Interpreti americké populární písně: Andy Williams

Kdo je vlastně interpret americké populární písně? Je to člověk, který zpívá skladby, které milujeme a které máme spjaté s veselými či smutnými momenty v životě. Pokud existuje skutečný INTERPRET písní, v našem případě těch populárních, je jím Andy Williams. Tento týden nás po delší nemoci opustil ve věku 84 let. Nerada používám minulý čas, proto píši, že tím interpretem stále je. On jím skutečně je a vždy bude. V jeho podání zdomácněla nejedna píseň, kterou má mnoho z nás v paměti právě díky němu. Nemluvím pouze o skladbě Moon River. Jeho život byl pestrý, plný zvratů, slávy, úspěchů i zklamání. Jeho odkaz žije ale dál...

Howard Andrew Williams se narodil 3. prosince 1927 ve Wall Lake v americkém státě Iowa. Byl čtvrtým a nejmladším z dětí. Jako malý chlapec zpíval v dětském sboru v místním kostele. V roce 1938 si bratři Bob, Don, Dick a nejmladší Andy založili skupinu Williams Brothers. Pěvecký kvartet získal uznání díky vystupování v místních rozhlasech jako byly stanice WHO, WLS v Chicagu a WLW ve státě Cincinnati.

V roce 1944 si chlapců všiml Bing Crosby, který je přizval ke spolupráci na nahrávce písně Swinging On A Star. Skladba vyhrála Oscara za nejlepší filmovou píseň roku. Na plátně kin se objevila ve snímku Going My Way, ve které ztvárnil Crosby hlavní roli kněze. Chlapci si společně zahráli také ve čtyřech filmových muzikálech: Janie (1944), Kansas City Kitty (1944), Something In The Wind (1947) a Ladies' Man (1947). Jejich dosavadní úspěchy vedly až ke spolupráci s legendární Kay Thompson, která trvala až do roku 1951.

bratři Williamsovi ve 40. letech

Poté se bratři rozešli, každý šel svou cestou. Andy se soustředil na pěveckou kariéru. Po několika vystoupeních v televizním pořadu Steva Allena podepsal v roce 1954 smlouvu s menší newyorskou gramofonovou společností Cadence Records, kterou v té době vedl Archie Bleyer. V následujících letech natočil Andy několik úspěšných singlů mezi které patřily například Canadian Sunset, Butterfly, The Hawaiian Wedding Song, Are You Sincere či Lonely Street.

V 60. letech nabrala Andyho kariéra rychlý spád. V té době podepsal novou smlouvu s gramofonovým vydavatelstvím Columbia Records. Stal se jedním z nejpopulárnějších vokalistů v zemi. V roce 1962 zazpíval v rámci slavnostního večera předávání cen filmové akademie jednu z nominovaných písní autorů Henry Mancini a Johnny Mercer s názvem Moon River. Skladba ten večer zvítězila v kategorii nejlepší filmová píseň roku. V podání Andy Williamse se stala jednou z nejoblíbenějších písní 20. století, kterou od té doby zpíval na každém svém koncertě.

Moon River (1962)

Trojice Mancini, Mercer a Williams zopakovala o rok později své úspěchy s titulní písní z filmu Days Of Wine And Roses, skladba opět vyhrála Oscara a byla dalším Andyho triumfem. Během této dekády natočil Williams několik fantastických alb, za jejichž prodej získal celkem osmnáct zlatých desek. K těm nejúspěšnějším patřila tato alba:

Dear Heart

In The Arms Of Love

Days Of Wine And Roses

Love, Andy

The Shadow Of Your Smile

Love Story

The Andy Williams Christmas Album

Moon River

Honey

Happy Heart

Jedním z největších úspěchů kariéry Andy Williamse byla jeho televizní show s názvem The Andy Williams Show. Pravidelný týdenní 60minutový pořad se stal v letech 1962 - 1971 jedním z nejsledovanějších a nejoblíbenějších v celých Spojených státech. Během let se v pořadu objevila celá řada jeho přátel včetně Binga Crosbyho, Tony Bennetta, Antonio Carlose Jobima, The Osmond Brothers, Peggy Lee nebo Judy Garland.

