Své v pořadí druhé album věnované skladbám bratrů George a Iry Gershwina natočil Michael Feinstein v roce 1996. Na desce se vedle populárních písní objevuje také několik zajímavých rarit, které nebyly v originálních orchestracích předtím nikdy natočeny nebo nebyly natočeny vůbec. Průběh práce na albu a selekci skladeb popsal Michael Feinstein již ve své autobiografii, která nese stejný název jako toto album. Kniha vyšla ve stejném roce jako deska, kterou by měl mít doma každý, kdo má rád dobrou hudbu a krásné texty.
Po vydání alba Pure Gershwin, které Feinstein natočil v roce 1987, se rozhodl zpěvák nahrát další desku skladeb oblíbené dvojice, která měla ale poněkud jiný ráz než prvotní "gershwinovská" pocta. Na desce Pure Gershwin se sám Feinstein doprovází pouze na klavír. Album Nice Work If You Can Get It je zcela odlišné. A nejenom skladbou písní, které šetrně vybíral Michael Feinstein několik let, ale také nápaditou a pečlivou volbou originálních aranžmá, která se v některých případech objevují na tomto albu vůbec poprvé v historii.
Will You Remember Me? (1996)
Co asi nevíte...
během let 1977 - 1983 pracoval tehdy mladičký Feinstein jako archivista a hudební asistent textaře Iry Gershwina. V tomto období získal nevyčíslitelné zkušenosti a znalosti nejen o písních obou bratrů. Seznámil se s mnohými legendárními autory písní a vokalisty jako byl například skladatel Harry Warren, zpěvačka Rosemary Clooney nebo jeho dlouholetá kamarádka Liza Minnelli.
jedna ze skladeb na albus názvem Fascinating Rhythm (Medley) nám odkrývá historii písně, jejíž prvotní tóny byly napsány již v roce 1918 a použity do skladby Some Wonderful Sort Of Someone; ve směsi písní můžeme dále slyšet zvuk a náladu 20. let z období, kdy Gershwinovu hudbu interpretoval Paul Whiteman a jeho orchestr; v další části je slyšet orchestrace z roku 1926, kdy skladbu natočil poprvé Fred Astaire (ten ji se sestrou Adele zpíval také v muzikálu Lady, Be Good, který měl svou americkou premiéru v roce 1924). Celou směs zakončuje swingová verze I Got Rhythm. Autorem aranžmá je Don Sebesky.
skladby Anything for You a Will You Remember Me? byly v roce 1996 vůbec poprvé v historii natočeny a komerčně vydány
Nice Work If You Can Get It (1996)
Hudba: George Gershwin
Texty: Ira Gershwin
Zpěv, klavír: Michael Feinstein
Producent: Hank Cicalo
Who Cares? Ask Me Again Anything For You Someone To Watch Over Me Luckiest Man In The World Fascinating Rhythm (Medley): Some Wonderful Sort Of Someone / I Got Rhythm Will You Remember Me? Nice Work If You Can Get It Somebody Stole My Heart Away A Foggy Day (In London Town) / Things Are Looking Up Love Is In The Air They Can't Take That Away From Me For You, For Me, Forevermore
Liz Callaway je jednou z nejvyhledávanějšíchinterpretek amerického muzikálu. Za svou dlouholetou kariéru spolupracovala s mnoha legendárními autory hudby i textu. Pravidelně vystupuje v muzikálech, koncertuje například v Carnegie Hall ale i jazzových klubech po celém světě. Před nedávnem se vrátila ze svého prvního turné po Austrálii. Stardust Melodies prozradila něco málo o své divadelní kariéře, hudbě, cestování, svých CD nahrávkách a plánech do budoucna...
Jste jednou
z předních interpretek hudebních děl Stephena Sondheima. Během své
kariéry jste ztvárnila hned několik rolí v Sondheimových muzikálech včetně
jedné ve světové premiéře muzikálu Merrily We Roll Along v roce 1981.
Jak jste se cítila při ztvárnění role, kterou jste zpívala jako vůbec první
na světě? Byla pro Vás interpretace role proto obtížná?
V době premiéry samozřejmě neexistoval nikdo jiný, kdo by roli před
Vámi zpíval... V muzikále Merrily We Roll Along jsem zpívala
ve sboru, měla jsem několik sólových momentů. Nebylo to tedy až tak intenzivní.
Být součástí světové premiéry díla je samozřejmě velký zážitek a příležitost.
Ve světové premiéře muzikálu Baby (autorem hudby je David Shire, texty napsal Richard Maltby, Jr.)jsem ztvárnila
roli Lizzie. Poprvé jsem měla možnost zpívat všechny její krásné písně. Být
prvním umělcem v historii, který interpretuje roli, je opravdová výzva. Já
jsem si roli a tvůrčí proces opravdu užila. Víte, jste součástí něčeho magického; máte možnost ztvárnit roli, která je jen vaše a nikoho
jiného. Nejsem si jistá, jestli je to jednodušší nebo obtížnější. V každém
případě je to velice vzrušující a uspokojivé.
