Vladimíra Krčková: Projekt či člověka, který je poplatný době, si lidé lépe sami najdou, jelikož jsou "na stejné, silné vlně současnosti".

Mladá a talentovaná zpěvačka Vladimíra Krčková vydala minulý měsíc své debutové album GO FOR A RICH MAN. Před nedávnem nám prozradila něco více o své desce, životě a plánech do budoucna...

Patříte k mladé generaci jazzových zpěvaček, kterou mnoho zasvěcených posluchačů a příznivců dobré hudby zná. Kdy jste poprvé zjistila, že se chcete hudbě skutečně věnovat? Ať je to jazz či jiný žánr…

Já asi přesně nevím. Jsem z rodiny, která hudbu miluje, takže jsem jí obklopena celoživotně. A čím déle hudbu dělám profesionálně, tím více si uvědomuji, že jsem se proto vlastně nikdy vědomě nerozhodla, jediné rozhodnutí, které jsem čas od času dělala, bylo, jestli hudbu ještě dělat budu :)

Vím o Vás, že se věnujete do jisté míry také studiu klasického zpěvu…

Ano, to je pravda. Klasická hudba i klasický zpěv je součástí mého života. Studuji v současné době soukromě u Magdaleny Hajóssyové (HAMU), která je také mou velkou uměleckou oporou, je i jednou z "kmotřiček" mého CD. Práce na klasické pěvecké technice velmi ovlivňuje hlas jako takový a lze díky ní pracovat / zpívat hodně komplexně, využít každé zákoutí vokálního projevu a být volný - což je pro mne důležité, úžasné a potřebné. Miluji to hledání a zkoumání "znění", které je vlastně celoživotní (jelikož každý den se probudíme trošku jinak, že). Ale klasický zpěv mi také dává možnost být součástí klasických děl, která si tak mohu prozkoumat nejen po stránce interpretační, ale i kompoziční, jelikož psaní hudby je také můj život. Například čtení partitur je také má oblíbená činnost. A pak ty nekonečné možnosti zvukové alchymie, ale o tom bych asi potřebovala mluvit hodiny. Mě baví k hudbě a ke kompozici přistupovat ze všech různých výchozích míst a pracovat se zvukem, jak zrovna vnímám, že je to pro něj i pro mne nejpřirozenější, nevymýšlím, jen komunikuji a čekám, co přijde. Ať už tvorbu beru emocionálně nebo třeba fyzikálně, citově či vědecky. Vždycky tomu nechávám volný průběh (tedy si to alespoň myslím). A tak to vnímám napříč hudbou, ať je to cokoliv, hip-hop, pop, jazz či klasická hudba...

Posloucháte tedy jak klasickou hudbu tak i jazzové standardy. Tedy legendární umělce ze všech stylů hudby…

Ano. Poslouchám obojí a všeobecně bych mohla říct, že se víceméně nevyhýbám žádnému hudebnímu stylu. Ale pokud jde o jazz, tak miluji interprety jako jsou Gonzalo Rubalcaba, Herbie Hancock, Michael Bracker, Terence Blanchard, John Scofield... Poslouchám hlavně instrumentální jazz. Co se týká zpěváků, tak miluji způsob tvorby Cassandry Wilson, pak Jane Monheit, Gretchen Parlato, Dianne Reeves, Tierney Sutton... Je mnoho mnoho dalších, ale byl by to moc dlouhý seznam. Jen bych chtěla ještě říct, že jazz mne přivedl velmi brzy k brazilským bossa-novám a všeobecně k brazilské hudbě, ultimátní je pro mně Elis Regina a hudebníci kolem ní... 

Ale ještě jste se ptala na klasickou hudbu. Odpovím raději opět jednoduše. Asi můj nejoblíbenější skladatel je Philip Glass, mezi jeho díly u mě stále vede opera Satyagraha, k tomu nemám slov. Pak například miluji operu Orfeus od Monteverdiho, celkově se mi líbí J. S. Bach a miluji Handela!! Ale nemám jen minimalistické a barokní zaměření. Poslouchám například Wagnera. Poslouchám Mozarta. Poslouchám Janáčka! Eric Satie. Steve Reich. Verdi. Rossini. Jules Massenet!!! Béla Bartók... Ach, nevím, jestli mohu ještě pokračovat, jelikož jsem si při výčtu těch úžasných skladatelů vyplodila v hlavě velmi zajímavou všestylovou skladbu. Nevím, jestli to není zdraví nebezpečné :)

Které z nahrávek talentovaných zpěváků či hudebníků Vás v poslední době zaujaly a proč?

Zaujala mě nahrávka Adama Tvrdého - Doublewell. Je to člen mého Vladimíra Krčková Quartet a já jsem zároveň jeho velkým fanouškem. Krásně hraje a píše nádhernou hudbu! Jinak se přiznám, že jsem v poslední době spíš analyzovala různá konkrétní klasická díla ne úplně ta nejsoudobější a také se přiznám, že je v mém současném analyzování hodně zahrnut pop. Z toho bych opravdu ráda zmínila novozélandskou zpěvačku jménem Kimbra, která úžasně zpívá a píše krásné písně. Ale "globálně" z poslední doby se mi moc líbí předposlední album zpěvačky Gretchen Parlato "In A Dream". Pak miluji CD "Avatar" (G. Rubalcaba). Z klasické hudby poslední album Cecilie Bartoli "Sacrificium"... Jinak všeobecně se snažím poslouchat všechno možné v Česku i v zahraničí - miluji brazilské zpěvačky Adriana Calcanhotto, Maria Rita a Ana Carolina, poslouchám africkou hudbu, Bolywood, klasickou soudobou hudbu, elektroakustickou hudbu... Poslouchám i hudbu, kterou bych nikdy neposlouchala - abych neupadla do stereotypu vlastního vkusu :)

