THE TOWN nebylo vyjímkou. V rámci Encores! (koncertní verze muzikálů, které často vychází posléze na CD nosičích) se odehrálo několik koncerních verzí. Všechny představení byla bezkonkurenčně vyprodána!
Nemohu opomenout asi největší kulturní akci připomínající narozeniny skladatele. Ta se konala v září 2008 v Carnegie Hall. Celý narozeninový večer doprovázel umělce dirigent Michael Tilson Thomas a orchestr San Francisco Symphony. Vedle prominentních pěvců, kterými byli například Dawn Upshaw či Thomas Hampson, se představil též vynikající violončelista Yo- Yo Ma. Celý koncert byl natočen a také vydán na DVD nosičích. Jde o skutečně jedinečné vystoupení, které by měl každý vidět.
Ya Got Me - ukázka z narozeninového koncertu v Carnegie Hall, 2008
Známější verzí muzikálu je dnes verze filmová. A to především díky obsazení, které je naprosto hvězdné.
Filmová verze byla produkována v roce 1949 (5 let po uvedení premiérové divadelní verze na Broadway). O hudbu k filmu se postaral vedle Leonarda Bernsteina i Roger Edens. Texty k nově přidaným písním k filmu obstarala dvojice Comden & Green. Filmový námět se od originální divadelní předlohy trošku liší. Změny nastaly také v hudebním doprovodu a písních ve filmu. Použity byly pouze některé původní písně, zbylé filmové písně dopsal již zmíněný Roger Edens.
Písně, které zazněly ve filmové verzi muzikálu:
I Feel Like I'm Not Out of Bed Yet
New York, New York
Miss Turnstiles Ballet (instrumentální)
Prehistoric Man
Come Up to My Place
When You Walk Down Mainstreet with Me
You're Awful
On the Town
Count on Me
A Day in New York (instrumentální)
New York, New York (finální)
On The Town trailer
Film režíroval Gene Kelly a Stanley Donen. Kelly společně s Frankem Sinatrou a Jules Munshinem představují námořníky, kteří chtějí za jeden den vidět celý New York. V roli svůdných dam můžeme vidět Ann Miller, Betty Garrett a Veru-Ellen. Studio MGM, známé svými geniálními filmovými produkcemi, natáčelo film napůl v interiérech i extreiérech. Vznikl tak unikátní snímek, ve kterém můžeme i dnes vidět NYC 40. let 20. století. A to celé v barvě (film se natáčel totiž barevně)!
Hned po premiéře zaznamenal snímek veliké úspěchy. Vyhrál tři Oscary a byl nominován na Zlatý Globus. V roce 2006 byl Americkým filmovým institutem zažazen na 19.místo v listu TOP 100 nejlepších muzikálů!
Americkou art neboli uměleckou píseň a její úctyhodnou historii jsem měla možnost studovat ve Spojených státech před více než šesti lety. Od svých slibných začátků v polovině 19. století, přes dvě světové války až do dneška, ušla tato elegantní dáma dlouhou cestu.
Od Stephena Fostera, který je považován za průkopníka americké písně (dnes především folkové, některé z jeho melodií můžeme slýchat v amerických filmových westernech a ani nevíme, že jde o písně Fosterovi), až po skladatele jako byl Aaron Copland či Samuel Barber, kteří velkou měrou přispěli k rozvoji a hudebnímu směru umělecké písně ve 20. století.
Walt Whiteman (1819 - 1892)
Autorem několika písní a pár písňových cyklů (v angličtině bychom měli spíše říci song cycles) je i Leonard Bernstein. Je především autorem písňové hudby. O autorech písňových textů (básní) se ví již méně.
V dnešním příspěvku bych se proto ráda věnovala právě historii jedné z “art songs” amerických uměleckých písní, která patří vůbec k nejznámějším z Bernsteinova zpěvníku.
Básnická sbírka Walta Whitmana Calamus vzbudila ve Spojených státech v roce 1890 velkou nevoli a kritiku. Autor použil k vyjádření pocitů metafory. Jednou z nich je listí, které má navodit atmosféru nahoty a nahých myšlenek. Stejně tak ale i spojení intimity, která propojuje při četbě báseň se čtenářem.