Andy Williams a Julie Andrews (1964)

ukázka z televizního pořadu

Andy Williams a Tony Bennett (1965)

ukázka z televizního pořadu

Každoroční vánoční programy s Andy Williamsem a jeho rodinou jsou v USA dodnes velice oblíbené. V těchto svátečních dílech vystupoval vždy se svými dětmi, rozbaloval dárky a zpíval koledy u stromečku. Některé z nich jsou k sehnání na DVD. Ráda bych zmínila také jeho legendární vánoční alba, kterých natočil celkem osm. Vánoce bez Andy Williamse a jeho písní si většina z nás nedovede vůbec představit.

Další úspěchy následovaly i v 70. letech. Po uvedení filmu Love Story byl Andy prvním z řady umělců, kteří nahráli píseň Where Do I Begin?, která se nejprve objevila ve filmu pouze v instrumentální verzi. V této době byl Williams již uznávaným interpretem populárních písní. Velké úspěchy slavil také ve Velké Británii, kam se po celou dobu své kariéry často a rád vracel. Svá nejlepší alba natočil podle mého názoru právě v této době. Ráda bych jmenovala některá z nich:

Solitaire

The Way We Were 

Andy Williams Show

Reflections

First Time Ever I Saw Your Face

Can't Help Falling In Love

Slávu a úspěch vystřídaly osobní problémy. V polovině sedmdesátých let skončilo osmileté manželství s francouzskou tanečnicí Claudine Longet. Tím trpěly především jejich tři děti, Noelle, Christian a Robert.

Andy Williams s rodinou (1967)

V roce 1991 se Andy podruhé oženil, jeho druhou paní se stala Debbie Meyer. S manželkou si koupili dům v menším městě Branson ve státě Missouri. O rok později bylo v Bransonu slavnostně otevřeno divadlo s názvem Moon River, ve kterém dodnes vystupují prvotřídní umělci. Sám Andy Williams v divadle mnohokráte zpíval. Vánoční programy a show mají v Moon River Theatre nezapomenutelnou atmosféru. 

Neuvěřitelná věc se stala o několik let později. Andy Williams se stal opět populárním téměř přes noc díky britské televizní reklamě na nový model automobilu Fiat. Jeden z jeho hitů z 60. let s názvem Music To Watch Girls byl použit k dokreslení reklamní atmosféry. Mladá generace posluchačů objevila hlas a umění zpěváka, který byl před třiceti lety hvězdou číslo jedna.

Zpěvák vystoupil ve Velké Británii několikrát, měl neuvěřitelné úspěchy. Jeho alba byla vydána v reedicích. Já jsem měla to štěstí, že jsem jej v roce 2002 slyšela naživo právě v rámci jeho koncertního vystoupení v londýnské Royal Albert Hall.

V loňském roce byla Williamsovi diagnostikována rakovina močového měchýře. Podstoupil několik chemoterapií a zdálo se, že léčba byla úspěšná. Letos s létě se jeho kondice ale zhoršila. Andy Williams zemřel 25. září 2012 ve městě Branson ve státě Missouri ve věku 84 let.

Interpreti americké populární písně: Peggy Mann

Peggy Mann patřila ve 30. a 40. letech k předním vokalistkám bigbandové éry. Spolupracovala s mnohými orchestry, vystoupila v několika celovečerních filmech. Její nádherný hlas je zachycen na nahrávkách, které jsou i dnes k sehnání. Na úvod bych chtěla moc poděkovat svému facebook příteli, kterým je David Ray. David je největším znalcem a sběratelem nahrávek, fotografií a veškerých suvenýrů Peggy Mann. Díky němu a dodnes žijícím rodinným příslušníkům Peggy Mann máme unikátní možnost dozvědět se více o této překrásné dámě, která patřila ve své době k nejlepším zpěvačkám v branži...