Stephen
Sondheim je bezpochyby jednou z největších divadelních osobností 20. století. Vedle Merrily We Roll Along jste ztvárnila několik dalších postav v dílech tohoto velikána. Za zmínku jistě stojí Dot z Sunday In The Park With George, Sally z Follies a několik koncertních vystoupení. Který z muzikálů Stephena
Sondheima patří mezi Vaše oblíbené?
Jsem
velký fanda muzikálu Sunday In The Park With George. Viděla jsem dokonce
vůbec první broadwayskou předpremiéru a poté ještě dvě představení. Před pár
lety jsem shlédla i poslední divadelní nastudování. Muzikál je o umělci a jeho
strastech. I přes veškeré problémy je věrný svému cítění a instinktu. Roli Dot
jsem si zahrála v jedné z inscenací; byl to tehdy pouze dvoutýdenní
záskok. I tak jsem se do role zamilovala. Doufám, že si budu moci v budoucnu
roli ještě zopakovat.
Company byl vůbec první muzikál, který jsem
viděla. Bylo mi asi 9 nebo 10 let. Moc se mi líbí také originální broadwayská nahrávka! Dalším fantastickým dílem je
muzikál Follies. Před
lety jsem se podílela na koncertním provedení tohoto díla. Musím říci, že
to byl a stále je jeden z největších počinů mé kariéry. Byla to krásná práce se skvělými
kolegy. Divácké přijetí bylo nezapomenutelné a vřelé.
Liz Callaway a Stephen Sondheim
Pro interprety musí být jistě zajímavé pracovat s žijícím
autorem muzikálové hudby a textů. Dovedu si představit, že v rámci tvůrčího
procesu je velmi přínosné vidět a slyšet, co má ten či onen autor na mysli a jak si přeje,
aby interpreti písně zpívali. Domníváte se, že přítomnost tvůrců napomáhá atmosféře
při nastudování díla? Co bychom dnes dali za to, abychom se mohli na nějaký konkrétní problém zeptat třeba George Gershwina, Harolda Arlena či Cola
Portera... Máte pravdu! Přítomnost autora moc pomáhá. Stephen
Sondheim vám dokáže podrobně vysvětlit, proč zrovna tu notu či frázi napsal
tímto způsobem. Veškeré detaily totiž dávají smysl, jsou velkou součástí
charakteru, který ztvárňujete. Je to naprosto fascinující a pravdivé. Mám velké
štěstí, že se znám a spolupracuji s tolika žijícími skladateli a textaři. V červnu jsem
se podílela na koncertě s názvem Even Stephen: Liz Callaway a přátelé zpívají
Flahertyho, Schwartze a Sondheima. Jedna z písní, kterou jsem ten večer
zpívala, byla skladba Back To Before z muzikálu Ragtime. V rámci přípravy a
zkoušení jsem si nebyla úplně jistá jednou frází v textu. Přes mail jsem
se spojila s Lynn Ahrens (autorka muzikálových textů), ta mi okamžitě odpověděla a vysvětlila mi vše, co jsem potřebovala vědět. Dost dobré, nemyslíte?
Losing My Mind - skladba ze Sondheimova muzikálu Follies
Se sestrou
Ann Hampton Callaway jste v minulosti spolupracovala na několika
zajímavých projektech. V roce 2011 jste společně natočily album Boom! Live At Birdland... Boom!
je jakýmsi průřezem našeho dětství a písní, které jsme tehdy slýchávaly.
Většinou skladby z 60. a 70. let, které mají skvělé texty a hlubší
myšlenky. Ann a já jsem odlišné; v některých skladbách je to velice patrné. Hudba je samozřejmě
to, co nás přivedlo dohromady. Je to skvělá a zábavná show..
Minulý rok jste ztvárnila roli Normy
Desmond v muzikále Sunset Boulevard. Jak jste se připravovala na tuto fantastickou
roli? Domnívám
se, že po pěvecké stránce je tato role dost náročná...
Normu
jsem hrála moc ráda. Celý zkouškový proces trval pouze týden; já jsem se na roli připravovala několik
měsíců. Byla to pro mne velká výzva! Norma je naprosto odlišná žena než jsem já. Musím se přiznat,
že jsem byla opravdu nervózní, když jsem se roli začala učit. Nakonec vše
dopadlo skvěle; já jsem si divadelní ztvárnění moc užila. Neřekla bych, že je
dílo po hudební stránce až tak náročné, jde spíše o emoce. Je to velice
dramatický příběh. Nemluvě o patnácti různých kostýmech, do kterých jsem se
během muzikálu musela převlékat...