Spojení metafory se skutečností je to, o co se Whitman pokoušel ve svých básních i v dalších letech. Téma lásky dvou mužů (erotické i platonické), záhady lidského těla i rozdělení jednoho národa, který se v “řetězech” vzpírá před krutou realitou a nejasnou budoucností...
"To What You Said"
List papíru, který byl nalezen ve Whitemanově díle Democratic Vistas a na kterém byl devítiřádkový text nepublikované básně TO WHAT YOU SAID, zaujal Leonarda Bernsteina natolik, že se rozhodl jej v roce 1976 zhudebnit a zařadit do svého písňového cyklu Songfest. (Po dlouhých studiích a hledáních se zjistilo, že báseň nebyla nikdy předtím publikována; je ale jasné, že byla skutečně napsána v období před rokem 1890 a že měla být součástí již zmíněné básnické sbírky Calamus – homosexuální téma a celá struktura tomu jasně ukazuje. To byl hlavní důvod, proč musel autor tuto báseň před samotným vydáním ze sbírky vyškrtnout).
Zhudebněná báseň TO WHAT YOU SAID nabádá spíše k recitování než k odzpívání textu. To je také odkaz celého cyklu Songfest, který spojuje píseň i báseň v jeden umělecký celek. V původní verzi z roku 1976 byla orchestrace napsána pouze pro několik nástrojů orchestru (písňový cyklus měl mít původně premiéru v roce 1976 - u příležitosti oslav 200. výročí americké nezávislosti; bohužel ho Bernstein nestihl dokončit včas - oficiální premiéra se konala tedy o rok později). Při slavnostní premiéře v říjnu 1977 v Kennedy Centru ve Washingtonu, DC byla napsána již kompletní orchestrace pro orchestr, dvanáct písní zaznělo v podání šesti pěvců. Ze všech písní cyklu Songfest je TO WHAT YOU SAID nejmelodičtější skladbou.
Leonard Bernstein (1918 - 1990)
Skladatel zhudebnil pro tento cyklus americké básně, které svým odkazem, tradicemi a naléháním nabádají k sjednocení v americké kultuře.
Písňový cyklus Songfest:
1. "To the Poem" (Frank O'Hara)
2. "The Pennycandystore Beyond the El" (Lawrence Ferlinghetti)
6. "To My Dear and Loving Husband" (Anne Bradstreet)
7. "Storyette H. M." (Gertrude Stein)
8. "if you can't eat you got to" (e.e. cummings)
9. "Music I Heard With You" (Conrad Aiken)
10. "Zizi's Lament" (Gregory Corso)
11. "What Lips My Lips Have Kissed" (Edna St. Vincent Millay)
12. "Israfel" (Edgar Allan Poe)
Hlavním důvodem, proč Bernstein sáhl po textu této básně byl ten fakt, že to byl dosud nepublikovaný text, který nikdo neznal. A tím pádem byl také nový pro posluchače.
Songfest nejenom že demonstruje multikulturní národ a jeho historii - každá píseň zvlášť odkrývá jednu osobní stránku skladatele: Leonard Bernstein jako manžel, otec, milenec, přítel. Leonard Bernstein skladatel. A Lenny jako milovaná bytost.
CANDIDE. Je operou patřící do operního domu? Nebo je to opereta či muzikál, který má a měl by mít svou domovskou scénu na Broadway a v jiných divadlech?
Tuto otázku rešili zasvěcení i nezasvěcení kritici, diváci a obdivovatelé divadelního žánru při prvním uvedení tohoto geniálního díla. Pravdou je, že CANDIDE je unikátem. Dnes si o tomto skvostném hudebním počinu řekneme něco více..
Námětem pro hudební verzi Candide je stejnojmenný příběh François-Marie Aroueta, známějšího pod jménem Voltaire. Autorův asi nejznámější počin vyšel v roce 1759. Na sklonku 50. let 18. století se Voltaire usadil v Ženevě, kde si také koupil rozsáhlé pozemky a sídlo, ve kterém svoje dílo napsal.
Poprvé se před diváky představil CANDIDE v roce 1956; pod libretem první verze je podepsán Lillian Hellman (původním záměrem bylo napsat divadelní hru s několika písněmi, které by dokreslovaly děj).