Americká zpěvačka Peggy Mann, vlastním jménem Margaret Germano, se narodila 27. září 1919 ve městě Yonkers ve státě New York. V rodném městě vystudovala střední školu, kde se prosadila a byla obdivována jako talentovaná tanečnice. Peggy milovala divadlo a drama. Přihlásila se na universitu Smith College. Láska k hudbě a zpěvu ale zvítězila, mladá Peggy záhy vzdala tanec i universitní studium. 

Peggy docházela na hodiny zpěvu k nejlepším učitelům, kteří v té době vyučovali a působili v New Yorku. A jak se říká, štěstěna přeje připraveným, poštěstilo se také Peggy. Po odchodu Bea Wain byla legendární kapela Bena Pollacka bez zpěvačky. Díky svému učiteli dostala zpěvačka šanci Pollacovi předzpívat. Ben Pollack byl velký profesionál, který dokázal rozpoznat talent na první pohled. S Peggy okamžitě podepsal smlouvu. Netrvalo dlouho a mladičká umělkyně se stala oblíbenou vokalistkou v malých divadlech, tančírnách a především v rozhlase.

Peggy Mann v jednom z mnoha "soundies" klipů, 

které jsou dnes již velkou raritou

Během 40. let se Peggy objevila v mnohých video upoutávkách, kterým se dodnes říka soundies. Soundies byly krátké tříminutové klipy, které bylo možné shlédnout na speciálních takzvaných Panoram juboxes, které fungovaly na stejné bázi jako klasický jubox. Po vhození mince si zákazník vybral oblíbený filmový klip, který často obsahoval také taneční číslo či humornou scénku doplněnou hudbou. Panoram skříňky byly umístěny například v nočních klubech, barech či restauracích. Dnes jsou tyto přístroje velkou raritou. Klipy jsou ale důležitou a v mnohých případech také jedinou historickou ukázkou pěveckého a hudebního umění mnohých vokalistů a muzikantů tehdejší doby.

Peggy Mann s kapelníkem Delem Countneym

V období 2. světové války tančila celá Amerika v rytmu swingu a jazzu. Peggy Mann byla nedílnou součástí hudebního kolotoče, spolupracovala s nejlepšími orchestry té doby. Ráda bych zmínila několik nahrávek, které v této době natočila...

V letech 1936 - 1937 byla členkou kapely Henryho Halsteada. To bylo ještě v období středoškolského studia, kdy se věnovala především tanci a herectví. Jak jsem již zmínila, po střední škole zpívala Peggy s kapelou Bena Pollacka, konkrétně v roce 1937.

Dalším kolegou byl Enoch Light, se kterým zpívala a koncertovala Peggy v letech 1938-1939. Enoch byl jedním z revolučních hudebníků, který prosadil nahrávání a poslech hudby ve stereu. S orchestrem Larryho Clintona pracovala Peggy od roku 1940 až 1941.

Peggy Mann a Teddy Powell se svým orchestrem 

v písni Joltin' Joe

Nejdůležitější a nejúspěšnější léta kariéry zažila Peggy s orchestrem Teddyho Powella. Konkrétně v letech 1941 - 1944. S kapelou vystoupila také v několika filmech, za všechny jmenujme snímek Jam Session z roku 1943, ve kterém si zazpívala píseň Murder, He Says. 

Jednu ze svých nahrávek natočila Peggy také s Benny Goodmanem, v roce 1944 se sešli v nahrávacím studiu v písni Everytime We Say Goodbye.

Peggy a Tommy Dorsey s kapelou nahráli dvě skladby. Obě dvě pochází z muzikálu Show Boat, který měl premiéru v roce 1927. Konkrétně to byly skladby Bill a Can't Help Loving That Man. 

V listopadu 1947 si v rámci jednoho z dílů rozhlasového pořadu The Frank Sinatra Radio Show na rádiové stanici CBS zazpívala Peggy také s Frankem Sinatrou. Frank a Peggy natočili duet Embraceble You.