Liz Callaway jako Norma Desmond
Jak je pěvecky odlišná Norma například
od Grizabelly z muzikálu Cats? Norma
má docela velký hlasový rozsah, některé noty jsou dost nízko, některé naopak
velmi vysoko. Domnívám se, že Grizabella je po pěvecké stránce na téměř stejné úrovni. Na jevišti
se objevuje ve srovnání s Normou opravdu sporadicky.
Musím se
přiznat, že Vaši intepretaci skladby Meadowlark z muzikálu The Baker’s Wife (Pekařova žena) považuji za nejlepší, kterou
jsem kdy slyšela. Vím, že bude asi obtížné jmenovat píseň nebo písně, které
máte ze svého repertoáru nejraději. Mám ale takový pocit, že Meadowlark musí
být jistě jednou z nich...
Děkuji. Ano, máte pravdu, Meadowlark je jednou z mých
nejoblíbenějších skladeb. Pro mne je to pokaždé krásný pěvecký i herecký zážitek. Pokud
bych si měla opravdu vybrat jednu oblíbenou píseň, byla by to právě tahle.
Meadowlark v podání Liz Callaway, Carnegie Hall
Vystupuje pravidelně též v jazzových klubech. Jak ve Spojených státech tak i v Evropě.
Před nedávnem jste si poprvé zazpívala také v Austrálii a na Novém Zélandu. Jaké to bylo zpívat pro publikum na druhé straně zeměkoule? Miluji
Nový Zéland! Lidé jsou zde tak milí, mají fantastický smysl pro humor.
Během pobytu v této zemi jsem mnoho viděla a mnohému se naučila. Byla jsem
rezidenčním zpěvákem umělecké školy The New Zealand Singing School, kde jsem se vedle
koncertování podílela také na výuce studentů. To bylo přínosné i pro mne. V rámci
tohoto krátkého turné jsem zavítala také do Sydney, kde jsem vůbec poprvé
vystoupila ve známém a oblíbeném jazzovém klubu The Basement. Obecenstvo
bylo skvělé. Doufám, že se do těchto končin budu moci brzo vrátit.
Atmosféra jazzových klubů a koncertních sálu se podle
mne dost liší od atmosféry broadwayských divadel. Upřednostňujete pro svá
vystoupení spíše menší a intimnější místa? Mám ráda obojí. Dříve jsem
bývala dost plachá a nervózní, když jsem zpívala v menších klubech.
Upřednostňovala jsem spíše anonymitu a pocit, že ztvárňuji na jevišti v přítmí velkého
divadla některý z charakterů, nějakou roli. Postupem času jsem se naučila
hovořit s publikem, ptát se jich na otázky, smát se s nimi. Často poprosím
techniky v sále, aby rozsvítili světla o něco více. To proto, abych mohla na přítomné
diváky dobře vidět.
Navštívila
jste někdy Prahu? Pokud ano, jak se Vám v našem hlavním
městě líbilo? Před
několika lety jsem skutečna Prahu navštívila. Byla jsem zde s manželem a synem na dovolené. Praha je nádherná!
Bydleli jsme tehdy v krásném hotelu v centru města, prošli jsme si památky. Se
synem jsem byla dokonce hrát i tenis, ale už si nepamatuji, jak se to místo
jmenovalo. Do
Prahy bych se velice ráda vrátila a také zde vystoupila. Pokud by měl
některý z festivalů či pořádajících agentur zájem, jsem si jistá, že bychom se jistě na něčem rozumném domluvili. Bylo
by to pro mne splnění snu.
Existuje některá muzikálová role, kterou byste v budoucnu
ráda ztvárnila na jevišti?
Je mnoho rolí, které bych si chtěla zahrát a
zazpívat. Pravdou je, že bych velice ráda ztvárnila úplně novou roli v novém
muzikálu.
Your name and work is very much associated with the
great Stephen Sondheim. Though the years you have been performing many roles in
his musicals including the world premiere of Merrily We Roll Along in 1981. How
did it feel to sing a role for the first time in the world? Was it easier
or more difficult for you? There is of course nobody you could look up to
regarding the character....
Actually in Merrily, I was in the chorus and only had a few solo
lines, so maybe that’s not the show to answer your question about. (although
being in a world premiere of a Sondheim show was a real thrill, even if it wasn't well-received by the critics)
In Baby, I
got to create the role of Lizzie and was the first to sing all her beautiful
songs. I love being the first to do a role- it is truly your creation, not
someone else’s. So, I don’t know if it’s hard or easier, but it is very
fulfilling.
Ann Hampton Callaway, Patti LuPone and Liz Callaway
Stephen Sondheim is one of my favourite musical
theatre personalities of the 20th century. We already mentioned Merrily We Roll
Along. There were other show you were part of – Sunday In The Park With George,
Follies, various concert performances. Which of Sondheim's musicals is your
favourite and why?