Hudební extravaganza měla premiéru 1. prosince 1956 na newyorské Broadway. Režie se ujal Tyrone Guthrie, který byl v době vzniku díla uznávaným operním režisérem. Jeho talent byl využit i v činohře (Richard III., Višňový sad). Hudební nastudování a dirigovaní připadlo na Samuela Krachmalnicka.
Toto uvedení bylo doslova hrozivé a zkončilo fiaskem. Uvádělo se pouze necelé dva měsíce (73 představení). Kritici nenechali na díle ani na tvůrcích suchou nitku. Libreto se zdálo až moc vážné, bez jakékoli dávky humoru a zábavy.
I Londýn se dočkal své premiéry. Ta se konala 30. dubna 1959 v Saville Theatre. Žádné vavříny nepřineslo ani evropské uvedení.
Dílo bylo později upraveno (především po stránce textů, ale částečně i hudebně); od roku 1974 je celosvětově uváděná nová verze. Knižní předloha k dílu byla přepracována Hugh Wheelerem. Nová předloha je věrohodnější a přibližuje se originálnímu námětu Voltaira. Textařů, kteří spolupracovali s Bernsteinem, bylo hned několik. Byl to například John Latouche, Dorothy Parker, Lillian Hellman, Stephen Sondheim, sám Leonard Bernstein, John Mauceri a John Wells. Orchestrace se ujal Maurice Peress ad Hershy Kay.
Robert Rounseville (Candide) a Barbara Cook (Cunegonde),
první uvedení z roku 1956
I přesto, že dílo mělo svou premiéru na Broadway, bylo všem jasné, že se nejedná o ledajaký muzikál. Umělecký a hudební svět nebyl v tomto zcela zajedno. Postupen času se o dílo začalo zajímat i několik operních domů, které chtěly dílo nastudovat a uvést. Bylo tedy zapotřebí přizpůsobit tento "muzikál" opernímu prostředí. Již před prvním uvedením chtěl Bernstein obsadit herce s velkými hlasy - pro ty také psal téměř veškerý hudební materiál. Díky operním uvedením se toto mohlo stát realitou. Dvouaková operní verze byla na světě (pro tyto nová uvedení byl použit téměř veškerý hudební materiál, který měl skladatel k dispozici, včetně několika písní, které nebyly uvedeny v původní verzi v roce 1956).
Prvním operním uvedením byla v roce 1982 inscenace Harolda Prince z New York City Opera. Tato inscenace se uváděla úspěšně po několik sezón, celkem se odehrálo 44 repríz. A toto byla také verze, která zdomácněla i na ostatních operních scénách po celém světě.
Make Our Garden Grow - Avery Fisher Hall v Lincolnově Centru, 2004
V roce 1988 bylo definitivně jasno! Leonard Bernstein se rozhodl natočit poslední a podle něj také jeho finální upravenou verzi díla. K projektu přizval nejen mladé a talentované umělce, kteří odvedli skutečně vynikající výsledky (o tom se můžete přesvědčit sami, před nedávnem vyšla na 2CD kompletu remastrovaná verze nahrávky, která byla natočena v londýnském Barbican Centre v roce 1989). V hlavních rolích můžete slyšet tyto umělce: Jerry Hadley (Candide), June Anderson (Cunegonde), Christa Ludwig (Stará dáma) a Adolph Green (Dr. Pangloss).
V posledních letech bylo možno shlédnout několik navrácených inscenací díla. V roce 1997 to byla broadwayská verze. V roce 2004 napůl hraná / napůl koncertní verze, která se hrála od 5. - 8. května 2004 v Lincolnově Centru v NYC. První z představení se natáčelo a také záhy vyšlo na DVD nosiči.
Glitter And Be Gay v podání německé sopranistky Diany Damrau
Leonard Bernstein. Geniální skladatel, dirigent, učitel. K výčtu jeho povolání a uměleckých řemesel bychom měli připočíst ještě něco. Divadelní čaroděj.
"Nezajímám se o to, aby měl orchestr dobrý zvuk jako takový.
Chci, aby zněl jako skladatel."
Červencový měsíc bude ve znamení Bernsteinova divadelního umění, jeho úspěchů i neúspěchů na poli divadla a opery. Představíme si také několik písní, které již v době svého vzniku zaznamenaly revoluci ve světě populární hudby.