Peggy Mann, Frank Sinatra a Cy Walters při zkoušce, 

titulní strana hudebního časopisu Down Beat, 1946

Peggy odešla do předčasného pěveckého důchodu na sklonku 50. let. Cítila, že pro ni na hudebním výslunní již není místo. Poslední oficiální a dochovaná nahrávka s názvem Music For Going Steady je datovaná rokem 1957. Pěveckým partnerem jí byl kolega Vic Damone, doprovodil je Ted Dale a jeho orchestr. Peggy Mann zemřela v létě 1988 ve věku pouhých 69 let.

Tony Ponella: "Je jen otázkou času, kdy se divadelní skladby dnešní doby zařadí do muzikálové pokladnice"

Talentovaný mladík Tony Ponella je jedním ze šťastlivců, kteří měli možnost účastnit se celoamerické soutěže pro studenty středních uměleckých škol, kterou v roce 2009 založil Michael Feinstein. Soutěž s celým názvem The Great American Songbook Vocal Academy & Competition (více info naleznete na oficiální webové stránce) si vybírá z řad mladých talentů vokalisty, kteří interpretují písně broadwayských a hollywoodských muzikálů a klasické jazzové standardy. 
Vítězové soutěží mají poté jedinečnou možnost zazpívat si po boku prvotřídních umělců. V letošním ročníku, jehož finále se uskutečnilo koncem června, se Tony Ponella umístil na druhém místě. Tony nám odpověděl na pár dotazů týkající se jeho života a podle mého názoru budoucí velice slibné kariéry...

Mohl byste nám prozradit, kdy jste poprvé zjistil či věděl, že chcete zpívat? Vím, že jste zpíval již od útlého dětství...
Ano, pocházím z velice muzikální rodiny. Vždy jsem rád vystupoval před lidmi. Když mi bylo čtyři a půl roku, moje maminka hrála na violoncello v orchestru, který hrál v divadle, kde se zrovna inscenoval muzikál Peter Pan, ve kterém hlavní roli hrála Cathy Rigby. Po představení jsem šel s maminkou Cathy pozdravit. A ona se mě zeptala: "Tony, až budeš velký, budeš také hrál na cello jako Tvoje maminka?" A já jsem odpověděl: "Ne, já určitě budu zpívat a hrát na jevišti jako Ty". 
Nejsem si jistý, jestli jsem tehdy skutečně věděl, co to vše znamená a obnáší. Pravdou je, že zpěv a divadlo jsem si zamiloval. Moje první veřejné vystoupení jsem absolvoval nedlouho poté. První muzikálovou roli jsem zpíval v dětské divadelní produkci muzikálu The Jungle Book, kde jsem hrál medvěda Baloo. Tehdy mi bylo pět let. Od té doby jsem vystoupil v mnoha muzikálech, divadelní práce mne vždy moc bavila.


Vystupoval jste tedy v mnohých muzikálových produkcích. Ráda bych se zastavila u jedné z nich, tou je muzikál Cole Portera Anything Goes. Toto je opravdu klasický muzikál. Upřednostňujete sám jako divadelní herec a zpěvák spíše klasické muzikály než modernější a řekněme nedávno napsané a nové muzikály, které se povětšinou dnes hrají na Broadwayi?
Záleží na tom, jestli je muzikál dobře a chytře napsán. Mám ale moc rád oba dva styly. Tedy jak klasická tak i modernější muzikálová díla. Abych byl upřímný, tak musím říci, že můj oblíbený muzikál či dílo je vždycky to, na kterém právě pracuji. A myslím, že je to tak v pořádku. Herec, který ztvárňuje charakter na jevišti či zpěvák, který interpretuje písně v programu či muzikále, by měl být nadšený z práce, kterou dělá. Měl by se jí věnovat naplno. Letos jsem měl velké štěstí, že jsem mohl předzpívat před dvěma fantastickými autory dnešních divadelních muzikálů. Těmi byli Lin Manuel Miranda a Tom Kitt. Jejich práci velice respektuji. Anything Goes je skvělá show, charakter Billyho Crockera jsem si na jevišti moc užil! Z několika písní, které Porter napsal pro originální produkci muzikálu, jsou dnes již standardy, které se i dnes často interpretují.
Domnívám se, že je jen otázkou času, kdy se divadelní písně dnešní doby zařadí do muzikálové pokladnice. Já osobně moc rád poslouchám, zpívám a užívám si hudbu mnohých žánrů.