I’m a big fan of Sunday in the Park with George. Saw the very
first preview on Bway and then 2 more times, and then saw the last revival. I
love how it’s about the artist’s struggle to be true to his art and the
sacrifices that can lead to. I played Dot once, just a 2 week run. Would love
to do that again.
Company was
the first Broadway show I ever saw, (I was 9 or 10) and I am crazy about that
cast album. I also think Follies has a remarkable score.
By the way,
doing Follies in Concert was one of the highlights of my career. Incredible
cast, unbelievable audience reaction, but it was over all too fast!
So many musicals are performed in wonderful places
around the world. You have portrayed many roles on Broadway, have worked with
the best people in business. It must be exiting to work on a show with the
author, living composer and lyricist... I can imagine it is great to be able to
hear what the creator has in mind. Do you feel that having musical theatre
writers around help the productions? I am sure you would love to have people
like the Gershwins, Harold Arlen or Cole Porter around to ask them
questions....
Absolutely! It’s a huge help. Stephen Sondheim can explain to you
why he chose to have a note be an eighth note vs a quarter note, how it makes
sense for the character…no fascinating. I feel incredibly lucky to personally
know so many of our great living composers and lyricists. In June I did a
concert at Town Hall in NYC called Even Stephen: Liz Callaway and Friends sing
Flaherty, Schwartz and Sondheim. One of the songs I did was Back to Before from
Ragtime, and had a question about one of the lyrics, I emailed Lynn Ahrens and
she got right back to me with the answer. Pretty cool.
You and your sister Ann worked together on a couple of
projects in the past. You recorded a great live album Boom! Live At Birdland. It
was released in 2011. Can you please tell us more about this interesting
project?
Boom! is what we think of as the soundtrack of our childhood:songs
from the ‘60’s and ‘70s that have great meaning to us. Ann and I are very
different, and some of songs reflect that, but music is also what brought us
together. It’s a very fun show and I get to wear go-go boots!
Last year you portrayed one of the most wonderful musical
theatre characters. I am talking about Norma Desmond in Sunset Boulevard. What
a woman! How did you prepare for this unbelievable character and role? The
singing part is not an easy one...
I had an amazing time playing Norma Desmond. I only had one week
rehearsal for it, but I had many months to prepare for the role. It was a huge
challenge, as Norma is so completely different from me- I was pretty nervous
about tackling her, but in the end I just loved her and the show. I wouldn’t
say the music was that hard to do, it was the emotional toll of playing someone
so disturbed that was challenging. Not to mention the 15 costumes changes!
How different vocally is Norma Desmond from Grizabella
for you?
Norma was quite rangy, some very low moments but also some high as
well. I suppose Grizabella is similar in range, but of course way less stage
time!
I have to admit that your version of Meadowlark from
The Baker’s Wife is the best I have ever heard. I know it would be hard to ask what song
or songs are your favorite but I have a feeling that Meadowlark must be surely
one of them...
You’re right. I love Meadowlark. It’s a wonderful acting and
singing piece. If I had to pick one song as my favorite it would be Meadowlark.
Knowing When To Leave / Promises, Promises
Apart from you successful stage career you regularly
perform in jazz clubs around the US and Europe. Recently you made your
acclaimed debut in New Zealand. How did you enjoy singing on the other side of
the world for people who truly love musical theatre and great music?
I loved New Zealand. The people were so fun. I was the
artist-in-residence at The New Zealand Singing School, so in addition to
performing I got to do master-classes with the students. Very rewarding.
In the same trip I made my Sydney solo debut at a famous club call The
Basement. That was a thrill and an absolutely great audience. Hope to get back
to New Zealand and Australia every year or two.
Jazz clubs or concert halls atmosphere must be quite
different from Broadway stage. Do you prefer smaller and intimate places when
you perform?
I like both.
I used to be very shy and nervous singing in intimate rooms- I liked the
anonymity of being another character onstage, seeing nothing but darkness in
a large theatre. But now I’ve learned to really enjoy the interaction
with the audience, and I actually ask for the house lights to be turned up a
bit so I can see people’s faces!
Have you ever visited Prague? How did you enjoy your
stay in our capitol?
I visited Prague on vacation with my husband and son maybe 6-7
years ago. I loved it. Stayed at The Aria Hotel, walked all over the city. My
son and I even went and played tennis at the Prague tennis center. (Can’t
remember the name of it)
Now I would
LOVE to come back and do a concert in Prague. If anyone has suggestions or
knows someone who can make that dream come true, I would be very grateful!
What musical theatre role would you like to sing on
stage in the future? There are lots of roles I’d like to do, but actually what I’d
really love is to create a new role in a brand new show!
jpeg.jpg)