A jinak... v poslední době mám hlavně zážitky z návštěv koncertů a oper - u nás a v Evropě. Všeobecně fandím mým přátelům v jejich kariérách! Například mé kamarádce Ivaně Rusko, se kterou se známe z brněnské konzervatoře a která je teď v opeře v Curychu. Je krásné vědět, že to jde.

přebal nového alba GO FOR A RICH MAN

foto: Lukáš Vrtílek

V červnu vyšlo Vaše debutové album GO FOR A RICH MAN, které jsem měla možnost slyšet. Je to velice zajímavý projekt. Můžete nám prosím říci více tomto počinu? Jestli se nepletu, tak hudbu i texty téměř všech písní jste si napsala sama…

Ano, "GO FOR A RICH MAN" je mé autorské CD. Obsahuje devět skladeb s anglickými texty a jedním francouzským a ten právě není můj, je to báseň "Chanson D'Automne", autorem je Paul Verlaine. Hudbu jsem napsala všechnu. A všeobecně jsem CD produkovala. Mám vždy konkrétní představu o skladbě, jejím zvuku, takže na ní jen pracuji. Pracuji a pracujeme s hudebníky, pak se zvukaři, kteří mají všichni nekonečnou trpělivost :) až cítím, že to, co je převedeno do reality, souzní s tím, co jsem "vnitřně slyšela tehdy na začátku". Já tedy hudbu spíš "opisuji" odněkud zevnitř či zvenku, než vymýšlím, to nesnáším. Když to nejde samo, raději jdu dělat něco jiného. A neskládám u nástroje, protože mi to ruší ten "vnitřní zvuk". S texty je to stejné. Myslím, že kromě textu skladby "Go For A Rich Man", která je titulní skladbou, se v ní nejvíce odráží témata celého CD, totiž jakási až naivní konfrontace mezi komerčním a nekomerčním, citovým a pragmatickým, duchovním a materiálním, ženským a mužským... Pro mě osobně je důležitý text ve skladbě Tattoo Girl, hlavně střední část, která symbolizuje neustálé a opětovné propojování těch zdánlivě nesourodých světů, hlavně tedy tím, že se každý znova a znova vyrovnává sám se sebou. Je pro něj tedy jednodušší (snad...) přijímat toho druhého, jelikož ten má stejnou výchozí pozici. Myslím, že podtéma CD by mohlo být "prostě hlavně každý den žít". Jsem ráda, že jsem žila každý den a jedním z těch dní bylo dokončení tohoto CD!!! Byla to opravdu intenzivní cesta.

 Vladimira Krckova Quartet: Petr Dvorský, Vladímíra Krčková, 

Adam Tvrdý a Jan Linhart - koncert a křest CD

 foto Vadim Kramer

Mám takový pocit, že se dnešní hudební svět otáčí jen kolem těch, kteří mají buď známé v branži, nebo hodně peněz a  nebo většinou oboje. Jak vnímáte tento fakt, který se nedá v dnešní době opomenout, ale přesto se o něm raději nemluví…

Myslím, že v dnešní době, kdy je všeho prostě MOC je nejlepší, když máte pozici, ze které můžete to MOC přebít, tedy alespoň tím, že si můžete zaplatit projekt - jakýkoliv v jakémkoliv oboru, který díky dobrému PR bude v té dnešní záplavě událostí vidět. Nebo Vám pomůže některý ze známějších členů vaší rodiny (pokud tedy taková pomoc zapadá do vašeho konceptu nebo jste vůbec připraven být propagován - to se ale týká jakékoliv propagace, že). Ale zároveň je také jasné, že projekt či člověka, který je poplatný době, si lidé lépe sami najdou, jelikož jsou "na stejné, silné vlně současnosti" - pak je ale zase na projektu / člověku, jak si své místo udrží a to chce práci, čas, peníze, dobré příležitosti či si příležitosti vytvářet a onu "co největší" kompatibilitu s trhem. A známé či kontakty? Ty potřebujeme všichni a vždycky - ale druhá věc, jestli je ta známost platná :) Pokud ano a umíte ji k něčemu dobrému využít - do toho! Já jsem ráda, že mi moji známí pomohli minimálně doporučit, co kde a jak nechat udělat a také za jejich částečnou materiální podporu, jelikož jsem do tohoto projektu investovala opravdu hodně a bez dodatečné pomoci bych jej prostě nemohla dokončit. CD jsem vydala sama, jelikož to byla paradoxně nejsnažší cesta, jak jej přivést "k životu". Nejvíc těší je to, že se CD líbí extrémně širokému spektru lidí a pak, že se líbí mnoha dětem...

Ta celá produkce a psaní hudby, zkoušení, aranžování, zpívání a organizování... půjdu do toho vždy znova, je to prostě skvělé. Pokud tedy budu mít co jíst :).

Kam směřuje Vladimíra Krčková v budoucnu? Máte nějaké nesplněné sny?

Vladimíra Krčková by si ráda splnila sen nebýt kvůli své umělecké práci v mínusu - to je asi nejaktuálnější sen. Ale o tom sní - hlavně v dnešní minusové době - asi mnoho "nejen začínajících podnikatelů", to je prostě tak, to je podnikání, někdy to tak je a já věřím v investování do lidských zdrojů. A jinak, já asi moc nesním, víte. Mě sny a realita splývají v jedno. Ale ano, další nejbližší sen je naučit se pořádně surfovat - na nějakém krásném místě. A udělat si řidičák - to klidně v Praze..