"The Nearness Of You" - ukázka z finálového večera soutěže

Možná, že to pro Vás bude obtížná otázka, ale který nebo kteří autoři hudby a textů jsou Vašimi oblíbenými a proč?

Nejenom, že je to obtížná otázka, je téměř nemožné na ni věrohodně odpovědět. Stejně, jak jsem již zmínil v předešlé odpovědi, mám nejraději písně, které v tu danou dobu právě zpívám. Bylo nádherné si v rámci finále soutěže zazpívat skladbu The Nearness Of You. Text k této písni napsal Ned Washington a hudbu Hoagy Carmichael. Carmichael se narodil ve městě Bloomington v Indianě, ve stejném městě jsem vyrostl.  

S potěšením jsem zpíval Orange Colored Sky a také píseň Beyond The Sea (tu jsem interpretoval v rámci regionálních kol soutěže). A nesmím zapomenout na bratry Gershwinovi, Irvinga Berlina, Cole Portera. Nerad bych někoho vynechal, všichni autoři té doby byli legendární. Opravdu těžká otázka...

Moc se mi líbila Vaše interpretace písně Beyond The Sea, kterou jste zpíval v rámci pěveckého kurzu Broadway Artists Alliance. Domníváte se, že takového akce a programy jsou pro mladé zpěváky důležité (nemyslím tím pouze budoucí interprety divadelních muzikálů, ale vokalisty, kteří se budou v budoucnu věnovat jakémukoliv hudebnímu žánru)? 
Práce na Beyond The Sea společně s Vincem di Mura byla velká škola. Během kurzů jsem se od učitelů a interpretů mnoho naučil. A to nejen, když pracovali přímo se mnou, ale když jsem je sledoval při práci s ostatními. Vidět a slyšet zkušené a kvalitní umělce, kantory při práci je pro každého zpěváka téměř nutností. Měl jsem velké štěstí, že jsem se mohl těchto akcí účastnit. Nemyslím jenom zmíněnou Broadway Artists Alliance Masterclass, ale také spolupráci s umělci jako je Michael Feinstein. Dále pak výměnný program v rámci Státní university v Indianě atd. Díky těmto kurzům a lekcím jsem se zdokonalil jako zpěvák, herec i jako člověk.
 

Již dříve zmíněná pěvecká soutěž, které jste se letos jako jeden z mnoha účastnil, je dnes již velice známá a respektovaná. Dostal jste se až do finále, kde jste se nakonec umístil na překrásném druhém místě. Můžete nám prosím prozradit něco více o atmosféře soutěže a zážitcích, na které jistě nezapomenete? Jistě jste se setkal s mnohými talentovanými lidmi...

Ano, celá soutěž pro mne byla nezapomenutelným zážitkem. Rád bych Vás odkázal na svůj web www.tonyponella.com, kde jsem vše detailně popsal v jednom z mých článků. Zažil jsem opravdu spoustu krásného. A nic vlastně neskončilo finálem soutěže. Naopak. Vše pro mne tím začalo. Se všemi porotci jsem stále v kontaktu. Během letních měsíců jsem byl čtyřikrát hostem Cast Party Jima Carusa v jazzovém klubu Birdland v New Yorku. Z toho jsem se třikrát setkal se svými spolusoutěžícími finalisty. Jsou to fantastičtí lidé, přátelé na celý život. La Tanya Hall, který byla také jednou z porotkyň, mne velice podporuje. Po pravdě se s ní sejdu ještě k několika pěveckým konzultacím. Sylvia McNair mne pozvala, abych vystoupil jako host jejího vánočního koncertu v divadle Palladium letos v prosinci. S Michaelem Feinsteinem a jeho nynějším hostem, kterým je legendární zpěvačka Marylin Maye, jsem si tento týden zazpíval v jeho jazzovém klubu Feinstein's At Loews Regency v New Yorku.
Rád bych podotkl, že to nebyla pouze pěvecká soutěž, byla to událost, která změnila celý můj dosavadní život.


Jaká byla spolupráce s Michaelem Feinsteinem? Vím, že Michael Vás již dříve doprovodil na piano v písni Orange Colored Sky..  
Michael byl a je fantastický zpěvák a umělec. Je opravdovým přítelem americké populární písně a velkou inspirací pro všechny, kteří s ním kdy spolupracovali. Nejen že rozumí této hudbě, zdá se mi, že je až magicky propojen s každou písní, s každým textem, který zpívá. Sdílí své znalosti se všemi posluchači. Naučil mne, jak se mám ztotožnit s textem písně,  jak text věrohodně interpretovat. Když jej posloucháte, jak vypráví příběhy o historii písní, jakým stylem je on sám interpretuje, není možné tuto hudbu nemilovat. Od malička jsem měl rád tyto písně, tento hudební styl. Vždy ale budu vzpomínat právě na tuto dobu, protože tyto momenty a zkušenosti se nedají ničím nahradit.
Ano, Michael mne požádal, jestli bych si s ním po soutěžním finále nechtěl zazpívat. Nazvěte to jak chcete - úžasné, fantastické, fenomenální. Všechna tato slova jsou platná a stejně nedovedou věrohodně vystihnout důležitost a atmosféru momentu, který jsem v tu chvíli zažíval.

Tony Ponella a Michael Feinstein
 

Co je Vaším snem a co byste chtěl dokázat jako interpret v budoucnu?
Rád bych vystupoval, vytvářel nové věci. Chci také spolupracovat s ostatními umělci, chci zpívat, hrát, tančit. Rád bych psal písně, režíroval na nahrával, propůjčil hlas některému z animovaných postav. Chci se učit, učit druhé, sdílet vědomosti a snažit se změnit věci k lepšímu. Chtěl bych ztvárnit některou z postav na Broadway, cestovat. Chtěl bych dělat věci, o kterých jsem prozatím nic neslyšel a o kterých jsem ani nesnil.... 
Těším se na vše, co mi budoucnost přinese.

-----------------------------------------------------------------------------------

Interview with Tony Ponella in English:

Can you please tell us when was the first time (moment) you realized you wanted to become a performer? How did it all start for you?
I come from a musical family, and have always loved performing. When I was 4 ½, my mom was playing in the pit for Cathy Rigby’s “Peter Pan” and after seeing a performance, I went back stage to meet Cathy. She asked me if I was going to play cello like my mom, and I responded, “No. I’m going to be a singer on stage like you.” I’m not sure I really knew exactly what that meant, but it turns out it has truly become my passion. My first solo performance was shortly thereafter, and I made my musical debut in a children’s theater production of “The Jungle Book” as Baloo the Bear when I was 5 years old. I was hooked and have been doing as much performing as possible ever since!


You have been a part of some musical theatre productions already. I'd like to name just one and that is Anything Goes by Cole Porter. That is really a classic musical.. Do you as a performer prefer classic musicals rather then modern and today's works that are performed on Broadway?
I love both classic and modern musicals, as long as they are well written. And, quite honestly, whatever I am working on at the moment is truly my favorite at that time- I think you have to have an all-consuming passion for the character/music/show you are performing to be real. This year I’ve had the honor to sing for both Lin Manuel Miranda and Tom Kitt, two amazing current Broadway composers/writers. I respect their work so much! As for “Anything Goes”, it was an amazing experience and I loved playing Billy Crocker! So many of the incredible songs from shows of that era are standards, still widely performed and relevant today. I guess time will tell if that is true for much of today’s music, too. Meanwhile, I love it all and see/listen and enjoy the wide variety!

Tony Ponella singing "Alone In The Universe" 

from Seussical The Musical

It might be a hard question to answer but who is your favourite songwriter / lyricist and why?
Not only is it hard, but really impossible to answer that question. Again, I will say that I usually most love whatever I’m singing at the moment. It was wonderful to sing Hoagy Carmichael’s “Nearness of You” with lyrics by Ned Washington (Carmichael is from my hometown of Bloomington, Indiana). But I loved “Orange Colored Sky” and “Beyond the Sea” (which I sang at the regionals) too. Of course, the Gershwins, Irving Berlin, Cole Porter… I hate to even start naming people, because they are all so incredible! Tough question...


I really enjoyed your performance of the song Beyond The Sea that you sang during the Broadway Artists Alliance Masterclass. Do you think that such masterclasses and programs are important for young and dedicated singers (not only future musical theatre performers but also vocalists who will be singing really any genre of music)?
Working on “Beyond the Sea” with Vince di Mura in that masterclass was such a blast! I have learned so much from working with master teachers/performers, as well as watching them work with others! I don’t think there is any question that seeing, hearing, watching and being around high quality artists is so valuable, and really almost necessary. I have been blessed with such opportunities, not only with an amazing program like Broadway Artists Alliance, but with Michael Feinstein, Carnegie Hall Musical Exchange, Indiana University Jacobs School of Music, and more. I grow as a singer, actor, artist and person with each experience!

2012 National Finalists and Judges 

The Michael Feinstein Great American Songbook Competition is a great and established one for young and talented students. You have been one of the lucky ones who got to the finals. And you ended up on the fantastic second place. Can you please tell us more about your experience and memories of this special event? You must have met lot of young and talented people...

The competition was indeed an incredible event! I would refer you to my blog post “Reflecting on My Michael Feinstein Great American Songbook Experience”(on my website www.tonyponella.com) for more specifics of the actual competition. There were just so many amazing aspects of the experience, and I tried to enumerate them there. I will say in addition, that it didn’t end with the final performance. The incredible mentors are still a very strong presence in my life- I have sung 4 times this summer at Jim Caruso’s Cast Party at Birdland (reuniting with 3 of the other finalists a couple of times, amazing kids who will be my friends for life); La Tanya Hall is incredibly supportive and, in fact, I have a coaching with her next week; Sylvia McNair invited me to sing with her on a Christmas concert at the Palladium on December 8th; and the incredible Michael Feinstein is arranging for me to join him in a performance here in NYC this fall. Suffice it to say that this was not just a competition for me, but it was a life-changing event!


How did you enjoy working with Michael Feinstein? I do know you performed a song called Orange Colored Sky together. Is that correct?
Michael was, and is, incredible beyond words. He truly is the best friend of the Great American Songbook, and is such an inspiration to anyone who has the privilege of working with him. He not only understands this music and seems to be remarkably connected to every song and lyric, but, has an uncanny ability to share his understanding and make it relatable to everyone. I learned so much about how to connect with the lyric and tell the amazing stories of these songs. Just hearing him talk about it and perform, makes you love this music. Though I’ve always enjoyed this genre of music, I will forever look back at this experience as the point in my life when my true love and passion for the Great American Songbook really took off.
Yes, Michael called me out the audience at the after party to sing with him. Pick whatever adjective you like- incredible, amazing, fantastic, unbelievable, remarkable, phenomenal, awesome- they all apply here, and yet don’t even begin to describe how great it was!
 

"Orange Colored Sky" - Tony Ponella and Michael Feinstein

What would you like to achieve in your future years?
I want to perform. I want to create. I want to create with others. I want to sing. I want to act. I want to dance. I want to write songs. I want to direct. I want to record. I want to voice a character for an animated film. I want to design. I want to learn. I want to teach. I want to share. I want to make a difference. I want to inspire. I want to originate a character in a Broadway show. I want to travel. I want to do things I haven’t yet heard of or even dreamed of… I look forward to whatever the future has in store!

Nové hudební, divadelní a životopisné publikace